Letošní Nobelovu cenu za fyziku dostali dva američtí vědci. Svým výzkumem prý významně podpořili teorii Velkého třesku a přispěli tak k vysvětlení vzniku vesmíru. Pokud oba vědci výsledky svého bádaní skutečně takto interpretují, pak se oba zásadně mýlí a za zásadní omyly by se Nobelova cena udělovat neměla.
Pojem vesmír je souhrnem všeho, co existuje. Jeho jednotlivé součásti (planety, galaxie, atd.) vznikaly a zanikaly, vznikají a zanikají a bude tomu tak i nadále. Neplatí to však o vesmíru jako celku. Ten nikdy nevznikl, vždy existoval. Nemohl vzniknout z něčeho, co existovalo, protože to, co již existovalo, bylo součástí vesmíru – a to právě proto, protože vesmír je pojmem zahrnujícím úplně vše. Nic mimo něj neexistuje, vše už je v něm obsaženo, zahrnuto. Vesmír nemohl ani „vzniknout“ z ničeho. Žádné „nic“, z něhož měl vesmír „vzniknout“, nebylo a nemohlo existovat. Jak správně tvrdil již řecký filozof Parmenides: co existuje, existuje, a existuje právě jen to. Myšlenka, že před vesmírem zde existovalo nějaké „nic“, z něhož vesmír vznikl, postrádá smysl, protože žádné „nic“ neexistuje. Slůvko „nic“ je pouze lidským pojmem vyjadřujícím absenci něčeho konkrétního, nikoli pojmem vztahujícím se na nějaký existující jev v realitě. Řeknu-li „na stole nic není“, mám tím na mysli, že tam nejsou žádné konkrétní věci (různé předměty, které tam obvykle bývají nebo by mohly být). Nemíním tím tedy to, že tam je nějaké „nic“, nějaká prázdnota.
Zmatek netkví jen v pojmu „nic“, ale i v pojmu „vzniknout“. Pojem „vzniknout“ nelze použít v souvislosti s vesmírem jako celkem, neboť pojem „vzniknout“ vždy znamená, že něco, co neexistovalo, začalo existovat – na základě jistých předtím již existujících věcí a/nebo okolností. Z něčeho (nebo na základě něčeho), co již existuje, vzniká něco jiného. Nikdy nemůže „vznikat“ něco z ničeho, protože vždy něco existuje. A pokud někdo přesto chce setrvat v absurdní představě „něco z ničeho“, neměl by k tomu zneužívat pojmu „vzniknout“. Měl by si vymyslet jiný termín.
Žádné fyzikální nebo jiné vědecké pozorování a odvozování nemůže nikdy zvrátit a popřít to, co je od začátku evidentní: existují jen jednotlivé konkrétní věci, jevy, vlastnosti a jen ty pozorujeme, abychom je pak pojmově klasifikovali či shrnovali do skupin. Vesmír je jen lidský abstraktní (dokonce nejabstraktnější) pojem, pojem pro celek, tj. pro souhrn všech konkrétně existujících věcí. Proto nemůže vznikat či zanikat. V této otázce je kompetentní pouze filozofie, nikoli fyzika. Astrofyzika může a měla by vysvětlovat vznik galaxií či hvězd apod., ale nikoli vesmíru (tj. existence) jako celku. Tím totiž fyzika mírou obecnosti svých závěrů přesahuje mimo svůj speciální záběr, překračuje rámec své kompetence a (možná bezděky) vyslovuje filozofické úvahy a tvrzení. A racionální filozofie je oprávněna a povinna ji zastavit, je-li to nutné. Musí použít „právo veta“, když věda říká evidentní nesmysly.
Zmínění dva američtí fyzikové možná zásadně přispěli k vysvětlení vzniku hvězd a galaxií či jiných astrofyzikálních jevů a možná si skutečně Nobelovu cenu zaslouží. Určitě si ji však nezaslouží za vysvětlení vzniku vesmíru. Ať byl velký třesk čímkoli, nebo nebyl vůbec, vesmír při něm určitě nevznikl.
Pane Schneider, vločky ze zmrzlého vodíku vyšly z výpočtu asi 1cm velké a jedna od druhé vzdálené 20 000km. Velikost i hmotnost vloček mně vyšla z přesných měření COBE, jednak ze shody v zastínění vesmíru 0,8 mag/Gpc a z viriálových hmotností prvého i druhého druhu. Popsáno je to souhrnně v mé poslední práci" Je současná kosmologie vědou?" resp. v předchozích pracech dle seznamu mé literatury tam uvedeného. Srážka sond s vločkami 20 000km vzdálenými je vysoce nepravděpodobná a těžko měřitelná.
Již jsem chtěl skončit a uvažovat o uveřejnění někteřých mých praci – knih – na internetu, aby si je mohli přečíst i mimopražští. Zatím se mi nepodařilo převést text mých prací z Dosu T 602. Zatím tedy mohu říci jen k doporučovanému srovnání mého modelu s klasickým modelem, tj. vědou uznávaným v současnosti, kterým je standardní kosmologický model, že toto srovníní je podrobně uvedeno v mé práci " Je současná kosmologie vědou ". Než se mi podaří toto srovnání dát do internetu, mohou si to přečíst jen návštěvníci Prahy v uvedených knihovnách. Proto velmi stručně uvedu, že základem bludu o rozpínání vesmíru je naprosto nesprávná interpretace Dopplerova principu na posun spektrálních čar ve světle vzdálených galaxií k červenému konci spektra, což je důkazem energeticky oslabeného světla. Dopplerův princip tuto ztrátu energie vykládá vzdalováním galaxií. V mé práci " Interakce světla s gravitací " dokazuji, že průchodem fotonů skalárním gravitačním polem od všech hmot vesmíru, ztrácí každý foton stejné kvantum energie na délce svého vlnového klubka. Výpočet udal stejný rudý posuv i pro vektorové gravitační pole od hvězdy zanikající podél dráhy světla vyslaného od hvězdy. Tomu se říká gravitační rudý posuv. Skalární gravitční pole v mezigalaktickém prostoru je přirozeně převážně bezsměrové, ale v nekonečném vesmíru má stálou velikost a proto rudý kosmologický rudý posuv je mírou vzdálenosti. Kosmologický posuv je proto spíše mírou vzdálenosti než vzdalování zdroje světla. U gravitačního posuvu jeho energetická ztráta naprosto přesně souhlasí s výstupní prací fotonu z hvězdy. U kosmologického posuvu se na ztrátu energie nevěřilo pro neznalost v co se energie fotonu mění. V mých pracech jsem ukázal, že interakcí s gravitačními poli mohou kvanta energie, mnou nazvaná "bono", a ztrácená na vlných délkách světla, zvyšovat gravitační energii celého vesmíru. Více podrobností v mých pracech. O nesprávné interpretaci Doplerpva principu psali i jiní, nejsem sám.
Oprava: Nikoliv pane Kinkore, ale pane Novotný.
K zajímavé poznámce J.Navrátila mám několik připomínek. S jeho názorem plně souhlasím zvláště v zakončení příspěvku, abych také nebyl podezříván z vědeckého rouhačství, že myslím jinak než uznávaná současná vědecká kosmologie.To, že mám diplom ve kterém se stručně říká, že jsem pod ochranou presidenta Československé republiky, dělá ze mě vědce jen po formální stránce. Daleko více si myslím o mém prvním otištěném článku ve Vesmíru č.5 z roku 1941, že již ve studentských letech na reálce jsem začal myslet vědecky. Krátký článek měl název " Některé formy dráždivosti u nálevníkú " a byl doporučen prof.V Hainerem, kterému se líbil.Při pozorování nálevníků v mikroskopu jsem chtěl vědět, jak asi myslí. Všichni při víření polykali bakterie a spory, a plnili jimi vakuoly. Místo přirozené jejich potravy jsem jim nabídl barevný roztok mikrokrystaků. A hle, nálevníci, např. vířenky a j. žrali všechno na co přišli a jejich vakuoly byly barevné. Naproti tomu vířníci, např. Rotifer vulgaris, se při styku s barevným oblakem okamžitě obrátili a odpluli do nezabarvené vody. Tak jsem už tenkráte zkoumal inteligenci nejnižších živočichů a to mě dodnes těší. Těší mě i to, že jsem již tehdá vyráběl umělé nálevníky ze železných mikropilinek o rozměrech několika mikrometrů, kteří rotovali a proběhávali zorným polem mikroskopu vlivem střídavého magnetického pole jako živí. Jejich střety s opravdovými nálevníky byly zajímavé. Toto uvádím proto, že již od mládí mě dráždilo poznávání neznámého a proto i dnes v důchodu mě dráždí tajemství vesmíru a děsí nepravdivé bludy o rozpínání celého vesmíru, začínající nesprávnou interpretací Dopplrova principu na červené posuvy spektrálních čar světla ze vzdálených galaxií.
