Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Hospodářství „Antimonopolní“ zákony jsou zlem
Vydáno dne 11. 02. 2002 (čteno 5887×)

Jiří Kinkor

Nejnovější tažení proti firmě Microsoft, tentokrát vedené internetovým a mediálním producentem AOL Time Warner (a jeho dceřinou společností Netscape), je dalším pokračováním stále nekončící série útoků na samou podstatu podnikání, stále nekončícího trestání úspěchu.

Microsoft nabízí zdarma a integruje přímo do svého operačního systému Windows internetový prohlížeč jakož i další softwarové nástroje umožňující příjem mediálních a zábavných služeb. Oponenti Microsoftu obviňují svého soupeře z porušování antimonopolních zákonů. Tím, že ovládá drtivou většinu trhu, prý trh „monopolizuje“. Firma Netscape, která před lety trhu internetových prohlížečů dominovala a kterou Microsoft díky obrovskému zájmu zákazníků o svůj produkt předstihl, nyní tvrdí, že Microsoft svým jednáním „poškozuje spotřebitele“, že „monopolizuje“ trh a provádí „nekalé praktiky“.

Útok na Microsoft je především americkou záležitostí, avšak v principu se týká všech ostatních firem a lidí na světě, stejně jako se loňský útok na New York zdaleka netýkal jen USA nýbrž celé západní civilizace. Antimonopolní zákonodárství vzniklo sice ve Spojených státech, ale během 20. století se rychle rozšířilo i do ostatních zemí. Příčiny rozmachu antimonopolního pronásledování nepramení jen z obrovského vlivu převládající falešné ekonomické teorie na politická rozhodnutí. Existují mnohem hlubší, prvotní příčiny.

„Hlavní proud“ ekonomie především překrucuje a zneužívá pojem monopol. Monopol je výsada udělená státem výlučnému subjektu k podnikání v daném odvětví. Kdo tuto výsadu nemá, nesmí v odvětví podnikat. Podstatné v pojmu monopol není to, že v daném odvětví podniká jeden subjekt, nýbrž to, že stát pod hrozbou fyzické síly zakazuje jiným do odvětví vstupovat a konkurovat mu. Je přece něco zcela jiného, když stát udělí výsadu Českému telecomu a ostatním zakáže v odvětví pevné telefonie podnikat, a když Microsoft svým úsilím dobrovolně získává přízeň zákazníků, kteří - byť mají na výběr mezi jím a Netscapem - si zvolí Microsoft, protože jim přináší větší prospěch. O tom, že trh „ovládne“ Microsoft, tak rozhodnou zákazníci, nikoli fyzické donucení státu. Nikdo jiným firmám nebrání, aby v daném odvětví podnikali, a přesvědčily zákazníky, že jejich produkty jsou lepší. Už z tohoto vyplývá nesmyslnost antimonopolních zákonů, jejichž cílem je omezovat dobrovolné a vzájemně prospěšné jednání firem a spotřebitelů

Učebnice ekonomie, jimiž jsou po dlouhá desetiletí mateny milióny studentů na celém světě, nejprve (v rozporu s nutnou realitou) vykonstruují nesmyslnou teorii, že „správný“ trh je pouze takový, kde operují tisíce firem, každá s mizivým vlivem na tržní ceny, načež fungování reálného světa odsoudí jako „selhání trhu“ a „nekalou soutěž“, protože tam nevidí tisíce firem, ale třeba jen několik nebo jednu. O to, z jakého důvodu je tam jedna firma, se už nezajímají (a dobře vědí proč).

„Nekalé“ přece není a nemůže být takové chování, kdy firma dobrovolně na smluvním základě prodává zboží za cenu, na které se s protistranou dohodla. Podstatné a rozhodující je to, že jde o dobrovolný kontrakt, nikdo nepoužívá násilí, nikdo nikoho neklame ani nenutí. Přesto Netscape, neúspěšný konkurent Microsoftu, má neuvěřitelnou drzost si stěžovat, že byl údajně „vážně poškozen, protože podíl na trhu prohlížečů, který ztratil, by jinak byl významným zdrojem jeho příjmů“ (Tisková zpráva AOL, 22.1.02). Podle této fantastické „logiky“ má Netscape, jako údajně „poškozený“ konkurent, nějaký předem stanovený nárok na to, že si od něj někdo musí něco koupit. To zní, jako kdyby předem existoval nějaký trh, a firmy si jej mohly „rozdělovat“. Nic takového přece neexistuje. Trh si vytváří každá firma sama tím, že získává své zákazníky a o žádné „poškození“ konkurenta samozřejmě nejde. Nikdo mu nic neukradl, nepodvedl jej, nepoškodil, neporušil smlouvu. K dobrovolné směně musí být vždy nejméně dvě strany.

Prohlašovat jakékoli dobrovolné jednání či smlouvy za nekalé či nefér chování, znamená vůbec nechápat, co je konkurence a popírat základní právo soukromé osoby vstupovat do dobrovolných kontraktů (tj. právo na svobodu) a určovat si jejich podmínky. Za „fér hru“ se dnes nepovažuje dobrovolné, svobodné a vzájemně prospěšné jednání, nýbrž chování v rámci tzv. pravidel hospodářské soutěže, jimiž stát předepisuje, kolik, kdo a za kolik může prodávat a s kým může či nemůže fúzovat. Právě ten proces, který je opravdovou konkurencí a na kterém je založena produkce hodnot a bohatství, stát takto násilím potlačuje.

