Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Věda Kam jsi odešel, Isaacu Newtone?
Vydáno dne 11. 12. 2003 (čteno 3996×)

David Harriman

Stále více a více jsme dnes zaplavováni hloupostí převlečenou za vědu. Politikové se radí s astrology, lidé odmítají rady lékařů a upřednostňují „alternativní léčbu“ provozovanou šarlatány. V minulosti jsme se mohli spolehnout na obránce skutečné vědy, kteří odhalí a zavrhnou tyto nesmysly. Tak kde jsou ti obránci dnes?

Naneštěstí jsou příliš zaneprázdněni vymýšlením svých vlastních nesmyslů.

Samozřejmě, že to v dějinách není poprvé, co lidé věří, že jejich osud může být vyčten z hvězd a jejich nemoci mohou být vyléčeny modlitbami. Před průmyslovou revolucí sedmnáctého století byly takové názory velmi populární. Ženy byly odsuzovány za čarodějnictví a upalovány na hranici. Prasata se špatnými dispozicemi a slepice s neobvyklým vzhledem byly předváděny před soud, odsuzovány za posedlost ďáblem a popravovány.

Pak přiša éra rozumu, kdy Isaac Newton vyzval ke skončení takového šílenství. Pronesl svůj slavný výrok, že „nevymýšlí žádné hypotézy“ - což znamená, že zamítnul každou myšlenku, která nebyla podpořena pozorovanou skutečností. V dobách po Newtonovi byli všichni hlasatelé nesmyslů vypuzeni do opovrhované říše pseudovědy.

Až donedávna.

Dnes fyzikové tvrdí, že částice se může pohybovat po mnoha různých dráhách současně nebo zpátky v čase nebo náhodně začít nebo přestat existovat z ničeho. Vyžívají se v pojímání celého vesmíru jako „mihotajícího se vakua“ nebo jako nepodstatné součásti eurčitého celku vesmírů nebo dokonce jako hologramu. Základem tohoto podivného vesmíru je neentita nazývaná „prostorový čas“, který expanduje, kroutí se, cvičí jógu a může mít 26 rozměrů.

Při čtení moderní fyzikální literatury si zkrátka posteskneme po něčem tak smyslupném jako byly čarodějnické procesy.

V posledních deseti letech mnoho fyziků bloumá ulicemi s nápisy: „Konec fyziky je blízko“. Tvrdili, že pracují na definitivní „teorii všeho“, která nezanechá budoucím fyzikům na práci nic než hraní počítačových her. Můžeme sice odmítat jejich megalomanii ale přesto není snadné odolat pokušení, abychom souhlasili s jejich vzkazem. Oním vyvrcholením, které se zdá blízko, však není vzestup k vševědoucnosti, nýbrž rozpačitý sestup k pseudovědě.

Minulý rok se dostalo široké publicity sporu ohledně výzkumu dvou fyziků ve Francii (bratrů Igora a Grichka Bogdanovových). Šlo o to, zda práce Bogdanovových, která se skládala ze spekulací o vesmíru před velkým třeskem, byla míněna vážně nebo jako parodie na soudobou kosmologii. Pravda se ukázala být horší než jakákoli parodie: Bogdanovovi to mysleli vážně, ale nikdo nebyl schopen to rozpoznat - a tak jejich kolegové byli nuceni přiznat, že dnešní výzkum je neodlišitelný od vtipu.

Fyzikové nedosáhli tohoto intelektuálního krachu přes noc. Na začátku dvacátého století Einstein explicitně odmítl Newtonovu vědeckou metodu. „Teď vidíme“, napsal Einstein, „jak moc se mýlí ti teoretici, kteří věří, že teorie pochází induktivně ze zkušenosti“. Místo toho trval na tom, že teorie je „svobodným výtvorem lidské mysli“. Nevyhnutelný důsledek takové svobody je dnes módní „fantastická fyzika“.

Samozřejmě, že dnešní fyzikové nepřipouštějí, že jsou vedeni fantazií. Říkají, že používají „hypoteticko-deduktivní metodu“, což zní více vědecky. Tato metoda jim však dovoluje vymyslet jakoukoli „teorii“, pokud z ní mohou dedukovat alespoň jeden důsledek, který může být někdy, někde, někým pozorován.

Skutečné poznání je těžce získaná odměna za postupný proces, který nás vede od pozorování k abstrakcím, zobecněním a teoriím. Naproti tomu fantazírování vyžaduje jen malé úsilí. To vysvětluje, jak mohli teoretikové dosáhnout „konce fyziky“ tak rychle a jednod še. Naneštěstí jejich vyprávění o vymyšlených světech nemají žádnou hodnotu pro lidi žijící v tom skutečném.

Historie nás učí o rozhodující roli fyziky v lidském životě. V celém západním světě znalost fyziky pozvedla lidi ze stádia pověrčivých primitivů, kteří se krčí před přírodou, k produktivním myslitelům, kteří přírodu dobývají. Praktické přínosy této transformace jsou tak početné a tak zjevné, že není třeba je vyjmenovávat.

Ale jde o víc než jen o technologie budoucnosti. S postupným opouštěním odkazu Isaaca Newtona fyzika pokračuje ve svém neurotickém ústupu z reality a z naší kultury postupně mizí vědomí chlouby lidské přirozenosti: rozumové schopnosti. Je to děsivá představa, protože není-li člověk „myslícím zvířetem“, je pouze zvířetem.

Z anglického originálu „Where have you gone, Isaac Newton?“ přeložil Martin Sedláček
Listopad 2003

[Akt. známka: 3,68] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 4 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.