Doktor filozofie Andrew Bernstein píše pro
Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut rozšiřuje objektivismus,
filozofii Ayn Randové, autorky knih Atlas Shrugged a
Zdroj.

Když Lance Armstrong projížděl Paříží pro
neuvěřitelné sedmé vítězství v řadě ve vysilující Tour de France, tak tím
velkolepě završil více něž jen výjimečnou kariéru atleta.

Dnes už celý svět zná Armstrongův příběh –
pozoruhodné zotavení z nemoci, která se zdála být rakovinou, vyčerpávající
trénink, pověstnou výdrž, neochvějné odhodlání, bezkonkurenční postavení
v čele nejdůležitějšího cyklistického závodu. Milióny lidí po celém světě
po právu oslavují jeho velkolepé úspěchy.

Co však doopravdy vysvětluje obrovský zájem
lidí o Armstrongův úspěch – nebo úspěch jakéhokoliv výjimečného sportovce? Proč
sportovní fanoušci tak osobně prožívají vítězství svých hrdinů? Vždyť na jejich
každodenní život mají jen malý nebo
žádný praktický dopad, Armstrongovo sedmé vítězství jim nezvýší plat, ani jim
nepomůže poslat jejich děti studovat na vysokou. Proč má tedy sport tak významnou
úlohu v lidském životě a udržuje si svou přitažlivost?

Odpověď je možné najít v často opomíjené
vlastnosti sportu: v jeho morálním významu. Sportovní vítězství totiž
nabízejí vzácnou a klíčovou morální hodnotu: pohled na lidský úspěch.

Sportovní závody se pořádají s cílem dosáhnout
vítězství. Ze své podstaty vyhledávají a ctí šampióny, těch několik jedinců,
kteří v dané oblasti činnosti předčí své bratry a sestry. Výsledkem tohoto
přístupu je, že sport nevyzdvihuje rovnost ale výjimečný výkon, že nevzývá
obyčejnost ale elitu, že neoslavuje „drobného člověka“ ale vyčnívající hrdiny.

Ve sportu se neupravují pravidla, aby měl méně
talentovaný závodník lepší šanci porazit svého lepšího rivala. Ve sportu se
neuvalují žádné sankce na šampióna, za
to, že je lepší než jeho konkurenti. Po Armstrongovi se kupříkladu nežádá, aby
projel strmý úsek přes Pyreneje s desetikilovým závažím. Michaelovi Jordanovi
se nezakazují jeho obří basketbalové výskoky. Golfová asociace
nepožaduje po Tigeru Woodsovi, aby hrál s holemi podřadné kvality. Jediná
vyžadovaná rovnost spočívá v poskytnutí stejné příležitosti
každému závodníkovi předvést svůj talent a odhodlání.

Sport – nepokřivený umělými přítěžemi a výhodami
– tak ukazuje čistý a nezamlžený příklad usilovné snahy o dokonalost. V éře,
kdy intelektuální kultura vzývá anti-hrdiny, sport nabízí to nejčistší jeviště,
ve kterém je možné usilovat, sledovat a ocenit lidské usilování, výkon a
velikost. Realita atleta snažícího se pozvednout své schopnosti nad všechny dosavadní hranice, překonávajícího
bolest, zranění a měřícího se s nejlepšími z nejlepších, poskytuje vznešenou
vizi lidského potenciálu.

Ti z nás, kteří nejsou fyzicky schopní ujet na
kole 2000 mil nebo uběhnout 100 metrů za 9 sekund, mohou přesto usilovat o významné cíle. Příklad Armstongových velkolepých schopností a odhodlání
je apelem na to nejlepší v nás a vyvolává otázku: Co všechno mohu dokázat ve svém
oboru a životě, když projevím stejné odhodlání? Jak daleko se mohu dostat ve
své činnosti, když do ni vložím stejně nezlomného ducha jako je ten
Armstrongův?

Mottem moderních olympijských her je Citius, Altius, Fortius – rychleji, výše,
silněji. Lance Armstrong dokonale ztělesňuje tyto vlastnosti. Sportovec jako
Armstrong je pro nás inspirací, protože připomíná, jak člověk dokáže posouvat hranice možného. Je
živým důkazem, že jednotlivec může vykonat velké činy a že vynaložené úsilí na
cestě k vzdálenému cíli nemusí být zbytečné.

Z anglického originálu „Lance Armstrong’s Heroism Is a Moral Inspiration“ přeložil Vavřinec
Kryzánek, Galtův institut
listopad 2005