(Převzato z blogu The Rule of Reason institutu The Center for the Advancement of Capitalism s laskavým svolením autora)

Titulní strany novin po celém světě se škodolibě vysmívají: "Greenspan v Kongresu: Konec hrdinství" – "Greenspan dostává zásah" – "Greenspan: V ekonomice jsem se víceméně zmýlil…" – "Ex-předseda Fedu uznal svou ‚chybu’" – "Komise Kongresu svaluje na Alana Greenspana vinu za finanční krizi" – "Greenspan je ‚šokován‘, že svobodný trh je defektní." Demokratický poslanec za Kalifornii Henry Waxman, předseda Kongresového výboru pro dohled a vládní reformu, se dokázal v jednu chvíli zároveň jízlivě ušklíbat, slintat blahem a dělat ze sebe svatouška. "Moje otázka na vás bude jednoduchá," řekl mlčenlivému Alanu Greenspanovi, bývalému šéfu Federální rezervní banky, "zmýlil jste se?"

"Ano, částečně," odpověděl Greenspan pokorně.

Greenspan odpovídal 24. října na otázky Kongresového výboru. Prohlásil, že se mýlil, když pokládal deregulaci a svobodný trh za nejúčinnější prostředek k udržení životaschopné ekonomiky.

"Bývalý předseda Fedu, vyslýchaný zákonodárci, se ve čtvrtek ocitl v situaci, kdy se snažil popřít, že celonárodní ekonomická krize nastala jeho zaviněním, ale zároveň připustil,  že krize odhalila chyby v jeho celoživotních ekonomických názorech a zanechala ho ve stavu ‚šokované skepse.’"

Otázkou je, jak přišel na to, že svobodný trh a jeho deregulace je tím nejúčinnějším způsobem, jak udržet ekonomiku v chodu? Myšlenku svobodného trhu přece opustil ve chvíli, kdy zasedl v čele Fedu. Když tento post přijal, možná si představoval, že by tak mohl zachránit svobodný trh před vládním drancováním. Dnes už ví, jaké jsou následky kompromisů.

"Greenspan, který roku 2006 odstoupil z funkce šéfa Fedu, uznal, že se dopustil chyby, když věřil, že banky, jednající ve svém vlastním zájmu, budou činit vše nutné pro to, aby ochránily své akcionáře a instituce…"
"Vyjádřil se, že nárůst nebonitních  hypoték nastal kvůli obrovské celosvětové poptávce po investičních příležitostech, a vinu za krach svalil na investory, kteří se nedokázali řádně ochránit před riziky z těchto hypoték, které byly poskytnuty zájemcům s nízkými příjmy … O miliardách dolarů ztrát, které musejí finanční instituce kvůli nebonitním  hypotékám odepsat, Greenspan řekl, že byl šokován neschopností bankéřů ochránit své akcionáře před špatnými rozhodnutími."
"’Zřítil se klíčový pilíř, na němž stojí konkurence a svobodný trh,‘ řekl Greenspan. ‚Stále nechápu, proč k tomu došlo.’"
Greenspan označil roli sebezájmu a racionality jako "chybu v modelu…který vymezuje, jak svět funguje."

Skutečné chyby však nespočívají ve svobodném trhu, který  Greenspan a Kongres více či méně chybně  řídili, nýbrž ve vládních intervencích, které trh deformují. Byl to stát , kdo rozhodl, že na bankovní půjčky pro financování koupě bytu nebo domu by měli mít možnost dosáhnout i klienti s nižší bonitou. Jediný způsob, jak banky a další soukromé instituce donutit takové úvěry poskytnout, bylo použít sílu nebo jí hrozit. Když je člověk donucen rozhodovat se pod nátlakem, rozum a racionalita ustoupí do pozadí, a je nahrazena pragmatickou snahou vyhnout se násilí nebo bezrizikovou sázkou na jistotu.

"Klíčový pilíř", který se podle Greenspana zřítil, se ve skutečnosti nezřítil, protože  v základech hypotečního domu z karet zcela chyběl – princip obchodu.
Ayn Randová, jejímž žákem Greenspan kdysi byl, napsala ve svém článku "Předehra" o nebezpečí a fungování sociálního státu, že

"…Altruismus uspokojuje první potřebu [v tomto případě potřebu chudých získat hypotéku], etatismus uspokojuje druhou [tedy potřebu těch, kteří touží po moci – jako je např. Paulson, Bernanke, Waxman, atd.]. Pragmatismus každému – oběti i vítězi – znemožňuje vidět nejen smrtící povahu tohoto procesu, ale i samotný fakt, že takový  proces probíhá ."

