Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Environmentalismus Skutečný smysl Hodiny pro Zemi
Vydáno dne 26. 04. 2008 (čteno 4282×)

Keith Lockitch

Keith Lockitch, PhD in physics, působí v Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Města po celém světě zhasla v sobotu 29. března na jednu hodinu svá světla, aby tak upozornila na problém globálního oteplování. Na oslavu Hodiny pro Zemi se významné stavby jako Sears Tower a opera v Sydney zahalily do tmy, zatímco účastnící se jednotlivci zhasli světla ve svých domovech.
Účel Hodiny pro Zemi byl, podle jejích organizátorů, kteří mají v úmyslu udělat z ní každoroční událost, podnítit lidi k přemýšlení, jak mohou omezit svoji spotřebu energie. Zatímco událost sama o sobě - jedna hodina bez osvětlení - má na uhlíkové emise bezesporu zanedbatelný efekt, to, na čem podle organizátorů záleží, je symbolický smysl této akce. Jaký je tedy smysl Hodiny pro Zemi?
Neustále slýcháme, že debata o klimatických změnách už skončila, a že je dnes už nezpochybnitelným faktem, že uhlíkové emise vytvářené lidmi způsobují celoplanetární stav nouze. Hodina pro Zemi má předvést zájem veřejnosti o globální oteplování a inspirovat lidi k tomu, aby přijali opatření na zmenšení své "uhlíkové stopy".
Názor, že čelíme planetární krizi, však zdaleka nezní jednohlasně. Předpovědi o globálním oteplování jsou již dlouho zpochybňovány bezpočtem seriózních vědců, kteří se ke "konsenzu" o globálním oteplování stavějí skepticky.
Co navíc nikdo nezmiňuje, je fakt, že omezení skleníkových plynů na úroveň, jakou požadují aktivisté, by samo o sobě způsobilo vážné škody.
Politici a environmentalisté, včetně těch, kteří stojí za Hodinou pro Zemi, nevyzývají pouze lidi ke zhasnutí několika žárovek, ale volají po skutečně výrazném omezení uhlíkových emisí - až 80 procent pod úroveň roku 1990. Protože naše energetika je převážně založena na uhlíku (v roce 2005 dosáhl podíl fosilních paliv na světové produkci energie výše 86 procent), nutně by to znamenalo masivní redukci naší energetické spotřeby.
Lidé mají nedostatečnou představu, co by to znamenalo v praxi. V našem průmyslovém světě pokládáme hojnost energie za samozřejmost a nepřemýšlíme nad tím, jaký máme z jejího využívání každodenní prospěch. Naše auta nás vozí do školy nebo zaměstnání, sedíme ve svých osvětlených a vytápěných bytech a kancelářích, používáme počítače a bezpočet dalších práci ulehčujících přístrojů, a spoléháme na nepostradatelné hodnoty, které energetický průmysl umožňuje: nemocnice a supermarkety, továrny a farmy, mezinárodní dopravu a globální telekomunikace. Je pro nás těžké si představit, co všechno bychom museli obětovat, pokud by na nás byla uvalena politika proti globálnímu oteplování.
Hodina pro Zemi zneužívá právě to, jak málo domýšlíme zásadní význam energie. Vysílá utěšující ale mylné poselství: snížení naší spotřeby fosilních paliv bude snadné a dokonce vzrušující! Lidé strávili hodinu sledováním hvězd a na pochodněmi osvětlených oslavách na plážích; restaurace nabídly speciální večeře při svíčkách. Hodina pro Zemi budila zdání, že vzdáme-li se energie, bude to jedna velká oslava.
Ti, kteří se zúčastnili Hodiny pro Zemi, strávili příjemných šedesát minut ve tmě, ale po celou dobu se cítili bezpečně, protože věděli, že od pohodlí a výhod průmyslové civilizace, které pomáhají udržovat náš život, je dělí pouze jedno otočení vypínačem. Nemá to nic společného se situací, ve které bychom se ocitli po zavedení drastických omezení uhlíkových emisí, jež navrhují ekologičtí aktivisté: decimující uhlíkové daně, tvrdé kvóty na produkci emisí nebo naprostý zákaz výstavby elektráren.
Potřebujeme získat mnohem větší povědomí o tom, jak klíčová je pro lidský život energie založená na uhlíku. Zapomeňme na jednu ubohou hodinu se zhasnutými světly. Co třeba Měsíc pro Zemi, bez jakékoliv energie založené na fosilních palivech? Ať ti, kteří prohlašují, že je potřeba zastavit emise oxidu uhličitého, zkusí strávit celý jeden měsíc bez všeho, co umožňuje energetický průmysl: ve tmě, bez vytápění, elektriky nebo ledniček, bez elektráren nebo generátorů, bez jakýchkoliv zařízení šetřících práci a čas a tím ulehčujících život. Ti, kteří prohlašují, že na obranu před globální katastrofou musíme omezit naše uhlíkové emise, musejí pochopit nepopiratelný fakt, že samotné snížení uhlíkových emisí by znamenalo globální katastrofu.

Je pravda, že skutečný význam Hodiny pro Zemi je pouze symbolický. Ale tento význam je opakem toho, jak byl zamýšlen. Světla našich měst a architektonických skvostů představují symboly toho, co lidé dokázali, čeho lidstvo dosáhlo během své cesty z jeskyní k mrakodrapům. Hodina pro Zemi představuje znepokojující podívanou na lidi, kteří oslavují, že tato světla zhasla. Tato výzva lidem, aby se vzdali své spotřeby energie a radovali se z pohledu na mrakodrapy zahalující se do tmy, jasně ukazuje, jaká je skutečná myšlenka Hodiny pro Zemi: představuje odmítnutí průmyslové civilizace.

Přeložil Luboš Zálom
duben 2008



[Akt. známka: 2,21] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.