Už jsem se jednou zmínil, že přestože nemám valné mínění o některých postojích Garyho Johnsona ani o věrohodnosti libertariánů, mohl bych nakonec Garyho Johnsona v prezidentských volbách podpořit, přihlédneme-li k hrozivým možnostem v podobě Hillary Clintonové a Donalda Trumpa. Zde bych rád nabídl své aktuální stanovisko k této věci.

Obecně řečeno, účelem prezidentských voleb je svěřit úřad nejlepšímu (nebo nejméně špatnému) kandidátovi, který se v tu chvíli nabízí. Přestože pravděpodobnost Johnsonova zvolení je mizivá, určitá možnost tu je. A pokud jde o jeho zřejmé morální vlastnosti a a do jisté míry svobodu podporujicí postoje, Johnson je dnes jasně nejlepším kandidátem.

Johnson však bohužel není jen kandidátem s lepším charakterem a názory, než jaké mají jeho oponenti.  Je kromě toho také libertariánem nominovaným do voleb Libertariánskou stranou, v čemž spatřuji vážný problém.
Protože Libertariánská strana je otevřeně založena na ideologii libertariánství, podpora pro jejího kandidáta – až už ve formě finanční podpory, účasti na kampani, nebo volebního hlasu – v sobě zahrnuje podporu libertariánství a vyjadřuje, že toto je ta pravá cesta kupředu. Libetariánství však ničím takovým není.

Jak popisuji ve svém článku "Libertariánství vs. radikální kapitalismus", libertariánství jako ideologie nehájí svobodu. Spíše jde o ideologii či politické hnutí pokoušející se hájit "svobodu", přičemž však ignoruje či popírá morální a filozofické ideje, na nichž svoboda závisí. Tato lhostejnost vůči morálce a filozofii vysvětluje, proč libertariáni jako je Gary Johnson mohou zastávat nějaké dobré (či zdánlivě dobré) postoje, a zároveň obhajovat hrozné názory  a ignorovat nebo popírat důležitá fakta. Vzpomeňme si například na Johnsonův názor, že židé by měli být donuceni péct pečivo pro nacisty, nebo jeho neschopnost či neochotu uznat fakt, že režimy jako Írán či Saúdská Arábie představují čiré zlo a jsou jednoznačně odpovědné za džihád vedený proti Americe.

Přestože je Johnson ve značném ohledu méně špatný prezidentský kandidát než Hillary nebo Trump, je stále velmi špatný – svým vlastním, libertariánským způsobem.
Měli by tedy objektivisté, radikální kapitalisté, či milovníci svobody podporovat Garyho Johnsona jako prezidenta?

Vidím rozumné argumenty pro i proti jeho podpoře. A nemyslím si, že zde existuje jednoznačné ano nebo ne. Podpora Garyho Johnsona může v určitých ohledech posloužit pro prosazování svobody, ale v jiných ji zase podkopává.
Na jednu stranu podpora Garyho Johnsona odvrací hrozbu prezidentství Clintonové nebo Trumpa, jde proti regulacím, vládním výdajům a vyšším daním, proti úřadům jako je Federální daňový úřad (IRS) nebo Ministerstvo školství, nebo pro uplatňování lepší politiky v tzv. "sociálních" otázkách. Na druhou stranu podpora Garyho Johnsona znamená přiblížit Libertariánskou stranu cíli dosažení Bílého domu, ustanovit libertariánství a Libertariánskou stranu jako hlavní třetí alternativu americké politiky, přijmout postoj, že režimy v Íránu a Saúdské Arábii by neměly být podezírány z nepřátelství proti Spojeným státům, a že zlikvidovat ISIS nezahrnuje bombardování a použití dronů.

Zvážíme-li všechny tyto aspekty, domnívám se, že podpořit Johnsona může být rozumnou volbou. Ale musíme mít v patrnosti, že jeho naděje na vítězství a tedy na dosažení všech zmíněných pozitivních cílů se blíží takřka nule. Jeho podpora tedy téměř jistě posílí mínění, že libertariánství a Libertariánská strana znamenají cestu kupředu, aniž by se však v politice dosáhlo čehokoliv pozitivního. S přihlédnutím ke všemu, co by na jeho podpoře mohlo být pozitivní, to, co je skutečně negativní, je posílení libertariánství a Libertariánské strany jako hlavní třetí alternativy v americké politice. (A pokud nechápete, proč je to vážným problémem, prosím přečtete si již dříve zmíněný článek Libertariánství vs. radikální kapitalismus.)
Ano, potřebujeme nějakou třetí alternativu. Ale jestliže chceme dlouhodobě podporovat a hájit svobodu, libertariánství a Libertariánská strana jsou špatnou cestou. Jestliže je naším cílem budoucnost svobody, musíme podporovat ideologii radikálního kapitalismu, a potřebujeme politickou stranu, která bude z této ideologie vyrůstat. (Věřím, že vznikající American Capitalist Party dozraje v tomto ohledu v životaschopnou politickou  stranu a mám v úmyslu v blízké budoucnosti uveřejnit rozhovor s jejími zakladateli.)

V tuto chvíli nejsem rozhodnutý, zda Johnsona podpořit nebo ne. Za normálních podmínek bych se vůbec nerozhodoval, zda podpořit libertariána, tím méně kandidáta Libertariánské strany. Ale situace je teď vážná.
Přestože si zatím nejsem jistý, zda Johnsona podpořit či ne, v jednom mám jasno: jako zastánci svobody, ať už jsme pro Johnsona nebo proti němu, měli bychom zdvojnásobit naše úsilí v šíření morálních a filozofických idejí, na nichž závisí budoucnost svobody.

Moje obecné doporučení v této věci je následující: pokud se rozhodnete Garyho Johnsona podpořit (což může být pochopitelné rozhodnutí), dejte jasně najevo, že přestože ho podporujete, nesouhlasíte s neprincipiálním, anti-intelektuálním přístupem libertariánů při obraně svobody. Pokud se rozhodnete Johnsona nepodpořit (což může být také pochopitelné), dejte jasně najevo, že důvodem, nebo alespoň hlavní důvodem, proč jej nepodpoříte, je to, že vystupujete proti neprincipiálním, anti-intelektuálním přístupem libertariánů při obraně svobody.

A dále, bez ohledu na to, koho v těchto volbách podporujete (nebo zda vůbec někoho podporujete), dělejte vše, co je ve vašich silách, abyste pomohli lidem poznat a pochopit morálku a filozofii, na nichž závisí práva jednotlivce a svoboda. Jestliže se na naší odpudivé cestě do otroctví chceme obrátit zpět a vydat se směrem ke svobodě, musíme lidem pomoci pochopit ideje Ayn Randové – zejména ty, které se týkají morálky, práv a kapitalismu.
Pouze tak jsme schopni dlouhodobě řešit naše politické problémy. A je to něco, s čím můžeme začít teď hned.

 

Přeložil Luboš Zálom

Přeloženo z článku Weighing Gary Johnson for President (https://www.theobjectivestandard.com/2016/08/weighing-gary-johnson-for-president/) s laskavým svolením autora

Craig Biddle je editorem časopisu The Objective Standard