Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Pravdivé, nepravdivé a arbitrární
Vydáno dne 09. 02. 2005 (čteno 4839×)

Jiří Kinkor

Nedávno jsem na semináři ke 100. výročí narození Ayn Randové hájil myšlenku, že rozum je schopen poznávat a že jeho závěry platí absolutně. Můj oponent reagoval námitkou, že přece existuje určité omezení rozumu v jeho poznání světa, protože na spoustu otázek rozum nedokáže s jistotou anebo vůbec odpovědět, čímž se otevírá prostor i pro jiné, mimorozumové přístupy k poznání, jakým je víra. Argumentoval v tom smyslu, že rozum sice již poznal a poznává řadu přírodních zákonitostí a je důležitým nástrojem, nicméně nemůže postihnout vše, co se ve vesmíru děje, že (možná) existuje řada skutečností, o nichž rozum v dané chvíli neví a že v tom případě není správné zcela odmítat například víru v Boha, která může člověku nabídnout náhledy v těch oblastech, k nimž rozum nemá přístup. Tvrzení, k nimž rozum nemá přístup, můžeme ilustrovat na následujícím příkladu: "Co může říci rozum o domněnce či tvrzení, že v tuto chvíli se na planetě Venuši koná seminář, na němž se víly zabývají dějinami filozofie a zrovna probírají Hegela?" Takové tvrzení nelze ověřit, neumíme je potvrdit ani vyvrátit, čímž je údajně zpochybněn rozum jako absolutně platný nástroj poznání.

Argumentace mého oponenta vůbec není ojedinělá, jde o zcela běžné (ale mylné) skeptické pojetí rozumu, které celkem nesouvisí s tím, zda je daný člověk věřící či nikoli. Toto pojetí je nejen mylné, ale navíc je nebezpečně skryto za nejednoznačným tvrzením, že rozum má jistá omezení. Proti omezenosti rozumu, jako takové, totiž nelze nic namítat. Problém spočívá v tom, jak se ona omezenost rozumu interpretuje a co z ní vyplývá. Dostáváme se tak k jedné z klíčových otázek poznání. Implicitním východiskem skeptiků je předpoklad, že správné poznání funguje podle modelu boží vševědoucnosti. Představují si, že absolutní a jistou znalost může mít jen takové vědomí, které poznává celou existující realitu najednou a beze zbytku, v jednom záblesku. Takový model považují za ideální, správné poznání. Jsou si vědomi, že lidské poznání takové není, a protože neodpovídá domnělému ideálu, je nedokonalé, je nespolehlivé, nejisté.

Ideálem však není a nemůže být to, co odporuje všemu našemu poznání, nemůže jím být to, co je nemožné. Objektivismus si ­ na rozdíl od skeptiků a mystiků ­ uvědomuje přirozenost člověka, akceptuje realitu a neprojektuje fantastická měřítka poznání typu boží vševědoucnosti, aby pak člověka, neschopného dosáhnout údajného "ideálu", degradoval na méněcenného tvora neschopného jistoty v poznání, tj. v podstatě neschopného poznávat realitu. Kdo projektuje nemožné "ideály", revoltuje proti realitě, odmítá přirozenost člověka. Je to subjektivistická revolta, kde "já bych si přál" má přednost před fakty. Považovat lidské poznání za nedokonalé a nespolehlivé, neboť nefunguje tak, jak by si někdo přál, je stejně absurdní jako tvrdit, že naše oči jsou nedokonalé, protože hůl částečně ponořená ve vodě se nám jeví jako "zlomená" a nikoli rovná. Realita (přirozenost) existuje, je primární, a vědomí je tu, aby ji vnímalo a poznávalo, nikoli aby ji měnilo a přepisovalo podle svého pocitu či přání. Realita se nebude ohýbat podle přání skeptiků. Kdo za ideál označuje či považuje (implicitně či explicitně) něco, co se příčí realitě a co je nemožné, dopouští se obludného překroucení a úplného zničení pojmu ideál. Ideální může být jen to, co je možné a čeho je možné dosáhnout.

