Proč by měly být Vánoce více komerční

Leonard Peikoff je zakladatelem The Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut se zabývá šířením filozofie Ayn Randové, autorky Atlas Shrugged a The Fountainhead (vydán v českém překladu pod názvem Zdroj).

Vánoce v Americe jsou bohatou ukázkou lidské vynalézavosti, kapitalistické produktivity a radosti ze života. Tyto charakteristiky jsou však odsuzovány jako “materialistické”, zatímco pravý význam Vánoc, jak jsme poučováni, spočívá v náboženských příbězích a altruistických přikázáních (např. miluj svého bližního), které nikdo nebere vážně.

Vánoce, jak je dnes slavíme, jsou ve skutečnosti vynálezem Ameriky 19. století. Svoboda a prosperita v období po občanské válce vytvořily nejšťastnější národ v historii. Důsledkem byla touha oslavovat, radovat se z hojnosti a potěšení života na zemi. Vánoce (které se staly federálním svátkem až od roku 1870) se pro Američany staly hlavní příležitostí, jak dát průchod tomuto pocitu.

V dějinách lidé vždy oslavovali zimní slunovrat jako čas, kdy prodlužující se dny naznačovaly návrat země k životu. Starověcí Římané slavili a radovali se během svátků saturnálií. Ranní křesťané tyto římské slavnosti odsuzovali – čekali totiž na konec světa a pozemskými radostmi jen pohrdali. Až ve 4. století, když pohané 25. prosince uctívali boha slunce, změnili křesťané svůj přístup a rozhodli se: když je nemůžeš zastavit, tak se k nim přidej. Začali tvrdit (v rozporu se známými fakty), že tento den je datem Ježíšova narození, a  uzurpovali si tak svátky slunovratu pro svoji církev.

Přesto i poté, co je ukradli, měli křesťané k Vánocům rozporuplný vztah. Vánoce jsou totiž ze své podstaty svátkem života oslavujícím probuzení přírody, křesťané však uctívali odříkání, sebeobětování a zájem o posmrtný svět, ne o život na tomto světě. Jak prohlásil Cotton Mather, duchovní z 18. století: “Můžete si upřímně myslet, že náš Svatý Spasitel je poctěn veselím? … Je správné, že v den narození našeho Spasitele … věnujeme svůj čas … činům, které mají více společného s peklem než s nebem?”

Později přišel mohutný rozvoj kapitalismu 19. století: industrializace, urbanizace, triumf vědy – které společně vedly k rozmachu dopravy, zásadnímu zefektivnění poštovních služeb, všeobecnému rozšíření publikace knih a časopisů, k novým život usnadňujícím a obohacujícím vynálezům, k růstu podnikatelů, kteří chápali, že cestou k zisku je vytváření něčeho užitečného a prodej na masovému trhu.

Poprvé se tak dávání dárků stalo hlavním rysem vánoc. Ranní křesťané odmítali dávání dárků jako římský zvyk, puritáni je dokonce odsuzovali jako dílo ďábla. Američany to ale neodradilo. Díky kapitalismu měli dostatek bohatství, aby si mohli vyměňovat dárky, a skvělý, účinný systém jejich produkce a reklamy, který je zpřístupnil každému. Kapitalismus vytvořil zemi tak spokojenou, že se lidé chtěli potkávat s přáteli a vyjádřit svou radost ze života. Celá země se s chutí pustila do dávání dárků v bezprecedentním rozsahu.

Santa Claus je ryze americkým vynálezem. Dávno před ním tu byl Sv. Mikuláš a s ním nepříliš rozšířený svátek (5. prosince). V roce 1822 Američan jménem Clement Clarke Moore napsal báseň o návštěvě Sv. Mikuláše. Právě Moore (a několik dalších newyorkčanů) vymysleli Mikulášův fyzický vzhled, osobnost a příběh o Santovi, jak na Štědrý večer přijíždí na saních tažených soby a komínem přichází do lidských domovů, aby naplnil dětem  punčochy hračkami, a pak se vrací na Severní pól.

Puritáni samozřejmě Santa Clause zavrhli jako anti-Krista, protože vytlačoval Ježíše do pozadí. Santa je navíc implicitním odmítnutím celé křesťanské etiky. Neodsuzuje bohaté a nežádá, aby všechno dali chudým; naopak dává dárky jak chudým, tak bohatým dětem. Ani nesymbolizuje křesťanskou milosrdnost a bezpodmínečnou lásku. Naopak jedná spravedlivě – dává dárky pouze dobrým dětem, ne těm špatným.

Všechny dobré zvyky Vánoc od koled přes vánoční stromky a slavnostní zdobení mají své kořeny v pohanských myšlenkách a zvyklostech. Ty pak výrazně obohatila americká kultura jako produkt rozumu, vědy, obchodu, světskosti a egoismu – tj. sledování štěstí.

