Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Ekonomie Ayn Randová a ekonomie
Vydáno dne 16. 07. 2001 (čteno 4873×)

M. Northrup Buechner

(M. Northrup Buechner je mimořádným profesorem ekonomie na St. John's University v New Yorku.)

Copyright (c) 1982 TOF Publications, Inc.
Reprinted by permission.

Nejdůležitějším příspěvkem Ayn Randové pro ekonomii je racionální epistemologie.

Racionální epistemologie je klíčová, protože epistemologie ovlivňuje metodologii vědy, a metodologie je nástrojem získání obsahu vědy. Chybná metodologie musí způsobit neštěstí a hlavní příčinou současného katastrofálního stavu moderní ekonomie je právě její metodologie. Metodologie moderní ekonomie v sobě zahrnuje snad všechny iracionální epistemologické doktríny, které moderní filozofie nabízí.

Abychom plně ocenili význam epistemologie Ayn Randové pro ekonomii, musíme se nejprve podívat na to, co ekonomii způsobila moderní epistemologie.

Dnešní ekonomie spočívá ve dvou samostatných a zásadně oddělených rovinách: teorie a realita - což v ekonomii znamená: teorie a statistika.

V rovině čisté teorie je základní premisou ryzí racionalismus, podle kterého teorie nepotřebuje žádné spojení s realitou. Tento názor není zastáván pouze implicitně, je explicitním přesvědčením. Díky moderní filozofii si většina ekonomů myslí, že hodnotit teorii na základě pravdivosti jejích premis je epistemologickou chybou.[1] V praxi to znamená, že většina teoretických ekonomů začíná konstruováním imaginárních světů či „modelů“, které jsou prezentovány jako soustavy mnoha premis, jež jsou očividně a záměrně nepravdivé. Z těchto premis se pak dedukují závěry. Tato technika známá jako „vytváření modelů“ se považuje za hlavní metodu ekonomie. Navzdory záměrné nereálnosti premis se závěry takového teoretizování často přímo aplikují na realitu. Typickou ukázkou tohoto přístupu je teorie dokonalé konkurence[2] , jejím reálným uplatněním jsou pak antimonopolní zákony[3].

Další rovinou moderní ekonomie je sběr dat a statistická analýza – činnost někdy označovaná jako „špinění rukou“ (getting your hands dirty). Jedná se o ekonomickou verzi empirismu. V tomto okamžiku má na scénu vstoupit realita. Ekonomové, řídící se opět moderní filozofii, tvrdí, že cílem teorie nebo vytváření modelů není pochopení reality, ale její predikce.[4] Na správnost predikce měřené ekonomickou statistikou, se poté pohlíží jako na primární kritérium pro hodnocení modelů.

Tento zvláštní vztah mezi teorií a statistikou se údajně řídí „principem falzifikovatelnosti“ (což je výhonek analyticko-syntetické dichotomie). Má-li být teorie vědecká, musí být podle tohoto principu formulována tak, aby ji bylo možné vyvrátit zkušeností. Jeho uplatnění v ekonomii znamená, že teorie musí implikovat specifický soubor dat nebo statistikých pozorování. Ekonomové mají shromáždit příslušná statistická data a porovnat, zda odporují předpovědím teorie.[5] I když mezi nimi není žádný rozpor, nebo předpověděná a zjištěná data dokonce vzájemně dokonale souhlasí, není možné - podle doktríny falzifikovatelnosti - považovat teorii za potvrzenou a dokonce ani za více pravděpodobnou. Teorie pouze „nebyla falzifikována“, což je výsledek, který moderní filozofie považuje za epistemologicky prázdný.[6] K smysluplnému závěru lze v tomto pojetí dospět pouze v případě negace: rozporu, falzifikace a odmítnutí teorie.

