Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Terorismus Černé úterý je výsledkem padesáti let politiky ustupování
Vydáno dne 20. 09. 2001 (čteno 4064×)

Leonard Peikoff

Leonard Peikoff je zakladatelem The Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut se zabývá šířením filozofie Ayn Randové, autorky Atlas Shrugged a The Fountainhead (vydán v českém překladu pod názvem Zdroj).

Padesát let politiky stále větších amerických ústupků na Blízkém východě vedlo k padesáti letům rostoucího opovržení muslimského světa vůči USA. Nevyhnutelným vyvrcholením tohoto vývoje jsou tisíce mrtvých z 11. září 2001 – zatím nejtemnějšího dne v naší historii. Palestinci, mezi jinými, na tuto událost reagovali tancováním v ulicích a rozdáváním jídla zdarma.

Před padesáti lety prezidenti Truman a Eisenhower postoupili ropná majetková práva Západu Arabům, přestože tato ropa měla po právu patřit těm, jejichž věda a technologie umožnily její objevení a používání.

Podstata této kapitulace nespočívala v praktických důsledcích ale zejména v její filozofii. Arabští diktátoři odmítali bohatý a sobecký Západ. Prohlašovali, že masy jejich chudých potřebují naše oběti; že ropa, jako každý majetek, je kolektivním vlastnictvím každého člověka z titulu jeho narození; a že toto vše vědí prostřednictvím nevysvětlitelných a nadpřirozených pocitů. Naši prezidenti jim neuměli odpovědět. Z jejich postoje vyplývá, že se styděli za Prohlášení nezávislosti. Netroufli si nahlas odpovědět, že Američané byli po právu motivováni svým sobeckým zájmem usilovat o osobní štěstí v bohaté, světské a individualistické společnosti.

Arabové zcela důsledně ztělesnili všechny myšlenky – obětavou povinnost, anti-materialismus, nadřazenost víry nebo pocitů vědě, nadřazenost skupiny – které naše univerzity, církve a naši vlastní političtí představitelé dlouhodobě uctívají jako podstatu ctnosti. Když dvě skupiny, naši a jejich vůdci, přijmou stejné základní myšlenky, vyhrává ta, která se jimi řídí nejdůsledněji.

Po majetku přišla na řadu svoboda. Iránský diktátor Chomejní pohrozil smrtí britskému autorovi a likvidací jeho americkému vydavateli, pokud využijí svého práva na svobodu slova. Svou hrozbu zdůvodnil tím, že urážejí náboženství jeho lidu. Bushova vláda byla vůči tomu slepá a hluchá.

Po svobodě se terčem staly samotné životy Američanů – jako tomu bylo v případě amerických vojáků zmasakrovaných v Saudské Arábii za podpory Iránu nebo v Afgánci podporovaném útoku na naše ambasády ve východní Africe. Americkou odpovědí bylo další ustupování: přání „nenarušit naše vztahy“ se zemí agresora (ve stylu „Realpolitik“), doprovázené čistě rétorickými sliby o potrestání viníků a ojedinělým bombardováním v předstírané odvetě. Po tom všem už celý svět ví, že jsme ve skutečnosti jen papírovým tygrem.

Nejenže jsme se s teroristy usmiřovali, my jsme je aktivně vytvářeli. Reaganova vláda – v přesvědčení, že islámští fundamentalisté jsou našimi ideologickými spojenci v boji proti ateistickým Sovětům – podporovala Afganistán penězi a znalostmi a přispěla tak k vytváření neustále početnějších skupin teroristů rekrutujících se z celého Blízkého východu. Většina teroristů věděla, jak využít svého amerického výcviku; jejich cílem nebylo chránit Afganistán.

Konečnou pečetí americké neschopnosti se stalo společné prohlášení obou našich politických stran, že terorista je jako jednotlivec jediný zodpovědný za své jednání, a že „každého musíme soudit před spravedlivým soudem“. Což je stejné, jako kdybychom za nacistické bombardování soudili dotyčné piloty a Hitlera a zbytek Německa nechali bez povšimnutí.

Teroristé existují jedině díky souhlasu a podpory vlád, které za nimi stojí. Jejich chování je stejně smrtonosné jako politika režimů, z nichž vyrůstají. Jejich zabíjení není zločinem, ale aktem války. Jedinou správnou odpovědí na takové činy je sebeobranná válka.

Nepotřebujeme více důkazů k „přesnému označení“ pachatelů kteréhokoli z jejich zvěrstev, včetně těch posledních a nejvíce do nebe volajících – už teď totiž máme absolutní jistotu ohledně vlád primárně odpovědných za opakované masakrování Američanů v posledních letech. Nyní musíme použít naší nepřekonatelnou vojenskou sílu ke zničení všech složek íránské a afgánské vlády, bez ohledu na utrpení a smrt nevinných, jimž se válka nemůže vyhnout. Musíme vymazat z povrchu země všechny tréninkové tábory a útočiště teroristů a zlikvidovat jakékoliv prostředky případné vojenské odvety – a tím odstrašit a paralyzovat všechny tyranské režimy, které uvidí, co je čeká, rozhodnou-li se k jakémukoliv útoku na USA. A to bude konec terorismu.

Naše rakety a okupační jednotky budou účinné jedině tehdy, bude-li jim předcházet morálně sebevědomé prohlášení našeho prezidenta, že jsme od této chvíle navždy odhodláni hájit všemi prostředky právo každého Američana na jeho majetek, svobodu a v bezpečí prožívanou radost ze života na zemi.

Těch, kteří jsou proti válce, se ptám: Když ne teď, tak kdy tedy? Kolik mrtvých je ještě třeba, než se tato země odhodlá k činům?

Volba, před kterou dnes stojíme, je masová smrt ve Spojených státech nebo masová smrt v národech teroristů. Prezident Bush se musí rozhodnout, jestli je jeho povinností chránit Američany nebo vlády, které se je snaží zabít.

Z anglického originálu „Fifty Years of Appeasement Led to Black Tuesday“ přeložil Vavřinec Kryzánek
září 2001



[Akt. známka: 3,33] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.