Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Ekonomie Útoky proti vlastníkům podniků
Vydáno dne 21. 08. 2005 (čteno 4191×)

Michael Hynšt

Existuje mnoho názorů na to, jaká je primární funkce podniku. Jedni tvrdí, že primární funkcí podniku je sloužit zákazníkovi, jiní jdou ještě dále a tvrdí, že funkcí podniku je služba všem, kdo mají na výkonnosti podniku nějaký zájem a jsou jeho činnostmi nějak ovlivněni. Jiné teorie uvádějí, že funkcí podniku je maximalizace zisku, často však chybí odpověď na otázku, pro koho je tento zisk nakonec určen.

Já zastávám názor, že jediným správným cílem podnikání je maximalizace hodnoty pro vlastníky. V současné době je tento cíl spíše srážen než vyzdvihován. Příkladů, kdy jsou vlastníci i manažeři za svůj úspěch pronásledováni a penalizováni, je celá řada. Jmenujme třeba zakladatele firmy Standard Oil J. D. Rockefellera, finančníka Michaela Milkena, Billa Gatese. Proč jsou pronásledováni?

Údajně žijeme ve světě omezených zdrojů. Málokdo pomýšlí na to, že je to člověk a nejčastěji businessman, který ze zdrojů dělá bohatství. Bohatství není koláčem, ze kterého si lidstvo ukrajuje, a ten, kdo si v bitvě o koláč ukrojí méně, je na tom bit, jak se nám pokouší sdělit komunisté, ale i např. známý film Wall Street. Bohatství je vytvářeno lidmi. Klíčem k hospodářskému růstu nejsou vyšší vládní výdaje ani větší množství peněz v oběhu, ale svobodná lidská mysl schopná vidět a realizovat příležitosti. Mylná myšlenka, že podnikání není vlastně nic jiného než boj o konečný koláč bohatství, je velmi rozšířená a je jedním z argumentů proti správné teorii, že cílem podnikání je maximalizovat hodnotu pro vlastníky. Lidé často nedokážou pochopit, jak např. takový finančník, jakým byl Michael Milken, dokáže vydělat 550 milionů dolarů za rok. Nevidí v něm génia, který poprvé začal obchodovat s tím, co se nazývá prašivé dluhopisy (junk bonds)1, tedy s vysoce rizikovými dluhopisy. Často v lidech, jako je Milken, vidí „hrabivého kapitalistu“, který jen šustí papíry a okrádá „pracující lid“. Není náhodou, že Milken byl odsouzen, ačkoliv proti němu nebyly vzneseny přesvědčivé důkazy.2

Kapitalismus je politickým systémem, který stojí na individuálních právech. Právo na majetek je jedním z nich. Funkcí vlády je chránit tato práva. Smutné je, že to je právě stát, který se hrubě zpronevěřuje své funkci a práva v mnohém ohledu pošlapává. V kapitalismu lidé směňují hodnotu 3 za hodnotu na základě dobrovolnosti – a jednají tak dle morálky egoismu. Ta je opakem altruismu, který žádá hodnoty nikoli směňovat, nýbrž vzdávat se jich ve prospěch hodnot nižších nebo žádných, tedy obětovat je. Altruismus bývá lidmi vyzdvihován jako vznešený ideál a naopak egoismus je považován téměř za synonymum zla. Jelikož kapitalismus je založen na egoismu, má se všeobecně za samozřejmé, že i kapitalismus je zlem a musí mít zlé následky. Všimněte si, že to jsou často morální argumenty vedené morálkou  altruismu, která stojí za útoky proti právům vlastníků.

Altruistická morálka se zřetelně odráží také v teorii, že podnik by měl maximalizovat hodnotu pro všechny zúčastněné (zainteresované) na podnikání, tzv. stakeholdery (zaměstnance, dodavatele, zákazníky, věřitele, vlastníky, stát, obce, ekologická sdružení, potažmo pro celou společnost). Dokonce se již mluví o stakeholder kapitalismu (kapitalismu zájmových skupin). Tato teorie je již bohužel na vysokých školách brána jako standardní.

Podnik, který by důsledně sledoval tyto cíle „všech zainteresovaných“, by musel nutně brzy zkrachovat. Primárním cílem by nebyla maximalizace hodnoty pro vlastníky, ale hodnoty pro všechny zúčastněné na podnikání, přičemž každý ze zúčastněných má „právo“ vyžadovat, aby podnik sledoval právě jeho hodnoty a zájmy.