Potěšila mě i rada k založení webové stránky, o které možná budu uvažovat. Mé práce dávané do "prestyžních" knihoven v Praze jsem pokládal za dostatečné pro podchycení zájmu pražských studentú astronomického zaměření. O internetu jsem neuvažovat, protože mé články jsou tištěné v 602 na starším počítači a obtížně převoditelné na internet. Od studentů spíše mohu očekávat zamyšlení a snad i založení svých kariér na nových myšlenkách, než od starších profesorů, kteří dlouhá léta přednášeli podle mě bludy, nebo o nich vydávali knihy. Podobné myšlenky nemám však já sám. I vědci, jako astronom Halton Arp, neuznává výklad rudého posuvu Dopplerovým pribcipem, rovněž i světoznámý astronom Fred Hoyle počítá věk vesmíru v bilionech let a ve velký třesk nevěří. Já sám prací " Je současná kosmologie vědou? " , popř. i zcela poslední prací
" Záření vodíkových vloček" chci končit, neboť k současné kosmologii jsem asi řekl vše podstané.
V mých předchozích připomínkách chci opravit jen závažný překlep a to, že vodíkové vločky zastiňiují oblohu 0.8 mag / Gpc, tedy na jeden gigaparsec, tj, asi na vzdálenost 3.3 miliardy světelných let. Mylně uvedených 0.8mag/pc by vedlo k tomu, že bychom neviděli skoro ani hvězdy naší Galaxie. Přesto však uvedené zastínění, představované asi centimetrovými vločkami 3.1 K teplými a vzdálenými jedna od druhé 20000km, stačí k tomu, aby vytvořilo téměř plnou stěnu zářícího vesmírného pozadí o teplotě 2.35 K, což je chybně nazýváno reliktním zářením.
K otázce je-li lívanec galaxií 80 % vesmíru se nemohu vyjádřit, protože mě se jeví vesmír jako nekonečný. Sám jsem se ovšem nechtěl tímto matematickým pojmem ve svých pracech vyjadřovat a nahrazoval jsem ho jako nedohledný. Jsem prostě pro fakta. Kam vidíme, tam vidíme. Dnes snad do 7 Gpc, tedy snad do 20 miliard světelných let. Ani v takovém, a snad ještě větším vesmíru nebude lívanec galaxií téměř celým vesmírem. O takových výmyslech neuvažuji.
Své práce nepokládám za pravdu o vesmíru, ale jen za práce podstaně pravděpodobnější
než říká současná kosmologie. To jsem konečně řekl již ve svých pracech. Dokonce o Bohu se zmiňuji jako o pojmu z filozofické kategorie rovnocennému s pojmem vesmíru, se vším existujícím.
Dokonce Bohu se připisuje i smysl jeho počínání, což bohužel vidím i v přírodě, vesmíru, i já,
Proto mluvím např. o predátorech, jejichž smysl je v přírodě nepopiratený. Konec filozofování.
Pro mě je velký třesk jako vznik celého vesmíru nepoznaná a vysoce nepravděpodobná událost. Konec !
Jen bych si dovolil malou poznámku ke snaze oslovit studenty. Sice nestuduji na MFF (studuji na 1.lékařské fakutě), ale předpokládám, že i studenti z MFF jsou vychovávání v podobném duchu. Vzhledem k explozivnímu nárůstu informací se při studiu používá několik jednoduchých informačních filtrů, především pak způsob publikace. Upřednostňovány jsou časopisecké publikace psané v angličtině a prošlé recenzním řízením, poté habilitační a dizertační práce a nakonec práce v lokálních (národních) časopisech. Publikace vydané vlastním nákladem jsou chápány spíše jako kuriozita až bláznovství. Vhodnější je popularizační (tj. názornou a odlehčenou formou) oslovit studenty SŠ, samozřejmě s možností prostudovat si celou teorii (a nejlépe nabídnout i srovnání s klasickým modelem).
Pro konverzi dokumentů z formátu T602 do vhodnějšího formátu můžete zkusit freeware konvertory, ke stažení jsou např. na adresách:
http://peprsoft.cz/produkty/word.htm
http://www.volny.cz/brozm/t602vw/
http://www.srnet.cz/~stepan/sw/t602html.shtml
Správnost jsem neměl možnost otestovat…
K příspěvkům, jak ztrácí foton energii nemohu krátce odpovědět jinak, než přečíst si mé knihy jejichž seznam uvádím v knize " Je současná kosmologie vědou? " Název kniha, někde jen práce, uvádím protože některá má až 80 stran. Spíše bych mohl své práce nazvat "samizdaty" , neboť jako důchodcenemohu dát asi 50 000 Kč za tenkou brožuru, jako např, Ing Valentin Weizettl za tenkou brožuru o názvu "Kosmologie – dogmata a mýty !. Proto omezený počet vlastnoručně vyrobených výtiskú jsem mohl dát jen do něktrých knihoven, aby se zájemci o pokroky v kosmologii mohli s nimy seznámit. V časopisech a na přednáškách v České asronomické společnosti na Petříně, či v Kosmologické sekci, jsem se stkával sice s názorem, že mé práce jdou proti světové vědě, ale nikdy a nikde mě nebyla vytknuta konkrétní chyby v mých výpočtech či úvahách. Toho jsem si samozřejmě vědom, že mé práce jsou v zásadním rozporu se standardním kosmologickým modelem vycházejícím z naprosto dokázaného prý rozpínání vesmíru. Více nemohu doporučit, než mé práce číst. O ztrátě energie fotonu píši v práci L.4 o názvu " Nový model interakce světla s gravitací" tak, že foton ztrácí kvanta "bono" o velikosti 2.0618 E-51 J interakcí světla s konečnou gravitací v každém místě vesmírného prostoru od všech hmot nekonečného vesmíru. Všemi směry tak asi zvyšují energii gravitonů. Velikost kvant Bono ale souhlasí s interakcí na vlnové délce každého elektromagneticko vlnění, od radiových vln po gama záření. Odmítání mých článkú do odborných časopisů mě neodradilo od šíření mých objevů v kosmologii. Myslím, že pročtením mých 10ti knih může být zajímavé pro toho, kdo se o vesmír zajímá. Jedenáctá kniha je spíše pná výpočtů, dokazujících , že že vločky zmrzlého vodíku ve vesmíru dokáží zastínit oébůohu 0.8 mag/pc a zářit jako mylně nazývané reliktní záření o změřenétepltě 2.735 K. Více nelze stručně říci, lépeje přečíst moje práce. Uvítal bych věcné připomínky, zvláště kde se mýlím. O nesouladu se standardním kosmologickým modelem, tedy se současnou světovou vědou, vím. Aby se zájemci o kosmologii více dozvěděli, proto jsem byl nucen vydávat "samizdaty".
