Tento projev pronesl Dr. John Lewis z katedry politologie na Duke University poprvé 15.dubna 2009 ve městě Charlotte v Severní Karolíně. Jde o drobně upravenou verzi pro psané vydání, kterou provedl Dr. Lewis. Zastánci svobody, ať už se sejdou kdekoli, mají svolení přečíst tento text v plném rozsahu.

 Je nejvyšší čas v Americe uspořádat čajovou demonstraci! 
 
Ale abychom to udělali správně, musíme nejdříve pochopit, co se tím vlastně míní. Proto bych se teď rád na chvíli v myšlenkách vrátil k tomu, co se stalo před více než 200 lety, v době původního bostonského pití čaje (Boston Tea Party).
 
Otcové-zakladatelé tohoto národa přišli s radikální myšlenkou. S něčím skutečně radikálním, co se do té doby nikde neuskutečnilo.
 
Tou myšlenkou byla práva člověka.  Otcové-zakladatelé nás všechny chápali jako bytosti obdařené určitými nezcizitelnými právy, která nemohou být oddělena od naší přirozené podstaty svéprávných bytostí.
 
Jde o tato nezcizitelná práva:
 
•   právo na život — právo žít svůj vlastní život, zvolit si své vlastní cíle a zachovat svou vlastní nezávislou existenci.
 
•   právo na svobodu, což je právo jednat tak, abychom dosáhli svých cílů, a to bez nátlaku jiných lidí.
 
•   právo sledovat štěstí, což je právo jednat z vlastní vůle a pro sebe tak, abychom dosáhli vlastní představy úspěchu, bohatství a štěstí.
 
•   a vlastnické právo — tedy právo získat, držet a užívat si hmotných plodů svého úsilí.
 
Pokud se nemýlím, nevidím v tom žádné právo na štěstí. Jde o právo na sledování štěstí: právo konat, jak je třeba, abychom dosáhli svého vlastního pocitu štěstí. Nevidím v tom ani vůbec žádná práva na věci – žádná práva na potraviny, oblečení, lékařskou péči nebo plenky. Je to pouze právo jednat tak, abychom tyto věci získali. Tomuhle se říká svoboda.

Tato práva jednat – právo na život, svobodu a sledování štěstí – jsou založena na určitém pohledu na člověka. Každý z nás je individuální, svéprávná a morální bytost, která má právo zvolit si své vlastní hodnoty a která je schopna vést svůj vlastní život.
 
Pohlédněte na člověka vedle sebe a pak pohlédněte do zrcadla – vidíte individuální, suverénní lidskou bytost, která existuje sama pro sebe s právem žít, milovat a jednat?

Tato myšlenka – myšlenka otců-zakladatelů o individuálních právech člověka – vedla k radikálnímu náhledu na vládu. Vláda neměla být silou prosazovaným dědictvím zavedené aristokracie jako v Evropě, kde vychází z božího práva králů uplatňovaného po celé generace útlaku, anebo je prosazena silou určité skupiny osob. 

Vláda v Americe měla být vytvořena a ukotvena přemýšlejícími lidmi, a to pro jeden jediný účel:  na ochranu a obranu práv člověka.
Takhle se tomu alespoň říká v americkém Prohlášení nezávislosti: „K zabezpečení těchto práv jsou lidmi zřizovány vlády.“ Přemýšlející lidé vyzbrojení touto myšlenkou práv člověka vytvořili vládu pouze na ochranu individuálních práv.
 
Po celá staletí byl v Evropě vztah mezi lidmi a vládou vztahem mezi poddaným a pánem: všichni sloužili vládnoucí elitě. V Americe byl tento vztah obrácen vzhůru nohama: vláda se stala sluhou jednotlivců. Vlastní důvod mít vládu – a její smysl – je zabezpečit naše nezcizitelná, individuální práva.
 
Výsledky v Americe mluví samy za sebe: největší a nejbohatší národ, který kdy svět spatřil. Na tomto místě budu citovat spisovatelku Ayn Randovou (a pokud chcete pochopit, co se dnes děje, přečtěte si její román Atlas Shrugged). Ayn Randová řekla při proslovu ke studentům posledního ročníku West Pointu, že Spojené státy jsou  prvním a také jediným morálním národem v dějinách lidstva, prvním národem založeným na morálních zásadách, právech člověka, a národem s morálním účelem zabezpečit tato práva pro všechny lidi.

Tato zásada práv člověka je tak silná, že v průběhu let byli Američané schopni opravit původní nedostatky, které otcové-zakladatelé nedokázali překonat. Jak otroctví, tak popření volebního práva žen padly, jakmile byla zásada práv člověka řádně aplikována na všechny lidi. K opravě původních omylů nebylo potřeba, aby se Američané této zásady vzdali, ale aby ji naopak posílili a prohloubili, začali ji aplikovat na všechny a obnovili svůj závazek vůči ní.

A to je to, co my dnes musíme učinit.

Protože v Americe se v průběhu minulého století přihodilo něco hodně špatného. V zemi svobodných se zakořenila rakovina.  Vyrostla v naší vládě a v naší společnosti. Touto rakovinou je myšlenka, že vláda již nemá bránit naše práva, ale spíše plnit přání. 

V průběhu minulého století jsme se uchýlili k představě, že smyslem vlády není zabezpečit naše právo na život, svobodu a sledování štěstí, ale spíše uspokojit naše potřeby, rozmary a požadavky. Tato představa se zakořenila v našich školách, v médiích a v naší vládě.
 