Formální program současné ekonomie se tedy skládá z vytváření teorií založených na nepravdivých premisách (teorie jsou tedy objektivně nepravdivé), dedukování statistických závěrů z těchto teorií, a následně sběru a analyzování dat za účelem dokázání nepravdivosti teorie. Přísné dodržování takového programu by zničilo ekonomii a stejně tak každou jinou vědu. Skutečnost, že tento postup není většinou ekonomů důsledně dodržován, nebo zcela pochopen, konec pouze oddaluje, ale nemění.

Filozofové hájící doktrínu falzifikovatelnosti zastávají názor, že realita je irelevantní při volbě počáteční hypotézy, irelevantní pro podporu té či oné teorie a irelevantní při dokazování pravdivosti teorie. Pouze v jednom ohledu realita není pro teorii irelevantní: jedinou vazbou mezi teorii a realitou, kterou uznávají, je možnost, že některá teorie může být realitou vyvrácena. Nicméně jakmile je metodologie falzifikace aplikována na ekonomii, i toto křehké, slabé propojení mezi teorií a realitou se vytrácí.

Téměř každý ekonomický fakt je výsledkem tisíců komplexně vzájemně se ovlivňujících přímých a nepřímých příčin, v konečné instanci zahrnujících celou ekonomiku. Chybnost predikce je tak možné vždy přisoudit nějaké vnější příčině, což způsobuje, že dokázat mylnost teorie prostřednictvím statistiky je prakticky nemožné. Konečným výsledkem (a skrytým cílem) uplatňování moderní metodologie je podvod: na jedné straně vyvolává dojem zájmu o realitu a na straně druhé schvaluje teorie, které jsou zjevně nepravdivé a nepřístupné faktům.

Epistemologie Ayn Randové znamená konec těchto nesmyslů, neboť je zbavuje jejich kořenů a jejich odnoží. Racionalismus má svůj původ v přesvědčení, že teorie musí být nezbytně odtržena od reality – protože rozum není schopen poznání světa - protože mezi lidskými pojmy a realitou neexistuje žádné nutné spojení. Naproti tomu Ayn Randová identifikovala hierarchický vztah lidských pojmů k jejich bázi ve smyslově vnímané realitě a vytvořila nové pojetí pojmů jako „objektivních jevů“, tj. nikoli obtisků reality v pasivní mysli, ani subjektivních výtvorů lidského vědomí, nýbrž jako produktů lidského vědomí vytvořených v souladu s fakty reality.“[7] Její teorie pojmů poprvé potvrzuje platnost pojmů jako základních stavebních kamenů teoretického poznání.

Pravdivá teorie identifikuje fundamentální fakta reality, která kauzálně vysvětlují nějaký jev. Teorie se skládá z tvrzení, která jsou zase složena z pojmů. Protože pojmy jsou odvozeny z reality, i teorie může a musí být odvozena z reality. Teoretizování není hra (např. moderní filozofie). Teorie není fantazie (např. dokonalá konkurence). Nelze si „jen tak něco vymyslet“. „V žádné činnosti člověka není prostor pro arbitrárnost, a už vůbec ne v jeho metodě poznání.“[8]

Nearbitrární, specifický postup je k odvození teoretického poznání z reality nezbytný. Epistemologie Ayn Randové je zdrojem nalezení tohoto postupu – je vodítkem správného vytváření a používání pojmů a vodítkem správného vytváření teorie – vodítkem, kterým je nutné se řídít, má-li být teorie pravdivá. Objektivistická epistemologie odstraňuje dichotomii teorie a reality ve všech jejích formách, odstraňuje její premisy a odnože včetně dichotomie racionalismu a empirismu, analyticko-syntetické dichotomie a doktríny falzifikovatelnosti.

Vedle příspěvku v podobě racionální epistemologie nabízí objektivismus ekonomické teorii další zásadní přínosy. Jako pro každou vědu, která staví člověka do středu své pozornosti, tak i pro ekonomii je nepostradatelným východiskem jasné pojetí povahy člověka. Což je něco, co ekonomie vlastně nikdy neměla, pojetí člověka u Ayn Randové je jedním z jejích revolučních příspěvků pro teorii a vědu. Týká se nejen ekonomie ale každé společenské vědy.