Divím se, že jste se nerozhodl pro standartní řešení, tedy si zřídit webovou stránku a své publikace prostě vystavit. Jde o řešení velmi levné (0Kč – Freehosting až cca 1500-2000/rok při pronájmu domény). Pokud neovládáte HTML a chcete vytvořit jednoduchou webovou stránku na freehostingu, kde by si mohl zájemce Vaše práce přečíst, klidně se na mě obraťte (práce zdarma, ať zahýbu objektivitům žlučí). Kontaktní mail je Formol-zavináč-seznam-tečka-cz
K příspěvku o Bohu podotýkám, že to není podstatné pro rozpínání vesmíru. Chtěl jsem reagovat na některé mylné názory o velkém třesku jako stvoření vesmíru Bohem. Velký třesk vznikl logicky z mylněho názoru o o globálním rozpínání vesmíru zpětným chodem času. O tom píší významní vědci a proto pokládám rozpínání vesmíru za základní omyl. Že pokládám kategorii Boha , mnou definovanou vesmírem, za stejně nepoznatelné tajemství, je podobné názoru jezuity George Coina, vedoucího Vatikánské astronomické observatoře. Poznání vesmírných tajemství je možné. Při správně položené otázce dokážeme porozumět konkrétnímu problému a řešit jej. Důkazy vidíme nejlépe v technice : letadla létají, počítače za nás myslí atd. Nejsem agnostik, ale všemu nikdy neporozumíme, to je věc víry, že ve vesmíru to chodí nepochopitelně účelně, včetně predátorů. Pokládám se za vědce, i když věřím mnohému, včetně intuice. Kdyby vědec nevěřil, že jde správným směrem, tak nic neobjeví.. Díky tomu mám desítky udělených patentů. Proto končím " k tomu omáhej mě Bůh.
Základním poznatkem pro většinu kosmologických modelů je údajný poznatek o rozpínání vesmíru.
Slovem "údajný" autor hned ze začátku naznačujče, že všeobecnému rozpínání vesmíru nevěří. Jak ten blud dle autora vznikl ? Z prvního Einsteinova stacionárního modelu vesmíru z roku 1917,
resp. z rovnic pole obecné teorie relativity, jiní vědci dokázali, že vesmír se musí chovat dynamicky, např. se rozpínat či smršťovat. To údajně potvrdila pozorování Edwina Hubblea zvětšování posuvu spektrálních čar k červenému konci ve světle velmi vzdálených galaxií, s jejich vzdáleností. Tím se ale objevila nehoráznost, že jsme středem vesmíru, neboť tyto rudé posuvy byly vykládány dle Dopplerova principu vzdalováním galaxií právě od nás ! Aby se tento rozpor odstranil, bylo přijato přijatelné vysvětlení o všeobecném rozpínání vesmíru, kde z jakékoli
galexie se bude stejně jevit rozpínání vesmíru jako z naší. Tomuto výkladu uvěřila již většina astronomů a nakonec i sám Einstein svúj statický model uznal za největší omyl svého života. Jeho přiznání omylu pokládá autor právě za jeho největší životní omyl, neboť sám ve svých pracech ke statickému modelu dospěl.
Řadu autorvých prací najde čtenář v Praze v Klementinu v Národní knihovně nebo tamtéž ve Státní technické knihovně, popř. na Štefánikově hvězdárně na Petříně. Úplný seznam všech autorových prací k tomuto tématu je v poslední desáté knize o názvu " Je současná kosmologie vědou ? "
Autor vychází z toho, že daleko logičtější výklad rudých posuvů úměrných vzdálenosti "právě od nás" je vyvolán energetickou ztrátou světla (fotonů), dříve často nazývanou únavou světla. Vzdalováním zdroje světla je sice také vyvolána energetická ztráta světla, ale přenosová ztráta přenášené energie světla z galaxií úměrná vzdálenosti přenosu je daleko logičtější. Zbývá jen vysvětlit, jak světlo energii cestou vesmírem ztrácí. To jsem popsal v knize " Nový model interakce světla s gravitací " z roku 1996. Stručně lze říci, že autorův model vesmíru je vcelku stacionární
a tudíž se globálně ani nerozpíná ani nesmršťuje. Objevem většiny temné hmoty v podobě asi 1 cm velkých vloček zmrzlého vodíku teplých 3.1 K, zářících ze všech stran vesmíru jako 2.35 K nazývané nesprávně reliktním zářením. Celková hustota vloček ve vesmíru představuje asi 22 násobek hmoty viditelné, takže asi na ostatní nezářivou hmotu toho mnoho nezbývá.
V některých diskusních příspěvcích se mluví o Bohu a o stvoření vesmíru. Pro mě Bůh je ve shodě s jezuitou Georgem Coinem, vedoucím vatikánské astronomické observatoře u Castel Gandolfo, největším tajemstvím, a pro deklarovanou všudypřítomnost mnoha náboženstvími, je Bohem pro mě celý vesmír včetně nás, živých bytostí. Desátou knihou vlastně končím. Prohřešek současné kosmologie proti vědě pokládám ve smyslu vyjádření Thomase Chamberlaina z r.1899 jen jako klam, postavený na nepodložených předpokladech.
Jak, podle čeho může pozorovatel na pozorovatelně-Zem tvrdit, že se vesmír rozpíná ( tedy pouze rozpíná ; Fridmanovým rovnicím neodporuje smršťování ) když lze vzít jiného pozorovatele, velkého jako 80% vesmíru – lívanec galaxií a tento „lívanec“ jako „jeden kus-blok hmotvý“ může tvrdit, že se vesmír ( od něj do Periferie ) nerozpíná, ale naopak se časoprostor do mikrostruktur, do mikrosvěta zcvrkává, smršťuje ! Jaký je rozdíl mezi těmito tvrzeními ??? Proč v tom hraje roli „velikost pozorovatele“ ? Atom-pozorovatel ( ve své soustavě ) pozoruje do makrosvěta, že se Vesmír-časoprostor rozpíná… ale Velkopozorovatel-lívanec galaktický jako „kus-pozorovatelna“ ( ve své soustavě ) tvrdí, že se vše „dovnitř“ vesmíru zmenšuje, zcvrkává !! Kdo má víc pravdy, a proč ? To, že Zem-pozorovatel dostane do přístroje foton-informačního posla z kvasaru a z Periferie s dopplerovským posunem ve spektru z vlivu pootočení soustav ( Loerntz není transformace ze soustavy do soustavy, ale je to porovnání dvou pootočených soustav soustavy emitenta a domácí pozorovatelny ), tak to ještě neznamená, že jev rozpínání jako informace sejmutá z fotonu je důkazem >jen< rozpínání Vesmíru. Objekt-Lívanec-galaxie může dostávat >do svých přístrojů< z mikrokosmu fotony jako posly informace s jiným posunem ve spektrech a on to vyhodnotí jako zcvrkávání vesmíru a všech objektů uvnitř dovnitř ( ? )
Prosím o to, aby mě nikdo neobviňoval z vědeckéhou rouhačství a pomatenosti, jen proto, že myslím, přemýšlím a plodím úvahy ; samozřejmě nepodložené jako hypotetické vize
Ta vaše hypotéza o "únavě světla" je zajímavá, nicméně "podezřelá", jak zní anglický termín? Jaký je princip? Minochodem, není příliš odvážné nazvat 12 stran knihou?
Proč většina vašich "děl" nevyšla formou článků v odborných časopisech?
Tak jsem pátral po internetu (do Prahy se dostanu až koncem února, takže jsem omezen v přístupu k tištěným materiálům v knihovnách), ale k "únavě světla" jsem nalezl jen vaše kratičké vyjádření v časopise Vesmír 73, 604, 1994/11. Tam nastíněná úvaha svědčí buď o vaší genialitě nebo naprosto ignorantském přístupu ke kvantové fyzice. Jakým mechanizmem by foton ztrácel (nebo trousil?) energii jinak než po kvantech? V jaké formě? (fotonu, pochopitelně ;), ale jde mi spíše o směr…).
Mam novou definici Boha. Buh = neznalost bez ochoty poznat. Buh pravil: "Zeme je placata" = nevime, jaky ma zeme tvar. Buh je vesmir = nevime, jak to chodi. Vedec, ktery veri, neni vedec.
No, vy nazyvate "celý vesmír včetně nás, živých bytostí" Bohem. Ale proc? Je proto presnejsi pojem – existence. Divim se, ze jako vedec date na pohadky – kazde nabozenstvi je jedna velka pohadka. Nabozenstvi vznikala v dobe, kdy lide ani nevedeli, co je to blesk. Kazdy si mohl vymyslet kdejaky zazrak. Vedec byl mel sledovat fakta. Buh neni fakt, ale pekny blabol! Take pisete, ze "Prohřešek současné kosmologie proti vědě pokládám ve smyslu vyjádření Thomase Chamberlaina z r.1899 jen jako klam, postavený na nepodložených předpokladech." Neni nahodou Buh nepodlozeny predpoklad?
