„Konec nadbytku“ (end of abundance) říká soudruh Macron. Budeme přinášet stále více obětí. Máme se smířit se sebeobětováním.

Budeme o obětování slýchat stále častěji, u nás v Česku se bude mnohem častěji spíše apelovat na „solidaritu“. Vy jste si za dlouhá léta ještě neuvědomili, že původní autentický pojem solidarita byl zničen a nahrazen všudypřítomným sloganem „solidarita“, který je kódovým slovem pro sebeobětování se ostatním?

A nikdo proti tomu ani moc neprotestuje. A víte proč? Protože v naší – křesťanskou morálkou významně ovlivněné – civilizaci je přece sebeobětování měřítkem morálky, ideálem ušlechtilosti. A tento morální apel je i jádrem environmentalistické ideologie, díky níž celý svět již minimálně 50 let pracuje na ochromení průmyslové civilizace a zničení lidského rozkvětu. A nyní už snad každý vidí doočíbijící znaky podkopávání průmyslové civilizace. Světová energetická krize má velmi málo společného s válkou na Ukrajině. Podrývání a oslabování energetiky probíhá – díky environmentalismu – desítky let.

Proč se za dobro považuje perverzní a sebevražedná environmentalistická ideologie, která volá po drastickém sebeobětování a její důsledné uplatnění vede k propadu stovek miliónů lidí do chudoby a miliardám lidí upře možnost dostat se z chudoby? Proč se za ideál považuje ideologie, která záměrně mlčí o nesmírném prospěchu průmyslové civilizace pro miliardy lidí a pomocí absurdních katastrofických scénářů zdůrazňuje relativně nepodstatné a zcela zvládnutelné negativní vedlejší efekty průmyslové civilizace? Protože ideálem této obludné ideologie, má-li být uplatňována důsledně, je nikoli příroda pro člověka, ale příroda nedotknutá člověkem, tedy příroda bez člověka.

Ale proč? Proč je sebeobětování vlastního života, hodnot a štěstí ideálem?
Proč je popření vlastního života a prospěchu dobrem?

Ano, pomáhat člověku v ojedinělých, nouzových případech je dobrem, ale morálka sebeobětování je úplně něčím jiným. Ona se za tu „pomoc v nouzi“ pouze schovává, jejím cílem je zničení člověka za to, že něco pro vlastní prospěch vytvořil, že se chce z vytvořených hodnot radovat a žít pro vlastní štěstí.

Stále ještě obdivujete morálku sebeobětování?

A pozor na Macronův zdánlivě nevinný (ale ve skutečnosti smrtonosný) slogan „konec nadbytku“. Žádný „nadbytek“ neexistuje – je to jen projev kolektivistického vnímání člověka nikoli jako jednotlivce, který usiluje o zvyšování svého blahobytu, osobního rozkvětu a štěstí, ale jako nepodstatné bezejmenné buňky společnosti, kde někteří mají vyšší životní úroveň než jiní. A pro myšlení zničené kolektivistickou mentalitou všichni ti, kteří mají více majetku než průměrná bezcenná buňka kolektivu, žijí „v nadbytku“. A v rámci sebeobětování o tento „nadbytek“, díky zrůdné environmentalistické, kolektivistické ideologii přijdou. A právě toto je to poselství, které nám soudruh francouzský prezident Macron sděluje, aniž by si toho většina z nás všimla. A přesně toto sdělovali lidstvu desítky a stovky let před ním tisíce a tisíce intelektuálů, filozofů, vědců, spisovatelů, učitelů, rodičů a politiků. A budou sdělovat nadále, dokud si neodpovíme na otázku, proč je sebobětování vlastního života dobrem – přičemž zjistíme, že není. Že je zlem.

Je na každém z nás, zda budeme pasivně přijímat a polykat slogany, nebo budeme přemýšlet, zda jsou v souladu s životem a s rozkvětem člověka, nebo ne.