Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Zdravotnictví Eutanazie není nemorální !
Vydáno dne 20. 10. 2008 (čteno 3205×)

Jiří Kinkor

(Upravená verze článku pro blog.ihned.cz)

Pan Semín se ve svém nedávném příspěvku hlásí k výzvě, kterou tzv. Hnutí pro život nabádá lékaře k odporu proti legalizaci eutanazie. Pozice pana Semína a všech odpůrců eutanazie je zásadně mylná. Odsuzovat eutanazii není morálně ušlechtilé, je to naopak hluboce nemorální a hanebné.

 Zmíněná výzva je navíc spíše neuvěřitelnou snůškou demagogie, než seriózním vyjádřením názorové pozice. Lékařskou asistenci při ukončení života pacienta nazývá výzva, a to opakovaně, „zabitím pacienta". Jistě ne náhodou. Záměrem je pojmově posunout akt eutanazie do stejné kategorie jako nedobrovolné akty usmrcení, tedy zabití, a podle toho ji morálně hodnotit. To je nepřípustné. Eutanazie je jednoznačně dobrovolným aktem rozhodování o vlastním životě, nikoli násilným aktem jednoho člověka proti vůli jiného člověka. Eutanazie není zabitím pacienta.

 „Jako lékaři můžete mít tedy časem nejen právo, ale i povinnost své pacienty zabíjet. Má-li mít totiž někdo právo, musí mít někdo jiný povinnost", uvádějí autoři výzvy. A nemají pravdu. Z práva jednoho nevyplývá povinnost druhého. Právo něco udělat znamená, že mě nikdo nesmí omezit, nikoli že někdo je povinen mi něco poskytnout či pomoci mi. Právo člověka na eutanazii znamená, že nikdo, ani stát, nesmí trpícímu pacientovi bránit, aby požádal jiné osoby o dobrovolnou pomoc při ukončení vlastního života, a nesmí bránit lékařům, aby takovou službu dobrovolně poskytli.  Právo na eutanazii tedy neznamená, že ostatní lidé, lékaři, jsou povinni takovou pomoc poskytnout. Právo na svobodu slova  také neznamená, že noviny či jiné medium, jsou povinny uveřejnit můj názor, nýbrž to, že stát nesmí omezit ve vyjadřování názorů ani mě ani noviny, které můj názor dobrovolně zveřejní.

 Něco jiného by bylo, pokud by zákon lékaře nutil takovou pomoc poskytnout proti jejich vůli. Pak by takový zákon samozřejmě pošlapával svobodu lékaře jednat dle své vůle, a byl by hanebný.

 Lékaři jsou prý „zneužíváni" k provádění potratů, uvádí výzva, a budou i v případě eutanazie. To je absurdní. Pokud zákon nenutí lékaře, aby jakoukoli službu poskytovali, tak o žádné zneužívání nejde, neboť lékař se sám dobrovolně rozhodne, zda takovou službu poskytne. A pokud to zákon nařizuje či nařídí, tak také nejde o „zneužívání" lékaře, ale o omezení jeho svobody, pošlapání jeho práv. A jestli se prováděním potratů a eutanazie šetří nebo nešetří náklady nějakého socialistického zdravotního či důchodového „systému", tak je to zcela irelevantní (kromě toho že je to naprosto scestná domněnka). Nepleťme dohromady otázku morálnosti a legalizace potratů a eutanazie s otázkami našeho socialistického zdravotnictví a sociálního státu. Znovu opakuji, že pokud náš socialistický stát zákonem lékařům cokoli diktuje, tak je to hanebné pošlapávání jejich práv. S otázkou morálnosti a legality potratů a eutanazie, kterou Semín uveřejněním výzvy jasně nastoluje, nemá míra socialismu našeho zdravotnictví nic společného.

 Hnutí pro život je ve skutečnosti hnutím proti životu. Každý, kdo upírá člověku právo ukončit svůj život, ať s pomocí ostatních nebo bez ní, popírá jeho nezcizitelné právo rozhodovat o sobě, o svém životě. V takovém nelidském světě je člověk otrokem, a nikoli svéprávnou, samostatnou bytostí. „Máte-li povinnost dál žít, i když už nechcete", uvádí Thomas Bowden ve svém článku o eutanazii, „pak váš život nepatří vám a existujete jen na základě svolení, ne práva." Hnutí pro život volá po „obnovení ústavního práva na život" a přitom toto právo křiklavě popírá tím, že odmítá legalizaci eutanazie. Je to jen další smutný příklad toho, jak zničeny a překrouceny byly mnohé klíčové pojmy, na nichž závisí náš život a svoboda. Právo na život znamená, že život člověka nikdo nesmí proti jeho vůli násilím ohrozit nebo zmařit. Eutanazie ale je jeho vůlí! Tedy jeho právem. Právo na život není povinností žít.

