Poslední léta se objednací lhůta k mému zubnímu lékaři stále prodlužuje. Dříve jsem za čtrnáct dní od objednání seděl v ordinaci. Dnes to trvá více než dva měsíce. Můj zubař pracuje mimo náš absurdní socialistický systém financovaný zdravotní daní (tj. veřejným zdravotním „pojištěním“) a veškeré platby se hradí hotově.  Přesto má mnoho spokojených pacientů, je velmi dobrý a lidé jsou za kvalitní péči ochotni platit poměrně vysoké částky. Prodloužení čekací doby jsem si zdůvodňoval tak, že v našem regionu asi není dost stejně kvalitních zubařů a ten můj, i přes vysokou cenu, zřejmě přitahuje stále více pacientů.

Nedávno jsem se ale dočetl, že rostoucí nedostatek zubařů je obecným jevem. O studium stomatologie je sice velký zájem, ale lékařské fakulty nejsou schopny ho uspokojit. Prý nemají dost peněz na drahé vybavení a na platy pedagogů. Řešení má prý nalézt zvláštní komise za účasti stomatologické komory a ministerstva školství či zdravotnictví. Zřejmě bude potřeba, aby dal stát příslušným fakultám více peněz. Co bychom také mohli čekat jiného – v naší socialistické (tj. práva pošlapávající) společnosti.

Skutečné řešení leží úplně jinde. Zkusili jste si položit otázku, proč netrpíme nedostatkem počítačů, mobilních telefonů, másla, masa, kadeřníků a tisíců dalších věcí? Proč se stále musí  dlouhé měsíce či roky čekat právě na lékařské operace a ne na auta nebo plazmové televize?  Přemýšleli jste někdy, proč je v celém hospodářství stále nejvíce problémů s financováním zdravotní péče a proč stále stávkují učitelé?  Protože zdravotnictví a školství jsou zdaleka nejvíce regulovanými a nejméně privatizovanými odvětvími.

Julínkova kosmetická reforma nic neřeší. Je nutné úplně odstranit nesmyslné a nemravné regulace obou sfér, zrušit povinné zdravotní „pojištění“, postupně privatizovat všechny fakulty, nemocnice, kliniky a školy. Situace se dramaticky zlepší, tak jak tomu vždy v historii deregulace a privatizace bylo a bude, protože ekonomické zákony působí všude stejně. Nebude to samozřejmě přes noc. Lékařské fakulty se stanou zcela normálním soukromým businessem, budou fungovat na zcela stejných, racionálních a morálních principech podnikání jako všechna ostatní odvětví. Budou je vést schopní manažeři, kteří najmou a zaplatí tolik lékařů-pedagogů, kolik bude potřeba, nakoupí vše potřebné moderní vybavení. Lékaři nebudou masově odcházet za vyšším platem do zahraničí. Školy budou dbát na kvalitu a prestiž poskytovaného vzdělání, protože jinak by nepřitáhly žádné studenty. Kdo to všechno zaplatí? Samozřejmě že ti, kdo o službu žádají (studenti s podporou svých rodičů či jiných zdrojů), a nikoli daňový poplatník pod namířenou státní pistolí. A jak vysoké by bylo školné? Sotva to lze odvodit z toho, jak „hospodaří“ dnešní státní, totálně zregulované a státními příděly svázané školy, jejichž chabá motivace poskytovat  své služby úsporně levně je nekonečně vzdálena motivaci, kterou má soukromý vlastník či investor a jím kontrolovaný manažer. Svobodné školy by nabízely stejnou nebo vyšší kvalitu jistě podstatně levněji. Normální, všude jinde fungující mechanismus nabídky a poptávky by školné nastavil na takovou úroveň, aby každý uchazeč/student, který splní znalostní kritéria, a má zájem studovat, mohl po zaplacení ceny studovat. A každá škola si dobře spočítá, jaká výše školného přinese optimální počet studentů z hlediska maximalizace zisku.

Poptávka po studiu nemůže ve svobodném tržním prostředí dlouhodobě převýšit nabídku, jako tomu je (a chronicky musí být) v socialistickém etatizovaném zdravotnictví a školství. Jakmile na trhu taková situace nastane, tak školy, pokud mají skutečně zcela využité lidské i technické kapacity, jen krátkodobě zvýší cenu, čímž omezí počet studentů. Zisková motivace však povede k dalším investicím, k rychlému rozšiřování kapacit, a najímání dalších pedagogů. Přesně tak tomu je v jakémkoli jiné odvětví. Nemůže se tedy stát, že by nastal všeobecný nedostatek zubařů. Než by se stal všeobecným a palčivým, tak už by dávno probíhaly investice k uspokojení poptávky. Uspokojily by ji stávající fakulty rozšiřováním svých kapacit a/nebo by vznikaly nové fakulty.
 
Není třeba se obávat, že si studenti z chudších rodin nebudou moci vzdělání dovolit.  Zaprvé by nebyly všechny školy stejně drahé, stejně tak jako nejsou stejně drahé jakékoli jiné typy služeb a zboží. Zadruhé si každý student a jeho rodič uvědomí, že je jen a jen jejich odpovědností snažit se financování zabezpečit a dle toho přizpůsobit své chování a ostatní výdaje. Nepochybně by banky či jiné úvěrové instituce začaly nabízet širokou škálu úvěrových produktů na financování vzdělání, pokud by jim nebránily nesmyslné státní regulace, jimiž je finanční trh dnes svazován. 

A kdyby se (velmi nepravděpodobně) přece jen našli někteří velmi chudí a nadaní studenti, kteří by si z neznámých důvodů nebyli schopni opatřit financování, ani úvěrové ani nadační? Tak by prostě nestudovali. No a co?  Nikdo jim žádné vzdělání nedluží. Na vzdělání žádný morální nárok, žádné právo nemají. Museli by akceptovat realitu a přizpůsobit se jí. Tečka. Chce-li někdo získat nějakou hodnotu, musí ji buď vyrobit, nebo ji směnit za jinou, kterou vyrobí, popřípadě je odkázán na dobrovolnou velkorysost druhých. Hodnoty nepadají z nebe, lidé je musí svým úsilím vyprodukovat.

A pokud někdo blábolí cosi o „právu“ na vzdělání a „solidaritě“, tak netuší, co je právo a solidarita. Žádné morální právo na to, aby mi ostatní něco poskytli, neexistuje, a solidarita rozhodně neznamená sebeobětování se ostatním a upřednostňování jejich potřeb před potřebami vlastními. Ano, je to hanebná altruistická morálka sebeobětování, která je pravým důvodem, proč byly pojmy právo a solidarita zcela zničeny, a je to tato morálka, kterou je především potřeba napadnout a ukázat její zvrácenost.

(psáno pro blog.ihned.cz)