Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Moje cesta k objektivismu
Vydáno dne 16. 11. 2013 (čteno 1891×)

Jonáš Jenšovský

Identifikujte dominantní filosofii ve společnosti a můžete předpovědět její budoucnost.
                                                      -Ayn Rand and the Prophecy of Atlas Shrugged

Ještě zhruba před rokem jsem neměl tušení, že nějaký objektivismus existuje. Dneska jej považuji za svoji osobní filosofii a vím taky přesně proč. Nesouhlasím sice se zcela vším, co autorka tvrdí a myslím si, že její filosofie by v dnešní době zasloužila v některých ohledech  revizi, protože svět už se zase trochu vyvinul, ale se základními principy objektivismu souhlasím do puntíku. Hlavně s jeho etikou.

Ale to předbíhám a ke všem důvodům se ještě dostanu. V ČR o něm ví jen minimum lidí, v dalších zemích je celkem známým filosofickým systémem, v Americe jej po padesáti letech doceňují stejně jako Orwellovo 1984, má vlastní instituce a brojí za něj spousta kvalifikovaných lidí i byznysmenů. Proč? Protože Ayn Rand viděla už v rozmezí let 1940 – 1960 základy krize, která postihuje USA a potažmo celý svět v dnešních dnech. Atlas Shrugged, částečně prezentovaný jako science fiction, se dnes reálně odehrává.

Už ani přesně nevím, kde jsem poprvé narazil na jméno Ayn Rand, ale člověk narazí na internetu a hlavně na wikipedii náhodně na spoustu věcí. Akorát si pamatuju, že jsem se díval na její profil v angličtině a zjistil jsem, že napsala také několik knih. Ne moc, ale zato pořádné bichle. Zdroj (The Fountainhead) má 780 stran a Atlas Shrugged dokonce 1074. Nic, co chcete tahat v MHD, ale u obou to tak nakonec dopadlo.
Takže jsem jednoho podzimního dne stál před pobočkou městské knihovny a měl v ruce onen nenápadně vyhlížející tlustý svazek. Asi deset minut v kuse jsem si stále dokola četl citaci na zadní stránce českého přebalu:

,,Není v povaze člověka – ani žádné jiné živé bytosti – začínat tím, že se dobrovolně vzdá, že si plivne do tváře a zatratí život; na to je třeba procesu mravní zkázy, jenž je u každého jedince jiný. Někteří se vzdávají pod dotekem prvního tlaku, někteří se zaprodají, někteří padají pomalu a nepostřehnutelně, až vyhasnou úplně, aniž by věděli, kde a jak svůj oheň ztratili. Pak se všichni ztratí v nekonečném bahně svých starších předchůdců, kteří jim neustále opakují, že dospělost znamená netrvat na svých názorech, bezpečí znamená netrvat na svých hodnotách a praktičnost znamená netrvat na své hrdosti. A přesto se někteří nevzdají, jdou dál a vědí, že nelze zradit vlastní oheň, učí se, jak mu dát tvar, význam a jak ho uskutečnit.“ (Ayn Rand, předmluva k 25. Výročí prvního vydání, str. 11)

Tehdy jsem ještě těchto několik vět nedokázal docenit, ale věděl jsem, že mám v ruce něco zvláštního. Zažili jste někdy ten pocit, kdy čtete řádky, které naprosto přesně říkají, co si myslíte, ale co jste nikdy nedokázali přesně formulovat? Ve Zdroji je toho spousta.

Ale přímo k objektivismu, abych tu neglorifikoval jen jeden svazek.

Hlavním pilířem této filosofie je člověk sám. Ne bůh, ani žádná jiná nadpřirozená bytost. Bůh konkrétně nemá v tomto postoji své místo. Z mnoha důvodů. Objektivismus je v podtitulu nazván filosofií pro život na zemi a přesně to je jeho účelem. Poskytnout racionální nástroj k řízení vlastního života. Smyslem života je v jeho perspektivě hledání vlastního štěstí. To může mít spoustu podob, ale cestou k němu je hrdost na vlastní úspěchy, absence studu za ně, absence toho, že vlastní život člověka je jakousi vinou a že bychom se měli stále někomu klanět za to, že jsme lidé. Ano, jsme lidé – lidé s chybami i schopnostmi, lidé padající i stoupající. Ale vyslovujme to, že jsme lidé, s adekvátní hrdostí. Objektivismus neuznává dědičný hřích. Dle Randové se člověk rodí s tím, že nikomu nic nedluží, stejně jako nikdo nedluží nic jemu. Samozřejmě zpočátku obdrží spoustu věcí zdarma, respektive jako investici, kterou později splatí tu tím, tu oním způsobem. Aspoň většina z nás tak činí, k těm dalším se ještě dostanu.

