Město Newport Beach má v úmyslu zakázat kouření na bezpočtu nových míst, včetně parků a venkovních restaurací. Jde o nejnovější krok ve válce proti kouření, kterou vede federální, státní i místní správa – kampaň, která zahrnuje uvalování vysokých daní na tabákové výrobky, zákazy reklam, a nekonečnou řadu právních kroků proti tabákovým společnostem. Tato válka infikovala Ameriku politickou chorobou, která je mnohem horší, než jakákoliv zdravotní rizika způsobená kouřením; pošlapává naši svobodu jednat podle našeho vlastního uvážení.

Omezovat svobodu jednotlivců je, podle protikuřáckého hnutí, ospravedlnitelná nutností bojovat s "epidemií" onemocnění a úmrtí spojených s konzumací tabákových výrobků. Cigarety jsou prý každoročně odpovědné za stovky tisíc úmrtí a vystavují miliony lidí nedobrovolnému kouření. Kouření tedy je, jak tvrdí protikuřácké hnutí, morem, jehož ničivému dopadu lze čelit pouze pomocí drastických vládních opatření.

Kouření však není nějakou infekční chorobou, kterou by vláda musela řešit karanténou. Je to dobrovolná aktivita a každý jednotlivec má plnou svobodu ji neprovádět (a tedy například nenavštěvovat restaurace a jiné soukromé prostory, v nichž je kouření povoleno). A navzdory názoru, že jakékoliv kouření je jednoznačně iracionální, jsou cigarety potenciální hodnotou, vůči které musí každý zaujmout stanovisko podle svého. Kouření samozřejmě může být nebezpečné – v určitém množství, po určitou dobu, může být návykové, a může vést ke smrtelným onemocněním. Ale mnozí pochopitelně pokládají riziko za minimální, pokud kouří relativně nepravidelně, a vidí v kouření určité hodnoty, jako například dosažení tělesného požitku.

Mají pravdu? Může být kouření cigaret vhodné? A pokud ano, v jakém množství? Posuzovat něco takového náleží pouze jednotlivci, na základě jeho pohledu na důkazy týkající se prospěšnosti nebo nebezpečnosti kouření, a vztažení těchto důkazů na okolnosti spojené přímo s jeho osobou (věk, rodinné okolnosti, atd.). Jestliže si druzí myslí, že kuřák dělá chybu, mají možnost jej přesvědčit o správnosti svého názoru. Ale nemají žádné právo komukoliv svou vůli vnucovat, stejně jako nemají právo komukoliv diktovat, zda smí pít alkohol nebo hrát karty. Skutečnost, že si někteří lidé kouřením přivodí předčasnou smrt, není žádným ospravedlněním zákazu kouření, stejně jako nemůže být výskyt alkoholismu  důvodem pro zákaz vychutnat si u večeře sklenku vína.

Ve válce proti kouření je však přímo obsažena představa, že vláda musí regulovat jednání jednotlivců, protože jsou neschopni racionálně se rozhodovat. Protikuřácké hnutí s úspěchem získalo moc použít vládního donucování k tomu, aby  americkým občanům paušálně vnutila svůj odpor vůči kouření. Jde o paternalismus: představu, že jednotlivci jsou neschopni rozhodovat o svém vlastním životě, a tedy potřebují pečovatelský stát, který by kontroloval každý aspekt jejich života.

Naše země pokračuje po jasně vytyčené trase. Od zákazu trans-mastných kyselin v potravinách, přes zákony o povinném nošení helmy při jízdě na kole, až po zákazy hazardních her vláda stále více oklešťuje naši svobodu na základě toho, že prý nejsme schopni se racionálně rozhodovat. Podobně jako nám vláda již dlouho diktuje, jak se máme zabezpečovat na důchod (Social Security) nebo jaké léky smíme užívat (FDA; Food and Drug Administration).

Jedním z hlavních argumentů, kterým je často podporováno protikuřácké tažení, jsou údajné "společenské náklady", které kuřáci kladou na nekuřáky – jako například vysoké léčebné výdaje, což je argument, který pro rozšíření státního paternalismu zneužívá nespravedlnosti, kterou způsobil právě paternalistický přístup. Jediným důvodem, proč jsou dnes nekuřáci nuceni platit účty za léčení kuřáků, je skutečnost, že naše vláda prakticky převzala celou oblast zdravotnictví, aby nás, hloupé Američany, osvobodila od odpovědnosti za svou zdravotní péči a důsledků svých vlastních rozhodnutí.

Navzdory paternalismu však nejsme od přírody iracionální ztracenci. Jsme myslící bytosti, které mohou a musí racionálně posuzovat, jaké jednání slouží našim zájmům. Následky, které plynou z přehlížení tohoto faktu, mohou mít bezpočet podob – od odpírání oprávněných požitků až k opatřením, která nás mohou doslova zabít: na jedné straně 26-letý zdravý člověk, jemuž je zabráněno vychutnat si jídlo, v němž jsou obsažené trans-mastné kyseliny, na druhé straně 75-letý stařec, kterému je zabráněno užívat nevyzkoušený, experimentální lék, bez něhož nepochybně zemře.

Tím, že protikuřácké hnutí využívá vládního donucování, a chce nás připravit o svobodu zvolit si, co chceme konzumovat, se stalo nikoliv spojencem, ale nepřítelem snahy o zdravý a šťastný život.

Přeložil Luboš Zálom
duben 2009