Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Ostatní Peníze nebo život!
Vydáno dne 22. 08. 2005 (čteno 3078×)

Jiří Kinkor

Když vtrhne zloděj do banky a se slovy „peníze nebo život!“ namíří pistolí na své oběti, lze jen doufat, že bude dopaden a jménem zákona prosazeno právo a spravedlnost. Tentokrát je však zločincem požadujícím na bankách „peníze nebo život“ sám stát. Nic jiného v podstatě neříká ministerstvo financí bankám ve svém „konzultačním materiálu Změny v bankovním sektoru“. Buď poslechnete dobrovolně, nebo vás donutíme. Buď budete své poplatky účtovat, strukturovat a zveřejňovat tak a v takové výši, jak si my (stát) přejeme, a dobrovolně se zřeknete svého sobeckého cíle maximalizovat zisk, nebo vám to nařídíme zákonem. Jaký jiný než zločinný může být zákon, je-li na straně zločince a nikoli oběti.

Souhlasíte se mnou ale namítáte, že to přeháním a že přece nejde o život? Pak přemýšlejte o tom, co nakonec učiní stát s člověkem, který odmítne poslechnout nesmyslný a hanebný zákon. „Sobotka chce silou zlomit odpor bank“, uvádí jeden palcový novinový titulek (MFD, 18. 8. 2005) Je to přesně tak, vždyť stát je z definice nástrojem síly, fyzického donucení. Sílu má však používat k ochraně práv, nikoli k jejich pošlapání.

A jak vypadá onen „odpor bank“? Je stejně zmatený jako zacházení s pojmem právo v soudobé společnosti. Místo, aby banky hlasitě a zásadně protestovaly proti drzým požadavkům státu a dovolávaly se svých skutečných práv, tj. práva na majetek a na svobodu, chystají se naopak nabídnout nesmyslný „kodex práv klienta“, čímž zbaběle ustupují tlaku státu a iracionálních lobbistů. Neexistují žádná jiná práva klientů než ta, která vyplynou z dobrovolných smluvních vztahů, které jim banky nabízejí. Právo není cokoli, co stát napíše do zákona, ani to, co samy banky pod tíhou hrozícího státního diktátu na svůj úkor klientům slíbí, předem, a mimo jakýkoli smluvní vztah. „[Z]drojem práv člověka,” uvádí americká filozofka Ayn Randová, „není zákon boží ani zákon kongresu nýbrž zákon identity. A je A – a Člověk je Člověkem. Práva jsou podmínkami existence, které vyžaduje lidská přirozenost.“ A proto existují pouze tři základní práva - právo na život, svobodu a majetek (a jejich aplikace na ekonomické i mimoekonomické vztahy).

Klient tudíž například nemá a nemůže mít žádné právo na přenositelnost čísla bankovního účtu. Něco takového může od banky nárokovat teprve tehdy, když se k tomu banka předtím při uzavírání smlouvy dobrovolně smluvně zaváže, což by banky samozřejmě samy dávno již bývaly udělaly, kdyby to bylo v jejich ekonomickém zájmu.

Beznadějnou obranu bank dokumentuje i neuvěřitelné vyjádření poslance Kocourka (ODS!!) v pořadu České televize Události, 18. 8. 2005. Místo aby jednoznačně a důrazně odsoudil hrozbu další regulace, hrozbu nepřípustného vměšování státu a pošlapávání práva soukromých osob na majetek a svobodu, uvedl, že „apelovat na banky lze, ale to prostředí je konkurenční a druhá věc je, jak si to tady tato vláda zprivatizovala, takové prostředí má, a jestli to prostředí teď nevyhovuje, tak to zprivatizovala špatně“. Argumentace proti bankovní regulaci s poukazem na dostatečnou konkurenci je zcela nesmyslná, není ale překvapivá. Mylné pojetí konkurence a myšlenku, že stát má svými zásahy o ni „pečovat“, bohužel řadu desetiletí hlásají základní světové i české učebnice ekonomie.

Podstatné je, že právo banky nabízet své služby a určovat jejich ceny, zůstává nezcizitelným jejím právem bez ohledu na to, zda na trhu působí banka jedna, tři nebo třicet.

Banky svou reakcí nesledují svůj dlouhodobý zájem. Rozhodly se pro appeasement. Kromě vytvoření „kodexu práv klienta“ přispěchaly s příslibem, že vytvoří společnou databázi poplatků a podpoří vzdělávací programy a osvětu ohledně bankovních služeb. Nemůže být nic horšího, než když oběť státní zvůle sama dobrovolně spolupracuje a ochotně vychází vstříc svému ničiteli. Jinak to ani nejde, dokud oběť bude přijímat stejnou morálku jako ten, kdo ji zotročuje. Morálku altruismu, morálku sebeobětování, morálku, podle které má banka sloužit libovolným přáním společnosti, nikoli primárně sledovat svůj dlouhodobý zájem a zisk.



[Akt. známka: 2,63] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 8 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.