Je zcela něco jiného, když se podnik snaží o dobré řízení vztahů se svými zákazníky nebo dodavateli jako prostředek k dosažení primárního cíle podnikání, kterým by měla být maximalizace hodnoty pro vlastníky. Zvyšování hodnoty pro zákazníky, spokojenost a motivace zaměstnanců, dobré vztahy s dodavateli – to vše jsou velmi důležité prostředky pro primární cíl podniku, kterým je maximalizace hodnoty pro vlastníky. Stakeholder kapitalismus, pokud je konzistentně uplatňován, je něco zcela jiného. Je to obětování se všech všem – altruismus v praxi.

Vedle teorie zájmových skupin (stakeholder koncept) existuje další, velmi podobný princip – teorie společenské zodpovědnosti firem (Corporate Social Responsibility). Ačkoliv má ve svém názvu slovo pojem zodpovědnost, je tato teorie vůči vlastníkům značně nezodpovědná. Staví výše než zájmy vlastníků zájmy tentokrát společnosti, z čehož vyplývá, že vlastníci mají obětovat své zájmy ostatním, celku, kolektivu. Časté tvrzení, že se „společenská zodpovědnost“ firmám vyplatí, je nesmyslné. Z principu se vyplatit nemůže, protože obětování zájmů vlastníků znamená obětování cílů, jejichž sledování se vlastníkům vyplatí. Koncept společenské zodpovědnosti firem vychází z předpokladu, že egoisticky sledovat racionální cíle vlastníků znamená provinit se vůči společnosti. Společnost si však nemůže oprávněně činit žádné nároky vůči firmě. Pokud se firma prohřeší proti zákonu, pak musí nést za své činy právní následky. Pokud však zákon firmu, která nikoho nijak nepoškodila, nutí obětovat své cíle „zájmům společnosti“, tak je to zákon sebemrskačský a tudíž nemravný. Teorie „společenské zodpovědnosti firem“ nahrazuje morálku sledování racionálních zájmů pro vlastní prospěch morálkou obětavé povinnosti („společenské zodpovědnosti“).

Snad ještě rozšířenější v dnešní značně kolektivistické kultuře je názor, že podniky by měly plnit nějakou společenskou funkci. Takové absurdní pojetí je třeba důrazně odmítnout. Podniky, stejně jako lidé, neexistují proto, aby sloužily společnosti. Podniky mají zvyšovat hodnotu pro své vlastníky. Tvrdit opak znamená tvrdit, že podniky jsou společenským vlastnictvím a patří svým vlastníkům stejně jako komukoliv jinému. Kolektivisté vidí v podnicích jen prostředek k plnění svých “společenských cílů“ a odpírají tím vlastníkům fundamentální právo na majetek.

Smutným faktem zůstává, že počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o správnosti teorií jako je stakeholder kapitalismus či společenská zodpovědnost firem, neustále roste. Na vysokých školách si tyto teorie již vydobyly místo standardních teorií. Ještě smutnějším faktem je, že navzdory jejich nemorálnosti a ignorování práv vlastníků, jsou tyto teorie považovány za morální a tudíž se jim dostává puncu nedotknutelnosti. Samotní vlastníci, ale především manažeři, jsou v mnoha případech k těmto teoriím vstřícní, neváhají ustupovat rostoucímu nátlaku zájmových skupin. Protože (stejně jako zbytek společnosti) implicitně přijali ničivou morálku altruismu, neuvědomují si, že ve skutečnosti nemají žádný morální závazek starat se o blaho společnosti ani žádných zájmových skupin. Jejich jediným morálním podnikatelským cílem je starat se o zvyšování hodnoty svých firem.

Podnikatelé, vlastníci a manažeři stojí před velkou výzvou. Pokud nechtějí, aby tyto teorie postupně jejich podniky a vlastnictví zničily, musí k nim zaujmout jasně odmítavý postoj. Měli by se přestat omlouvat za svůj úspěch, a pevně stát za svým vlastnickým právem. Je totiž v sázce nejen jejich vlastnictví, ale i systém, který jako jediný lidem umožňuje žít jako lidé, systém svobodné společnosti, kapitalismus.


1 Povšimněte si pejorativního názvu.
2 Jedním z lidí, kteří doslova vynutili na Milkenovi falešné přiznání viny, byl pozdější starosta New Yorku Guilliani.
3 Ayn Randová definovala hodnotu jako „To, co se člověk snaží získat a/nebo uchovat.“



[Akt. známka: 1,09] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 5 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.