Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Environmentalismus Pohled na globální oteplování a klimatické změny: Pravdy a mýty o oxidu uhličitém, vědeckém konsensu a klimatických modelech
Vydáno dne 09. 05. 2009 (čteno 5366×)

William Happer

Stanovisko Williama Happera, profesora fyziky na univerzitě v Princetonu, kde zastává čestné místo profesora Cyruse Fogga Bracketta, určené Výboru pro otázky životního prostředí a veřejných prací Senátu Spojených států.

Paní předsedkyně a členové výboru, děkuji za tuto příležitost předstoupit před Výbor pro otázky životního prostředí a veřejných prací za účelem výpovědi ohledně klimatických změn. Jmenuji se William Happer a jsem profesorem fyziky na univerzitě v Princetonu, kde zastávám čestné místo profesora Cyruse Fogga Bracketta. Nejsem klimatolog, ale to není, jak se domnívám, ani nikdo z ostatních vypovídajících. Pracuji však v příbuzné disciplíně atomové, molekulární a optické fyziky. Svůj profesní život jsem strávil studiem vzájemného působení viditelného a infračerveného záření a plynů – tedy jednoho z hlavních fyzikálních jevů  v pozadí skleníkového efektu. Publikoval jsem přes 200 pojednání ve vědeckých časopisech, jejichž příspěvky jsou recenzovány vědeckými kolegy. Jsem členem mnoha profesních organizací, včetně Americké fyzikální společnosti a Národní akademie věd. Podílel jsem se na rozsáhlé konzultační činnosti pro vládu a průmysl Spojených států. Rovněž jsem působil jako ředitel energetického výzkumu pro Energetický úřad (DOE) od roku 1990 do roku 1993, kde jsem dohlížel na veškerou práci týkající se klimatických změn. Dnes jsem před vás předstoupil jako znepokojený občan, abych vám předestřel své osobní názory a názory mnoha ostatních, kteří se cítí podobně jako já, na politiku Spojených států vůči klimatickým změnám. Nejde o oficiální názory mého hlavního zaměstnavatele, univerzity v Princetonu, ani kterékoli jiné organizace, s nimiž mám co do činění. 
 
Rád bych nyní jasně řekl, v čem asi mohu souhlasit s ostatními vypovídajícími. Období globálního oteplování trvá již přes dvě stě let, ale mezitím proběhlo několik období, jako třeba posledních deset let, kdy oteplování ustalo, a také období zásadního ochlazování, jako tomu bylo mezi lety 1940 až 1970. Koncentrace oxidu uhličitého (CO2) v atmosféře se za posledních 100 let zvýšila asi o 280 až 380 miliontin. Spalování fosilních paliv, uhlí, ropy a plynu přispělo ke zvýšení CO2 v atmosféře. A konečně zvyšující se koncentrace CO2 v atmosféře způsobí oteplení zemského povrchu. Klíčovou otázkou je: bude celkový účinek oteplování a také všech dalších účinků CO2 prospěšný, anebo škodlivý pro lidstvo?
Jsem přesvědčen, že zvýšení CO2 není důvodem k poplachu a bude prospěšné pro lidstvo. Předpovídám, že budoucí historici budou zpětně pohlížet na toto období asi tak, jako my dnes pohlížíme na období těsně před schválením 18. dodatku Ústavy Spojených států, který zakazuje „výrobu, prodej a přepravu alkoholických nápojů“. Tehdy se 18. dodatek zdál být naprosto přesně tím, co je třeba udělat – kdo by chtěl podporovat alkoholovou metlu? Byla to verze záchrany planety z roku 1917. Více než polovina států zavedla prohibiční zákony ještě před tím, než byl 18. dodatek ratifikován. Pouze jeden stát, Rhode Island, hlasoval proti 18. dodatku. Dva státy, Illinois a Indiana, se nikdy k hlasování nedostaly a všechny ostatní státy hlasovaly pro dodatek. Našlo se mnoho rozumných lidí, včetně většiny obyvatel Rhode Islandu, kteří se domnívali, že prohibice by mohla více uškodit než prospět.  Ale byly zcela převálcovány hnutím za střídmost, jehož motivy a metody měly hodně společného s hnutím za zastavení klimatických změn. Velmi upřímně uvažující lidé se domnívali, že zachraňují lidstvo před zlem alkoholu, stejně jako dnes jsou mnozí lidé upřímně přesvědčeni, že zachraňují lidstvo před zlem CO2. Prohibice byla chybou a naše země se z těch škod, které napáchala, zřejmě ještě plně nezotavila. Nechvalně proslavené jevy jako třeba organizovaný zločin mají svůj počátek právě v této éře. Drastická omezení CO2 pravděpodobně uškodí naší zemi obdobně.