Check your premises 😉
Lopta zivota
Cely zakladny vzorec zivota a sveta spociva v protikladoch.
Usecka reality s opacnymi koncami na principe duality
Škála moznosti medzi protikladmi a je to co dava vyznam rozmanitosti
„Keby nebolo nestastia, neslo by definovat stastie ktore by stratilo vyznam“
Pod pojmom zivot-svet si predstavujem sucet vsetkych tychto opacnych velicin hmoty priestoru prirody zmyslov a prezivani ci pocitov.
Viem ze, mnoho hodnot je nemozne stanovit kedze sa menia od pohladu na ne, vzorec je ale brany ako celok cize ide o nieco co sa da oznacit ako nieco co existuje …
Vsetko naokolo je dosledkom rozneho vytvorenia „rohu“ zo škaly sortimentu moznosti ktore su pritomne na usecke od kladu po zapor, od podlahy po strop, bocnej steny po druhu… zivota po smrt…
Protiklady vlastne udavaju najkrajnejsie moznosti, cize udavaju hranice ktore v hmote a prislusnom zivote nemozno prekrocit..
Vzorec ktory som skopala vlastne (ked domyslime priestorovost) ma gulaty tvar.. Podobny planetam ktore kruzia okolo inych..
Pohyb v kruhu je znazornenie nekonecna, aj ked sa opakujeme cesta ide stale dopredu bez hranice…
Rovnako ako nenajdeme koniec na lopte ci na svete, je moj gulaty vzorec tiez trochu odrazom neustaleho kolobehu.
Bod v strede -0
Kebyze za neutralny bod berieme stred gulateho vzorca, tak dostaneme bod z ktoreho vlastne mohlo vsetko vzniknut postupnym rozpinanim….(velky tresk bol tusim podobneho principu)
Ale ak vsetko malo kdesi zaciatok, ako mozme hovorit o nekonecnosti ked ta by mala byt minulostou aj buducnostou… Takze nekonecno je pojem ktory nemoze nikto pocas zivota potvrdit pretoze videl a poznal len nieco co sa mu zda nekonecne.. (ako cakanie na widlibus v snehovej kalamite
Byt ci prežit
Nesputana volnost v ramci moznosti otvara vsetky dvere poznani v palaci zivota…
Nevedomost co je volnost , ktora moze spravit zo zivota jedinecnu skusenost mimo večnost a nie upätost a masovost, ktora sposobuje samu blbost –od vojen po atentaty ci nicenie sa zabvistou …
Obmedzenia a ploty nepostavene zivotom ale spolocnostou, ako aj nehorazne lipnutie na zivote nedovoluje uvolnit puta slobode, s ktorou uz nieje clovek podriadeny nijakemu nazoru ci blbosti v ktorej vsetci beru vsetko smrtelne vazne“ hrabu ako skrecky za kazdu cenu a miesto objavovania seba sameho len riesia inych.. Ci uz ako idealy alebo ich odcudzuju ci zavidia, miesto poznania v sebe samom a zaujmu len o tych na ktorych im zalezi a vazenia si ich bez potreby kritizovat ci opakovat…
Jestli je autor filozof, pak byl Hitler komunista!
Což byl :)))
Pane Kinkore, dostal jste se do pasti částečně vlastní neznalostí pojmů v češtině. Pojem Vesmír (s velkým "V") označuje náš aktuální a více či méně poznatelný svět. Pojem vesmír (s malým "v") označuje jakýkoliv jiný možný hypotetický Vesmír. Pro účely filozofických diskuzí na téma "supervesmír" se nabízí pojem univerzum nebo všehomír.
Chyba v záměně pojmů je u laika omluvitelná. U člověka, který chce být filozofem, budí ovšem vážné podezření, že jde o záměrné zneužití klamných důkazů ve svůj prospěch.
…a to urcuje kdo? vy, petr, karel, nebo olina?
Kdo by měl co určovat? Pokud jde o pojmy, tak kritizuji pan Kinkora, že zneužívá synonym…
kdo urcuje vyznam pojmu vesmir?
nechte si to slovo patentovat a žalujte každého, kdo jej použije jiným způsobem…:-))).
Já osobně, používaje zdravý rozum, se budu v interpretaci slova "vesmír" přiklánět k astrofyzikům, kteří o něm jaksi vědí mnohem víc, než pan Kinkor – tedy jako časoprostorovou entitu, v níž platí určitá pravidla jako například fyzikální zákony a podobně. A která má, samozřejmě, i svoji historii.
Definice "vesmír" coby "všehomír", tedy výraz definující vše, co existuje, je sám o sobě nesmyslem a to z toho důvodu, že jsme dosud neprokázali, že množina existujících vztahů a časoprostorových entit je konečná. Pokud je nekonečná, pak neplatí výraz "vše", jelikož jej u nekonečné množiny nelze patřičně definovat. V tom případě máte problém s definicemi slov "vše" a "existuje", což se ve filozofově představě vztahuje pouze k jeho osobě, tudíž nejde v pravém slova smyslu o důkaz či definici, jelikož tato definice v mozku nevyvolá konkrétní jednoznaně interpretovatelnou představu a každý tak může mluvit o čemkoli.
Už to řekl filmová postava profesor Hrbolek: "no dobře, ale zůstaňme u osvědčeného označení 19. století…"
V psychiatrii podobným myšlenkovým postupům v některých případech říkáme inventorní blud….:-)))
dekuji,
velky tresk serospinal do ceho?
velky tresk se nerozpinal do niceho, cas a prostor vznika soucasne s nim
no ale to jste jen zopakoval to co jsem již napsal 🙂
Zkuste také hledat na netu zda existuje "čistý altruismus" (pure altruism), jenž by v základech neměl egoistickou motivaci. To je klíč k náhlédnutí omylu objektivismu.
Jeden nevědecká článek v angličtině je tady
http://www.unc.edu/~bhpratt/pratt7.html
"Altruismus s egoistickou motivaci" – co je to za nesmysl? Budto cinim neco pro neco – i kdyby by to melo byt potencialni neco – nebo to cinim pro nic, cili altruisticky. To, ze ostatni nekdy nevidi muj zajem a povazuji moje jejdnani za altruisticke, nemeni fakt, ze jednam sobecky.
Ale o tom uz bylo i na tomto webu napsano dost.
Vesmír ve fyzice zřejmě není užíván ve steném smyslu jako v "racionální" filosofii. Myslí se jím stávající existující FYZIKÁLNÍ SYSTÉM, s určitou hmotou a rozměry a fyzikálními vlastnostmi. Podle nyní převládajících teorií, které rozhodně nelze posuzovat VÝHRANDĚ FILOSOFICKY, předcházel vzniku takto vymezného vesmíru ztzv. BOD SINGULARITY, který nelze zkoumat. Při mezním přiblížení k tomuto bodu se rozměry vesmíru snižují na nulu, nelze definovat čas atd.
Možná nám racionální filosofové sdělí, že se fyzikové ve svých výpočtech pletou, ale prozatím bych jim navrhoval, aby se pokusili seriózněji rozlišovat své "filosofické" užívání pojmů od specifických významů, které mají termíny či sousloví jiných oborů. Možná pak přwestanou připomínat všeználky.
Jakým pojmem tedy označit vše, co existuje? Jaký pojem používají fyzici?
se nezabývá ničím takovým jako všechno vůbec. Tím se právě zabývají filosofové, ovšem ztotožňovat vesmír takto chápaný s fyzikálním souhrnem jsoucen je stejně nepatřičné jako vytýkat lékařům, že je nezajímá celý člověk, a přesto mluví o léčbě lidí.
Tato debata je pro mne zajímavá pouze jako doklad určitého nepřiměřeného postupu, který vznikne přílišnou expanzivností filosofů. Samozřejmě jsem spíš filosof (a ještě k tomu "filosof komunikace") než vědec, proto zde o vesmíru ve fyzice nemohu nic relevantního říci. Ovšem plést se do práce vědcům není vhodné, dokud nezačnou mluvit o vědeckém řízení lidského života, to jsou věci, o kterých naprosto nic nevědí zase oni.
