Edwin A. Locke, emeritní profesor managementu na University of Maryland v College Park, je vedoucím autorem komentářů pro Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky bestsellerů Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj), a zakladatelky filozofie Objektivismu.

Lidský život proti životu zvířete. Tento zásadní hodnotový konflikt, jenž byl zdůrazněn před několika lety, kdy pacienti trpící nemocí AIDS demonstrovali na podporu pokusů na zvířatech, stále neutichá. Organizace PETA (People for the Ethical Treatment of Animals, Lidé za etické zacházení se zvířaty) spustila kampaň proti společnosti Covance, která ve Vienna ve Virginii provozuje biomedicínskou výzkumnou laboratoř, kde testuje léky na zvířatech.

Je nepopiratelným faktem, že lékařský výzkum prováděný na zvířatech znamená záchranu pro tisíce lidských životů. Ale obhájce práv zvířat tento fakt nezajímá. PETA to s děsivou otevřeností vysvětluje: „I pokud by testy na zvířatech umožnily získat lék na AIDS, byli bychom proti nim.“ Takový je „humanismus“ bojovníků za práva zvířat.

Jak se tito aktivisté snaží svoji pozici obhájit? Jako člověk, který s nimi léta diskutoval na univerzitách i v médiích, vím z první ruky, že celé toto hnutí je založeno na jediném nesprávném vyvození: lidé cítí bolest a mají práva; zvířata cítí bolest; proto mají práva i zvířata. Toto tvrzení je zcela mylné, protože práva člověka se neodvíjejí od jeho schopnosti cítit bolest; vyplývají z jeho schopnosti myslet.

Práva jsou etickým principem, který je možné aplikovat pouze na bytosti vybavené rozumovou schopností a vůlí. Existuje pouze jedno základní právo: právo člověka na vlastní život. Aby člověk mohl úspěšně žít, musí využívat svoji rozumovou schopnost, a to na základě volby. Tato volba může být popřena jen použitím fyzické síly. Aby člověk mohl přežít a prospívat, nesmí být vystaven iniciaci násilí ze strany jiných lidí – musí mít svobodu použít své vlastní myšlenky k tomu, aby prováděl své volby a činy. Práva chrání člověka před násilím druhých.

Nic takového se zvířat netýká. Zvířata nepřežívají pomocí racionálního myšlení (ani pomocí posunkových jazyků, kterým je mohou naučit psychologové). Přežívají pomocí smyslového vnímání a mechanismu příjemných a bolestivých pocitů. Nedokáží uvažovat. Nejsou schopna naučit se etickému kodexu. Když lev sežere zebru nebo když dokonce napadne člověka, nejedná nemorálně. Dravost je jejich přirozeností a jediným prostředkem přežití; nemají schopnost naučit se přežívat jiným způsobem.

Pouze člověk, veden morálním kodexem, má schopnost jednat s ostatními příslušníky svého druhu dobrovolným prostředkem: racionální domluvou. Prohlašovat, že využívání zvířat člověkem je nemorální, znamená tvrdit, že nemáme žádné právo na své vlastní životy, a že svůj blahobyt musíme obětovat ve prospěch bytostí, které nedokáží vymyslet a pochopit koncept morálky. Znamená to vyzdvihnout amorální zvířata na vyšší morální úroveň, než na které jsme my sami, což je křiklavý rozpor. Není samozřejmě správné způsobovat zvířatům bezdůvodné utrpení. To však neznamená, že pro ně musíme na náš úkor vytvořit listinu práv.

Přiznání neexistujících práv zvířatům ale není jen pouhý nevinný omyl. Nemusíme se domýšlet o motivech, protože obhájci „práv“ zvířat je poměrně otevřeně odhalují. Opět citace PETA: „Lidstvo je největší ranou na tváři Země“; „Nevěřím, že lidská bytost má právo na život“; „Raději bych viděl lékařské experimenty prováděné na našich dětech než na zvířatech.“ Tito samozvaní zastánci života nemilují zvířata; oni, přesněji řečeno, nenávidí člověka.

Teroristé za práva zvířat jsou stejní jako Unabomber nebo atentátníci z Oklahoma City. Nejde o idealisty bojující za spravedlnost, ale o nihilisty, kteří hledají pouze destrukci pro destrukci samotnou. Nemají v úmyslu pozvednout lidstvo a pomoci mu pokročit z bahna ke hvězdám. Přejí si zánik lidstva; nepřejí si pouze aby člověk zůstal v bahně, ale aby v jeho špíně zmizel.

Takovým lidem je možné odpovědět pouze jedním způsobem: hájit ve jménu morálky hrdě a vyzývavě právo člověka na život, svobodu a dosahování vlastního štěstí.

Přeložil Luboš Zálom
říjen 2007