Ti, kdo by byli ochotni přiznat nárok na jistotu a spolehlivost poznání jen nadčlověku s nějakou nadlidskou formou poznání, ignorují, že poznání a poznávací jistota je a musí být kontextovou záležitostí. Na daném stupni poznání známe jen to, co známe. V tom tkví omezenost poznání, v tom tkví hranice (tj. identita, povaha) rozumu. Omezenost rozumu tedy neznamená, že to, co jsme poznali, je nejisté a nespolehlivé. Rozum je omezen ne v tom, že poznává, ale v tom, jak poznává. Poznává postupně. Daný kontext znalostí, tedy stávajícího souhrnu poznaných dat, vždy směřuje k jednomu jistému a správnému závěru, tj. k poznání reality. Samozřejmě, že stupnice znalosti nemá jen dva stavy - žádné poznání a jisté poznání, tj. existuje řada mezistupňů, kdy se postupně sbírají další a další data a testují počáteční hypotézy, nakonec však kontext nashromážděných relevantních dat a pozorování vede k jistému a pravdivému závěru. Další rozvoj poznání na základě nových dat a pozorování rozšíří stávající kontext, vytvoří tak nový kontext poznání. Pokud tento nový kontext povede v dané otázce k jinému závěru, neznamená to, že původní závěr byl mylný a ani to neznamená, že tím pádem nikdy není nic jisté. Poznávací jistota nespočívá v tom, že se nějaké tvrzení stane navěky neměnným dogmatem. Jistota tkví v tom, že daný kontext znalostí vede k určitému jednoznačnému závěru. Nový závěr není popřením původního, nýbrž jeho nahrazením v rámci nového kontextu. Popírat či vyvrátit původní tvrzení by znamenalo prokázat jeho mylnost v rámci původního kontextu. Uznat omezenost rozumu a jeho kontextovou povahu znamená uznat, že rozum poznává určitým způsobem a nikoli jiným, že poznává tak, jak velí jeho přirozenost, jeho identita. Člověk, který neakceptuje realitu a dává přednost svým přáním, se pokouší hledat nějakou jinou či "doplňující" cestu poznání. V tom je však rozpor, protože poznání reality nemůže hledat ten, kdo se rozhodl realitu nepřijmout.

Protože poznání má kontextovou povahu, není správné reagovat slovem "nevím" na libovolná, ničím nepodložená tvrzení. Tvrzení, které nespočívá v žádném kontextu, není poznáním. Na pustý výmysl, že za pět minut se Země srazí s obrovským meteoritem nebo na tvrzení o vílách na Venuši studujících Hegela není správné reagovat pokrčením ramen se slovy "možná" nebo "nevím". Jakékoli tvrzení, které se neopírá o žádný kontext již poznaného ani o žádné nové pozorování, je arbitrární tvrzení. Z ničeho nevyplývá, k ničemu nemá žádný vztah, je prostě jen izolovaným, bezvýznamným shlukem slov bez jakéhokoli vztahu k realitě. Takové tvrzení není pravdivé, není ale ani nepravdivé, protože nepravdivé (mylné, falešné) tvrzení je takové, které se alespoň snaží dospět k závěru odvozováním z nějakého základu, kontextu, z nějakých předpokladů, z reality. Je tedy otevřeno zkoumání a logickému prověření. Arbitrární tvrzení nikoli, jeho poznávací hodnota je nulová, protože se zcela diskvalifikuje z objektivní diskuse, ocitá se úplně mimo sféru poznání, nelze je zkoumat. Jediným racionálním přístupem k takovému tvrzení je jeho jednoznačné odmítnutí. Zabývat se takovým tvrzením by znamenalo přiznat mu status seriózního výroku, kterým není.

Kontext poznání je na dané úrovni poznání vždy dán, proto rozumové poznání platí absolutně, je dáno (na rozdíl od mystického dogmatu) poznaným kontextem. Snaha kombinovat rozumové poznání s vírou či jinou formou ne-rozumu není drobným ústupkem absolutní platnosti rozumu, nýbrž úplným zavržením rozumu. Rozum neuznává žádný vnější diktát. Žádná sféra poznání mu nemůže být uzavřena. Jediné, čím se rozum nezabývá, jsou arbitrární tvrzení (Ta však nemají nic společného s realitou). Jakmile rozum má být použit jen někde, musí existovat nějaká vyšší instance, která rozhodne, kde rozum použít a kde ne. Jinými slovy: konečnou autoritou se stávají emoce, kontakt s realitou je přerušen, vítězí subjektivismus, libovolné přání.

"Nezavrhujme existenci něčeho jen proto, že to neumíme dokázat", napsal palcovým titulkem nedávno jeden kritik objektivismu, účastník shora zmíněného semináře. Měl by v tom případě také žádat, abychom zároveň odmítli i racionální princip presumpce neviny, jehož podstatou je samozřejmě odmítnutí jakéhokoli tvrzení, které není ničím podložené. Do té doby, než je dokázáno, že někdo něco udělal, má se za to, že to neudělal. Zajímalo by mě, jak by onen kritik reagoval, kdybych ho bez důkazů obvinil z vraždy. Co na tom, že to nemohu dokázat?



[Akt. známka: 3,00] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 12 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.