Ale co ty děsivé následky zvyšujících se hladin CO2, o kterých stále slyšíme? Stručně řečeno jsou neúnosně přehnané, stejně jako byly neúnosně přehnané domnělé výhody prohibice. Dovolte mi nyní, abych se obrátil k vědě a pokusil se vysvětlit, proč já a mnoho dalších vědců, jako jsem já, nejsme vzrůstajícími hladinami CO2 znepokojeni.
Skleníkový efekt měl opravdu velký dopad na zemské klima, ačkoli nejde o stejný fyzikální proces, který probíhá ve skutečném skleníku. Bez skleníkového oteplování by Země byla příliš studená, aby dokázala udržet současnou hojnost života. Avšak nejméně 90 % skleníkového oteplování je způsobeno vodní párou a mraky. Oxid uhličitý je nevýrazný hráč. Ve vědecké společnosti je málo sporu o tom, že přímým účinkem zdvojnásobené koncentrace CO2 bude malé zvýšení teploty Země – v řádu jednoho stupně. Další nárůst CO2 způsobí relativně méně přímého oteplení, protože již teď je v atmosféře tolik CO2, že blokuje většinu infračerveného záření, které blokovat může. Je to jako si na hlavu nasadit další lyžařskou čepici, když už jednu dostatečně teplou na hlavě máte, ale zároveň na sobě máte pouze větrovku. Abyste se skutečně zahřáli, musíte si obléct teplejší bundu. IPCC se domnívá, že touto bundou navíc je vodní pára a mraky.
Jelikož většina skleníkového efektu na Zemi je způsobena vodní párou a mraky, přidaný CO2 musí zásadně zvyšovat podíl vody, aby mohl vést k děsivým scénářům, o kterých se tak hodně hovoří. Výrazem, kolem kterého se tu vše točí, je „kladná odezva“. S každým uplynulým rokem experimentální pozorování stále více podlamuje tvrzení o velké kladné odezvě vody. Pozorování vlastně naznačují, že tato odezva se blíží nule a možná je dokonce záporná. A tak vodní pára a mraky možná tlumí to již tak malé globální oteplování, které se očekává od CO2, nezesilují ho. Důkazy pocházejí z družicových měření infračerveného záření, které uniká ze Země do vesmíru, z měření slunečního světla odraženého od mraků a z měření teploty zemského povrchu nebo troposféry, zhruba 10 km silné vrstvy atmosféry nad zemským povrchem, která je naplněna vířícím vzduchem a mraky, která je ohřívána zespoda u zemského povrchu a ochlazována svrchu vyzařováním do vesmíru. 

Ale klima se otepluje a CO2 se zvyšuje. Nedokazuje to, že CO2 způsobuje globální oteplování pomocí skleníkového efektu? Ne, současné období oteplování začalo kolem roku 1800 na konci  malé doby ledové, dávno před tím, než došlo k patrnému zvýšení CO2. Během 10 000 let od konce poslední doby ledové došlo několikrát k podobným a dokonce rozsáhlejším oteplováním. Tato dřívější oteplování zjevně neměla nic společného se spalováním fosilních paliv. Zdá se, že i současné oteplování je způsobeno převážně přirozenými příčinami a nikoli zvyšujícími se hladinami oxidu uhličitého. V průběhu posledních deseti let nepanovalo žádné globální oteplování, ve skutečnosti šlo o drobné ochlazení. To není vůbec v souladu s tím, co bylo předvídáno pomocí modelů IPCC.

