Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Terorismus Cestovní mapa do pekla
Vydáno dne 20. 06. 2003 (čteno 3960×)

Robert Tracinski

Míru na Blízkém východě nelze dosáhnout vyjednáváním s teroristy, jedině jejich zničením.

„Cestovní mapa“ k řešení arabsko-izraelského konfliktu je, navzdory Bushovým, Šaronovým a Abbásovým úsměvům, silným stiskům rukou a máváním na kamery tento týden v Jordánsku, odsouzena k nezdaru. Proč? Ze stejného důvodu, ze kterého všechny minulé mírové plány pro Blízký východ skončily neúspěchem – protože neexistuje žádná „cestovní mapa“ k dosažení míru  vyjednáváním s teroristy.

Nový plán se, jako obvykle, skládá z řady značných ústupků, které má udělat oběť terorismu. Izrael má stáhnout vojenské jednotky rozmístěné kolem útočišť palestinského terorismu, vzdát se území kritických pro svou obranu a uznat prozatímní stát vedený stejným starým gangem zabijáků. Za to se od Palestinců požaduje jen to, aby „vyhlásili“ konec násilí a „viditelně se snažili“ – cokoli se tím má na mysli – držet teroristy pod kontrolou.

Nejde o výměnný obchod s ústupky, z něhož mají prospěch obě strany. Jde o jednostrannou kapitulaci vůči vydírání.

Ve skutečnosti Bushova „cestovní mapa“ jen opakuje stejnou cestu jako dřívější mírové plány. Před deseti lety se Palestinci v rámci dohod z Oslo zavázali, že se zřeknou násilí a uznají právo Izraele na existenci. Tehdy se také „obchodovala“ území za mír – ale palestinské útoky se jen vystupňovaly. Přesto jsou ustanovení „nové“ cestovní mapy v zásadě stejná, jako byla ustanovení katastrofální dohody z Oslo. Proč teď někdo očekává jiný výsledek?

Vyjednávání s teroristy by tentokrát údajně mělo fungovat díky pouhé změně personálního obsazení. Prezident Bush podmínil svou cestovní mapu tím, že bude – arciteroristou Jásirem Arafatem – jmenován palestinský vůdce „nezkompromitovaný terorem“. Arafat tedy jmenoval jako novou veřejnou tvář Palestinské samosprávy svého dlouholetého zástupce Mahmúda Abbáse. Jenže Abbás není „nezkompromitovaný“. V Arafatově Organizaci pro osvobození Palestiny byl dlouhý čas vůdcem, a jeho vychvalovaný odpor k terorismu se skládá z výroků jako: „Neříkáme, že by intifáda“ – násilné palestinské povstání – „měla skončit“, ale že by „měla být řízená“.

Jediná věc, která by údajně měla udělat z Abbáse „partnera pro mír“, je to, že není osobně zodpovědný za žádné zabití. Ale kdyby byl Al Caponův účetní jmenován novým vyjednávačem gangu, byl by to vůdce „nezkompromitovaný zločinem“? Ovšemže ne – a ze stejného důvodu je Abbás dalším, pouze formálním představitelem palestinské teroristické organizace.

Jak se dalo očekávat, Abbásův „zátah“ proti terorismu je také jen přetvářka. Koncem týdne vyjednal s Hamasem „příměří“, v jehož rámci teroristé dočasně přestanou zabíjet – ale jejich zbraně a organizace zůstanou nedotčeny, aby mohly být použity proti Izraeli později, až sám oslabí svou obranu.

Existuje důvod, proč se neustále opakuje stejný neúspěšný mírový plán a stále stejné výsledky. Nic jiného ani není možné, jakmile přijmeme hanebnou politiku vyjednávání s teroristy.

Legitimní diplomacie může probíhat jen tehdy, když obě strany souhlasí s urovnáním svých sporů pomocí přesvědčování a vzájemně uznávají právo druhého na život. Palestinci ale po celá desetiletí důsledně volili hrubou sílu a masové vraždění jako hlavní prostředek k dosažení svých „diplomatických“ cílů. A jejich konečný cíl se nikdy nezměnil: usilují o zničení Izraele.

Všechny pokusy vyjednat ukončení arabsko-izraelského konfliktu jen ukázaly ničivé důsledky obětování spravedlnosti diplomacii. Spravedlnost vyžaduje, aby člověk racionálně hodnotil charakter a chování těch, se kterými jedná, odměňoval dobro a trestal zlo. Trvat na diplomacii jako na bezpodmínečné ctnosti – bez ohledu na povahu a chování nepřítele – nezachraňuje životy ani neřeší konflikty; jen odměňuje a povzbuzuje agresory. Proč by měli přestat s terorismem, když se znovu a znovu osvědčuje jako účinný způsob vymáhání ústupků?

A proto by pro Ameriku bylo absurdní vyjednávat s Al–Káidou, Talibanem nebo se Saddámem Husajnem. Zrovna tak by Amerika neměla naléhat na Izrael, našeho věrného spojence v nestabilní oblasti, aby vyjednával se svými teroristickými nepřáteli.

Mír vyžaduje nikoli uspokojení požadavků teroristů, ale úplnou a nemilosrdnou likvidaci teroristů i těch, kteří je podporují. Měli bychom naléhat na Izrael, ne aby se vzdal teroristům, ale aby pokračoval ve válce proti terorismu – pokračoval v ní v Gaze a na západním břehu Jordánu, a rozšířil ji na ty, kdo terorismus plánují a zásobují z Libanonu a Sýrie.

To je jediná cesta k míru: nechat diplomacie a zničit teroristy.

Z anglického originálu „The Road Map to Hell“ přeložil Michal Kracík
Červen 2003

[Akt. známka: 2,33] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.