Jestliže antimonopolní zákony jsou absurdní a ekonomická teorie, která je podporuje, je mylná, musíme si položit otázku, proč nebyly už dávno zrušeny a proč se drtivá většina ekonomů, intelektuálů a politiků nenechá o svém doočíbijícím omylu přesvědčit. K čemu tyto zákony vlastně slouží? Jaký je hlubší motiv jejich existence? Čím se vlastně Microsoft provinil a proč je terčem zášti?

Antimonopolní zákony nevznikly primárně z popudu zbabělých konkurenčních firem. Těm je pravý důvod jejich existence lhostejný. Využívají jich však coby legálního nástroje zajištění svého „úspěchu“ nikoli ve férové soutěži, nýbrž pomocí zákeřné fyzické síly státu. Kompenzují si tak svůj neúspěch ve spravedlivé soutěži invence a podnikatelského umění.

Antimonopolní zákony nevznikly ani proto, že by trh opravdu „selhával“ jak mylně tvrdí ekonomové, nýbrž proto, že selhávají lidé, kteří odmítají vidět fakta a přemýšlet. Neselhává jen pár jednotlivců hnaných závistí, kteří nenávidí kohokoli, kdo je úspěšnější než on sám. Antimonopolní zákony jsou zrcadlem morálky sebeobětování ovládající naší civilizaci. Cílem antimonopolních zákonů není prospět spotřebiteli a „veřejnému prospěchu“, nýbrž trestat podnikání a úspěch.

Za to, že jste svou invencí a tvrdou prací získali přízeň příliš mnoha zákazníků, říká stát podnikatelům, vás donutíme odevzdat část svého úspěchu ostatním, obětovat jim svůj majetek. Budeme vás pronásledovat za to, že jste prováděli strategicky správná a racionální podnikatelská rozhodnutí (viz fúze Plzeňského prazdroje s Radegastem a Velkopopovickým kozlem). Za to, že zákazníci se rozhodli kupovat vaše produkty, si zasloužíte morální odsouzení a trest (viz Microsoft). Budeme vás jako zločince prověřovat za to, že jste si dovolili zvyšovat ceny, abyste byli úspěšní či abyste vůbec přežili (viz distributoři pohonných hmot nebo kabelová televize UPC- dříve Kabel Plus).

Zdá se vám to fantastické a neuvěřitelné? Proč? Vždyť jde jen o logický důsledek altruistické morálky, která ničí tento svět. Podstatou altruismu není opravdový soucit s lidmi v tísni. Lidé v nouzi jsou pro altruismus jen prostředkem. Cílem morálky altruismu je prosté ničení člověka za to, že dokázal více než ostatní. Je to morálka, která nenávidí dobro za to, že je dobrem. Nenávidí úspěšné lidi, protože jsou úspěšní. A aby bylo možné odsoudit osobní prospěch a vytváření hodnot a bohatství, je třeba jako vrchol ušlechtilosti vyzdvihovat sebeobětování hodnot. A je nasnadě, komu je třeba se obětovat. Přece těm, kteří jsou méně schopní a těm, kteří jsou v nouzi. Není náhodou, že svou popularitu si antimonopolní zákony získaly svým neustálým apelováním na prospěch spotřebitele. Záminka „bezmocného“ spotřebitele vystaveného všanc „krutému kapitalistickému podnikání“ neslouží ničemu jinému než nalezení příjemce obětí, které se od podnikatelů před namířenou státní pistolí žádají.

Stejná morálka, která je v pozadí antimonopolních zákonů, motivuje veškeré absurdní a ničivé státní regulace ekonomiky. Antimonopolní zákony nejsou žádnou „kultivací nespoutaného kapitalismu“ jak je zobrazuje tradiční falešná ekonomie. Spoutat kapitalismus znamená spoutat člověka. Spoutat v něm nikoli něco špatného, co ostatním škodí, nýbrž to nejlepší, co v něm je. To, na čem spočívá jeho život a co jemu i ostatním přináší jen a jen prospěch. Spoutat kapitalismus a svobodu podnikání znamená spoutat tvořivou schopnost jeho rozumu, která jej vyvedla z jeskyně.

Zla se nedopouštějí firmy, které nutně - aby dosáhly úspěchu - musejí porušovat antimonopolní zákony. Křiklavou nespravedlností a zlem jsou samotné tyto zákony a absurdní úřady, které je vynucují. Budou i nadále ničit ty nejschopnější a nejlepší, dokud si lidé neuvědomí, že sobecký osobní prospěch, na němž je kapitalismus postaven, je dobrem, že racionálně pojímaný egoismus je jedinou morálkou, která umožňuje člověku žít jako člověk a nikoli jako otrok a obětní zvíře.

(článek byl publikován v týdeníku Profit ze dne 11.2. 2002)



[Akt. známka: 1,75] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.