Klima se v minulosti změnilo již mnohokrát bez pomoci lidstva. Vzpomeňte si, že Římané pěstovali hroznové víno v Británii kolem roku 100 a vikingským osadníkům se po několik století dařilo na malých farmách v Grónsku během středověkého klimatického optima kolem roku 1100. V průběhu historie cítili lidé mnohokrát naléhavou potřebu ovládat klima, takže po mém soudu není žádným překvapením, že ji cítí znovu i dnes. Například v červnu 1644 ženevský biskup dovedl zástup věřících až k ledovci, který se rozšiřoval „o více než výstřel z muškety“ za den. Ledovec tehdy ohrožoval celou vesnici zničením doslova každým dnem. Biskup a jeho houfec se ohledně ledovce modlili a jeho rozrůstání se prý zastavilo. Nebozí Vikingové mezitím již dávno opustili Grónsko, kde se rozšiřující se ledovce a ochlazující se klima ukázaly jako méně poddajné vůči modlitbám. Občas se tato posedlost ovládat klima tak trochu vymkla z rukou, jako třeba ve státě Aztéků, kde v roce 1500 tamní vědecko-náboženské státní zřízení již dávno prohlásilo, že již není o čem diskutovat a že je zapotřebí nejméně 20 000 lidských obětí ročně k tomu, aby se slunce pohybovalo, aby déšť padal z nebe a aby došlo k zastavení klimatických změn. Obecně rozšířená nespokojenost těch lidí, kteří měli tu smůlu, že z jejich středu tyto oběti pocházely, hrála velmi podstatnou roli při úspěšném španělském podmanění Mexika.

Výskyt klimatické variability v minulosti dlouho přivádí do trapných potíží ty, kteří tvrdí, že veškeré klimatické změny jsou způsobeny člověkem a ten je také může ovládat. Když jsem chodil do školy, v mých učebnicích, které pojednávaly o Zemi, se psalo o výrazně „teplém období ve středověku“, což byla doba, kdy osídlili Vikingové Grónsko. Toto období pak vystřídala krutá „malá doba ledová“, která Vikingy zase z Grónska vyhnala. Proto jsem byl velmi překvapen, když jsem poprvé uviděl opěvovanou „zakroucenou hokejku“ ve Třetí hodnotící zprávě IPCC. Nemohl jsem uvěřit svým očím. Obě malé doby ledové spolu s teplým obdobím ve středověku zmizely a nově revidovaná teplota ve světě od roku 1000 se z ničeho nic stala zcela vyrovnanou až do doby před sto lety, kdy vystřelila jako čepel hokejky. Hokejka byla po celém světě prohlašována za důkaz, že konec se blíží. Dnes víme, že ta hokejka nemá nic společného se skutečností, že byla jen výsledkem nesprávného zacházení se zástupnými teplotními záznamy a nesprávného statistického rozboru. Skutečně proběhla malá doba ledová stejně jako teplé období ve středověku, kdy bylo stejně nebo dokonce ještě tepleji než dnes. Uvádím ten příměr s hokejkou jako obzvláště jasný příklad, že souhrnné zprávy IPCC pro zákonodárce nejsou objektivními stanovisky o faktických změnách klimatu. Je to škoda, protože mnoho kapitol IPCC je docela dobrých. Celá ta epizoda s hokejkou mi připomíná motto Orwellova Ministerstva informací v románu 1984. „Ten, kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost. Ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost.“ IPCC se nepokusil o žádný seriózní model přirozených variací teploty na Zemi v minulosti. Ať už tyto rozsáhlé variace v minulosti způsobilo cokoliv, nemohly být způsobeny lidmi při spalování uhlí a ropy. Pokud nedokážete modelovat minulost, kde je odpověď známá velmi dobře, jak chcete modelovat budoucnost?

Mnozí z nás si uvědomují, že žijeme v době ledové, ve které máme v intervalech 100 000 let velké kontinentální ledovce, jež pokrývají většinu zemské plochy severní polokoule, promíchané relativně krátkými meziledovcovými intervaly, jako je ten, ve kterém nyní žijeme. Podíváme-li se na vzorky ledových jader z Grónska a antarktické ledové příkrovy, lze odhadnout minulé teploty a atmosférické koncentrace CO2. Al Gore rád předkládá grafy s teplotami a koncentracemi CO2 za asi tak poslední milion let a demonstruje, že když CO2 vzrůstá, teplota také vzrůstá. Nedokazuje to snad, že je teplota řízena CO2? V žádném případě! Když se na tyto záznamy podíváte pečlivě, zjistíte, že nejdříve stoupá teplota a pak také stoupne koncentrace CO2 v atmosféře. Mezi nárůstem teploty a nárůstem CO2 je zpoždění asi 800 let. Toto vnáší závažnou pochybnost o tom, že by CO2 mohl ovládat klima, protože je to v rozporu se základním konceptem kauzality. Příčina musí předcházet svůj následek. Například ráno v šest slyším, jak se zapne kotel, a kolem sedmé cítím, že je v mém domě už tak teplo, že mám na své posteli příliš mnoho pokrývek. Je čas vstát. Nikdy by mě nenapadlo předpokládat, že kotel začne spalovat plyn v šest hodin, protože se v domě oteplí v sedm hodin. Zajisté spolu teplota a spalování plynu souvisí, stejně jako teplota a atmosférické hladiny CO2. Ale to, co se mění nejdřív, je příčina.  V případě ledových jader je příčinou zvýšeného CO2 skoro určitě oteplování oceánů. Oceány uvolňují rozpuštěný CO2, když se oteplují, stejně jako ve sklenici piva v teplé místnosti rychle spadne pěna. Pokud to není CO2, pak co tedy skutečně způsobuje oteplování na konci chladných období dob ledových? To je výborná otázka a také jeden z důvodů, proč výrazně podporuji výzkum klimatu.