Americkou tragédií je, že její intelektuální vůdci se většinou snažili nahradit motiv štěstí motivem viny, když prosazovali myšlenku, že duchovním významem Vánoc je náboženství a sebeobětování pro “slaboučkého Tima” a jemu podobné. Duchovno však musí začínat poznáním reality. Život vyžaduje rozum, sobectví, kapitalismus; což jsou hodnoty, které by Vánoce měly oslavovat – a ve skutečnosti, za vším tím předstíráním, také oslavují. Je načase zbavit Vánoce Ježíše Krista, a přeměnit je v hrdě egoistickou, pro-rozumovou, světskou, komerční oslavu.

Leonard Peikoff, který založil Ayn Rand Institute, je nejvýznamnější autoritou objektivismu, filozofie Ayn Randové.

Z anglického originálu „Why Christmas Should Be More Commercial“ přeložil Vavřinec Kryzánek
prosinec 2001

Sdílejte...

5 Komentářů k "Proč by měly být Vánoce více komerční"

  1. No, často slýchám, že Vánoce by neměli být o dárcích, ale o tom, že se lidé mají rádi. Nic proti tomu, ale má zkušenost praví, že podobné řeči vedou hlavně ti, co chtějí ušetřit. Mám tě rád, můžu si tedy nechat prachy pro sebe.

    Ale už primitivní barbar chápe dar jako něco, co má mít hodnotu, abys dával najevo, že ten vztah má pro tebe takovou cenu, že do něj investuješ.

    Jinak, protiklad Ježíš-Santa Claus jako víra versus komerce je záležitost Ameriky, tady v Čechách je Ježíšek vždycky o dárcích…

  2. zedde, jelikoz jsem tento clanek predkladal, bude strucne reagovat na Vas prispevek:

    Pokud pochybujete o tom, ze podnikatele obecne vytvareji "neco uzitecneho", tak si uvedomte, ze i klavesnice na ktere pisete a zidle na ktere prave sedite, nebo leky, ktere jste mozna pouzil v tomto chladnem pocasi proti nachlazeni – vcetne tisicu dalsich zivot podporujicich produktu a sluzeb vytvorili prave podnikatele motivavani ziskem.

    Holocaust neni dusledek kapitalismu – ale jeho opaku nacistickeho kolektivismu. "Zamoreni vseho, co zamorit lze" je nesmysl. A na zbranich jako takovych neni nic spatneho, zalezi komu a jakemu ucelu slouzi.

    Clanek nijak neredukuje svet na rovnici "svet = vynosy – naklady", to je Vase fantasticka interpretace. Jinak klidne dal zustante u katolickych vanoc – ale mejte na pameti, jejich pravy filozoficky vyznam: vinu a uctivani bolesti a sebeobetovani.

    • "Pokud pochybujete o tom, ze podnikatele obecne vytvareji "neco uzitecneho""
      Ano to pochybuji. A pokud připustím, že vskutku něco užitečného vyprodukují, pak jedním dechem dodávám, že tato užitečnost s sebou nese i druhou stránku v podobě negativních externalit, které většinou platí společnost jako celek (především škody na životním prostředí). Zatížení těmito externalitami se nevyhnu, i pokud se budu velice snažit (což se snažím) vyvázat z nesmyslného koloběhu vydělat-utratit-zkonzumovat-vydělat-umřít.
      A propos, stále jsme se nedostali k definici oné užitečnosti. Trvám na tom, že z pohledy podnikatele je užitečné to, co se prodá, resp. generuje zisk. Pokud budu vlastnit zbrojovku, bude mi naprosto jedno (a seznam příkladů by byl nekonečně dlouhý – např. ČS dodávky zbraní nacistickému Německu těsně před válkou), komu ty zbraně prodávám. Nepřu se s Vámi, zda zbraň o sobě, či až její užití, je špatná (osobně se spíš kloním k první variantě), ale o to, že v podstatě kapitalismu ja dravá bezskrupulóznost a neodpovědnost. Nejspíš právě jeho spojení s Vánoci mmne vyprovokovalo reagovat na Váš překlad. Radujme se, aby byli podnikatelé bohatí.

      A teď k tomu "pravému filosofickému významu" Vánoc. Pokud jde o ten podfuk ze 4. stol., řekl bych, že už je to promlčené. Myslím, že 1600 let radostných oslav narození Spasitele, je natolik silná tradice, že přežije i ten kapitalismus, který ji pravda moc nesvědčí. "Pravy filosofický význam viny a uctívání bolesti a sebeobětování" mají už velice dlouho Velikonoce, které ovšem vrcholí vzkříšením a psoléze nanebevzetím, takže v podstatě taky happyend. Ostatně myslíte si, že kapitalismus je posledním slovem ve vývoji ekonomických a společenských vztahů? To lze nějak logicky odvodit ze stávajících zkušeností, nebo jde o proroctví p. Randové?

