Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Zajíčkův šílený svět rozumu
Vydáno dne 09. 12. 2005 (čteno 3576×)

Martin Sedláček

V listopadu 2005 vyšel na stránkách Liberálního institutu článek Miroslava Zajíčka s názvem Šílený svět chladně kalkulujících mozků[1]. Pan Zajíček v něm barvitě popisuje svět, ve kterém se lidé řídí výlučně rozumem, jako místo chaosu, nedůvěry a vzájemného okrádání. Rozumový přístup k ostatním lidem podle něj zahrnuje především podezřívavost a vypočítavost ke každému a za jakýchkoli okolností. Správně dospívá k závěru, že s takovým přístupem nelze ve společnosti přežít, a jako alternativu předkládá opuštění čistě rozumového přístupu a jednání na základě emocí.

V následujícím článku, který je odpovědí panu Zajíčkovi a všem, kteří používají emocionalismus jako zdroj argumentů k obhajobě kapitalismu, chci především ukázat, že racionální jednání s ostatními je naprosto odlišné od představy pana Zajíčka, a že alternativa rozum vs. emoce vyúsťuje v politice v alternativu svoboda vs. diktatura, kapitalismus vs. socialismus.

Začněme u prvního příkladu ve výše zmíněném článku. „..dva kamarádi začnou vyrábět bicykly a motocykly. Jeden se bude starat o výrobu a druhý o prodeje. Má to ale háček – jeden může nadhodnocovat náklady výroby a ulívat si něco pro sebe a druhý zase může falšovat účetní knihy. Ani jeden z nich nemá šanci to bez odborné pomoci poznat. Pokud se oba budou chovat racionálně, raději žádnou firmu nezaloží.“

Když pan Zajíček píše doslova „dva kamarádi“, měl by si nejdříve uvědomit, co to znamená. Přátelství je vztah, který vzniká na základě něčeho. Je-li někdo mým přítelem, musí mít takové charakterové vlastnosti, kterých si vážím, oceňuji je a proto s tímto člověkem trávím svůj čas. Pokud o někom vím, že je schopen „nadhodnocovat náklady výroby a ulívat si něco pro sebe,“ tak s ním žádnou firmu zakládat nebudu. Naopak jestliže je to člověk o kterém vím, že je schopný a hraje fair-play, založím s ním firmu s největší radostí. Toto je správný přístup založený výlučně na rozumu, který praktikují milióny lidí každodenně na celém světě a to nejen v pracovních otázkách. Samozřejmě, že ke svému společníkovi budu chovat emocionální náklonnost, budeme se spolu smát nebo se dokonce – jako blízcí přátelé – budeme mít velmi rádi. To vše je ale důsledek předchozího pozorování, myšlení a rozumového hodnocení daného člověka.

Proti tomuto přístupu pan Zajíček namítá: “nikdo nemá dokonalé a dostatečné informace o světě kolem sebe, nelze předpovědět chování ostatních lidí.“ Pojem dokonalé informace je sám o sobě nesmyslný. Co je měřítkem dokonalosti informací o druhých lidech? Vědět všechno? To není možné a ani to není potřeba. Pan Zajíček (zdaleka není první ani poslední) pojem dokonalost zcela překrucuje a ničí, když za dokonalé označí to, co je přirozeně nemožné, tj. absurdní „vševědoucnost“, a pak to, co reálně existuje a nedosahuje úrovně vykonstruovaného „ideálu“, označí za nedokonalé. Podstatné je mít dostatek informací vzhledem k účelu, ke kterému jsou potřeba. V případě společného podnikání to můžou být informace o pracovitosti, poctivosti, schopnostech atd. Takové informace má každý člověk minimálně o lidech se kterými se pravidelně stýká. Proto také společné firmy zakládají zpravidla lidé, kteří se znají – kolegové, přátelé nebo životní partneři. A jednají plně racionálně na základě faktů.

Pan Zajíček nám nabízí jinou alternativu. Nabádá nás, abychom relevantní informace o ostatních hodili za hlavu a řídili se emocemi. Doslova píše: “Úsměv, srdečný smích, zčervenání a zejména lítost a pocit viny jsou signály pro ostatní, do jaké míry je možné někomu bez nějakého dlouhého prověřování věřit nebo nevěřit.“ Takové chování by mělo a má katastrofální důsledky pro všechny, kdo mu podléhají.

