Existuje mnoho názorů na to, jaká je primární funkce podniku. Jedni tvrdí,
že primární funkcí podniku je sloužit zákazníkovi, jiní jdou ještě
dále a tvrdí, že funkcí podniku je služba všem, kdo mají na výkonnosti
podniku nějaký zájem a jsou jeho činnostmi nějak ovlivněni. Jiné
teorie uvádějí, že funkcí podniku je maximalizace zisku, často však
chybí odpověď na otázku, pro koho je tento zisk nakonec určen.
Já
zastávám názor, že jediným správným cílem podnikání je maximalizace
hodnoty pro vlastníky. V současné době je tento cíl spíše srážen
než vyzdvihován. Příkladů, kdy jsou vlastníci i manažeři za svůj úspěch pronásledováni a penalizováni, je celá řada. Jmenujme
třeba zakladatele firmy Standard Oil J. D. Rockefellera, finančníka
Michaela Milkena, Billa Gatese. Proč jsou pronásledováni?
Údajně
žijeme ve světě omezených zdrojů. Málokdo pomýšlí na to, že je to
člověk a nejčastěji businessman, který ze zdrojů dělá bohatství.
Bohatství není koláčem, ze kterého si lidstvo ukrajuje, a ten, kdo
si v bitvě o koláč ukrojí méně, je na tom bit, jak se nám pokouší
sdělit komunisté, ale i např. známý film Wall Street. Bohatství
je vytvářeno lidmi. Klíčem k hospodářskému růstu nejsou vyšší
vládní výdaje ani větší množství peněz v oběhu, ale svobodná
lidská mysl schopná vidět a realizovat příležitosti. Mylná myšlenka,
že podnikání není vlastně nic jiného než boj o konečný koláč bohatství,
je velmi rozšířená a je jedním z argumentů proti správné teorii,
že cílem podnikání je maximalizovat hodnotu pro vlastníky. Lidé
často nedokážou pochopit, jak např. takový finančník, jakým byl
Michael Milken, dokáže vydělat 550 milionů dolarů za rok. Nevidí
v něm génia, který poprvé začal obchodovat s tím, co se
nazývá prašivé dluhopisy (junk bonds)1, tedy s vysoce rizikovými
dluhopisy. Často v lidech, jako je Milken, vidí „hrabivého
kapitalistu“, který jen šustí papíry a okrádá „pracující lid“. Není
náhodou, že Milken byl odsouzen, ačkoliv proti němu nebyly vzneseny
přesvědčivé důkazy.2
Kapitalismus
je politickým systémem, který stojí na individuálních právech. Právo
na majetek je jedním z nich. Funkcí vlády je chránit tato práva.
Smutné je, že to je právě stát, který se hrubě zpronevěřuje své
funkci a práva v mnohém ohledu pošlapává. V kapitalismu
lidé směňují hodnotu 3 za hodnotu na základě dobrovolnosti – a jednají
tak dle morálky egoismu. Ta je opakem altruismu, který žádá hodnoty
nikoli směňovat, nýbrž vzdávat se jich ve prospěch hodnot nižších
nebo žádných, tedy obětovat je. Altruismus bývá lidmi vyzdvihován
jako vznešený ideál a naopak egoismus je považován téměř za synonymum
zla. Jelikož kapitalismus je založen na egoismu, má se všeobecně
za samozřejmé, že i kapitalismus je zlem a musí mít zlé následky.
Všimněte si, že to jsou často morální argumenty vedené morálkou
altruismu, která stojí za útoky proti právům vlastníků.
Altruistická
morálka se zřetelně odráží také v teorii, že podnik by měl
maximalizovat hodnotu pro všechny zúčastněné (zainteresované) na
podnikání, tzv. stakeholdery (zaměstnance, dodavatele, zákazníky,
věřitele, vlastníky, stát, obce, ekologická sdružení, potažmo pro
celou společnost). Dokonce se již mluví o stakeholder kapitalismu
(kapitalismu zájmových skupin). Tato teorie je již bohužel na vysokých
školách brána jako standardní.
Podnik,
který by důsledně sledoval tyto cíle „všech zainteresovaných“, by
musel nutně brzy zkrachovat. Primárním cílem by nebyla maximalizace
hodnoty pro vlastníky, ale hodnoty pro všechny zúčastněné na podnikání,
přičemž každý ze zúčastněných má „právo“ vyžadovat, aby podnik sledoval
právě jeho hodnoty a zájmy.
Je
zcela něco jiného, když se podnik snaží o dobré řízení vztahů se
svými zákazníky nebo dodavateli jako prostředek k dosažení
primárního cíle podnikání, kterým by měla být maximalizace hodnoty
pro vlastníky. Zvyšování hodnoty pro zákazníky, spokojenost a motivace
zaměstnanců, dobré vztahy s dodavateli – to vše jsou velmi
důležité prostředky pro primární cíl podniku, kterým je
maximalizace hodnoty pro vlastníky. Stakeholder kapitalismus, pokud
je konzistentně uplatňován, je něco zcela jiného. Je to obětování
se všech všem – altruismus v praxi.