Přejete si lepší dům? Je tu přece vládní úřad pro otázky bydlení, který vám ho může poskytnout s pomocí daní vynucených od těch, kteří si kupují své vlastní domy. Přejete si zdravotní péči? Je tu přece vládní úřad, který ji pro vás získá na úkor druhých. Potřebujete jídlo? Je tu přece úřad sociální péče, který může zabavit potřebné bohatství a dát vám potravinové poukázky.

A kdo zajistí tyhle dary dobročinnosti? Vláda, řeknou mnozí, ta všemocná bytost, která ční nad námi a uděluje nám to, co si přejeme. Ale kdo má zajistit zboží, které vládá rozdává? Každý, kdo pracuje a něco vytváří a jehož bohatství získané v potu jeho úsilí mu je násilím odebráno.

Vláda se opět stala vládnoucí aristokracií v podobě pánů, kteří nakládají s našimi životy.

Tato rakovina nyní dorostla do takového stadia, že tato vládnoucí elita ovládá rozpočet vyšší než 4 000 miliard dolarů ročně – více peněz, než jaké si dokáže běžný smrtelník vůbec představit. Vláda musela nutně vyrůst do takových rozměrů – a i nadále růst bude, dokud tento národ úplně nezničí – protože jedná v souladu s myšlenkou, že je morálně správné odebírat bohatství těm, kteří ho vytvářejí, a dávat ho těm, kteří ho chtějí.

V samých základech této myšlenky je zcela odlišné vnímání člověka, než bylo to, které měli otcové-zakladatelé. Moderní představa člověka je závislý fňukal, který žadoní o své životní potřeby u všemocné vládnoucí aristokracie. Tato vládnoucí elita tvrdí, že má morální právo přerozdělovat bohatství těch, kteří ho vytvářejí, těm, kteří po něm touží.
Pokud se máme postavit této absurdní situaci, pokud máme vyhladit tuto rakovinu, pak tohle je přesně to, co musíme odmítnout. Je třeba, abychom znovu došli k představě nás samých, jakou měli američtí otcové-zakladatelé. Je třeba, abychom povstali a chovali se jako svéprávné morální bytosti, které mají právo na svůj vlastní život, svobodu a sledování svého vlastního štěstí. Musíme odmítnout tvrzení, že jsme slabí a závislí žebráci, a obnovit svou schopnost vést své vlastní životy.

K zničení této rakoviny bude zapotřebí stejně velkého odhodlání, jako bylo třeba vynaložit k jejímu vypěstování. Budeme muset být silní, budeme muset být nezávislí ve svém způsobu myšlení a budeme muset odmítat milodary, když nám budou nabízeny. A budeme o tom muset mluvit nahlas a veřejně.
 
Ve své podstatě představuje ekonomická a politická krize hlubší problém – totiž problém morální. Příčinou současné krize je uctívání potřeby a vnímání člověka jako příliš hloupého, aby jednal sám za sebe, a jako toho, který si zaslouží být vysáván a obrán o všechny své cennosti, které se pak zas mohou dát jiným. Toto musíme zásadně odmítnout.

Myslíte si, že jde o spiknutí za účelem zmocnění se vašeho bohatství? Je to ještě mnohem horší. Jak napsala Ayn Randová: „Jim nejde o vaše bohatství. Oni se spikli proti myšlení, totiž proti životu a člověku.“

Je to pokus zmocnit se vašeho života, zničit vaši představu o sobě jako o nezávislé lidské bytosti a nahradit ji bytostí bez sebeúcty a bez schopnosti individuálně jednat – bytostí, která je odsouzena k žebrání o podporu od všemocné vládnoucí elity.
 
Tato vládnoucí elita, která námi teď pohrdá, nemůže pochopit shromáždění, jako jsou tato, kdy se svobodní lidé sejdou, aby bránili svobodu. Myslí si, že taková věc musí být řízena ohromným spiknutím, protože nedokážou pochopit, jak se mohou svéprávné lidské bytosti sejít o své vlastní vůli, aby tím stvrdily svůj závazek vůči svobodě.

Naši takzvaní vůdci takhle uvažují, protože svéprávné morální bytosti vůbec nejsou s to rozeznat. Vidí před sebou pouze poddané, kteří jen fňukají a kňourají, aby od svých pánů vyžebrali zbytky nutné k přežití, kteří jednají spíš jako srocený dav než jako přemýšlející jedinci.

Pohlédněte na sebe znovu. Vidíte ve své tváři a ve tváři osoby vedle vás jen jednoho z mnoha otroků bez morální úrovně, bez práv a svobod, který je od narození zavázán pouze sloužit? Anebo vidíte svéprávnou bytost, která má právo žít sama pro sebe?

 Podrobíte se a stanete se bezmocným, závislým člověkem? Anebo zůstanete stát zpříma a budete bránit své právo na svůj vlastní život, svou vlastní svobodu, svou cestu za štěstím a svůj vlastní majetek?

Je čas vstát, říct ne představě o závislosti,  vzchopit se, postavit se za naši vlastní morální prestiž, bránit naše právo na vlastní životy  a majetek a mluvit tak, aby nás bylo slyšet.

Velmi vám všem děkuji.
 

John David Lewis

Dr. Lewis  by rád poděkoval Charu Cushmanovi za přepis, Andy Clarksonovi za původní videonahrávku a Matthew Ridenhourovi za zorganizování Čajové demonstrace v Charlotte.

Přeložil Robert Chalupecký
duben 2009