Tak řekněte, proč je to nepatřičné. Nejdříve přiznáte, že jde o filozofickou otázku, a v druhém odstavci zase řeknete, že jde o přílišnou expanzivnost filosofů. Napište, jaká je fyzikální definice vesmíru a jakým pojmem má být označena veškerá existence. Zatím to vypadá, že nemáte co říci. Takových mudrců je všude dostatek.
Velký třesk je podle fyziky okamžikem, kdy vzniklo to, čemu říkáme vesmír. Proto jsme dnes schopni říci, co se událo například několik milisekund po vzniku vesmíru. Tento vědecký model, ostatně jako žádný jiný ve vědě jako takové, ovšem nemá žádnou ambici vysvětlova vesmír z filosofického hlediska. A už vůbec neříká, že by něco vzniklo z ničeho. Z tohoto pohledu je článek pana Kinkora pouhým trapným slohovým cvičením.
Dnes je v běžné řeči pojem vesmíru totožný s vědeckým, fyzikálním chápáním vesmíru, tedy jako určité časové a prostorové konfigurace hmoty (pak už snad i objektivista pochopí, že v rámci tohoto modelu lze hovořit o počátku a konci, rozpínání a smrštování a přitom netvrdit, že by něco vznikalo z ničeho). Abychom se totiž mohli pane Kinkore dorozumět, musíme používat stejný pojmový aparát a v rámci něj poukazovat na vnitřní logické chyby. Tím, že si vesmír definujete tak, jak byl možná chápán dříve, sice zjistíte, že nyní se všichni mýlí a vy máte pravdu, k diskusi ovšem ničím nepřispějete.
Stejně tomu je s altruismem, který chápete jako zlo a přitom nerespektujete význam tohoto pojmu. Samozřejmě, pokud někdo hlásá, že dávat a přitom za to nic nedostat zpět je správné, je to čistě teoreticky nesmysl, ale v praxi toto chování stejně neexistuje. I to navenek nejaltruističtější chování je v posledku sobecké. Stačí, aby lidé toto věděli a žádný objektivismus není potřeba. Altruismus totiž zvyšuje naše sobecké šance v životě. Paradox, co, ale jsou na to i pokusy z experimentální psychologie.
Jde o to změnit paradigma, o to se snaží i objektivismus, proto jsou mi některé jeho myšlenky velmi sympatické, ale dělá to špatně. Změnit paradigma můžete jen tak, že věci z původního paradigmatu budou dávat smysl. (Země se jeví jako placatá a přitom je kulatá, země se jeví jako nehybná, řítí se ohromnou rychlostí, klasická vs. kvantová fyzika – nové paradigma vždy vysvětlí bez problémů to první, integruje ho, tak jako s lidmi nic špatného není, když je altruismus běžnou součástí života – nové paradigma pouze osvětlí, že altruismus a sobectví jsou naše výrazy pro pozitivně a negativně vnímané chování, přestože obojí je v základu egoistické a navíc altruismus zvyšuje jedincovu šanci na uplatnění – nebo podle obj. život) Objektivismus by mohl hezky pomoci změnit tohle současné paradigma, bohužel se mu to nepovede, neboť zároveň vytváří nové paradigma, stejně partikulární, protože jsoucí v rozporu s realitou. Objektivismus je zcela nadbytečným, možná vnitřně konsistentním systémem, ale to je Marxův Kapitál taky…
"I to navenek nejaltruističtější chování je v posledku sobecké."
"Altruismus totiž zvyšuje naše sobecké šance v životě."
Tak tohle je tak trochu protimluv…
"Paradox, co, ale jsou na to i pokusy z experimentální psychologie."
Ty experimenty by mě celkem zajímaly.
"Objektivismus je zcela nadbytečným, možná vnitřně konsistentním systémem, ale to je Marxův Kapitál taky…"
Rozdíl mezi Marxem a objektivismem je v tom, že objektivismus vychází ze správných premis.
Zní to jako protimluv, zkusím to podat takto:
Uroveň 1 (význam pojmů v běžném jazyce) : 1-altruismus x 2-egoismus
Úroveň 2 (základní motivace jednání člověka: egoismus (je tedy základem egoismu a altruismu
v běžně chápaném jazyce)
(Problém je, že podle mne dochází k směšování těchto dvou úrovní, že zaměnujeme egoismus jako základní motivaci a egoismus jako v jeho pejorativním významu v běžném jazyce.
Nevím, jestli objektivismus vychází ze správných premis, ale i správné premisy nevedou nutně k "správné" filosofii.
Pokud jde o tu psychologii: takových pokusů jsou hromady a právě v odborných psychologických časopisech, četl jsem o nich v knize s názvem Experimentální psychologie myslím od portálu, ale dá se najít toho spoustu i na netu, například toto:
Abstract
Ethics & Behavior
1994, Vol. 4, No. 1, Pages 23-42
(doi:10.1207/s15327019eb0401_2)
A Reconsideration of Altruism From an Evolutionary and Psychodynamic Perspective
Yakov Shapiro, Glen O. Gabbard
Altruistic behavior and motivation has traditionally been regarded as a defense mechanism defined by the vicissitudes of instinctual gratification. In this article, we suggest that there exists a substantial body of evidence from the fields of ethology, infant research, and experimental psychology to support the existence of an independently motivated altruism that is nondefensive in nature. We attempt to show how the view of altruism as a universal motivational system stems from the recent developments in evolutionary theory and contributes to our understanding of intrapsychic factors influencing human behavior in general and the process of psychotherapy in particular. It is not our goal to prove the existence of "pure altruism" that can never be derived from selfish motives. Rather, our thesis is that self-oriented and altruistic motivations are equal and essential partners in human evolution and development. It is the optimal balance of these two forces that is necessary for evolutionary advancement and for psychological health.
Neříkám, že zrovna toto je ideální příklad, každopádně takovéto seriozní studie, kterých je možno najít na googlu více ukazují na povrchnost objektivismu, který neobstojí před realitou.
Ty seriózní studie povrchnost objektivismu neukazují. Naopak podle evoluční teorie tzv. "altruismus" prospívá samotnému "altruisticky" jednajícímu jedinci. Znamý příklad v knížkách o evoluci je jednání upírů, kteří když mají přebytek potravy tak se o ní podělí s jiným upírem, který zrovna nebyl při lovu úspěšný. Ten to potom však tomu druhému vrátí, když se situace vymění. Přestože se pro tento jev běžně používá pojem altruismus tak je jasné, že oba upíři na výměně získají. Pokud vim tak v psychologii se pojem altruismus občas používá podobně chybně.
Vždyt vy jste si ted sám ten objektivismus vyvrátil:-)
Proboha, vzdyt ale ja rikam to same 🙂
Já sem se snažil naznačit, že tam maj ten altruismus nesprávně definovaný. Jen sem to asi špatně napsal. Asi bych si měl po sobě ty příspěvky číst… 🙂
Altrusimus je například když si myslim, že mam povinnost pomoct komukoli, kdo o to požádá a při tom z toho nic mít nebudu. Tam se jednoznačně o žádnou výměnu nejedná.
Altruistické jednání není ani nevhodné ani špatné, pouze se neosvědčuje tehdy, když dotyčný altruista konkuruje vyzrálému objektivistovi. Z toho ovšem nelze odvodit, že je nesprávné něčeho se vzdávat, aby někdo jiný mohl něco získat, a to dokonce s plným vědomím, že mi to nikdy nevrátí ani že se to nestane obecným principem jednání, ze kterého bych já případně mohl později profitovat.
Popravdě řečeno kromě planého odsuzování a deklarací jsem se v objektivismu nesetkal s žádným odůvodněním toho, že altruistické jednání je špatné. Pouze se poukazuje na to, že někdy je vynucován prospěch ostatních na jednotlivci bez ohledu na jeho souhlas, ale takto vynucené jednání pak není ze strany toho jednotlivce altruismem a nelze na základě toho odsuzovat altruismus (ani tu povinnost, je – li odůvodněná).