Míra potřeby jejího pojetí člověka jako správného východiska vyvstává zejména v kontrastu se stávajícími koncepcemi, které převládají v ekonomii hlavního proudu. Tyto koncepce se pohybují mezi dvěma extrémy vymezenými altruistickou morálkou. Na jedné straně ekonomové zobrazujíi člověka jako bezhlavého kalkulátora uvažujícího a jednajícího v horizontu bezprostředních okamžiků, prostého jakýchkoli hodnot kromě touhy po penězích a usilovně se snažícího získat každý haléř a každou sebemenší výhodu v každé bezprostřední situaci. Tento popis charakterizuje tvora známého jako „ekonomický člověk“. Jeho vlastnosti se připisují zejména obchodníkům, ale také zaměstnancům, spotřebitelům a stejně tak i kapitalistům. Protipólem tohoto pojetí pak byla vize bytosti zbavené všech osobních hodnot a zájmů, včetně zájmu o peníze, nesobecky oddané službě veřejnému prospěchu, uvažující v rozpjetí nekonečně dlouhého období, v mnoha verzích také vševědoucí bytosti – což jsou vlastnosti, které se obvykle (implicitně) přisuzují státním úředníkům a socialistickým plánovačům.

Ayn Randová pojímá člověka jako racionálního, samostatného, soběstačného a morálně odpovědného. To je základem její obhajoby egoismu a odmítnutí altruismu. Odmítnutí altruismu je pro ekonomii téměř neocenitelným přínosem. Altruismus je velkým ničitelem ekonomie a stopy jeho destruktivního působení se táhnou přes dvě století od Adama Smitha k Johnu Maynardu Keynesovi.

Nejzávažnějším důsledkem altruismu je nenávist vůči kapitalismu chovaná nejen ekonomy, ale všemi intelektuály – důsledkem, který Ayn Randová výmluvně a důsledně demonstrovala. Za posledních zhruba sto let spočívalo ekonomické myšlení na následujícím logickém řetězci: sobectví je zlo; kapitalismus je založen na sobectví; tudíž kapitalismus je zlem a musí mít zlé důsledky.

Racionálním cílem ekonomie je identifikovat, interpretovat a vysvětlovat výsledky fungování svobodné ekonomiky. Altruismus však ekonomy dopředu ujistil, že tyto výsledky jsou zlem. Důsledkem byla nejen smršť bizarních teorií a konstrukcí v každé subdisciplíně, ale také - což je mnohem vážnější – zkreslené a pokroucené chápání faktů: každý fakt, každá událost, každý jev, každý výsledek byl zamlžen, překroucen, změněn k nepoznání, neboť byl vnímán pouze jako odraz v deformujícím zrcadle groteskního altruistického divadla. Toto matoucí zrcadlo se však s tím, jak Ayn Randová rozdrtila altruismus, roztříštilo, a ekonomie tak poprvé může - bez brýlí morální deformace - objektivně vidět fungování kapitalistické ekonomiky.

Ke vstřebání moderní metodologie do ekonomie, o němž jsme se výše zmínili, altruismus také přispěl. Očividný defekt této metodologie – vytváření chybných teorií, které se nedají vyvrátit – je pro altruismus výhodou. Výhodou, která spočívá ve schopnosti uniknout před realitou. Realitou, které je třeba se vyhnout, je kapitalismus.

Ekonomové jako ekonomové musejí přijmout cokoli jim filozofové nabízejí. Když se filozofové přiklonili k racionalismu, musel se racionalismus dříve nebo později stát dominantní metodologií teoretické ekonomie. Altruismus to však urychlil. Průnik racionalismu do ekonomie provázela sotva známka protestu, protože ekonomům poskytl prostředek k dosažení cíle, který altruismus od jejich vědy požadoval. Tímto cílem nebylo ani poznání, ani pravda a ani pochopení. Bylo jím připravit kapitalismus o jeho punc bezprecedentního a jedinečného nástroje produkce ( který uznával dokonce i Marx).