Většina podvodníků vždy září úsměvy a srdečný smíchem. Zeptejte například klientů kampeliček, jak se na ně tvářili představitelé těchto institucí, když jim nesli svoje peníze, zeptejte se klientů podvodných developerských společností, kolik úsměvů padlo, když jim byla představována vize nového bydlení, zeptejte se kterékoli podváděné manželky, jak jí manžel srdceryvně líčil, že miluje jen ji. Ti všichni nechtěli vidět fakta, řídit se rozumem a spolehli se na své emoce.

„Emoce jsou automatickou odezvou hodnotových soudů člověka, integrovaných v jeho podvědomí,“[2] píše Ayn Randová. Vezměme si příklad přesvědčeného rasisty, který uvidí koncentrační tábor – zmocní se ho nekonečný pocit štěstí a radosti, pocit, že na světě existuje spravedlnost a stojí za to žít. Naopak člověk, který si je vědom potenciální hodnoty druhých a uznává jejich právo na život, bude ve stejném okamžiku zažívat pocit nevýslovné hrůzy. Ani jeden z nich však není oprávněn říci toto je špatné nebo dobré na základě svých emocí.

Každý, kdo se chce rozhodovat správně (v souladu s realitou) nesmí svoje emoce ani poslouchat ani potlačovat. Musí je analyzovat. Musí se ptát sám sebe: “Proč se mi to líbí?“ Uvědomit si z jakého názoru, postoje jeho emoce pramení a tento názor podrobit rozumovému zkoumání.

Kdybych byl emocionalistou, jak radí pan Zajíček, tak by moje odpověď na jeho článek zněla asi takto: “Nelíbí se mi co píšete. Nikdy nebudu mít dostatek informací, abych váš názor zhodnotil. Vy je také nemáte. Kdybych tak mohl vidět, jak jste se při psaní tvářil. Prosím zašlete mi svoji fotku a poté se rozhodnu, zdali máte pravdu či ne.“

Je skutečně nepochopitelné, jak pan Zajíček ve svých jiných textech může na jednu stranu používat logických rozumových argumentů, obhajovat liberalizaci cen plynu, vyrovnaný státní rozpočet a bojovat proti centrálnímu plánování, a na druhé straně zároveň říkat lidem, aby se přestali spoléhat na rozum. Zajíček tvrdí, že „emoce jsou způsob, jak se ve světě omezených informací, omezeného množství času … s velkou dávkou pravděpodobnosti rozhodnout správně“. Ve skutečnosti jsou to nikoli emoce, nýbrž (správně vytvořené a používané) pojmy a principy, které zhušťují obrovské množství informací a umožňují člověku poznávat realitu a úspěšně v ní jednat. Emoce nejsou žádným protikladem rozumu, jsou normální a nezbytnou součástí našeho bytí. Jsou klíčově důležité, protože jejich prostřednictvím život plně prožíváme. Měly by však náš život doprovázet, a nikoli směrovat.

Na emocionalistickém základě samozřejmě nelze obhájit ani ty nejjednodušší myšlenky, natož pak obhajovat kapitalismus. Zastánci socialismu a sociálního státu vždy své kolektivistické konstrukce zaštiťovali rozumem. Místo toho, aby jejich oponenti napadli mylné pojetí rozumu a přišli s racionálními protiargumenty, uchýlili se k útokům na rozum. Jako jeho alternativu nabídli tradice a emoce. Ani tradice ani emoce ale nejsou nástrojem poznání.

Naštěstí již přes 50 let existuje pravdivá, na rozumu a realitě založená obhajoba kapitalismu a svobody. Její autorkou je Ayn Randová, americká filozofka a spisovatelka. Leonard Peikoff, autor knihy Objektivismus, filozofie Ayn Randové[3], říká, že: “Zachránit svět je nejjednodušší věc na světě. Jediné, co musíme učinit je myslet.“ Svobodu a kapitalismus je nutné chránit především před útoky těch, kteří svět racionálního myšlení považují za šílený.

[1] http://libinst.cz/clanky.php?id=626

[2] Rand, Ayn; The Objectivist Ethics, Virtue of Selfishness, New York, Signet, 1964

[3] Peikoff, Leonard; Objektivismus, filozofie Ayn Randové; Berlet, 2001



[Akt. známka: 2,14] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 4 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.