Zato typicky altruistické jednání třeba Billa Gatese, které se tsalo předmětem kritiky pan Kinkora, představuje právě ten aristokratický nadbytek dobra, kterým velcí duchové vždy oplývají, uskutečnění radosti, kterou ze sebe šíří, z činu čiré vůle dávat. To je pravý altruismus a nevidím důvod ho odsuzovat. Má snad svobodný jedinec zakázáno pomáhat druhým?
přesně, souhlasím s vámi
Vaše myšlenky jsou zajímavé, ale ne úplně dotažené. Zastavím se třeba nad tím altruismem z pohledu dáváni – altruismus znamená vzdávat se hodnot za bud žádné, nebo nižší hodnoty. Egoismus znamená vzdávat se hodnot za hodnoty vyšší. Ex ante. I egoista může tedy rozdávat, rozdíl je však v tom, že očekává zvýšení svého prospěchu – i kdyby to měla být "jen" radost z radosti obdarovaného. Více se můžete dočíst v jiných článcích. A jinak přeháníte – objektivismus není vůbec nadbytečný. Naopak, je to velmi zásadní a velmi pozitivní milník v dějinách lidstva.
A ted přeháníte zase vy s tím milníkem :-), ne ted vážně,
jak objektivismus ví, že altruista se vzdává za hodnoty nižší, kdo je tím arbitrem.
Já jsem Peikoffa četl, vím že rozhodující a nejvyšší hodnota má být život, ta by měla tedy být tím arbitrem – ale ve skutečnosti být nemůže. Vemte si člověka, který miluje charitu natolik, že jí vše obětuje. Jak tohle chcete hodnotit – jednal sobecky, protože mu to přinášelo nejvyšší uspokojení a naplnění jeho života, ale jednal zároveň v běžném smyslu altruisticky. Je tedy hlupák, který neprozřel, že život znamená něco jiného? A tady se dostáváme dál, kdo bude definovat jaké chování je dostatečně pro-život, nějaký centrální mozek lidstva?
Neexistuje totiž žádná nejvyšší hodnota, ale taková kombinace hodnot, která přináší maximální uspokojení, což ukazuje například marginalistická revoluce v ekonomii.
Mimochodem, jak víte, že onen váš altruista nemá radost z radosti obdarovaného? Jinými slovy je třeba rozlišovat dvě úrovně chápání alt. a eg., tak jak jsem to napsal kolegovi níže.
Ach jo, pane Kinkore, odhlédnu-li od vašich naivních představ o Vesmíru, vaše myšlení by se schématicky dalo popsat takto:
1) vezmu pojem
2) redefinuji jej
3) na zaklade redefinovaneho pojmu hodnotim ostatni filosoficke myslenky
Výsledek :vsichni jsou pomyleni, pouze Objektivismus ma pravdu. Čtení objektivismu je taková populárně naučná filosofie – problém je v tom, že se snaží hrát na něco seriozního.
Vezměte si padesát nejlepších světových univerzit a deset nejprestižnějších světových filosofických časopisů a řekněte mi kolik profesorů objektivismu a prací na téma objektivismus tam najdete?
To že jsou všichni mimo, jen Randová, Peikoff a pan Kinkor prozřeli (mimochodem kdo z nich si mohl udělat na ty "hloupé" filosofie názor tím, že by filosofii na univeritě vystudovali?), tomu snad nemůže věřit ani pan Kinkor.
pravdivost nebo nepravdivost nějaké myšlenky nijak neovlivňuje to, kolik světových univerzit, nejvlivnějších profesorů a nejčtenějších časopisů je šíří, a kolik jich je odsuzuje… Neplatí, že čím víc fousatých profesorů myšlenku hájí, tím je správnější, a čím víc jich tuto myšlenku odsuzuje, tím je nepravdivější.
ale pokud se někdo takovou řečnickou otázku položí, tak bych očekával, že nějaké ty časopisy studoval, univezity navštívil, a díla profesorů četl. takže se ptám: kolik? 🙂 (nečekám, že dostanu odpověď)
Ja pojem vesmir neredefinuji. Opakuji, ze ten pojem, tak jak jej definuje racionalni filozofie i ja, existoval pred mnoha stovkami let.
O objektivismu zrejme temer nic nevite, kdyz o nem takto pisete.
Vase argumenty o prestiznich univerzitach a casopisech jsou smesne a irelevantni. Jde o argumenty ad hominem, a o argumenty apelujici na autority – tedy logicky neplatne argumenty.
Diskutujte prosim vecne.
Randová i Peikoff filosofii studovali. A mnoho dalších objektivistů taktéž.
To že někdo objektivismus nezná, případně že se o něm nepíše, jeho myšlenky nevyvrací. Nechápu proč sem tohle furt někdo píše.
Alspoň stručně o tom, za co byla udělena Nobelova cena za fyziku za rok 2006 se můžete dočíst na stránkách:
http://neviditelnypes.zpravy.cz/veda-ozveny-pocatku-vesmiru-dg2-/p_veda.asp?c=A061008_200046_p_veda_wag
Pane Wagnere, vyse v diskusi uvadim uryvek z webu Kralovske svedske akademie z 3.10.2006:
—————————————————–
"Pictures of a newborn Universe
This year the Physics Prize is awarded for work that looks back into the infancy of the Universe and attempts to gain some understanding of the origin of galaxies and stars. It is based on measurements made with the help of the COBE satellite launched by NASA in 1989.
The COBE results provided increased support for the Big Bang scenario for the origin of the Universe, …."
cele prohlaseni viz http://nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/2006/press.html
—————————————————–
Stejne (tedy jako oceneni za vyzkum vzniku vesmiru) interpretuje vedeckou praci obou fyziku nepreberne mnozstvi odbornych internetovych stranek a medii. Neni snad nutne , abych sem napsal jejich velmi dlouhy seznam. Media si nevymyslela tuto interpretaci. Je evidentni, ze je to interpretace fyziku.
A neni spravne, kdyz ve svem clanku rikate, ze obsahem meho textu byla "kritika udělení letošní Nobelovy ceny" a kdyz zduraznujte, ze si oba vedci Nobelovu cenu zaslouzi. Kdo muj text pozorne cetl, tak vi, ze vubec nebyl namiren proti oceneni uspechu obou vedcu, nybrz proti interpretaci tohoto jejich uspechu.
Asi nejlip se s touhle problematikou vypořádal Alan D. Sokal (profesor fyziky na Newyorské univerzitě). viz. http://www.vesmir.cz/clanek.php3?CID=4038
No s tim Sokalem jste to moc neodhadnul, protoze jste Kinkorovi spise nahral (na smec). Jednim ze zameru prof. Sokala bylo upozornit na neuteseny stav soucasne postmoderni filosofie, tedy rekneme hlavniho filosofickeho proudu dneska, ktery jednoduse receno uprednostnuje formu pred obsahem. Postmoderniste pisou poutave texty zajimavym, pritazlivym jazykem, vyuzivaji pritom spousty vedeckych pojmu, s nimiz ale nakladaji libovolne bez ohledu na jejich vyznam a kontext a skladaji je ve vysledku do sice peknych, avsak nic nerikajicich celku.
No a Kinkor je vsim moznym jen ne postmodernim filosofem. On se totiz timto clankem mimo jine snazil poukazat na dle nej nespravne uzivani pojmu. Rozdil oproti Sokalovi je tedy v tom, ze nyni se nevede kritika od fyziky k filosofii, nybrz opacnym smerem. Podstata vsak zustava :).
Vědecký pojem vesmíru znamená, že existuje časové, faktické a prostorové omezení poznaní. Pro mravence neexistuje např. vakum, protože je za horizontem jeho možností a schopností poznávat, prozkoumat a pochopit. Pro mravenčího vědce je hora na obzoru okrajem vesmíru. Myslím, že naše pojetí vesmíru se v něčem podobá tomu mravečímu, ač je mnohem o mnoho řádů dále. My máme taky své "vakum" kam nikdy dedosáhneme, jelikož pravděpodobnost našeho vyhynutí je taky o mnoho řádů vyšší než přímá možnost dostat k hranicím pozorovatelného vesmíru. Měli bychom raději logicky říkat, že vesmír v mezích našeho prostorového a časového poznání vznikl. Je nelogické říkat že vesmír mezích našeho poznání je celý vesmír. Celý vesmír, tedy i ten, který je daleko za hranicí poznatelnosti nevznikl. Jsme prostě něco jako atom v kapce vody. Říkat, že něco není jenom proto, že to nikdy nemohu poznat má míň logiky, než tvrdit, že za hranicemi naší schopnosti bádat v prostoru a čase je nekonečně mnoho jevů a objektů o kterých jakákoliv vědecká hypotéza nemůže říci nikdy vůbec nic, co by mělo skutečnou výpovědní hodnotu.