Často slýchávám o CO2 jako „znečisťující látce“ nebo o „vypouštění jedovatých látek do atmosféry“, anebo o tom, jak je třeba omezit na minimum naši uhlíkovou stopu na této planetě. To mi připomíná další orwellovské prohlášení, které stojí za zamyšlení: „Ale když myšlenka pokrucuje jazyk, může také jazyk pokroutit myšlenku.“ CO2 není znečišťující látka a není to ani jedovatá látka. Neměli bychom pokrucovat anglický jazyk zbavováním výrazů „znečišťující látka“ a „jedovatá látka“ jejich původních významů. Vydechnutý vzduch obsahuje asi 4 % CO2. To je 40 000 miliontin, neboli zhruba stokrát současná atmosférická koncentrace. CO2 je naprosto nezbytný pro život na Zemi. Obsluha komerčně využívaných skleníků často používá CO2 jako hnojivo pro zlepšení zdraví a tempa růstu pěstovaných rostlin. Rostliny a naši vlastní předchůdci – primáti se vyvinuli, když hladiny atmosférického CO2 byly zhruba 1000 miliontin, což je hladina, které asi nedosáhneme spalováním fosilních paliv, hladina vysoko nad naší současnou úrovní, která je kolem 380 miliontin. Snažíme se nepřekračovat hladiny CO2 v ponorkách amerického námořnictva o 8 000 miliontin, což je dvacetinásobek současných atmosférických hladin. Málo vážných následků je pozorováno u ještě vyšších hladin. 
Všichni jsme si vědomi, že „zelená revoluce“ zvýšila výnosy z úrody po celém světě. Část tohoto báječného vývoje je způsobena vylepšenými odrůdami na polích, lepším užíváním minerálních hnojiv, herbicidů atd. Ale ne právě malá část zlepšení výnosů je důsledkem zvýšených atmosférických hladin CO2. Rostliny fotosyntézou získají více uhlohydrátů, když mají více CO2. Rostliny jsou také více odolné vůči suchu, protože nepotřebují „vdechovat“ tolik vzduchu, aby z něj získaly CO2, který je nutný pro fotosyntézu. Zároveň nemusí rostliny „vydechovat“ tolik vodní páry, když používají vzduch obohacený o CO2. Rostliny snižují počet průduchů na povrchu svých listů v reakci na zvyšující se atmosférické hladiny CO2. Jsou přizpůsobené měnícím se hladinám CO2 a upřednostňují vyšší hladiny, než jsou ty, které máme teď. Pokud bychom skutečně měli snížit naši současnou hladinu CO2, které je zhruba 400 miliontin, na 270 miliontin, která převládala před pár sty let, přišli bychom o některé výhody zelené revoluce. Výnosy z úrody se budou i nadále zvyšovat, jestliže se budou zvyšovat hladiny CO2, jelikož jsme daleko od optimálních hladin pro růst rostlin. Obsluhám komerčně využívaných skleníků se doporučuje přidávat dostatek CO2 k udržení zhruba 1000 miliontin v okolí rostlin. Ekonomické studie, například ty od Dr. Roberta Mendelsohna v projektu na univerzitě v Yale, opravdu ukazují, že mírné oteplování je lidstvu celkově prospěšné, protože přináší vyšší zemědělské výnosy, ale i z mnoha dalších důvodů.