      • Tomáš Fiala | 28. 12. 2011 z 18:35 |

        Zajímavé je, že tam, kde je/byl kapitalismus a tím i svoboda nejrozvinutější nastala postupně zároveň nejmasivnější ochrana přírody proti jejímu "všeobecnému zamoření". Tam, kde kapitalismus a tím i svobodu postupně omezujeme, dochází naopak k poškozování přírody. A to v podstatě dvěma způsoby. 1) Omezováním kapitalismu omezujeme množství vytvářených prostředků. Tím omezujeme množství prostředků, jejichž část můžeme/jsme ochotni na ochranu přírody vynaložit. 2) Omezováním svobody prostřednictvím různých "předposraných", ničím racionálním nepodložených, ale silou prosazených zákonů (viz blbosti typu povolenky na CO2) škodíme přírodě. Tyto blbosti jen uměle zvyšují náklady. A tyto vícenáklady nejsou nic jiného, než provozování další zbytečné průmyslové činnosti, která zbytečně právě tu přírodu zatěžuje.
        Srovnávat škodlivost 19. století v jakémkoli oboru (od ochrany přírody až po ochranu zdraví při práci) se stoletím 21. je poněkud zcestné. 19. století bylo takové, jaké bylo díky míře poznání. A ta prostě byla na nižší úrovni než dnes. Nikdo nemá zájem vracet se do 19. století na jeho technickou úroveň. Bylo by ovšem záhodno "vrátit" se do 19. století, pokud jde o svobodu zejména podnikatelskou. Právě masivní rozvoj techniky z té doby nám dnes umožňuje těmi technickými vymoženostmi a vynálezy udržovat přírodu čistou. Pokud se k této svobodě vrátíme, vrátíme se k masivnímu technickému rozvoji. Ten jediný nám umožní udržovat přírodu ve stavu nám přívětivém

  3. "Později přišel mohutný rozvoj kapitalismu 19. století: industrializace, urbanizace, triumf vědy – které společně vedly k rozmachu dopravy, zásadnímu zefektivnění poštovních služeb, všeobecnému rozšíření publikace knih a časopisů, k novým život usnadňujícím a obohacujícím vynálezům, k růstu podnikatelů, kteří chápali, že cestou k zisku je vytváření něčeho užitečného a prodej na masovému trhu"

    K tomuto odstavci jako celku by chtělo dodat: a holocaust, A-bomb, zamoření všeho co zamořit lze, atd… Jinak se zcela vrátíme ke způsobu myšlení 19. stol., ve kterém si jen málokdo uvědomoval, že pokrok či civilisace mají i své odvrácené stránky. Myslím, že toto tvrzení lze doložit i "objektivně".

    Ono "všeobecné rozšíření publikace knih a časopisů" bych si dovolil tradičně přisoudit Gutenbergovi. Nevím jak v Americe, ale v Evropě se od "jeho" vynálezu tisklo o 106 se stále stoupající intenzitou. Pravda, měli jsme tu mnoho vln pálení knih, ale pokud platí stará ekonomická poučka, že nabídka se rovná poptávce, pak je počet tiskovin do značné míry roven kombinaci rozšíření gramotnosti a času, který je možno nevěnovat vydělávání peněz (osobně si tento čas prodlužuji tím, že svým bližním nedávám nákladné dárky).

    Poslední poznámka k tomuto odstavci (nechce se mi komentovat vše – byla by z toho minimálně seminární práce) se týká "růstu podnikatelů, kteří chápali, že cestou k vytváření zisku je vytvoření něčeho užitečného …", Tento výrok lze chápat dvěma způsoby: buď je užitečné to, co přináší zisk (a pak jde o ukázkový příklad tautologie), nebo musíme nalézt nějakou "objektivní" definici užitečnosti. Jednou z variant takové definice je: užitečné je to, co někomu stojí za to, aby si to koupil. Hmmm s tím nejsem spokojen – zcela stejná tautologie. A navíc: armádě Spojených států se vyplatilo (bylo jí užitečné) kupovat napalm a agent orange – má autor na mysli tuto užitečnost? Pak díky, ale zůstanu u osvědčeného schématu staromódních katolických štědrých …

    Vážený pane Leonarde Peikoffe,
    Váš článek mi připomíná propagandistické bláboly, které jsem slýchal a čítal než jsem dokončil základní školu. Svět je mnohem složitější a bohatší a naštěstí ho nelze (dle mého mínění) redukovat na rovnici obrat – náklady = zisk.

Zanechte komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.


*