Vážený pane Kinkore,
chci zde polemizovat s Vaším tvrzením, že Vesmír "vždy" existoval. Tuším, že o moderní fyzice toho mnoho nevíte, takže se pokusím stručně zde vyložit pár věcí.
Předně, moderní věda potvrzuje, že spousta věcí je ve skutečnosti jinak, než se zdá. Zdravý selský rozum funguje dobře v naší šedivé každodennosti, ale když se dostane do extrémních podmínek, selže na celé čáře. Váš, "filozofický" zdravý selský rozum Vám zřejmě říká, že existuje něco, jako "absolutní čas". Tj. čas, který plyne rovnoměrně v celém Vesmíru, vždy plynul, a vždy plynout bude. Jenže tato představa je chybná. Nejhorší na tom je, že o její chybnosti víme již přes sto let – a Vy to ve svém článku poněkud ignorujete.
Před sto lety pan Albert Einstein zjistil, že v jistých (z všedního pohledu extrémních) situacích se čas začne chovat podivně. Přestane například být jasné, co se stalo dřív, a co potom. Záleží na pozorovateli. Navíc, mezi těmi pozorovateli v žádném nelze rozhodnout, který má pravdu! Pro někoho může čas plynout rychleji, pro někoho pomaleji (záleží na tom, jak rychle se pohybují, na tom, jak hmotným tělesem jsou případně ovlivňováni, atd.)
Pojmenujme si, prosím, pracovně, tu kataklyzmatickou událost, která se stala cca před 13,6 mld lety, "vznikem vesmíru". Nuže, čím víc se blížíme k tomuto okamžiku, k času nula, tím se čas začne chovat chaotičtěji a zmateněji. Stírají se rozdíly (a to zcela objektivně!) mezi "před" a "po" a jak se blížíme k počátku, čas prostě ztrácí smysl – a to všude, v celém tehdejším prostoru! Jak chcete tvrdit, že něco bylo "před" velkým třeskem, když "čas" byl v tom okamžiku bezobsažný pojem?
Podobně to bylo s celým prostorem, to také na jednom místě Vašeho článku nějak pomíjíte. Možná máte (mylnou) představu, že vždy existoval (nekonečný) prostor, a v něm před těmi cca 13,6 mld lety "něco" bouchlo. Jenže, tak to nebylo. Vtip je v tom, že nebyl žádný prázdný prostor s malým semínkem uprostřed, on totiž celý ten prostor byl to semínko! Neexistovalo žádné "prázdné" kolem, do kterého by se ono semínko začalo rozpínat!
Jenže tohle všechno jsou věci, které vědci znají fakt cca 100 let, a když Vy tyhle poznatky ignorujete, to se pak nemůžete divit rozpačitým reakcím diskutujících…
Pro Mephisto a pana Wagnera:
Podstatou vsech reakci na muj text na neviditlenem psu, je to, ze fyzika netvrdi, ze vesmir vznikl z niceho, protoze pojem vesmir chape v uzsim smyslu, nez ja (a zdaleka nejen ja, nybrz minimalne cela filozofie). A to ja odmitam, protoze, jak jsem zde v diskusi uz psal, ten pojem existoval a mel jasny ucel a vyznam davno pred zrodem moderni fyziky a vzdy oznacoval celek veskere existence. Termin universe se sice objevuje az nekdy ve 14. ci 15. stoleti, ale davno pred tim uz lide ten pojem meli, i kdyz pro nej meli jine slovo. A meli ho proto, protoze proste lide potrebuji pojmout veskerou (znamou i neznamou) existenci jako nejobecnejsi ramec sveho uvazovani. Ten pojem si fyzika nemuze definovat, jak chce. A jedine v TOMTO je cely nas spor. Kdybych zastaval vase pojeti/definici vesmiru, nenapsal bych svuj clanek, protoze by nedaval smysl.
Vy jiste dal budete hajit pozici, ze filozofie nema co fyzice "narizovat", jak si ma definovat pojmy. Ale zpusob, jakym se maji tvorit, definovat a pouzivat pojmy je domenou filozoficke discipliny epistemologie (teorie poznani a pojmotvorby), nikoli fyziky, a tudiz trvam na tom, ze pojem vesmir fyzika pouziva nespravne, pokud jim oznacuje neco jineho nez celek vseho existujiciho.
Ve svem textu netvrdim ze "neco bylo pred velkym treskem", a ani to z meho textu nevyplyva. Tvrdim (a tvrdim to stale), ze vesmir nevznikl. Teprve v reakci ruzne namitky zde a na nevid. psu ohledne toho, ze muze existovat "vice vesmiru" a ze fyzika uznava, ze vesmir nevznikl z niceho, jsem zde na tomto webu v diskusi pouzil spojeni "pred velkym treskem". Pripoustim, ze toto spojeni mohlo byt chybne, pokud pojem „cas“ ma smysl pouze po velkem tresku. To nevim, to je vec fyziky, o niz nehodlam spekulovat. Spravne jsem mel v one vete v diskusi rici toto: „A az/pokud nekdy fyzika odhali, co bylo pricinou velkeho tresku, jak nazve to, co bylo onou pricinou? Pokud dnes fyzika tvrdi, ze velkym treskem vznikl vesmir, jak tedy nazve to, co bylo pricinou vzniku vesmiru? Nazve to "jinym vesmirem," nebo "predvesmirem" nebo vesmirem II, atd ? Nedava to smysl.
Vyse v diskusi pan Wagner rika: „Hlavní problém přístupu pana Kinkora je, že v současnosti daleko hlouběji chápeme chování prostoru, času i hmoty než tomu bylo kdysi. On to nebere v úvahu.“ Ano, neberu to v uvahu, protoze to neni pro me tvrzeni relevantni. Pojem vesmir je daleko obecnejsi nez pojem hmota, cas, prostor ci cokoli jineho. Fyzika muze o prostoru, case, hmote a o cemkoli rikat cokoli, a nikdy nemuze zvratit fakt, ze vesmir existuje a ze nevznikl. A panu Wagnerovi chci jeste rici, ze jsem samozrejme pracoval jak s wikipedii, tak si radou jinych slovniku (Oxford, Britanica, Webster, Etymologicky slovnik ..). Prave wikipedia me zklamala nejhorsi definici ze vsech, a potvrzuje se, ze wikipedia rozhodne není autoritativni slovnik. Zda se, ze v tomto pripade je prave neblaze ovlivnena tim, jak s pojmem universe zachazi dnesni fyzika. Wikipedia neni meritkem spravnosti.
myslim, že ze článku nijak nevyplývá, že by v velký třesk měl být explozí nějakého malého zrnka hmoty v existujícím prostoru. samozřejmě, že tou singularitou byl celý prostor který se začal sám rozpínat. a nejspíš je i pravda, že v té singularitě v podstatě neexistoval čas.
ale: je pravděpodobné, že stejně jako se dnes vesmír rozpíná, tak se jednou začne hroutit – a nakonec se zhroutí (celý prostor i čas) znovu do stejné singularity, ze které se začal rozpínat. A pravděpodobně potom nastane další velký třesk, a další rozpínání, a tak stále dokola. I když, má tady smysl slovo "potom"? Pokud v singularitě neexistuje čas, můžeme říct, že "po" zhroucení současné hmoty do singularity nastane další velký třesk? Stejně tak se dá říct, že "před" singularitou, ze které se vyvinul současný vesmír, existoval jiný, který se zhroutil. A tak stále dokolečka.
Důležíté je, že hmota, která se takhle neustále rozpíná a zase hroutí, je stále stejná, (i když třeba mění svou formu, podobu částc) a existuje stále..