Což vysvětluje, proč je dnes Greenspan tak ‚šokován.‘ Greenspan ve funkci předsedy Fedu bránil nebonitní hypotéky před regulacemi a dozorem. Měl být tím prvním, kdo měl odmítnout myšlenku, aby je vláda umožnila poskytovat.  Greenspan dnes nesklízí plody, jaké si představoval, a na mršinu svobodného  trhu se zatím slétají supi.  A tím nejhorlivějším supem je Henry Waxman:

"Měl jste pravomoc zabránit nezodpovědným úvěrovým praktikám, které vedly ke krizi nebonitních hypoték. Mnoho lidí vám to radilo. A teď za to platí celá ekonomika. Domníváte se, že jste kvůli své ideologii učinil rozhodnutí, která byste dnes raději vzal zpět?"

Žádný z členů výboru se ani slůvkem nezmínil  o možnosti, že by vláda neměla podporovat žádnou soukromou finanční instituci v poskytování špatných hypoték, ani za ně ručit, a pokud by se na něco měla svalovat vina, měla by to být ideologie, ke které se hlásí velký počet kongresmanů, kteří tuto politiku podporovali – včetně Waxmana. Jejich etatistická ideologie je přiměla regulovat ekonomiku po celé minulé století. Když hledají obětního beránka, na kterého svalit celou vinu, snaží se Kongres, prezidenti a bezpočet byrokratů a regulátorů hledat kdekoliv, kromě svých vlastních úřadů a své vlastní ideologie.

Greenspan v minulosti i při slyšení na půdě Kongresu zapomněl, že ideologie, které jsou "částečně" správné a "částečně" špatné, musejí být ve skutečnosti špatné zcela, a že v dlouhém období se vůdčím motivem takové ideologie stanou právě ty "špatné" premisy.

Během své výpovědi se Greenspan zřekl své víry ve svobodný trh:

"Bránil schopnost Fedu odhalovat ekonomické trendy lépe, než to dokáže soukromý sektor. ‚Jestliže všichni ti nepředstavitelně schopní lidé nebyli schopni předvídat vznik dnešních rozhodujících problémů…domnívám se, že se musíme zeptat sami sebe, proč se to stalo? … A odpovědí je, že jako lidé nejsme dostatečně chytří. Prostě nejsme schopni vidět tak daleko do budoucna.’"

Nedostatek vševědoucnosti  je praktickým  důvodem, proč neměl křeslo předsedy Fedu nikdy přijmout. A po celou svojí kariéru zjevně nebyl schopen nalézt spojitost mezi morálním a praktickým, nebo odmítl takovou spojitost jako pouhou "ideologii", protože stála v cestě jeho "dobrým úmyslům."

Greenspan tak dal demokratům a různým dalším etatistům všech barev to, co potřebují, aby mohli na ekonomiku, zmrzačenou  jejich předchozími zásahy, uvalit další regulace. Waxman položil otázku, kterou by Ayn Rand nejspíše označila jako "package deal", což Greenspan nebyl schopen ve své odpovědi nijak reflektovat. Waxman, profesionální etatista a přední zastánce sociálního státu v Kongresu, dostal to, o co  on on i ostatní členové výboru usilovali: zavržení svobodného trhu, a tedy nutně i svobody.

Neměli bychom tedy plýtvat sympatií vůči Greenspanovi. Udělal to, co John Galt v románu Atlas Shrugged udělat odmítl, i když na něj byla namířena zbraň a byl vystaven fyzickému utrpení: dobrovolně se stal ekonomickým diktátorem své země. Nehrozilo mu ani utrpení ani smrt, jako například Galileovi, když byl církví donucen odvolat svou teorii sluneční soustavy. Ze všech ekonomů, kteří během minulého století působili jako poradci různých vlád, má Greenspan nejmenší právo omlouvat se za podporování etatistické ekonomiky.

Když Greenspan roku 1987 přijal nabídku od prezidenta Ronalda Reagana stát se předsedou Fedu, automaticky tím podpořil a uznal myšlenku, že stát má  řídit ekonomiku za použití "racionálních" intervencí. Teď má možnost spatřit ve svých "dobrých úmyslech" skutečnou chybu, a poznat, co tyto úmysly neodvolatelně způsobily: vážnější poškození svobody a blahobytu, než si kdy dokázal představit.

Teď snad pochopí, jak a proč k tomu došlo.

Přeložil Luboš Zálom
listopad 2008