Friedrich August von Hayek vyvrátil tezi o ekonomické efektivnosti centrálního plánování, protože ukázal nenahraditelnost tržního mechanismu a tržních cen jako nositelů informací při ekonomické aktivitě. Hayek vysvětlil, že nebezpečí socialismu a jiných forem kolektivismu, pochází z přílišné víry ve schopnosti rozumu, která vede kolektivisty k beznadějné snaze nahradit spontánně vzniklé společenské instituce a pravidla vlastními rozumovými konstrukcemi. Tak by asi zněla konvenční interpretace Hayekových hlavních přínosů v intelektuálním boji proti kolektivismu ze strany většiny moderních pravicových intelektuálů. Jiří Kinkor ve své nové knize Hayekova cesta do otroctví dospívá k interpretaci zcela odlišné, hlavní myšlenka by se dala shrnout těmito slovy: Hayek popřel schopnost rozumu jako atributu jednotlivce získávat objektivní znalosti reality a využívat je ve všech aspektech svého života, a jelikož kapitalismus je založen na individuálních právech a morálce racionálního egoismu, které jsou obhajitelné jedině prostřednictvím rozumu, tak Hayek nemůže být obhájcem svobodné společnosti. Podívejme se nyní podrobněji jakými myšlenkami podporuje Jiří Kinkor pro mnohé jistě překvapivé hodnocení významného společenského myslitele 20. století jakým byl F. A. Hayek.
Osudová domýšlivost nebo osudový skepticismus
Jedním z hlavních důvodů, proč lidé prosazují centrální plánování, je podle Hayeka „osudová domýšlivost“ pramenící z pojetí rozumu jako poznávací schopnosti. Rozum není podle Hayeka schopný definovat absolutně platné principy morálky nebo funkcí státu a jedině zachování svobody a soukromého vlastnictví umožňuje překonat omezení rozumu, protože umožňuje spontánní proces evoluce, která eliminuje horší instituce a pravidla a nahrazuje je novými a lepšími. Kinkor naopak obhajuje pojetí rozumu jako schopnosti objektivně poznávat realitu. Podle Kinkora je pro člověka důležité, aby rozumem poznal a formuloval takové morální principy, které podporují jeho život, a takové společenské principy, které umožňují jeho život ve společnosti. Kinkor odmítá Hayekovu myšlenku o spontánních nevědomých procesech, protože se domnívá, že společenské procesy jsou naopak výsledkem dlouhodobého záměrného a vědomého jednání jednotlivců. Hlavním nebezpečím pro svobodnou společnost podle Kinkora není důvěra v rozum, ale právě filozofický útok na rozum, který zpochybněním rozumu vede k oslabení nezávislého myšlení a orientaci lidí na autority, což vytváří ideální prostředí pro mocichtivé budoucí diktátory, pro které zástupy nejistých skeptiků nepředstavují vážnější odpor na cestě za mocí.
Hayek individualista nebo kolektivista a altruista
Hayekova obhajoba svobody jednotlivce staví, vedle myšlenky o překonání nedokonalosti rozumu působením spontánních evolučních procesů, také na klasickém vysvětlení Adama Smithe, podle kterého jednání sobecky motivovaných jednotlivců v kontextu svobodné tržní ekonomiky povede k většímu společenskému prospěchu. Kinkor tvrdí, že Hayekovo akceptování společenského prospěchu jako standardu k hodnocení práva jednotlivce na svobodu je kolektivistické, protože vidí jednotlivce nikoliv jako cíl sám o sobě, ale jako prostředek k dosažení nějakého vyššího cíle – blaha společnosti. Podle Kinkora musí obhajoba svobody a kapitalismu spočívat na rozumovém odvození nedělitelných práv jednotlivce na jeho život, svobodu a majetek Primární obhajobou kapitalismu není podle Kinkora Smithovo pravdivé poznání, že svobodná ekonomická aktivita vede k tvorbě bohatství, ale právo jednotlivce na sledování jeho vlastní zájmu jako konečného morálního cíle.
Hayek se domnívá, že vodítkem k principu soukromého vlastnictví, je uvědomění si, že zachování soukromého vlastnictví vede ke zvýšení blahobytu ostatních lidí. Kinkor v této myšlence a v Hayekově akceptování společenského prospěchu jako standardu hodnocení společenského systému vidí souhlas s altruistickou morálkou. Altruismus, který za morální cíl označuje sebeobětování vlastního života a hodnot, Kinkor odmítá, protože konzistentní aplikace sebeobětování může vést pouze k sebezničení a nikoliv k životu jednotlivce v prosperující tržní ekonomice.
Hayek etatista?
V poslední kapitole své knihy Kinkor zmiňuje nepříliš citovaná Hayekova konkrétní politická doporučení týkající se např. státního poskytování pomoci chudým a nezaměstnaným, státní opatření k ochraně konkurence a dědické daně. Podle Kinkora zmíněná Hayekova doporučení implikují porušení práva na svobodu a majetek a představují jen další méně abstraktní příklad cesty kam nakonec Hayekovi myšlenky vedou – „Hayekova smutná cesta do otroctví.“
Kniha Jiřího Kinkora představuje nejen zajímavý a v našich poměrech originální přípěvek k „hayekovské“ debatě, ale zároveň implicitně nabízí nové argumenty týkající se sporu o socialismus nebo kapitalismus, individualismus nebo kolektivismus.
Vavřinec Kryzánek
(původně vyšlo v Ekonomu, 17. května 2001)