Nástrojem člověka pro poznání světa jsou jeho smysly a jeho mozek. Mozek, do kterého v rámci evoluce investoval a který mu přinesl jak spoustu trápení, tak obrovské úspěchy napříč historií. V rámci politiky uznává Randová pouze čistý kapitalismus, jakožto systém, který dovoluje každému jednotlivci se v rámci svých schopností adekvátně vypracovat. Ovšem jen tehdy, pokud mu nejsou stavěny do cesty umělé překážky. Ty vidí v přebujelé státní sféře a ve státních zásazích do přirozeného ekonomického vývoje. Je totiž chybou si myslet, že pokud se člověk pro něco rozhodně, že se to okamžitě stane. Realita není poslušna našemu vědomí, je to naopak. Pouze spousta státních úředníků si stále myslí, že když vezmou hlavičkovaný papír, napíší na něj příkaz a otisknou pod něj kus dřeva s gumičkou ve tvaru razítka, že se realita začne chovat jinak. Nezačne.

Můžeme ignorovat realitu. Ale nemůžeme ignorovat následky našeho ignorování reality.

Obdiv Randové ke kapitalismu nepramení jen tak z ničeho. Narodila se v Rusku roku 1905 a její otec vlastnil několik obchodů, které vybudoval vlastníma rukama. Ona sama se podle vlastních slov rozhodla v devíti letech, že se stane spisovatelkou a od té chvíle tomuto cíli podřídila veškeré své snažení. Vystudovala filosofii a historii, za prvé kvůli tříbení vlastního myšlení, za druhé aby se naučila, co všechno ovlivňovalo člověka.

Kolem dvacátého roku svého života emigrovala sama do Spojených států. Tam se dostala na začátku éry jejich obrovské prosperity. Ovšem už tady a v té době viděla ony kořeny, které o více jak padesát let později způsobily to, co vidíme dnes ve zprávách. Amerika byla na rozcestí. Nebylo to vidět, ale působilo to na společnost. Bylo to vnitřní rozcestí člověka mezi individualismem a kolektivismem.

Důvodem, proč spousta lidí vnímá objektivismus naprosto negativně (pokud o něm vůbec kdy slyšela) je fakt, že Ayn Rand přehodnotila několik běžně používaných termínů a používá je v odlišném smyslu, než jaký je obvyklý. Obvyklost totiž neznamená hned správnost. Podle ní je základní ctností člověka je racionální egoismus. Pod ním si ovšem skoro všichni představí vrtošivou, bezohlednou sebestřednost, tedy to, že jdu za svým cílem bez ohledu na ostatní, kolikrát i přes mrtvoly. Ovšem racionální egoismus není nic jiného než to, že neobětuji ostatní ke svým cílům a stejně tak dbám na to, aby se neobětoval já jim. Což nijak nebrání vzájemným a oboustranně výhodným dohodám jakéhokoli směru. Tedy směně hodnot za hodnoty. Jinak se totiž svobodné vztahy budovat nedají. Na osobních hodnotách je totiž systém postaven. Proto také Ayn Rand považuje za totální zlo altruismus, který v jejích očích není pomáháním ostatním – můžete zachránit půlku světa a nebýt přitom altruista  - ale primárně obětováním sebe sama, vzdáváním se svých hodnot pro hodnoty menší nebo nulové, vzdáváním se svých racionálních zájmů a tužeb ve prospěch potřeb druhých. 

Na druhé straně podle vlastních slov rozhodně nezatracuje pomoc ostatním. Pokud tak někdo činí z vlastního rozhodnutí a pokud to není jeho primárním účelem života. Za takových podmínek je naprosto v pořádku pomáhat ostatním, pokud chceme. Ale nedělejme z toho ctnost. Stejně tak, pokud je pro vás někdo hodnotou (rodina, partner, přátelé) je záhodno se o ně postarat, pokud sami nemohou, vyjít jim vstříc a pomáhat si vzájemně, pro vlastní prospěch, tedy neobětavě. Pokud je někdo z mé rodiny nemocný a já si mám vybrat, jestli jít do hospody nebo si šetřit peníze na léky pro nemocného, pak velmi rád zůstanu doma, protože dotyčný je pro mě hodnotou. Pokud ale jdu již s léky po schodech a místo pro léčení člena své rodiny je věnuji někomu cizímu, kdo pro mě žádnou hodnotu nemá, ale potřebuje léky víc než moje rodina, pak se dopouštím právě onoho čistého zla altruismu. Což je přesně dogma křesťanů. Rozdejte se pro ostatní. Proč? Bůh to tak chce.

Ona morálka altruismu je totiž postavena na jednom základním obrácení a omylu. Aby člověk mohl dávat ostatním, musí nejdříve mít něco, co by dával. Pokud je úspěšný a používá vlastní úsilí a mozek, nejspíše i v minimálních podmínkách časem uspěje a něco vybuduje. Třeba bude dobrý v pěstování zeleniny. Jak všichni víme, zelenina je biologický produkt a bez ohledu na typ skladování dříve nebo později podléhá zkáze. Pokud jí tento člověk vypěstuje velké množství, asi se jeho části i rád zbaví, protože by mu akorát shnila a stejně ji všechnu nespotřebuje. Pokud bude iracionální, klidně ji nechá shnít někde ve skladu. Pokud se bude řídit racionálním egoismem, dle mého soudu mu dojde, že shnilá je mu stejně k ničemu, tak proč se jí nezbavit nějakým přínosným způsobem. Třeba jako bonus pro lidi z vesnice, kteří si mohou přilepšit, aniž bych já vlastně něco obětoval.
Altruistický přístup ovšem u tohoto postupu začíná od konce. Chce nejdříve, aby jedince vydával maximum pro ostatní a teprve někde na konci (pokud vůbec) mu milostivě dovolí postarat se sám o sebe. Dotyčný pak nemá absolutně žádnou motivaci k vlastní aktivitě, protože o cokoli se byť jen pokusí, okamžitě je zastaven a i minimální plody jeho snažení mají okamžitě apriori připadnout druhým. Navíc, pokud za ně něco chce na oplátku, je většinou zlynčován davem s tím, že touha po poctivém výdělku je zločinem.