Vzpomínám si, jak jsem byl donucen si v mládí přečíst Voltairův román Candide. Jistě si vzpomenete, že Dr. Pangloss opakovaně mladého Candida ujišťoval, že žije v  „nejlepším z možných světů“, patrně také s nejlepšími možnými koncentracemi CO2. To, že žijeme (nebo jsme žili) za nejlepších možných koncentrací CO2, se zdá být nevysloveným předpokladem výsledných souhrnů IPCC pro zákonodárce. Obrovské úsilí a představivost byly napřeny k tomu, aby ukázaly, že zvyšující se koncentrace CO2 budou mít katastrofické následky, města budou zaplavena zvyšující se hladinou moře o rozměrech dokonce desetkrát nebo více, než předpovídá IPCC, že dojde k masovému vymírání živočišných druhů, miliardy lidí zahynou a velké klimatické změny zanechají na planetě jen poušť. Před pár měsíci jsem se dočetl, že globální oteplování brzy způsobí zničující epidemii ledvinových kamenů. Když si budete chtít zaznamenat všechna zla, která jsou přisuzována globálnímu oteplování, zaplníte jimi tlustý svazek.

Mnoho se mluví o tropických nemocech, jako je malárie a žlutá zimnice, které ničí populace v mírných podnebích, kvůli spalování fosilních paliv a následnému oteplování Země. Mnozí lidé, kteří se opravdu zabývají tropickými nemocemi, předně Dr. Paul Reiter, odborník na tropické nemoci, poukazují na to, jak je tohle vše hloupé. Snad bych měl přidat něco z historie, abych to názorně demonstroval. Jedním z prvních vojenských výdajů Kontinentálního kongresu v roce 1775 bylo zakoupení chininu pro Kontinentální armádu na boj s dopady malárie za $ 300. Kontinentální kongres se v létě 1783 přestěhoval z tehdejšího hlavního města Spojených států Philadelphie do mého rodného města Princetonu ve státě New Jersey, a to ze dvou důvodů. Prvním důvodem byla skutečnost, že Kongres do té doby nevyplatil mnoha vojáků účastnícím se revoluční války jejich slíbené žoldy a rozladění veteráni se potulovali ulicemi Philadelphie. Druhým důvodem bylo vypuknutí malárie ve městech na severu, dokonce až v Bostonu. Kongres věděl, že je méně pravděpodobné dostat malárii v Princetonu než ve Philadelphii. V roce 1793 se nevyskytovala pouze malárie, ale vypukla ve Philadelphii též hrozivá žlutá zimnice. Mnoho tisíců lidí zemřelo ve městě, kde žilo zhruba 50 000 obyvatel. A měl bych také zdůraznit, že ve Philadelphii bylo tenkrát o něco chladněji než dnes, jelikož malá doba ledová se právě blížila ke svému konci. Regulování tropických nemocí a mnoha další chorob má jen málo společného s teplotou, spočívá totiž výhradně  v redukci faktorů, které způsobují šíření – u malárie a žluté zimnice jde předně o komáry.
Mnohé z děsivých scénářů globálního oteplování pocházejí z rozsáhlých počítačových kalkulací, „modelů všeobecného oběhu“, které se snaží napodobit chování zemského klimatu, když do atmosféry vstoupí více CO2. Je pravdou, že klimatické modely používají stále dokonalejší a dražší počítače. Ale jejich předpovědi nejsou zatím moc dobré. Například žádný z nich nepředpověděl výpadek oteplování, který jsme zažili během posledních deseti let. Všechny modely předpokládají, že odezva vody je kladná, i když družicová pozorování naznačují, že odezva je nulová nebo záporná.

Lidé pokoušející se o takové modely se mýlili již dříve. Jedním z nejslavnějších rozporů v modelech se týkal fyzika Williama Thompsona, později známého jako lorda Kelvina, a přírodovědce Charlese Darwina. Lord Kelvin hluboce věřil modelům a diferenciálním rovnicím. Charles Darwin nebyl zvlášť obratný v matematice, ale pozorování bral velmi vážně. Aby evoluce mohla vyprodukovat rozmanitost živých a fosilních druhů, které Darwin vypozoroval, potřebovala Země stovky milionů let za podmínek ne příliš odlišných od těch dnešních. Svými matematickými modely Kelvin docela okázale demonstroval, že Země před pár desítkami milionů let ještě určitě byla pekelnou koulí rozžhavené skály a že Slunce určitě nesvítí déle než asi tak 30 milionů let. Kelvin vlastně vytvářel modely něčeho, co považoval za globální a solární ochlazování. Je mi líto, že musím říct, že většina jeho kolegů fyziků Kelvina podporovala. Ubohý Darwin odstranil veškeré odkazy na stáří Země ve svých pozdějších vydáních Původu druhů. Ale tenkrát měl pravdu Darwin, a nikoliv Kelvin. Kelvin se domníval, že ví vše, ale nevěděl nic o jádrech atomů, radioaktivitě a jaderných reakcích, což vše zcela zpochybnilo jeho elegantní modelové kalkulace.

