Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Svátky Proč se to může stát znovu
Vydáno dne 25. 04. 2005 (čteno 3820×)

Robert Tracinski

V Pamětní den holocaustu si máme vzpomenout na milióny těch, kteří trpěli a zahynuli v nacistických koncentračních táborech. Cílem není jen vzdát hold obětem. Je také nutné poučit se z toho, co umožnilo zlo takových rozměrů, a vyvarovat se toho, aby se něco podobného stalo znovu.

Jaké poučení si máme vzít, jsme však nepochopili. Vzestup nacismu se obvykle přičítá nepodstatným faktorům jako je nespokojenost s výsledky Versailleské dohody či zoufalství vzniklé z Velké hodpodářské krize. A pokud se někdo přece jen snaží nabídnout fundamentální, ideologické vysvětlení, dospívá zpravidla k závěru, že Němci uplatnili příliš mnoho kapitalismu a individualismu.

Skutečná příčina nacismu byla ideologická, ale pramenila ze zcela opačné ideologie. Nacismus rozkvétal, protože jeho etikou bylo sebezapření a sebeobětování. Sám Hitler morální základy nacismu vyjádřil:

„Proto je důležité, aby jedinec konečně uznal, že jeho vlastní ego není důležité… Stav mysli, který podřizuje zájmy ega zachování společenství, je skutečně prvním předpokladem každé opravdu humánní kultury… Základní postoj, z něhož takováto činnost vyvěrá, nazýváme – abychom ho odlišili od egoismu a sobectví – idealismem. Tím rozumíme pouze schopnost jednotlivce se obětovat pro společnost, pro své bližní.“

Historikové obvykle přehlížejí takováto tvrzení. Myšlenka, že sebeobětování je synonymem ctnosti, je pro ně natolik nekontroverzní, že je ani nenapadne spojovat ji s nacismem. Proto jsou takováto tvrzení obvykle pokládána jen za pouhé mlžení, které mělo za úkol zahalit pravou tvář nacistických plánů.

Co když je ale tato myšlenka chybná? Co když jsou to právě ony ctnostně znějící nacistické slogany, které na světě rozpoutaly takové zlo právě tím, že byly uplatněny?

Zamyslete se nad úplným, logickým významem altruistického sebeobětování. Jeho obsahem není laskavost vůči ostatním, ale otroctví. Jestliže je obětování se ostatním ctností, jak pak může být komukoliv dovoleno, aby sledoval své vlastní cíle a štěstí? Jestliže společnost potřebuje peníze, je povinností jedince, aby obětoval své výdělky. Jestliže se společnost rozhodne, že některé myšlenky jsou nebezpečné, je povinností jedince obětovat své přesvědčení. A jestliže společnost prohlásí, že někteří jedinci jsou nebezpeční, pak musí být obětováni. Potřeby kolektivu, ne zájmy a práva jednotlivce, se pak stávají měřítkem dobra a zla.

V rámci takové filozofie nemůže nikdo nic namítat, když nacisté zmrazí dělnické mzdy – národ přece potřebuje levnější tanky. Nikdo nemůže protestovat, když Hitler zatýká své politické odpůrce – národ přece potřebuje větší jednotu. A nikdo nemůže klást odpor, když jsou zabíjeni a mučeni Židé – národ přece potřebuje árijskou čistotu. Leonard Peikoff ve své knize The Ominous Parallels (Hrozivé paralely – pozn. překl.), která pojednává o filozofických podobnostech mezi současnou Amerikou a přednacistickým Německem, píše: „Odpůrci nacismu byli bezbranní; jelikož altruismus ztotožňovali s ctností, byli nuceni připustit, že nacismus, jakkoliv pomýlený, byl formou morálního idealismu.“

Většina lidí se vyhýbá takto přímočarým vyvozením a uchyluje se k jisté formě kompromisu mezi sebeobětováním a sebezájmem. Říkají, že apel na sebeobětování je správný, ale neměl by se dovádět do „extrému“. Fašisté zavrhnuli tento přístup jako pokrytectví. Dovedli morálku sebeobětování k jejímu logickému vyústění. Dle slov italského fašisty Alfreda Rocca trvali na: „nutnosti obětování, pro kterou měly staré doktríny málo pochopení, a to až po totální obětování jednotlivců.“

Nacisté zcela jistě uplatnili to, co Rocco hlásal. Ústředním cílem koncentračních táborů, podle Bruna Bettelheima, který je přežil, bylo „zlomit vězně coby jednotlivce a přeměnit je v poslušnou masu.“ „Již nebudou žádní soukromí Němci,“ napsal jeden nacistický autor, „každý bude získávat svůj význam jen prostřednictvím své služby státu.“ Cílem nacionálního socialismu bylo, aby se jednotlivec neúprosně obětoval: obětoval svou mysl, svou nezávislost, a nakonec svou osobnost.

Svobodná země je založena na přesně opačných principech. Otcové americké revoluce, na ochranu před tím, co nazývali „tyranií většiny“, vyzdvihovali právo jedince na „život, svobodu a sledování štěstí.“ Implicitním základem amerického politického uspořádání byla etika individualismu – pojetí, že jedinec není podřízen kolektivu, že má morální právo sledovat své vlastní zájmy a že všichni racionální lidé v takovémto systému prosperují.

V současnosti je však sebeobětování považováno za samozřejmé dobro. Je pravdou, že většina lidí nechce čistý, důsledný systém obětování, jak jej uplatnili nacisté. Jakmile je však jednou princip akceptován, žádné množství jím vyzdvihované „ctnosti“ nelze považovat za „přílišné.“

Nikdy se nepoučíme z holocaustu, pokud zcela neodmítneme uctívání obětování a neobjevíme znovu morálku individualismu.

Z anglického originálu „Why It Can Happen Again“ přeložili Michael Hynšt a Jiří Kinkor, Galtův institut
duben 2005



[Akt. známka: 2,50] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 6 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.