Dokud si kapitalismus zachoval pověst systému schopného vytvářet bohatství a dokud lidé chtěli žít na zemi, nestačilo k jeho vymazání z myslí lidí jen jeho morální odsouzení. Bylo potřeba najít způsob, jak kapitalismus označit za „nepraktický“. Obrovská nereálnost tohoto označení učinila z racionalismu nepostradatelnou pomůcku, která to měla umožnit. Racionalismus umožnil odtrhnout od reality jak ekonomickou teorii, tak měřítka k rozeznání praktického od nepraktického.

Výsledkem byl systém myšlení, který vytvářel dojem, že kapitalismus nefunguje. Jednou z hlavních myšlenek například je, že svobodná ekonomika je poseta „nedokonalostmi“ nebo „tržními selháními“, přičemž nejpokrokovější, nejúspěšnější a nejvíce životuprospěšné firmy a odvětví jsou uváděny jako hlavní příklady těchto selhání. Pseudoospravedlňování takových závěrů je primárním motivem pro všechnu tu horečnatou, pokroucenou a umělou snahu nalézt argument za každou cenu, která je typická pro moderní ekonomii. Rozbití altruismu Ayn Randovou znamená definitivní konec této motivace.

Ekonomie se odlišuje od ostatních společenských věd tím, že studuje člověka při produkci a směně ekonomických hodnot (výrobků a služeb). „Ekonomická hodnota“ nebo krátce „hodnota“ je v ekonomii fundamentálním pojmem, pojmem který je základem všech ostatních pojmů, problémů a jevů, které jsou vlastní ekonomii. Nicméně ekonomie všeobecně přijímanou definici hodnoty nikdy neměla. Ekonomové tento koncept vždy používali s pocitem, který Ayn Randová nazvala „tak nějak zhruba asi vím, co to znamená.“[9] A to je přinejmenším zčásti důsledek útoku moderní filozofie na definice, které má za arbitrární výtvory, jež jsou věcí konvence, a tudíž jim nepřikládá valný význam. Tento pohled ekonomie beze zbytku přijala. Mylnost této myšlenky je vidět i na tom, co neschopnost definovat hodnotu způsobila ekonomii.

Nejvíce postiženy byly makroekonomická teorie, teorie recese, deprese, inflace a ekonomického růstu. V tomto kontextu bylo dlouho zvykem používat „hodnotu“ jako nějakou látku či věc obsaženou ve statcích, a priori a nezávisle na lidském hodnocení. Žádný moderní ekonom by vědomě a explicitně nepřijal takové pojetí vnitřní hodnoty, ale v důsledku toho, že ekonomové neusilovali o definování významu „hodnoty“, je přijímáno implicitně.

Chybné pojetí hodnoty vyvolává chybné pojetí produkce (neboť produkce je vytvářením hodnot), což obratem způsobuje chybnou teorii měření produkce, což vede nevyhnutelně k chybné teorii zvyšování produkce.* Poslednímu zmíněnému důsledku se ekonomie dlouho vyhýbala, nicméně koncept vnitřní hodnoty byl zde a čekal na někoho, kdo pochopí, jak jej použít ke zničení klasické teorie ekonomického růstu a rozvoje. Čekal na Keynese. Keynesiánská ekonomie je hlavní teoretickou oporou pro označení kapitalismu za vnitřně nestabilní systém náchylný k depresím, a celý keynesiánský systém spočívá na koncepci vnitřní hodnoty.

Původní všeobecný souhlas s keynesiánskou ekonomií se tváří v tvář katastrofálním důsledkům její ekonomické politiky rozpadl. Keynesiánská ekonomie však nebyla odmítnuta, byla jen zdiskreditována. Výsledkem je chaos v ekonomické profesi bez všeobecné shody na čemkoli, růst počtu Marxistů a respektu, jemuž se těší. I marxistická ekonomie má svůj kořen v konceptu vnitřní hodnoty.

