(poznámky k vystoupení na semináři Mladých konzervativců dne 22.4.2002 v Praze)

Na tom, že naše společnost, stejně jako celá západní civilizace, je zachvácena morem kolektivismu a etatismu, se zřejmě většina z nás zde přítomných shodne. Na tom, že moderní stát systematicky a ve velkém pošlapává práva člověka a je tudíž obrovskou mašinérií zla, se zřejmě většina z nás rovněž shodne. Na příčinách tohoto zla ani na způsobech jeho odstranění se již neshodneme. To, co objektivistická filozofie považuje za příčinu tohoto stavu, konzervatismus vyzdvihuje jako své hodnoty, jako řešení, jako cestu ven z našich problémů. Již třeba jen fakt, že objektivismus považuje svůj názor za jediný pravdivý a zásadně odmítá skepticismus, je pro konzervativce nepřijatelný. „Nikdo přece není majitelem pravdy“, řekne konzervativec.

Kolektivismus a etatismus má své hluboké kořeny ve filozofii, bez jejichž odstranění  bude i nadále sílit a šířit se. Podstata kolektivismu leží v třech klíčových oblastech filozofie:

1. epistemologie – rozum není schopen poznání reality, nic není absolutní, neexistuje jediná pravda, autorita rozumu je podkopána, jednotlivec se tedy nemůže spolehnout na svůj rozum a orientuje se na jiné autority: na ostatní lidi, na kolektiv
2. pojetí člověka – nepodstatná entita, podřízená buňka kolektivu, defektní, nedokonalá bytost
3. morálka – altruismus, obětování se ostatním, pojetí vlastního prospěchu přinejlepším jako nutného zla

Konzervatismus se hlásí ke všem nejhorším skepticko-mystickým kořenům kolektivismu svým

• důrazem na tradice a víru – jako vodítka lidského rozhodování a jednání, rozum odsunut do pozadí
• pojetím člověka jako zkažené či nedokonalé bytosti postižené dědičným hříchem
• vyzdvihováním náboženské morálky, pokory, sebezapření

Z toho máme vyvodit individualismus a obhajobu svobody?! Jak? Jak může chtít svobodu bytost, která je ze své přirozenosti defektní či dokonce zkažená, své uvažování a jednání nemůže stavět na svém vlastním úsudku, protože svým rozumem není schopna poznávat, a která nemá sledovat svůj vlastní prospěch nýbrž se má obětovat ostatním?

Konzervatismus přijímá nejhlubší premisy svých socialistických oponentů a snaží se na ně naroubovat politickou filozofii individualismu a práv člověka. To je zoufalý rozpor, který řadí konzervatismus k největším nepřátelům svobody.

Konzervatismus není řešením problémů naší společnosti. Konzervatismus je jedním z těchto problémů.

Řešením je fundamentální změna v myšlení lidí, kterou přináší objektivismus.