Toto přináší časté přesvědčení, že existuje shoda ohledně myšlenky, že se blíží katastrofa způsobená klimatickými změnami a že už je asi příliš pozdě tuto katastrofu odvrátit, i když okamžitě přestaneme spalovat fosilní paliva. Říkají nám, že jen pár bláznů, co nevěří, že je Země kulatá, má ještě nějaké pochybnosti ohledně katastrofálních následků pokračujících emisí CO2. Na tato přesvědčení existuje mnoho odpovědí.

Zaprvé je třeba uvést, že co je správně ve vědě, není určeno shodným názorem, ale pokusem a pozorováním. Historicky vzato je názorová shoda často chybná. Před chvilkou jsem ostatně zmínil nesprávný konsensus vědců modelujících stáří Země a Slunce. Během epidemie žluté zimnice ve Philadelphii v roce 1793 byli lékaři zajedno, že je možné léčit prakticky cokoliv puštěním pacientovi žilou. Benjamin Rush, hlavní chirurg George Washingtona během války za nezávislost a také statečný muž, pobýval ve Philadelphii během epidemie žluté zimnice. Neúnavně pracoval na záchraně postižených tím, že jim pouštěl žilou, což byla léčba té doby, na které se většina lékařů shodla. Pár ostražitých pozorovatelů si všimlo, že člověk spíše přežije žlutou zimnici, pokud se mu nedostane služeb tohoto skvělého muže. Ale Dr. Rush měl mnoho vysoce postavených přátel a měl také oporu ve zcela evidentně obecně přijatém názoru, a tak pokračoval dál se svým léčením. Jak je vidět, shoda názorů je často chybná.

Zadruhé si nemyslím, že existuje jednota názorů ohledně blížící se klimatické krize. Já osobně si samozřejmě nemyslím, že čelíme krizi, pokud si sami nějakou pro sebe nevytvoříme, jak to učinil Benjamin Rush, když pouštěl pacientům žilou. Mnoho dalších, moudřejších než jsem já, můj názor sdílí. Počet těchto lidí s odvahou promluvit nahlas vzrůstá. Onen konsensus je možná jen iluzí. Jako tomu bylo s hnutím za střídmost před sto lety, hnutí za odvrácení klimatické katastrofy si získalo na svou stranu média, vedení vědeckých společností, správce dobročinných nadací a mnoho dalších vlivných lidí. Stejně jako úvodníky kdysi hřímaly o kluzké cestě do pekel za dveřmi hospody, hysteričtí novinoví sloupkaři dnes přednášejí o blížícím se konci této planety a potřebě zastavit klimatické změny rázným politickým činem. Mnoho uznávaných vědeckých časopisů má nyní redaktory, kteří ještě rozšiřují program šíření paniky ohledně klimatických změn. Pojednání o výzkumu s vědeckými závěry, které odporují dogmatu o klimatické pohromě, jsou recenzenty odmítány. Mnozí z nich se obávají, že financování jejich výzkumu bude sníženo, pokud bude vržena jakákoli pochybnost na blížící se klimatickou katastrofu.  Když jsme mluvili o Římanech, kteří tenkrát v roce 83 vpadli do Skotska, velký skotský vojevůdce Calgalus údajně řekl: „Vytvářejí poušť a nazývají ji mírem.“ Jestliže máte tu moc potlačit odpor, je skutečně možné vytvořit iluzi míru nebo názorové shody. Římané provedli efektní vpád do klimatologie. Samozřejmě je trochu skličující číst stanoviska Dr. Jamese Hansena v záznamech Kongresu, že klimatičtí skeptici jsou vinni „nejvyššími zločiny proti lidskosti a přírodě“.

