Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Svátky Láska a sobectví
Vydáno dne 03. 02. 2010 (čteno 7322×)

Gary Hull

Gary Hull, Ph.D. je redaktorem Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Každoročně o Valentýnu je páchán určitý filozofický zločin. Ve skutečnosti je páchán průběžně po celý rok, ale tento svátek zhoubnost tohoto zločinu zvětšuje. Je jím propagace široce rozšířené lži: myšlenky, že láska je nesobecká.

Láska, jak jsme opakovně poučováni, je založena na sebeobětování. Býváme napomínáni, že láska založená na vlastním sebezájmu je laciná a nízká. Říká se, že skutečná láska je altruistická. Ale je tomu skutečně tak?

Představte si valentýnské přání, které by bralo tyto názory vážně. Představte si, že dostanete valentýnku s následujícím textem: „Nemám žádné potěšení z toho, že jsi. Nijak osobně neprožívám to, jak vypadáš, jak se oblékáš, pohybuješ, jak myslíš a jak jednáš. Z našeho vztahu nemám žádný osobní prospěch. Neuspokojuješ žádné z mých sexuálních, citových ani intelektuálních potřeb. Jsi případ pro charitu. Zůstávám s tebou jen z lítosti. S láskou XXX.“

Není třeba dodávat, že by vás asi rozhořčilo nebýt milován pro nic pozitivního, co můžete svému partnerovi nabídnout, nýbrž proto, co vám – jako všem příjemcům charity – chybí. Nicméně právě takové perverzní pojetí lásky vyplývá z přesvědčení, že láska je výrazem sebeobětování.

Opravdová láska je přesným opakem. Je tím nejsobečtějším možným prožitkem, ve skutečném smyslu tohoto slova. Obohacuje váš život způsobem, který nevyžaduje žádnou oběť od ostatních ani vaši oběť jim.

Milovat někoho je sobecké, protože to znamená, že si ceníte jedné konkrétní osoby, že on nebo ona dělají váš život lepším, že on nebo ona jsou intenzívním zdrojem radosti – pro vás. „Nezištná“ láska je pojmovým rozporem. Člověk nemůže být lhostejný k tomu, čeho si cení. Čas, úsilí a peníze, které vynakládáte ve prospěch toho, koho milujete, nejsou obětí. To, co děláte pro jeho nebo pro její štěstí, je zásadním způsobem důležité pro vás. Takové jednání by bylo obětí, kdyby směřovalo ve prospěch neznámé osoby nebo nepřítele. Ti, kteří říkají, že láska vyžaduje sebezapření, chovají fantastickou představu, že je vám osobně lhostejné, zda ten, koho milujete, je zdravý nebo nemocný, zda cítí radost či bolest, zda je živý či mrtvý.

Neustále se nám opakuje, že bychom měli „milovat každého jako svého bratra.“ Tento pohled je obhajován učiteli základních škol, kteří odmítají hodnotit ostatní a říkají svým žákům, že kdokoli přinese valentýnku jednomu, musí ji přinést i všem ostatním. Stejné pojetí vidíme v úděsném prohlášení „nenáviďte hřích, ale milujte hříšníky,“ podle kterého bychom měli nenávidět koncentrační tábory, ale přesto poslat Hitlerovi krabici čokolády. Většina lidí by souhlasila s tím, že milovat se s osobou, kterou člověk pohrdá, je pokleslé. A přesto, když jde o lásku, považují lidé stejnou myšlenku za vznešenou.

Láska je příliš cenná, než aby se nabízela komukoli, bez rozdílu. Právě a především z oblasti lásky bychom rovnostářství měli vypudit. Láska představuje povznášející směnu – duchovní směnu – mezi dvěma lidmi, za účelem oboustranného obohacení.

Milujete někoho, protože on nebo ona je hodnotou – sobeckou hodnotou pro vás, podle vašich vlastních měřítek – a stejně tak jste i vy hodnotou pro něj nebo pro ni.

A naopak ono pojetí – že láska by měla být dávána bezpodmínečně, že vy si ji nezasloužíte o nic víc, než kdejaký pobuda, pojetí, že láska není odpovědí na nic konkrétního ve vás, že je bez příčiny – představuje to nejhanebnější chápání tohoto vznešeného prožitku.

Z pravé povahy lásky vyplývají určité nároky na ty, kteří ji chtějí prožívat. Musíte považovat sami sebe za osobu hodnou lásky. Ti, kteří čekají, že budou milováni ne proto, že nabízejí nějakou kladnou hodnotu, ale proto, že jim tyto hodnoty chybí – například ti, kteří vyžadují od ostatních lásku jako altruistickou povinnost – jsou parazité. Ten, kdo říká: „miluj mě, protože tě potřebuji,“ hledá nezaslouženou duševní hodnotu – stejným způsobem jako zloděj hledá nezasloužené bohatství. Citujme známou větu z románu Zdroj: „K tomu, abych mohl říci ‚já tě miluji,‘ musí člověk nejprve vědět, jak říct ‚já.‘“

Valentýn – s barevnými přáníčky, čokoládami a hedvábným spodním prádlem – dává materiální podobu této duševní hodnotě. Je to chvíle, kdy se můžete zastavit, odhodit stranou všední starosti a oslavovat ten sobecký prožitek, že jste hodni něčí lásky a našli jste někoho, kdo je hoden té vaší.

přeložil Martin Sedláček, Galtův institut
únor 2005



[Akt. známka: 2,08] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 14 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.