Všechny argumenty předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, pana Peciny (HN, 12.5.08), ve prospěch nedávného potrestání drůbežářů za kartelovou dohodu jsou mylné.

Zaprvé je potřeba smést ze stolu všechna ta nesmyslná Pecinova poukazování na příklady ze zahraničí. Fakt, že absurdní a hanebné „antimonopolní“ zákony a úřady, které je vynucují, existují na celém světě (a v té či oné míře kriminalizují a trestají), není žádný argument. Jde o to, proč vůbec existují a trestají.

Zřejmě největší intelektuální opora pro existenci této státní politiky vychází z hluboce zakořeněných ale nesmyslných teorií o „selhání trhu“, jimiž ekonomové hlavního proudu matou veřejnost. Tito ekonomové nejprve (v rozporu s nutnou realitou) vykonstruují model „dokonalé konkurence“, v němž na „trhu“ soutěží bezpočet firem, každá s mizivým vlivem na tržní ceny. Fungování reálného světa pak považují za „selhání trhu“ a „nekalou soutěž“, protože v reálném světě nevidí v každém odvětví tisíce nevýznamných firem, které by se chovaly dle jejich iracionálního modelu. Jinými slovy tito ekonomové (o politicích včetně pana Peciny ani nemluvě) absolutně nechápou, co je podstatou konkurence, a nechápou že nutnou a postačující podmínkou konkurence je svoboda. Svoboda vstupu na trh, svoboda nabízet produkty za jakékoli ceny a dobrovolně s kýmkoli sjednávat jakékoli smlouvy a obchodní podmínky.

Výrobce kuřat nemá vůči nikomu žádný závazek dodat kuře za nějakou cenu, která by se odvozovala z nějakých poměrů, srovnání, modelů nebo čehokoli. Může si stanovit smluvní cenu libovolně, vždyť nikoho nenutí, aby koupil. Žádný kupující nemá právo na „nízkou“ či „přiměřenou“ cenu toho či onoho zboží nebo služby. Může kupovat jen to, co se nabízí a za podmínek, které s prodávajícím dobrovolně dohodne. Na kartelových dohodách výrobců není nic špatného a nekalého. Ať je jejich výsledkem jakákoli cena, vždy bude taková, aby se za ni obchodovalo, a každý obchod je vždy pro obě strany výhodný (jinak by ho neuskutečnily). A pokud za nějakou cenu dané zboží někdo nekoupí, tak prostě nekoupí, toť vše. Je-li cena natolik vysoká, že se novým výrobcům vyplatí vstoupit do odvětví a kartelu konkurovat, mohou tak učinit a nikdo jim nesmí bránit.

Pan Pecina (a zdaleka nejen on) však vidí společnost jinak. Nevidí ji jako vzájemně obchodující a spolupracující jednotlivce sledující vlastní prospěch, vytvářející hodnoty jako zdroje vlastní existence. Podnikání a obchodování pro vlastní prospěch nevidí jako mravné a ušlechtilé. Společnost vidí jako velkou organizaci, kde stát odpovídá za „efektivní alokaci společenských zdrojů“, a jednotlivcům a firmám povolí jen to či ono, aby zajistil nesmyslný „veřejný prospěch“. Jednotlivec a firma dostávají od státu povolení, jen aby mohli sloužit ostatním, nikoli sledovat vlastní prospěch. Takové absurdní pojímání světa se nazývá kolektivismus, kde jednotlivec je bezcennou podřízenou buňkou, nikoli sám sobě cílem. V takovém světě neexistuje právo. To je svět centrálního plánování a diktátu státního násilí, svět otroctví.

Drůbežáři nejsou delikventy, jsou oběťmi. Váš svět, pane Pecino, s oběťmi počítá. Říkáte, že musíte „nutit firmy k ekonomickému chování“. Ony se právě ekonomicky, racionálně a morálně chovají, ale nikoli podle absurdních ekonomických modelů a vašeho socialistického pojímání světa, jehož podstatou je obětování jednotlivce kolektivu.

Stojíte pane Pecino v čele hanebné instituce. Instituce, jejímž cílem je ze zákona pošlapávat právo, ničit podnikání, trestat nevinné lidi. Kartelová dohoda je právem každé firmy, a není „nejhorším přečinem“ proti hospodářské soutěži, jak tvrdíte. Morálním zločinem (bohužel legálním) a nebetyčnou nespravedlností je existence vašeho úřadu a zákona, který ho zřídil.

Můžete říci, že mám právo na svůj názor, a vy máte jiný. Vězte, že pravda je jen jedna. Vy ji nemáte.