Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Hospodářství V čem jsme se z Enronu nepoučili – po čtyřech letech
Vydáno dne 12. 01. 2006 (čteno 4150×)

Alex Epstein

Alex Epstein je redaktorem Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky bestsellerů Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj) a zakladatelky filozofie Objektivismu.

Před čtyřmi lety vyhlásila bankrot firma Enron – společnost, která byla sedmá na žebříčku Fortune 500 – a dokončila tak pád, který šokoval Ameriku.

Obecně se má za to, že Enron zkrachoval kvůli svým manažerům, kteří byli lační po penězích a naplánovali ošizení investorů. Říká se, že tento případ by měl být pro podnikatele morálním poučením – měli by (dobrovolně nebo donucením) omezovat své sobecké, ziskuchtivé „pudy“ dříve než se dopustí kriminálního činu.

Ale to vše je omyl.

Enron se nezhroutil díky podvodu. Ačkoli se ho společnost nakonec dopustila, její podvod byl především pokusem o účetní zakrytí již vzniklé ztráty desítek miliard dolarů, které firma prodělala na iracionálních podnikatelských rozhodnutích. Nešlo tudíž o zpronevěru. Většina lidí z vedení Enronu se domnívala, že Enron je v základu produktivní firmou, která se nakonec zotaví. To bylo důvodem, proč její ředitel Ken Lay neutekl s bohatstvím na Kajmanské ostrovy, ale vytrval až do konce.

Co tedy způsobilo tento nebývalý podnikatelský úpadek? Zastavme se nad několika výmluvnými událostmi kolem vzestupu a pádu Enronu.

Enron se dostal na výsluní nejprve jako úspěšný dodavatel zemního plynu a poté jako tvůrce trhů pro obchodování zemního plynu coby komodity. Společnost dosahovala zisku skutečně produktivní činností: propojováním kupujících a prodávajících, které dovolovalo oběma stranám kontrolovat svá rizika.

Bohužel, manažeři společnosti nebyli schopni upřímně zhodnotit, co bylo podstatou jejich dosavadního úspěchu. Chtěli být génii „nové ekonomiky“, kteří by mohli úspěšně vstupovat na jakýkoliv trh. Důsledkem bylo, že se Enron pouštěl do projektů daleko za hranicemi svého oboru. Účast na těchto projektech spočívala více na nedomyšlených představách než na hlubokých znalostech trhu. Enron například nalil miliardy dolarů do širokopásmové sítě pro interaktivní přenos filmové zábavy, aniž by se předem ujistil, zda budou filmová studia ochotna poskytnout vysílací práva na známé, úspěšné filmy (ukázalo se, že nikoli). Enron investoval 3 miliardy dolarů do elektrárny na zemní plyn v Indii, zemi s nulovými přírodními zásobami zemního plynu, a to na základě směšného ujištění nestabilní indické vlády, že bude Enronu po neomezenou dobu platit značně přemrštěnou cenu elektřiny.

O mentalitě šéfů Enronu, v jejichž hlavách se zrodily takovéto k nezdaru odsouzené projekty, výmluvně vypovídá výměna názorů mezi tehdy budoucím generálním ředitelem Jeffem Skillingem a jeho podřízeným Rayem Bowenem, jak ji ve svém sloupku „Sága Enronu“ v listu New York Times popsal novinář Kurt Eichenwald. Článek se týkal Skillingovy (nakonec neuskutečněné) myšlenky, že by měl Enron prodávat elektřinu maloobchodním zákazníkům.

Analýza čísel, jak zjistil Bowen, „naznačovala hrozný scénář… Ziskové marže byly tenké jako břitva; projekt by vyžadoval obrovské kapitálové investice.“ Jaká byla Skillingova reakce? „Jsem z Vás opravdu nervózní… Fakt, že se soustředíte na čísla a ne na základní podstatu tohoto podnikání, mě znepokojuje…Nechci to slyšet.“

Když Bowen odpověděl, že „čísla musí dávat smysl… Musíme být poctiví [když uvažujeme] … zda skutečně máme šanci dosáhnout zisku,“ vypráví dále Eichenwald, „Skilling se naježil. ‘V tom případě vy analytici asi nejste natolik chytří, abyste přicházeli s dobrými nápady, protože my v tomhle podnikání budeme vydělávat peníze’… [Bowen] zíral údivem. Jistě, myšlenky jsou důležité, ale musejí přece stavět na číslech. Podnik nemůže uspět jen proto, že se Jeff Skilling domníval, že by uspět měl.“

Jenže Skilling a ostatní šéfové Enronu nechtěli jasně rozlišovat mezi pocitem, že by firma měla uspět, a tím, co o úspěšnosti naznačovala fakta – tj. mezi realitou jaká je a jakou si přáli.

Lidé z vedení Enronu opakovaně nadřazovali svá přání nad fakta. Na cestě od jednoho neúspěchu k druhému sami sobě nalhávali, že jakákoli současná ztráta bude nějak překonána masivními zisky v budoucnu. Tento přístup je vedl k nadšenému přijetí absurdních tvrzení finančního ředitele Andyho Fastowa, že firemní ztráty budou magickým způsobem smazány z jejich účetních knih pomocí tzv. Special Purpose Entities (SPE či SPV [1]). Měli pocit, že cena akcií Enronu by koneckonců přece měla být vysoká.

Malé lži vedly k velkým lžím – dokud se Enron nestal největším podnikatelským neúspěchem a podvodem v americké historii.

Povšimněte si, že problémem Enronu nebylo to, že se „příliš soustředil“ na zisk, ale víra, že peníze se nemusejí vydělat, ale lze je jednoduše získat na základě něčích vrtochů. Předejít dalším Enronům neznamená učit (nebo nutit) ředitele podniků, aby krotili své sledování zisku; touha produkovat a směňovat hodnotné produkty je základem podnikání a úspěšného života.

Namísto toho musíme podnikatele naučit zásadním ctnostem, které vydělávání peněz vyžaduje. Především je musíme naučit, že nelze profitovat přehlížením faktů. Velmi úspěšní podnikatelé, jako jsou např. Bill Gates a Jack Welch, přijímají realitu – fakta trhu, svých financí, svých schopností a omezení – jako absolutní dannost. „Čelte realitě jaká je“, radí Jack Welch, „ne takové, jaká byla nebo jakou si ji přejete… Musíte se dívat na svět nezkresleným a nejčistším možným způsobem, jinak nemůžete dělat rozhodnutí na racionálním základě.“

To je to, co šéfové Enronu nepochopili, a to je pravé ponaučení, které bychom si všichni měli vzít z jejich osudu.

Z anglického originálu The Unlearned Lesson of Enron - 4 Years Later přeložili Michael Hynšt a Jiří Kinkor


[1] Pozn. překl.: SPV – Special Purpose Vehicle. Je ekvivalentní SPE. Je to podnikatelská entita založená za určitým účelem. Její existence a poslání končí splněním daného účelu.



[Akt. známka: 2,00] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.