Vedle
teorie zájmových skupin (stakeholder koncept) existuje další, velmi
podobný princip – teorie společenské zodpovědnosti firem (Corporate
Social Responsibility). Ačkoliv má ve svém názvu slovo pojem zodpovědnost,
je tato teorie vůči vlastníkům značně nezodpovědná. Staví výše než
zájmy vlastníků zájmy tentokrát společnosti, z čehož vyplývá,
že vlastníci mají obětovat své zájmy ostatním, celku, kolektivu.
Časté tvrzení, že se „společenská zodpovědnost“ firmám vyplatí,
je nesmyslné. Z principu se vyplatit nemůže, protože obětování
zájmů vlastníků znamená obětování cílů, jejichž sledování se vlastníkům
vyplatí. Koncept společenské zodpovědnosti firem vychází z předpokladu,
že egoisticky sledovat racionální cíle vlastníků znamená provinit
se vůči společnosti. Společnost si však nemůže oprávněně činit
žádné nároky vůči firmě. Pokud se firma prohřeší proti zákonu, pak
musí nést za své činy právní následky. Pokud však zákon firmu, která
nikoho nijak nepoškodila, nutí obětovat své cíle „zájmům společnosti“,
tak je to zákon sebemrskačský a tudíž nemravný. Teorie „společenské
zodpovědnosti firem“ nahrazuje morálku sledování racionálních
zájmů pro vlastní prospěch morálkou obětavé povinnosti („společenské
zodpovědnosti“).
Snad
ještě rozšířenější v dnešní značně kolektivistické kultuře
je názor, že podniky by měly plnit nějakou společenskou
funkci. Takové absurdní pojetí je třeba důrazně odmítnout. Podniky,
stejně jako lidé, neexistují proto, aby sloužily společnosti. Podniky
mají zvyšovat hodnotu pro své vlastníky. Tvrdit opak znamená tvrdit,
že podniky jsou společenským vlastnictvím a patří svým vlastníkům
stejně jako komukoliv jinému. Kolektivisté vidí v podnicích
jen prostředek k plnění svých “společenských cílů“ a odpírají
tím vlastníkům fundamentální právo na majetek.
Smutným
faktem zůstává, že počet lidí, kteří jsou přesvědčeni o správnosti
teorií jako je stakeholder kapitalismus či společenská zodpovědnost
firem, neustále roste. Na vysokých školách si tyto teorie již vydobyly
místo standardních teorií. Ještě smutnějším faktem je, že navzdory
jejich nemorálnosti a ignorování práv vlastníků, jsou tyto teorie
považovány za morální a tudíž se jim dostává puncu nedotknutelnosti.
Samotní vlastníci, ale především manažeři, jsou v mnoha případech
k těmto teoriím vstřícní, neváhají ustupovat rostoucímu nátlaku
zájmových skupin. Protože (stejně jako zbytek společnosti) implicitně
přijali ničivou morálku altruismu, neuvědomují si, že ve skutečnosti
nemají žádný morální závazek starat se o blaho společnosti ani žádných
zájmových skupin. Jejich jediným morálním podnikatelským cílem je
starat se o zvyšování hodnoty svých firem.
Podnikatelé,
vlastníci a manažeři stojí před velkou výzvou. Pokud nechtějí, aby
tyto teorie postupně jejich podniky a vlastnictví zničily, musí
k nim zaujmout jasně odmítavý postoj. Měli by se přestat omlouvat
za svůj úspěch, a pevně stát za svým vlastnickým právem. Je totiž
v sázce nejen jejich vlastnictví, ale i systém, který jako
jediný lidem umožňuje žít jako lidé, systém svobodné společnosti,
kapitalismus.
1 Povšimněte si pejorativního názvu.
2 Jedním z lidí, kteří doslova vynutili na Milkenovi falešné přiznání viny, byl pozdější starosta New Yorku Guilliani.
3 Ayn Randová definovala hodnotu jako „To, co se člověk snaží získat a/nebo uchovat.“
S názorem autora si dovolím nesouhlasit. Přestože některé závěry zní celkem logicky, kapitalismus založený na principech maximalizace zisku vlastníka nemůže fungovat donekonečna.
Pokusím se to vysvětlit co nejjednodušeji. Cílem vlastníka je maximalizace zisku, což znamená vyrábět co nejlevněji. Nejdražší položkou výrobních nákladů je lidská práce, což znamená že vlastník se snaží snižovat náklady tím, že lidskou práci nahrazuje stroji. Tím vzniká nezaměstnanost a poptávka po práci převyšující nabídku. Vysoká nezaměstnanost a tím i poptávka po práci způsobuje pokles mezd, čímž klesá kupní síla obyvatelstva a tedy i poptávka po zboží. V důsledku klesající poptávky po zboží klesají zisky vlastníků, kteří reagují tím, že se snaží dále snižovat náklady.
