Onkar Ghate, nositel PhD ve filozofii, pracuje v The Ayn Rand Institute. Institut se zabývá šířením filozofie Ayn Randové, autorky Atlas Shrugged a The Fountainhead (vydán v českém překladu pod názvem Zdroj).

Film Umučení Krista shlédl téměř rekordní počet diváků; mnozí kritici a filmoví diváci tvrdí, že se jedná o převratný zážitek. Ačkoliv mnozí mají nutkání odvracet se od násilí na plátně, říkají, že krví zbrocený portrét Ježíšova ukřižování má důležitý cíl. Musíme si zapamatovat obrovskou oběť, kterou nám všem Ježíš přinesl.

Tím, že publikum na film takto reaguje, dostává se mu sdělení, které měli lidé za film zodpovědní na mysli. Jim Caviezel, herec, který hraje Ježíše, to vysvětluje: „Všichni jsme vinni smrtí Krista. Mé hříchy ho dostaly na kříž. Vaše hříchy ho tam dostaly. O tom je tento příběh“. Když se Diane Sawyer zeptala režiséra filmu a spoluscénáristy Mela Gibsona, kdo zabil Ježíše, odpověděl: „Velkou pravdou je – my všichni jsme ho zabili. Já bych byl tím prvním v řadě hříšníků“. A aby nezanechal pochyb, že své tvrzení myslí vážně, Gibson se na scéně objevuje jen jednou, ve formě rukou, které zatloukají hřeby do Ježíšova těla.

Je děsivé, že tak zlé poselství může být tak vroucně přijato.

Když se před premiérou objevila obvinění filmu z antisemitismu, které producenti popřeli, na film se sesypala řada urážek z nejrůznějších kruhů. Ale když nám přední osoby, které za filmem stojí říkají, že to nejsou jen Židé, ale všichni lidé, kteří jsou za smrt Ježíše zodpovědní, hlas morálních urážek ztichl. (V následujícím textu se nebudu zabývat otázkou, jestli film úspěšně sděluje své zamýšlené poselství.)

Zkusme si tedy klást otázky, na které se nikdo neptá. Proč je nemorální připisovat vinu všem Židům, ale není nemorální ji připisovat veškerému lidstvu? Jak může kdokoliv vědět, aniž by vzal v úvahu konkrétní konání a volbu, že vy nebo já jsme vinní? Jak můžete být vy nebo já zodpovědní za smrt muže, který zemřel někdy před dvěma tisíci lety? Abychom si udělali v těchto obviněních jasno, musíme si uvědomit s čím se tu – i když v mnohem sofistikovanější formě – setkáváme : se stejnou kolektivistickou mentalitou jakou je mentalita rasisty. Pro antisemitismus je být židovský totéž jako být špatný. Pro upřímného křesťana být lidský je být špatný.

Odsouzení člověka jako bytosti poskvrněné, podle slov sv. Augustina „vrozenou rakovinou na duši i na těle“, prosakuje křesťanskou tradicí. Každý zásadní znak a ctnost člověka je napadána.

Mít zvídavou mysl, co dychtí po poznávání světa a získání poznání, znamená spáchat prvotní hřích. Pamatujete si na příběh o Evě? Pečlivě studovat přírodu, odhalovat její zákonitosti, a tudíž vytvářet cestu pro mistrovství člověka ve světě, znamená být odsouzen k uvěznění a mukám. Zeptejte se Galilea nebo vědců studující lidské klonování. Zabývat se produkcí bohatství a materiálních statků, které život vyžaduje, je totéž jako být odsuzován za „hrabivost“ a „materialismus“. Přečtěte si Ježíšovo „Kázání na hoře“. Mít v lásce požitky, které nabízí tato Země a naše vlastní tělo, sexualitu nevyjímaje, je být odsouzen jako „sobecký“ a dokonce zkažený. Zamyslete se nad puritány nebo nad papežskou encyklikou Humanae Vitae z roku 1968. Být hrdý na vlastní zvídavost, na své rostoucí poznání světa, na své úspěšné činy v něm, na radost a potěšení, která přinášejí – toto je označováno všemi jako vrchol hříšnosti.

Podle tohoto nelidského přístupu zůstat na živu znamená hřešit. Aby se člověk zcela očistil, musí nejprve zemřít. Jen takovéhle počínání člověka může vysvětlit břemeno kolektivní viny za smrt Krista, jehož nezasloužená muka pod rukama člověka by tak nějak měla pomoci utišit naši vrozeně „hříšnou“ povahu.

Jestliže je iracionální antisemitský pohled na Židovský národ jako z podstaty zkažený a špatný, o co víc je iracionální a špatný tento pohled na celé lidstvo?

Bude Umučení hrát velkou roli v šíření tohoto pojetí lidské povahy? Samozřejmě, že ne. Ale publikum a ovace, které film provázejí, jen potvrzují jak moc se tato koncepce rozšířila. Jestliže je za filmem nějaká idea, která je hodna odsouzení, je to ona zamýšlená. Naučte člověka považovat sebe sama za směšnou, opovrženíhodnou bytost, a stane se zralým pro jakéhokoliv mystického diktátora, který bude vládnout bičem, jenž umožní lidem pykat za jejich „hříchy“. Zbavte člověka sebevědomí, naučte ho plivat si do tváře a připravíte cestu novému středověku.

Ale aby člověk mohl odsoudit tuto koncepci člověka, musí nejprve porozumět tomu, že člověk – takový, jaký by mohl být – člověk racionální, produktivní, sobecký tvůrce, je ušlechtilou bytostí.

Z anglického originálu „A Passion Against Man“ přeložil Michael Hynšt
Duben 2004