V různé podobě a intenzitě se tímto způsobem chovala a chová valná většina společnosti. Úspěch je dneska prostě zločin a hřích. Máte poslouchat názor většiny, kupovat si módní věci, založit si životní pojištění a penzijní připojištění, pořídit si děti a hypotéku, protože tak SE TO PROSTĚ DĚLÁ. Pokud děláte něco jiného nebo stávající věci jinak, jste za excentrika. A protože většina z nás stále hledá potvrzení sebe samotného v názoru ostatních, nemáme sílu tenhle přístup změnit.
A hlavně i stran těch, kteří tohle překonali a skutečně něčeho dosáhli a nestarají se tolik (pokud vůbec) o stanovisko ostatních ke svému konání i osobě, máme rozporuplné pocity. Kolikrát se zároveň přidáváme k davu, který je kritizuje, ale v hloubi duše je obdivujeme a říkáme si, že chceme být vlastně na jejich místě.

Vykašlete se na to a žijte podle sebe. Lidé vám řeknou, že jste se změnili tehdy, když přestanete dělat to, co chtějí oni. Může to být ukazatel toho, že jste skutečně vykročili jinou cestou než většina ostatních. A pokud vy vidíte výsledky a vy sami jste racionálně přesvědčeni, že jste si zvolili dobře, jděte si za tím.

,,I am the man who loves his life. I am the man who does not sacrifice his love or his values. I am the man who has deprived you of your victims and thus destroyed your world. And if you want to know why aou are perishing, I am the man who will now tell you. You have heard that this is the age or moral crysis. You have said it to yourself, half in fear half in hope that the world has no meaning. You have cried that the man´s sins are destroying the world. And you have cursed human nature for it unwilingness to practice the virtues you have demanded. Since virtues for you consists of sacrifice, you have demanded more sacrifice from every successive disaster. In the name of return to morality, you have sacrificed all those evils which you held as the cause of your fight.
You have sacrificed reason to faith, you have sacrificed wealth to need, you have sacrificed self esteem to self denial, youhave sacrificed hapiness to duty. You have destroyed all that you held to be evil and achievede all that you held tobe good. Why then dou you shrink in horror from the sight of the world around you? That world is not the product of your sins. It is the product of your virtues. It is your moral ideal brought to reality in its full and final perfection. You have fought for it, you have dreamed of it you have wished it.

„Jsem muž, který miluje svůj život. Jsem muž, který neobětuje to, co miluje ani svoje hodnoty. Zbavil jsem vás vašich obětí a tím zničil váš svět. A jestli se ptáte, proč umíráte, jsem muž, který vám to teď řekne.
Slyšeli jste, že tohle je věk morální krize. Říkali jste si to sami, napůl ve strachu, napůl v naději, že tenhle svět nemá smysl. Plakali jste nad tím, že lidské hříchy ničí svět. A prokleli jste lidskou povahu za to, že odmítala praktikovat ctnosti, které jste na od ní chtěli.
Protože vaše ctnost znamená obětování, chtěli jste víc obětování od každého úspěchu, který pro vás byl katastrofou. Ve jménu návratu k morálce jste obětovali všechno to zlo, které jste považovali za důvod svého souboje.
Obětovali jste rozum víře, obětovali jste bohatství potřebě, obětovali jste sebevědomí sebezapření, obětovali jste radost povinnosti. Zničili jste všechno to, co jste považovali za zlo a dosáhli toho, co považujete za dobro. Proč se tedy třesete v hrůze při pohledu na svět kolem vás? Ten svět není produkt vašich hříchů. Je to produkt vašich ctností. Je to váš morální ideál přenesený do reality ve své plné a konečné dokonalosti. Bojovali jste za něj, snili jste oněm a přáli jste si ho.“

Tento výňatek Atlasu Shrugged v mém volném překladu snad shrnuje nejpodstatnější esenci objektivismu. A snad byly i předchozí řádky dost srozumitelné na to, aby dávala pravý smysl i následující přísaha.

I swear by my life and my love of it, that I will never live for another man´s sake nor ask another man to live for mine.
Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka ani po druhém člověku chtít, aby žil pro mne.
                                                                                                  - John Galt in Atlas Shrugged

Važte si schopných a vyžeňte ze svého kožichu parazity. Přečtěte si Zdroj...a buďte i sami Zdrojem.


 


 



[Akt. známka: 1,54] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 19 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.