Každý kdo má alespoň 3 semestry matematiky ví, že kapitalismus založený na podobném principu je odsouzen k zániku. Pokud totiž peníze zůstávají na účtech vlastníků a nevrací se zpět do ekonomiky, dojde ke zpomalení oběhu peněz a snížení množství peněz v ekonomice. Do jisté míry se to dá řídit stimulací poptávky a podobnými prostředky, ale ne donekonečna. Jednou musí zákonitě dojít k situaci, kdy všechny peníze jsou u vlastníků a v oběhu již žádné nejsou.
Současný kapitalismus založený na principu, kdy bohatí bohatnou a chudí chudnou tedy jednou dojde k hranici, kdy již nebude téměř nikdo kdo by kupoval a pak musí zákonitě zaniknout. V okamžiku, kdy poklesne poptávka natolik, že firmy budou ztrátové, vlastníci tyto své firmy raději nechají zkrachovat, než aby je dotovali ze svého.
Zkrátka současné pojetí kapitalismu je velmi sobecké, kdy vlastníci myslí pouze na to aby zabezpečili sebe a své potomky a jsou naprosto bezohlední k tomu jak budou žít příští generace. Dohadovat se, zda je lepší ta či ona forma kapitalismu je zbytečné. Změnit se musí především myšlení lidí, s přístupem „Po nás potopa“ daleko nedojdem. Nevím, co vedlo autora k napsání tohoto článku, ale zastávat se lidí jako je Rockfeller, kteří se snaží o vybudování tzv. Nového světového řádu, a ješte o nich tvrdit že jsou pronásledováni považuji za naprosto nepřijatelné.
Je tržní ekonomika založena na volném trhu a mechanismu nabídka poptávka, vůbec možná ? Není to také jen další neuskutečnitelný sen ? Vliv státní formy fungující na daném území, vždy bude asi podmíňovat výsledek hospodářského výstupu všech podnikatelských aktivit v daném porostoru.Lze tedy vůbec zajistit , pod tímto neustálým vlivem státních forem působení, svobodu podnikání jako takovou ? Je účelem lidského života svoboda ve své podstatě, nebo jen svoboda účelově zaměřená na jednu oblast života. Na oblast vytváření hodnotových statků. Můžu úspěšně vést svůj podnik, a tím mít i dostatek materiálních podmínek pro svou realizaci. Budu se cítit skutečně svobodný ? Když chci si toto udržet , musím postupovat proti konkurenci za každou cenu a to i cenu ztráty své svobodné volby. Nechci-li zkrachovat nemohu volit jiný postup.
Nechapes co to znamena svoboda a tim padem ani co to je svobodna volba tak ti to objasnim. Svoboda je stav kdy proti tobe nikdo nesmi iniciovat nasili, nikoliv stav kdy si muzes delat co chces a nema to zadne dusledky.
Aj ked v principe je clanok absolutne spravny , mam drobne doplnenie :
Velki podnikatelia , aj ked formalne vystupuju ustretovo, urcite si v konecnom dosledku zariadia, ze ich firma si pride na svoje. Korupciou statnych uradnikov , poslancov, si presadia take zakony, ze formalne zvitazi zakaznik, realne zvitazia ich firmy. Krasny dokaz – firmy si presadili ochranu pred konkurenciou – domacou aj zahranicnou, presadzuju si dotacie cez „rozvojove“ programy, cez podporu ekologie, cez „mlieko skolam“ ,…… Firma, ak ustupi tlaku statu, nakoniec vyzera ako obet , a ustupenie je vlastne reklamou.
Aj taketo dosledky vsak v konecnom dosledku kazia trzne pomery , nicia konkurenciu, poskodzuju zakaznika. A zakaznici slintaju , ako ich stat chrani .
Najhorsi dosledok vsak je , ze sa takto nici zdrave obcianske povedomie ludi.
Až bude vlastník sám si řídit, a sám si vyrábět tak to bude naprosto zřejmé a nikdo mu do toho nebude zasahovat.Jeho vlastnické právo bude neotřesitelně jeho a jen jeho. On si je totiž nejlépe sám pohlídá. Jakmile najímá na jakékoliv funkce ,co se týkají řízení a výroby někoho jiného , musí si neustále svoje vlastnická práva hlídat.K tomu by měl , nebo musí ? užít právní postupy, a ty vytváří s ohledem na jiné právní postupy např. státu, nebo listinu lidských práv a svobod. Také toho, koho si najme na vymaháni tohoto práva musí nějak právně zařadit. Tak se spojí s zákonodárnou i výkonou mocí daného státu a už v tom stejně jede nesvobodně – kolektivně – společensky. Individualismus je skutečně individualismem. Kolektiv tvoří už tří ? V současné době , by to asi měla být otázka míry.V jaké míře zvolit maximalizaci hodnoty pro svůj podnik. Co je maximálně možné , než to přestane růst? Žádný strom totiž neroste až do nebe a dobré je jeho trvání, po kterou dobu jablka rodí.