Dokonce i učitelé na základních školách a autoři knížek pro děti se angažují ve strašení našich dětí a v propagování myšlenky o blížící se klimatické zkáze. Poté co jsem sledoval vzdělávání mnoha dětí, včetně těch vlastních, nejsem si jistý, jak dalece mohou takové snahy být účinné. Mnohé děti dělávají přesný opak toho, co se učí ve škole. Nicméně děti by neměly být násilně živeny propagandou, která se vydává za vědu. Mnozí z vás možná vědí, že v roce 2007 jeden soud v Británii rozhodl, že pokud se kniha Al Gora Nepohodlná pravda používá ve veřejných školách, musí být dětem řečeno o jedenácti zvláště problematických nepřesnostech. Snadno naleznete seznam těchto nepřesností na internetu, já bych se ale rád zmínil o jedné z nich. Soud rozhodl, že není možné přisuzovat vlivu CO2 souvislost s hurikánem Katrina. Skutečně kdybychom vzali pár z těch mnoha miliard dolarů, které jsme již utratili za výzkum změn klimatu a za propagandu, a vybudovali hráze a rozmístili čerpadla kolem města New Orleans, většině škod způsobených hurikánem Katrina se dalo vyhnout.

Hladina moře skutečně stoupá, stejně jako se to děje posledních 20 000 let od konce poslední doby ledové. Vcelku přesná měření hladiny moře jsou k dispozici zhruba od roku 1800. Tato měření nevykazují žádné stopy zrychlení. Stoupající hladina moře může být vážným místním problémem pro hustě zalidněné a nízko položené oblasti, jako je New Orleans, kde klesání zemského povrchu přidává problému na závažnosti. Ale myslet si, že omezení emisí CO2 zastaví stoupání hladiny moře, je nebezpečnou iluzí. Také je možné, že oteplující se moře kolem Antarktidy způsobí více sněhových srážek na kontinentu a bude působit proti stoupání mořské hladiny. Tak či onak, stoupající hladina moře představuje problém, který vyžaduje rychlé místní činy v oblastech, jako je New Orleans, spíš než pomalé činy v globálním měřítku.

Závěrem mi dovolte ještě jednou říci, že bychom měli poskytovat odpovídající podporu mnoha vynikajícím vědcům, z nichž někteří pracují v mé domovské instituci na univerzitě v Princetonu, v jejich snaze lépe porozumět klimatu na Zemi nyní, v minulosti a v budoucnosti. Je mi líto, že otázka změn klimatu se zamotala do závažných problémů, jako jsou zdroje bezpečné energie, ochrana životního prostředí a řešení toho, kde budou budoucí generace získávat energetické zdroje, až spálíme veškerá fosilní paliva, která máme k dispozici. Neměli bychom zaměňovat tyto chvályhodné cíle za hysterii ohledně uhlíkových stop zanechaných člověkem na Zemi. Například když zvažujeme klady a zápory pokračujícího nebo zvyšujícího se využívání uhlí, zápornou stránkou by neměla být vyšší koncentrace CO2 v atmosféře, která je pro lidstvo pravděpodobně přínosná. Měli bychom se zaměřit na skutečné problémy, jako jsou škody způsobené krajině a vodním tokům povrchovým dolováním, nedostatečnými nápravami škod, nebezpečími, která hrozí horníkům, vypouštěním skutečných znečisťujících a jedovatých látek, jako je rtuť, další těžké kovy, organické karcinogeny atd. Život spočívá ve správném rozhodování a rozhodnutí spočívají ve vzájemně výhodném kompromisu. Kongres se může rozhodnout pro podporu investic do technologií, které mohou se skutečnými problémy něco dělat, a do vědeckého výzkumu, který nám umožní řešit skutečné problémy mnohem efektivněji. Anebo Kongres může jednat na základě neopodstatněných obav a utlumit užívání energie, hospodářský růst a výhody, které přicházejí spolu s tvorbou národního bohatství.

-------------------------------------------------------------

William Happer je profesorem fyziky na univerzitě v Princetonu, kde zastává čestné profesorské místo slavného profesora Cyruse Fogga Bracketta. Zaměřuje se především na atomovou, molekulární a optickou fyziku. Jeho odborná práce spočívá ve studiu vzájemného působení viditelného a infračerveného záření a plynů – tedy jednoho z hlavních fyzikálních jevů v pozadí skleníkového efektu.

Z anglického originálu „Global Warming and Climate Change in Perspective: Truths and Myths About Carbon Dioxide, Scientific Consensus, and Climate Models “ přeložil Robert Chalupecký



[Akt. známka: 1,53] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 4 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.