Vědomým, explicitním pojetím hodnoty je dnes v ekonomii „subjektivní hodnota“. I tento pojem postrádá všeobecně uznávanou definici, a jeho význam se tak bezděčně rozmělňuje a mění v závislosti na teoretickém kontextu nebo momentálních pocitech autora. Někdy se tento pojem používá i k vyjádření správné myšlenky. Většinou však subjektivní hodnota znamená hodnotu, jež je subjektivní ve filozofickém smyslu. Zatímco koncept vnitřní hodnoty pojímá hodnotu jako vlastnost reality nezávislou na lidském vědomí, koncept subjektivní hodnoty pojímá hodnotu jako jev ve vědomí nezávislý na realitě. Tato druhá interpretace ztotožňuje hodnotu s emocí nebo pocitem uspokojení odvozeným z ekonomických statků, který ekonomové nazývají „užitečnost“ (utility).

Ale co kdybychom postavili ekonomii na koncepci objektivní hodnoty? Co kdybychom pojali hodnotu jako vztah mezi člověkem a realitou, jako vztah který není ani arbitrární a ani subjektivní nýbrž vychází z životních potřeb lidské bytosti a je založen na racionálním poznání faktů? Jinými slovy, co kdybychom přijali pojetí hodnoty předložené Ayn Randovou? Po něčem takovém není v dnešní ekonomii ani stopy.

Chybné myšlenky, o nichž jsme pojednali v tomto článku, jsou hlavní oporou vlivu moderní ekonomie na moderní kulturu: kapitalismus, tedy systém, jenž během jediného století změnil lidský život na zemi z existenčního minima na život v hojnosti, je považován za nepraktický, zatímco na stagnující, rozvoji bránící, inflací a krizemi stíhanou smíšenou ekonomiku se pohlíží jako na příklad odpovědného realismu, jako nezbytné a praktické řešení nedostatků laissez-faire kapitalismu. Překroucení skutečnosti v takovém měřítku může způsobit pouze filozofie, a jedině pravdivá filozofie má moc to napravit.

Ekonomie zoufale potřebuje epistemologii Ayn Randové (včetně jejího pohledu na definice a pochopení jejich klíčové role v lidském poznání), její detailní identifikaci povahy člověka, vyvrácení altruismu, její rozlišení mezi vnitřním, subjektivním a objektivním, a její pojetí objektivní hodnoty. Tento výčet zdaleka není vyčerpávající. Ayn Randová může nabídnout ekonomii daleko více, než lze probrat v tomto krátkém obecném přehledu. Ale jedno je jisté: pro jakoukoli budoucí ekonomickou vědu, jejímž předmětem zkoumání je ekonomická realita, bude objektivismus nepostradatelným základem. Je-li Ayn Randová schopna zachránit svět, zachrání i ekonomii.

* Za identifikaci omylu v moderním měření národního produktu i jeho důsledků pro teorii agregátní produkce vděčím George Reismanovi.

[1] Milton Friedman, „The Methodology of Positive Economics“, v Essays in Positive Economics (The University of Chicago Press: 1953).

[2] George Reisman, „Platonic Competition,“ The Objectivist, August & September, 1968.

[3] John B. Ridpath, „The Philosophical Origins of Antitrust,“ The Objectivist Forum, June 1980.

[4] Friedman, op., cit.

[5] Mark Blaug, Economic Theory in Retrospect, 3rd ed. (Cambridge University Press:1978), pp. 697-707.

[6] Mark Blaug, The Methodology of Economics, Or How Economists Explain (Cambridge University Press: 1980).

[7] Ayn Rand, Introduction to Objectivist Epistemology (Mentor: 1979), p. 71.

[8] Ibid., p. 116.

[9] Ibid., pp. 26&66.

Z anglického originálu „Ayn Rand and Economics“ přeložil Vavřinec Kryzánek



[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 5 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: TOF Publications, Inc.


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.