Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Kapitalismus a sobectví
Vydáno dne 22. 03. 2005 (čteno 4091×)

Vavřinec Kryzánek

Kapitalismus je společenský systém, kde jsou funkce státu omezeny na ochranu práva na život, svobodu a majetek. V této úplné podobě kapitalismu nikde neexistoval. Asi nejvíce se mu přiblížily Spojené státy v 19. století. Přesto však tam, kde existoval alespoň částečně, se život lidí dramaticky změnil k lepšímu. Stačí si jen uvědomit ty nejběžnější objevy vědy a technologií, které podnikatelé přeměnili v život podporující produkty a služby od lednic, automobilů, televizí po letadla, počítače a léky. Kapitalismus také změnil pohled lidí na život.

Z přijmutí stagnace se stalo očekávání pokroku, namísto podřizování se tradicím kapitalismus povzbuzuje hledání nových cest. Namísto předsudků a náboženských dogmat stojí kapitalismus na rozumném úsudku. Namísto pasivity kapitalismus odměňuje iniciativu. Namísto vztahu otroků a pánů kapitalismus ustanovuje vztah obchodníků, kteří jsou si rovni a pokud od sebe navzájem něco chtějí, musejí nabídnout protihodnotu.

Slovy Ayn Randové: „kapitalismus vyžaduje od každého člověka to nejlepší a podle toho jej také odměňuje.“

Síla a vitalita kapitalismu je také důvodem, proč islámští fundamentalisté nenávidí Ameriku. Vědí, že jejich primitivní náboženská kultura, svazující tradice a nesvoboda nemohou dlouhodobě ve světě relativně dostupných informací soutěžit s možností života jaký nabízí Amerika. Vědí, že pokud svojí mladou generaci nenaočkují fanatismem a ignorancí, budou za několik desítek let jen kapitolou v učebnicích historie a vedle jejich mešit budou stát moderní nákupní centra, divadla a restaurace.

Přestože kapitalismus je tak obrovským pozitivem je tragickým paradoxem, že byl po většinu své částečné existence pokládán dokonce i svými obhájci za systém sice praktický, ale nemorální. Pokud obhájci kapitalismu počínaje Adamem Smithem tvrdili, že kapitismus funguje, ale přeto souhlasili, že sám o sobě je nemorální protože jeho vnitřní motor – sobecké jednání je nemorální, tak tím otevřeli cestu k návratu k jinému společenskému uspořádání.

Pokud se shodneme na tom, že něco je špatné, tak logicky musíme uznat, že to musí mít špatné důsledky a že ty je třeba omezit a kontrolovat. Kapitalismus nemůže „fungovat“ a zároveň být špatný, to nedává smysl. Kapitalismus bylo tedy třeba kontrolovat a omezovat státním přerozdělováním, centrálními bankami, antimonopolními úřady a desítkami dalších nesmyslných institucí.

Neschopnost lidí kapitalismus morálně ocenit je hlavní příčinou, toho proč dnes nežijeme v kapitalismu, ale jsme rozkročeni napůl cesty mezi svobodou a kapitalismem a otroctvím a socialismem.

Etikou, která způsobila tak zvrácené hodnocení kapitalismu, je morálka altruismu – morálka sebeobětování

Sebeobětování znamená dát větší hodnotu za hodnotu menší, jinak by nešlo o oběť ale o výhodný obchod.

Náboženská verze altruistické etiky požaduje obětování světského života a rozumu víře v Boha. Kolektivistická verze altruismu volá po obětování života společnosti, třídě nebo rase. Nejnovější enviromentalistická verze vyzývá k sebeobětování přírodě.

Žít sám pro sebe, pro své osobní štěstí je nízké, špatné a hříšné v každé verzi této morálky. Pokud je štěstí hříchem, tak utrpení musí být podle této etiky ctností. Tak tomu i bylo. Stačí se podívat na životy svatých, kteří záměrně trýznili svoje tělo i ducha a byly za to vyzdvihováni jako vzor morálních ctností.

Etika sebeobětování však neničí život pouze těch, co ji přijmou, ale ruku v ruce s sebou přináší ústup politické svobody a nastolení různé formy tyranie. Jak napsala Ayn Randová ve svém románu Zdroj:“To dá přece rozum, že tam, kde se skládají oběti, musí být někdo, kdo je shromažďuje. Tam, kde se slouží musí být někdo, komu je slouženo.“

Když se lidé hlásí k altruistické morálce je pro socialisty a kolektivisty relativně velmi snadné osekávat politickou svobodu. Pro mocichtivého socialistu připraveného vybírat oběti není nic lepšího než najít stádo lidí ochotných oběti odevzdávat.

Abychom plně pochopili kapitalismus a mohli jej ve svém zájmu hájit, je třeba ohodit brýle altruistické morálky, které pokřivují naše vidění. Musíme poznat morálku, která je kapitalismu vlastní a která jediná je v souladu s přirozeností člověka: morálku sobectví.

Ayn Randová poprvé v historii lidského myšlení objevila a plně validovala sobeckou morálku.

Podle objektivistické filozofie racionální sobectví je dlouhodobou systematickou orientací člověka na vlastní cíle za účelem dosažení štěstí. Sobectví není krátkodobým plněním každého rozmaru, který se člověku zamane.

Z povahy reality a povahy člověka vyplývá, že je nemožné dosáhnout dlouhodobého úspěchu jinak než vlastním poctivým úsilím za dobrovolné spolupráce s ostatními lidmi a budováním si vlastního charakteru.

V kontrastu s tradičním vnímáním egoismu se sobecké ctnosti neskládají z podvodů, parasitismu a „cesty přes mrtvoly“, protože takové vlastnosti a jednání nejsou v racionálním zájmu člověka. V kontrastu s altruistickou morálkou se egoistické ctnosti neskládají ani z víry, pokory a sebezapření.

Mezi fundamentální sobecké ctnosti patří rozumnost, nezávislost, poctivost a produktivnost. Tyto ctnosti nejsou neuskutečnitelným ideálem pro život v mystické dimenzi, ale praktickými a pro život nezbytnými vlastnostmi. Aby je člověk mohl praktikovat a těžit z jejich výsledků musí žít ve svobodě, musí žít v kapitalismu.

Díky klasickým ekonomům a díky tisícům příkladů z běžného života víme, že kapitalismus funguje, že vede k prosperitě, že je praktický. Díky Ayn Randové můžeme nyní poznat, že kapitalismus je morální.



[Akt. známka: 1,36] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.