Filozof Andrew Bernstein, Ph.D. je vedoucím autorem komentářů Ayn Rand Institute.
Institut šíří filozofii Ayn Randové, autorky Atlas Shrugged a The Fountainhead (Zdroj).

Návrat olympijských her do místa jejich vzniku je vhodnou příležitostí
k připomenutí jejich hlubšího významu. Staří Řekové založili
hry, protože si vážili pohledu na špičkového atleta usilujícího
o vítězství. Ale uctívání úspěchu v atletice nenalezneme ve
všech kulturách. Proč vznikly hry ve starém Řecku a ne ve starém
Egyptě? A proč se znovu objevily v Evropě devatenáctého století
spíše než ve středověku?

Odpověď leží v málo rozpoznaném aspektu Olympiády – a obecně
všech velkých atletických soutěží: v jejich morálním významu.

Většina obdivovatelů her může poukázat na určité momenty, které považuje za
zvláště inspirující. Například když Michael Johnson dominoval ve
200 a 400 metrovém zlatém sprintu v roce 1996 nebo perfektní
výkon, který podala Nadia Comaneci v roce 1976 v Montrealu
a mnoho dalších. Ale málokdo rozpozná příčinu této inspirace: zásadní
hodnotu pohledu na lidský úspěch.

Ti z nás, kteří nejsou fyzicky schopni zaběhnout 100 metrů za
9 sekund, skočit do výšky 8 stop nebo jen pozvednout disk, mohou
přesto usilovat o významný úspěch. Pozorovat špičkového atleta,
jak předvádí obdivuhodné výkony, vzbuzuje v těch nejlepších
z nás otázku: „Co bych já mohl dokázat ve svém oboru a ve svém
životě, kdybych vyvinul stejné úsilí?“ Špičkový atlet je inspirací,
protože nám připomíná, co všechno může člověk dokázat. Je živoucím
důkazem toho, že jedinec může dokázat velké věci a že vytrvalé úsilí
o dosažení obtížných cílů nemusí být bez ovoce.

Ale proto, aby člověk odvodil tuto hodnotu z pohledu na úspěch
jednotlivce, musí úspěch považovat za morálně důležitý. Staré Řecko
bylo místem zrodu Olympijských her, protože bylo kulturou, která
ctila jednotlivce. Například řecké sochy zobrazovaly hrdého a dokonalého
člověka. Řečtí bohové a bohyně měli lidskou podobu – byli ztělesněním
silných a krásných mužů a žen. Na Olympiádě soutěžili atleti nazí,
aby lépe ukázali dokonalost svých těl. To byla kultura, která uctívala
člověka, kultura, která zdůrazňovala sílu lidské mysli, vážila si
lidského života a štěstí na tomto světě.

Naproti tomu Olympiáda nemohla vzniknout v kultuře, která nebyla zaměřená
na prožívání života, ale na přípravu na smrt – kultura, ve které
dominovala poslušnost autoritám a zotročení jednotlivce. Porovnejme
odkaz řeckých monumentů vyzdvihujících život člověka na zemi s přetrvávajícím
monumentem starých Egypťanů. Pyramidy – hrobky tyranů, zbudované
po desetiletí trvajícím úsilím otroků. Stejně tak středověcí křesťané
byli zaměřeni na strádání a smrt. Pohlíželi na člověka jako na mravně
zkaženou bytost postiženou prvotním hříchem, která by měla klečet
na kolenou a prosit za odpuštění. Tento svět byl v jejich očích
pouze zkouškou víry v nadpřirozenou bytost, úspěch v něm
důkazem neřesti a utrpení znakem ctnosti. Kdyby vznikl nějaký druh
Olympijských her mezi středověkými křesťany – z čeho by se
asi tyto hry skládaly? Ze soutěží v tom, kdo se dokáže brutálněji
zmrskat nebo kdo dokáže přežít více bolesti v žíněné košili?
Oslava lidských možností a lidského úspěchu na tomto světě by jistě
na programu nebyla.

Olympiáda byla znovu vzkříšena v 19. století, v průběhu technologické
a průmyslové revoluce – v období osvobození lidské mysli z otroctví
papežů a králů, které přineslo nebývalou prosperitu a prodloužilo
život miliónům lidí. Západní civilizace devatenáctého století,
ve které dominovala individuální svoboda a prosperita, byla kulturou
rozumu a individualismu.

Pierre de Coubertin, zakladatel moderních her, vybral v roce 1896
Atény místem jejich znovuzrození, aby vzdal hold správnému pohledu
na člověka, který jeho doba sdílela se starým Řeckem. Prohlásil,
že: „Olympiády byly znovu založeny jako vzácná oslava jedince –
atleta.“

Olympiáda vznikla a znovu se zrodila v zásadně sekulární společnosti, uctívající
člověka. Pocta fyzickým výkonům špičkových atletů a inspirace, kterou
uctívání hrdinů poskytuje jednotlivcům pro jejich úsilí o významné
úspěchy v jejich vlastních životech, spočívá v hlubší
filozofii vyzdvihující hodnotu lidského života na zemi, rozumu jako
prostředku podpory vlastního života a potenciální ušlechtilosti
ducha jedince. Ve světle současného náboženského fanatizmu na středním
východě, který nenávidí každou ctnost ztělesněnou západní civilizací,
je dobře, že nám Olympiáda připomíná světské hodnoty obsažené v kolébce
naší civilizace – starém Řecku.

Přeložil Martin Sedláček, Galtův Institut
srpen 2004