Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Ostatní Televizní a rozhlasové daně
Vydáno dne 13. 10. 2005 (čteno 2946×)

Jiří Kinkor

„Vážený poplatníku“, oslovil mě nedávno dopis z vymáhací agentury, kterou si Česká televize najala k pronásledování lidí, kteří mají doma televizi. Škoda, že to oslovení neobsahovalo ještě přívlastek „daňový“, aby si alespoň úplně každý uvědomil, že zákonem uvalené „poplatky“, které jsme pod pohrůžkou státní síly nuceni odevzdávat České televizi, ničím jiným než daní nejsou. Totéž samozřejmě platí i o dani, kterou stát od majitelů všech rozhlasových přijímačů konfiskuje pro Český rozhlas. Nyní se dokonce vážně uvažuje o tom, že zdaněny budou nejen televize a rádia ale i počítače, protože umožňují příjem vysílání. Prý není podstatné, zda ČT nebo ČRo vůbec sledujeme či chceme sledovat, říkají obhájci této daně. Není důležité, zda jsme o vysílání někoho žádali nebo se smluvně zavázali. Daň je vynucenou platbou za to, že máme možnost vysílání sledovat.

Pro uvalení této daně se uvádějí nejčastěji tyto argumenty: nějaké „věřejnoprávní“ médium přece musí existovat, vysílání veřejnoprávní televize je veřejným statkem, případně veřejným zájmem. Všechny jsou mylné.

Mnozí lidé (zejména politici, aby na veřejnosti vytvořili dojem znalosti) používají pojem veřejný statek, aniž by tušili, jak ho ekonomové definují, a označují jím cokoli, o čem mají jakousi vágní (zpravidla nesprávnou) představu, že by to měl financovat stát. Ekonomové vědí, že vysílání veřejným statkem není, protože z příjmu televizního signálu lze toho, kdo nezaplatí, vyloučit. Technologie kódování je známa desítky let. Tím pádem je financování vysílání velmi jednoduché (příjmy z dekodérů) a to navíc pomíjím, že jako hlavní zdroj financování televize lze využít příjmy z reklamy. A dále dodávám, že samotný pojem veřejný statek je falešný a neplatný. Nevznikl pozorováním, jak jsou jednotlivé statky financovány, nýbrž tak, že ekonomové hledali zdůvodnění, proč stát vůbec existuje a proč některé statky financuje a jiné nikoli, a přišli s absurdní hypoteticko-deduktivní konstrukcí. Především však přehlédli, že podstatným definičním znakem státu je použití síly, a že jediným oborem, který je kompetentní ke zdůvodnění a ospravedlnění použití síly proti člověku – a tudíž i ke zdůvodnění existence státu - je morální a politická filozofie, nikoli ekonomie. Ekonomie studuje zákonitosti produkce a směny hodnot, nikoli normativní principy používání síly vůči člověku. (viz též článek Pojem „veřejné statky“ je neplatný)

Zdůvodňovat financování ČT „veřejným zájmem“ je ještě nesmyslnější (viz též článek Česká televize – dnes věc (bohužel) veřejná). Na bezpočtu příkladů soukromých televizí a rádií jasně vidíme, že vysílání je zcela normální soukromou aktivitou, stejně jako třeba výroba hřebíků, aut nebo novinového deníku. Žijeme však v éře nenávisti vůči kapitalismu, vůči sledování vlastního prospěchu, vůči úspěchu, a zkaženému „konzumu“, takže soukromé vysílání se sice toleruje, lidé ale mají údajně „právo“ nebýt odkázáni jen na něj. Ve „veřejném zájmu“ by se jim mělo nabídnout veřejné vysílání. Zájmy ale mají jen jednotliví lidé, existují jen soukromé zájmy. Řada lidí má jistě zájem spíše o pořady ČT než o pořady produkované soukromými televizemi. Nikdo není nucen sledovat večerní odpad produkovaný televizí Nova ale zároveň nikdo nemá právo nutit ostatní, aby mu financovali produkci jiných pořadů, o které by měl zájem. Pokud nějaký soukromý zájem řada lidí sdílí, neopravňuje je to, aby pro tento sdílený zájem vytvořili nový pojem „veřejný zájem“ a jako údajně nadřazený zájem jej násilím vnucovali ostatním a vytvořili z daní financovanou instituci. O potížích s definováním veřejného zájmu se nepřestává diskutovat, ale málokdo má odvahu tento bezobsažný kolektivistický slogan zásadně odmítnout. Co by pak dělal stát, když ne zastupoval veřejný zájem? Pouze chránil práva. Absurdní frázi veřejný zájem je třeba nahradit důsledně odvozeným a racionálně definovaným pojmem právo. Ochrana individuálních práv je jediným důvodem, proč stát potřebujeme, a jedinou jeho morální funkcí.

Hanebné televizní a rozhlasové daně se nyní zvýšily, měly by být naopak zrušeny. Česká televize i Český rozhlas by měly být plně privatizovány a celé odvětví vysílání deregulováno. Soukromá Česká televize nebo Český rozhlas by jistě i nadále měly dostatek zájemců, kteří by je sledovali a za služby by samozřejmě zaplatili. Já bych byl jedním z nich.



[Akt. známka: 1,57] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 1 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.