Myšlenku jakkoliv
správnou lze snadno dezinterpretovat a pošpinit. V měsíčníku Terra Libera
nedávno vyšel český překlad článku The Sociology of the Ayn Rand Cult z roku 1972,
jehož autorem je ekonom Murray N. Rothbard. Dlouho jsem váhal, jestli mám na
překlad Rothbardova článku nějak reagovat, nakonec jsem dospěl k závěru, že mu
rád udělám reklamu.
Zásadní slabinou textu je absence důkazů a faktů:
- žádná citace z díla Randové nebo jiných objektivistických intelektuálů, pomocí které by Rothbard dokázal svoje tvrzení
- tvrzení, které Rothbard předkládal jako
evidentní, bez náznaku, jak k nim dospěl a jak je možné si je ověřit [1] - odvolávání se na bezejmenné „svědky“
Polemizovat s
tvrzeními Rothbarda v článku nemá v podstatě žádnou cenu, protože od začátku do
konce je plný arbitrárních tvrzení bez pojítka k realitě. Bez jakékoliv
nadsázky Rothbardův článek nepatří do oblasti seriózní analýzy sociologické
nebo jiné, ale je na intelektuální úrovni satirické povídky jako je třeba
Zelený Raoul v časopisu Reflex. Je těžké uvěřit tomu, že někdo, kdo se pokládá
za vědce v oblasti společenských věd, mohl něco podobného napsat (teď
nehodnotím závěry, ale metodologii textu) jinak než jako satiru. Libertariáni
přesto všechno hodnotí Rothbardův text jako: „první revizionistický pohled na
Randovou z libertariánské pozice.“ [2]
Terra Libera vydala Rothbardův text bez jakéhokoliv komentáře, že jde o satiru, tudíž její
vydavatelé předstírají nebo jsou sami přesvědčeni o tom, že jde o vážně
myšlenou hodnotnou analýzu. Nevím, co je horší.
Kdo chce poznat dílo Randové nebo si udělat úsudek o jejím životě, měl by tak učinit
z primárních pramenů nebo z děl, které se odvolávají na dohledatelné
důkazy.
[1] Jedinou výjimkou je citace z časopisu Newsweek.
[2] viz Terra Libera nebo http://www.lewrockwell.com/rothbard/rothbard23.html
Myslím si, že se to tento Rothbardův článek do žádného seriózního časopisu nebo novin nehodí. Hodilo by se to spíš do časopisu typu Story, deníku Blesk nebo časopisu Spy. Rothbard se ve svém pamfletu rozhodl pro chytrou věc – sám věděl, že existuje obrovská propast v myšlenkách objektivismu a jeho subjektivistickými názory– rozhodl se, že nebude útočit na objektivistické myšlenky, ale že zaútočí na členy „objektivistického hnutí“ tím, že je zesměšní. V jeho pamfletu není žádná seriózní polemika, diskuse, vyvracení názorů – spíš je naopak překrucuje a dokazuje tím, že objektivistickou literaturu nečetl nebo ji nepochopil. Rothbard totiž ve svém pamfletu nepřímo útočí především na samotný základ objektivismu – totiž na objektivitu. Útok proti možnosti objektivnosti poznání, objektivním hodnotám, objektivním ctnostem je veden podle, nečestně a neseriózně– zesměšňováním, nařčením z jakéhosi kultu (mnohé čtenáře pak může napadnout implikace objektivismus=kult). Málokdo dnes ví, jak to tehdy s Randovou a jejími následovníky bylo, ale když Rothbard překrucuje ve svém pamfletu objektivistické myšlenky, zdá se mi to příliš. Nehledě na to, že jsem četl mnoho jiných úhlů pohledu na historii objektivistického hnutí (ne všechny byly orientované pro-Randovou), které historii hnutí vykládají podstatně jinak. Myšlenky nějakého člověka by se neměli hodnotit podle toho jak žil.
Díky mylnému pojetí subjektivity je pro Rothbarda i pojem individualismus roven „dělat si co chci, cítím, co mě napadne..“ – Srovnejte např. rozdíl s H. Roarkem v The Fountainhead.
ano!