 Nazývat hnutí, které upírá člověku právo rozhodovat o svém životě, hnutím „pro život", je vskutku fantastické. Odpůrci eutanazie odmítají uznat fakt, že život člověka zdaleka není jen biologickou existencí, že smysl lidského života spočívá v dlouhodobém dosahování štěstí. Diktovat člověku povinnost přežívání v beznadějném, dlouhodobém utrpení, v totální nemohoucnosti bez jakékoli radosti a pod omamnými látkami, znamená podporovat život? Vnucovat člověku, aby nežil život člověka ale živořil a psychicky strádal na úrovni nehodné člověka, znamená podporovat život? Nikoli! Odsoudit člověka k takovému neuvěřitelnému utrpení znamená nenávidět ho, nenávidět život, nikoli ho podporovat! Člověk, jemuž se zakáže umřít, duševně trpí o to víc (pokud ho lékaři dostatečně a trvale neomámí). Trpí nejen svým stavem, ale navíc tím, že se mu proti jeho vůli diktuje v něm nekonečně přežívat. To, co odpůrci eutanazie nabízejí, není „kultura života", a legalizace eutanazie není „kulturou smrti". Naopak,  jsou to odpůrci eutanazie, kdo nabízí kulturu smrti, „kulturu smrti za živa", jak ji ve své kritice americké náboženské pravice výstižně nazval Alex Epstein.

„Zabíjení nemocných v naší zemi aktivně obhajuje pouze několik lékařů, zatímco ohromná většina mlčí", uvádí se v závěru dopisu lékařům. Takže já tímto oznamuji, že nejsem lékař,  nemlčím a aktivně obhajuji nikoli zabíjení nemocných ale právo každého člověka na eutanazii, jako zcela morální akt ukončení vlastního života.

Chtějí-li se nábožní lidé či ostatní altruisté obětovat a trpět, můžou tak svobodně činit, nic je však neopravňuje zneužívat zákona (a tudíž státního násilí), aby vnucovali svou nelidskou středověkou morálku a utrpení ostatním. Mysticismus nemá jedinou (a stejně ničivou) alternativu – subjektivismus. Je tu ještě jiná alternativa. Morálka totiž není věcí ani náboženských dogmat ani pocitů či momentálních vrtochů, nýbrž rozumu. Správná, objektivní morálka nepřichází z žádného nadpřirozeného světa, Diktuje ji nezávislá realita, přirozené, absolutní zákonitosti tohoto světa. Jak jsem uvedl v kritice jiného Semínova textu, měřítkem morálky je člověk, ale nikoli jeho libovolné myšlenky či pocity, nýbrž jeho přirozenost, jako rozumové, volní bytosti.

Tolik moje reakce na Semínův příspěvek.

Nakonec chci předem odpovědět na případnou námitku týkající se možnosti zneužití eutanazie.  Chápu, že část lidí sice uznává právo člověka na asistované ukončení vlastního života, ale obává se zneužití. Takový argument je třeba odmítnout. Zneužitelné je na světě úplně všechno. Jakékoli své schopnosti, které člověk má, a jakéhokoli nástroje, který vymyslí a vyrobí, může potenciálně zneužít, a to i fatálně. Mají se proto přestat vyrábět nože, protože je mohou zneužít vrahové? Mají se přestat vyrábět pistole pro policii, pro sport či pro sebeobranu, protože je mohou zneužít kriminální gangy? Má se raději úplně zakázat vědecké zkoumání na poli medicíny, fyziky, chemie či mikrobiologie, protože jejich výsledky jsou zneužitelné? Není lepší, aby člověk zůstal v jeskyni, protože vše, co vyrobí, je zneužitelné? Zneužitelnost jakékoli věci či instituce je nepochybně důvodem, aby se hledaly maximální možné pojistky, jak takové nebezpečí minimalizovat. V žádném případě nemůže a nesmí být důvodem pro její zavrhování, zakazování a kriminalizaci.



[Akt. známka: 1,94] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 2 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.