(z předmluvy překladatele knihy Objektivismus: Filozofie Ayn Randové)
Dostává se Vám do rukou překlad zcela mimořádného díla. Filozofie objektivismu není jen „jedním z filozofických směrů.“ Objektivismus je filozofickou revolucí, která znamená epochální zvrat v dějinách filozofie.
Americká filozofka-spisovatelka Ayn Randová (1905-1982) se zapsala do vědomí miliónů čtenářů prostřednictvím hrdinů svých románů. Nesmírné filozofické hloubky, pronikavé průzračnosti a vyhraněnosti, s níž líčí jejich charaktery, mohla docílit jen díky tomu, že svou životní filozofii nechovala jako neanalyzovaný pocit nebo vágní vizi, nýbrž jako explicitně formulovaný a hierarchicky strukturovaný myšlenkový systém.
Ayn Randová jednou napsala, že spisovatel se musí rozhodnout, zda jeho dílo má být osobní projekcí existujících filozofických idejí nebo zda vybuduje svůj vlastní filozofický rámec. „Já jsem provedla to druhé“, říká Ayn Randová. Její základní vize reality a člověka ostře kontrastovala s existujícími filozofickými teoriemi. Proto se musela stát filozofkou. Svůj systém nazvala objektivismem.
Kromě svých strhujících románů po sobě zanechala řadu průkopnických filozofických knih, esejů a dalších zdrojů. Z filozofického hlediska je daleko nejdůležitějším z nich The Introduction to Objectivist Epistemology (Úvod do objektivistické epistemologie). Ayn Randová však nestihla svou filozofii zpracovat do jednoho komplexního a systematického pojednání. Tohoto úkolu se ujal dr. Leonard Peikoff, její intelektuální dědic, filozof, který objektivismu zasvětil celý svůj život.
Kniha Leonarda Peikoffa vyšla v roce 1991, krátce před koncem 20. století – století rozsáhlých společenských katastrof. To je lidem až příliš dobře známo. Zůstává jim však dosud skryto, že tyto katastrofy jsou vyústěním jistých abstraktních filozofických idejí. Je nejvyšší čas připomenout jim, že právě na nejabstraktnějších idejích – objektivistických i opačných – nesmírně záleží.
Dnešní svět je naneštěstí produktem oněch opačných idejí. Zůstávají však implicitní, ve vědomí většiny lidí nejsou analyzovány. Nacházíme se v situaci, kdy čelíme všeobecnému opovržení vůči abstraktním idejím a obecným principům. Údajně nikdy nic nevíme jistě a nic neplatí absolutně. Argumentujeme-li sebevědomě a sebejistě prostřednictvím pojmů jako morálka, spravedlnost, právo, svoboda, etatismus, kolektivismus apod., odpovídají oponenti standardními slogany typu „nechte té ideologie a držte se věcných otázek“ nebo „to je váš názor, já mám jiný – nikdo z nás přece není majitelem pravdy“. Lidé tápou v interpretaci abstraktních pojmů, a proto když v diskusi narazí na tvrdý odpor, raději se jim nakonec vyhnou prostřednictvím těchto a řady jiných ničivých frází.
Pochopit, proč se lidé snaží vyhnout se příliš abstraktnímu myšlení, znamená odhalit příčinu, proč tápou v abstraktních pojmech. Znamená to zabývat se otázkou, co jsou pojmy, kde se tu vzaly, jak vznikly. Ayn Randová přichází s fundamentálně novou odpovědí a odhaluje tak celý řetězec omylů ve filozofickém myšlení minulých dvou tisíciletí, jejichž kořenem jsou právě chybné odpovědi na základní otázku lidského poznání: vztah pojmů ke smyslově vnímané realitě.
Objektivismus navazuje na to nejlepší z dědictví řecké filozofie a opravuje mylné odpovědi, které svedly civilizaci na smutnou cestu utrpení a pomalého rozkladu. Právě díky oněm chybným abstraktním idejím žijeme ve světě zmítajícím se v chaosu kolektivismu a neomysticismu, ve světě, který je popřením podstaty člověka. Ayn Randová se staví proti soudobému světu a přichází s definitivní obhajobou rozumu jako jediného a absolutně platného nástroje neomezeného lidského poznání reality. Její filozofie má potenciál zvrátit soudobé neblahé společenské trendy, protože všechny mají jednoho společného jmenovatele: iracionalitu. Všechny morální, politické a estetické principy, které paní Randová hájí, spočívají na rozumu, jsou jeho aplikací.
Volba knihy, která by měla být z nebeletristické objektivistické literatury přeložena jako první, nebyla jednoduchá – podíváme-li se na řadu brilantních příspěvků Ayn Randové. Žádný z nich však nenabízí celek. Tuto mezeru vyplnil Leonard Peikoff, a to mistrným způsobem.
Dr. Peikoff svou knihou vytvořil dílo, které poprvé představuje objektivismus jako ucelený filozofický systém, jenž je nyní plně připraven svést historický zápas za fundamentální změnu myšlení lidí. Tato kniha dává objektivistickému systému formu potřebnou k tomu, aby se plně etabloval a získal všeobecný respekt jako rigorózní filozofické myšlení. Tedy formu, kterou nezbytně potřebuje k dobytí akademické půdy. Z výše uvedených důvodů jsem zvolil tuto knihu jako první a na později posunul originální (nebeletristická) díla Ayn Randové, na něž se Dr. Peikoff ve svém textu systematicky odvolává.
Leonard Peikoff se však neodvolává jen na její čistě filozofické texty. Různé abstraktní myšlenky často ilustruje poukazem na postavy z jejích románů, jako symboly určitých konkrétních typů mentality či chování. Přitom však implicitně předpokládá, že typický čtenář jeho knihy je obeznámen se světonázorem Ayn Randové právě prostřednictvím jejích románů. Já samozřejmě souhlasím s tím, že pro ty, kdo tyto romány četli, bude čtení této knihy snazší, a každému bych takový postup doporučil. Přesto si nemyslím, že jejich přečtení je nutnou podmínkou k pochopení této knihy a objektivistické filozofie vůbec.
Jiří Kinkor