Abychom se mohli vymanit z okovů pečovatelského státu, musíme nejprve svést vítěznou bitvu s jeho filozofickým základem, tedy s kolektivismem.

Článek je z archívu, původně byl publikován 16.2. 2001

Za několik dnů zaklepou na naše dveře nezvaní hosté.
Jejich nestoudné vymáhání ryze soukromých informací od jednotlivců v rámci
„sčítání lidu, domů a bytů“ má být v zájmu „veřejného prospěchu“. Stát prý
potřebuje „sledovat vývoj lidské společnosti ve všech souvislostech a výsledky
využít k dalšímu rozvoji společnosti i ekonomiky“, říká důvodová zpráva
k příslušnému zákonu.

Pojem „extrémní pravice“ je nesmyslný a nesmíme ho přecházet. Kohokoli, kdo jej užívá, je třeba zastavit a zásadně odmítnout celé tvrzení, v němž se tento ničivý antipojem vyskytuje.

Na 7. kilometru dálnice D1 je billboard s nápisem Who is John Galt?

Roman Joch ve svém článku tvrdí, že pár, který se rozhodne nemít děti, činí něco nesprávného – dopouští se „civilizační velezrady“. Z jeho pojetí vyplývá, že děti bychom měli přivádět na svět primárně ne proto, že v tom spatřujeme hodnotu pro nás samé, ale spíše proto, aby se naše civilizace rozvíjela a vzkvétala.

10. říjen 2007 se nese ve znamení padesátého výročí největšího díla jedné z  nejvíce inspirujících amerických autorek: románu Atlas Shrugged Ayn Randové.

Přestože feministky prohlašují, že bojují za spravedlnost pro ženy, vychází stále víc najevo, že jejich skutečným cílem je zničení spravedlnosti. Přesněji řečeno, jejich úmyslem je zlikvidovat to, co činí spravedlnost možnou: objektivní měřítka.

V 50. výročí svého vydání je Atlas Shrugged, epos Ayn Randové o skupině podnikatelů rebelujících proti společnosti, jež je svazuje a zatracuje, takřka všude. Neuplyne snad jediný den, aby tento román nezmínila v médiích některá významná celebrita nebo podnikatel jako nejvýznamnější knihu, kterou kdy četli.

Lidský život proti životu zvířete. Tento zásadní hodnotový konflikt, jenž byl zdůrazněn před několika lety, kdy pacienti trpící nemocí AIDS demonstrovali na podporu pokusů na zvířatech, stále neutichá.

Julie Meyer, ředitelka londýnské investiční a poradenské firmy Ariadne Capital, píše ve včerejších Financial Times o románu Atlas Shrugged

Hnutí „za život“ není obráncem lidského života. Ve skutečnosti jde o zásadní nepřátele skutečného lidského života a štěstí. Jeho cílem je udělat z žen chovné klisny, jejichž těla jsou ve vlastnictví státu, a jejichž práva, zdraví a sledování štěstí jsou hromadně obětována. A to vše ve jménu dogmatického obětování člověka ve prospěch zárodku.

Generální ředitel BB&T John Allison zaujal v reakci na vyvlastňování hluboce morální a odvážný postoj. BB&T nebude jako banka půjčovat žádné peníze na projekty, při kterých stát použil princip vyvlastnění.

Sportovec jako Armstrong je pro nás inspirací, protože připomíná, jak člověk dokáže posouvat hranice možného. Je živým důkazem, že jednotlivec může vykonat velké činy a že vynaložené úsilí na cestě k vzdálenému cíli nemusí být zbytečné.

„Vážený poplatníku“, oslovil mě nedávno dopis z vymáhací agentury, kterou si Česká televize najala k pronásledování lidí, kteří mají doma televizi. Škoda, že
to oslovení neobsahovalo ještě přívlastek „daňový“, aby si alespoň úplně každý
uvědomil, že zákonem uvalené „poplatky“, které jsme pod pohrůžkou státní síly
nuceni odevzdávat České televizi, ničím jiným než daní nejsou.