Pokud ne, tak co bylo tou počáteční singularitou? Jak mohla jen tak vzniknout z ničeho? A co vyvolalo její rozpínání?
Vážený pane,
pokusím se s Vámi polemizovat pouze v jedné záležitosti. Pokud fyzikové hovoří o vzniku vesmíru, mají tím zřetelně na mysli náš pozorovatelný svět- ohraničený pravděpodobnou hranicí 15 mld let. Ten zcela jistě vznikl, nevíme jak, ale určitě ne z "ničeho". Vesmír na počátku neobsahoval hmotu tak jak jí známe. Existuje-li něco hmotného za hranicí toho, co vidíme, nevíme. V úvahách tímto směrem se dostáváme na hranici čisté spekulace. Dochází zde proto k matení pojmů. Váš vesmír jako entita všeho co existuje nezávisle na našem vědomí a pozorování je doménou filosofů. Obávám se však, že bez znalostí výsledků současné astrofyziky je teoretizování o tom co je vesmír v dnešní době již vědecky neudržitelné. Vaše polemika mi až nápadně připomíná problém slepice a vejce.
Ing. Jan BARTOŇ, CSc.
manažer, člen ČAS, kosmologická sekce
Vazeny pane Bartoni,
zopakuji to, co rikam vyse v diskusi:
Uplne by stacilo, kdyby astrofyzika/kosmologie rekla, ze se zabyva vyvojem vesmiru nebo vznikem a vysvetlovanim vesmirnych jevu.
Dejme tomu, ze nyni fyzika potvrdila spravnost teorie velkeho tresku, coz se (tvrdim ze mylne) oznacuje za vysvetleni vzniku vesmiru. A az/pokud nekdy fyzika vysvetli vznik toho, co bylo pred velkym treskem, tak se bude rikat ze vysvetlila vznik "jineho vesmiru," nebo "predvesmiru" nebo vesmiru II, atd ? Nedava to smysl.
Vesmir/Universe (universalni=na vsechno se vztahující) je pojmem, ktery oznacuje nejen to, co uz jsme poznali a umime si o tom ucinit predstavu (to, ze si "vesmír i všichni spojují s nějakým prostorem a hmotou v něm", nicemu neodporuje a nevadi), nybrz vsechno. Ten pojem lide pouzivali pred stovkami/tisici let, davno pred modernimi fyzikalnimi objevy, a samozrejme jim oznacovali celek vseho existujiciho, znameho i neznameho, tj. vcetne toho, cemu nerozumeli a co nebylo prozkoumano.
Ja neteoretizuji o tom, CO vesmir je a jake ma vlastnosti, to je vase domena. Ja pouze rikam, ze JE, ze existuje, a ze vesmir neoznacuje jen "nas pozorovatelny svet", jak vy rikate, ale ze oznacuje (a vzdy oznacoval) cely svet, bez ohledu na to, jakou cast z neho jsme pozorovali, poznali a vysvetlili.
Vážený pane Kinkore, při diskuzi je třeba používat takovou definici pojmů, která je pro danou oblast zavedená a používána ostatními (mrkněte se alespoň do anglické Wikipedie, když už ne do nějakého odbornějšího slovníku). Jestliže si definujete pojem úplně odlišně, tak se nelze divit, že pak nemůžete věci rozumět. Ale to je problém Váš a ne nobelovského výboru nebo lauerátů.
Je to něco podobného, jakoby napsal, že filosofové definovali atom jako nedělitelný a proto je tvrzení fyziků, že se skládá z atomového jádra a elektronů nesmysl. A co teprve elementární částice a kvarky. Co je znamená pojem atom, vědí přece jen filosofové a ti ho z definice označili jako nedělitelný. Fyzika je věda, která se rozvíjí, její znalosti se zvětšují a tím i obsah některých pojmů se trochu mění. To se stalo s pojmem atom. A to je i případ pojmu vesmír. V daném případě se pochopitelně ve fyzice pozorovaná n-tita. A o jejím vzniku a zániku už lze pochopitelně mluvit. Ve fyzice se tak objevují i hypotézy o mnohosti vesmírů atd. Kdyby si pan Kinkor přečetl aspoň nějakou byť i jen popularní stať o současné kosmologii, tak by svoji úvahu nemohl napsat. Zmíněná letošní nobelovka je plně oprávněná, za fantastický objev a určitě by byl daleko zajimavější by byla úvaha o příslušném objevu a jeho důsledcích.
Ten priklad s atomem mi neprijde jako zrovna ilustrativni. Jestlize se atomem oznacovalo neco, co se nakonec jako nedelitelne neukazalo, pak je na miste toto neco nazvat jinak, rozhodne ne ponechat nazev atom. Koneckoncu dnes se jiz zase hovori o "atomech", rozumej nedelitelnych soucastkach prirody, jen maji jiny nazev, totiz struny. (A kdovi, jak to s nimi skutecne je.)
Podobne s vesmirem. Definujeme-li vesmir jako "vse, co existuje" (jako pan Kinkor), tak objeveni novych "vesmiru" by znamenalo jedine, totiz ze vesmirem se jiz nebude oznacovat jen ten "nas", pozorovatelny a po tresku se rozpinajici, nybrz i ty dalsi objevene. Ovsem docela bych si tipnul, ze fyzici by sli opacnou cestou, stejne jako u atomu – termin "vesmir" by ponechali stale jen pro ten "nas" prostorocas a ty nove objevene vesmiry by nazvali zcela jinak ;).
A o tom to právě je. Pan Klinkor si definuje pojem úplně jinak, než je v dané oblasti definován a než ho ostatní používají. A pak pochopitelně musí dojít k nesmyslům. To ale není problém fyziků, kosmologů, nobelovského výboru či lauerátů. Ale čistě problém pana Kinkora. Jestliže budu označovat příslušným slovem úplně něco jiného než všichni ostatní, tak se nemůžu divit, že jim nerozumím. Pokud jde o definici pojmu vesmír (universum) tačí se podívat do libovolného slovníku fyziky (napr. výkladový slovník fyziky pro základní vysokoškolský kurz). Nebo se úplně stačí podívat na anglickou Wikipedii. To měl pan Klinkor udělat jako první věc a pak by svoji úplně zbytečnou a nesmyslnou úvahu nepsal.
No ono to nebude az tak jednoznacne. Zkuste si pro zmenu vyhledat termin "universe" v nejakem tradicnim slovniku.
Oxford rika: "all existing matter and space considered as a whole; …",
Cambridge: "everything that exists, …",
Merriam-Webster k etymologii pojmu: "Middle English, from Latin universum, from neuter of universus entire, whole, from uni- + versus turned toward, from past participle of vertere to turn.".
No a treba Online Etymology Dictionary udava: "1589, "the whole world, cosmos," from O.Fr. univers (12c.), from L. universum "the universe," noun use of neut. of adj. universus "all together," lit. "turned into one," from unus "one" (see one) + versus, pp. of vertere "to turn" (see versus). Properly a loan-translation of Gk. to holon "the universe," noun use of neut. of adj. holos "whole" (see safe (adj.))."
A ostatne ani vymezeni uvedene v angl. wikipedii mi neprijde nijak v opozici, nebot rika: "In strictly physical terms, the total universe is the summation of all matter that exists and the space in which all events occur or could occur."
Osobne jsem toho nazoru, ze fyzikove maji (vetsinou) na mysli universem neco jineho (totiz prave jen tu konkretni, nyni viditelnou podobu), pak by to ale meli presne definovat a predevsim to nazyvat jinym terminem. Pane Kinkorova kritika mi prijde tak trochu nucena a zjednodusena, protoze haze prakticky vsechny fyziky do jednoho pytle a prirazuje jim chapani pojmu vesmir prave tak, jak ho chape on sam; nicmene jako upozorneni na mozny konflikt pri uzivani pojmu vesmir ve fyzikalnich teoriich ji povazuju za podnetnou.
I Vámi uvedené definice jsou ovšem všechny omezeny na existenci hmoty, prostoru a času (ve kterém se děje udály nebo udávají). Podle našich znalostí (hlavně obecné teorie relativity) je existence hmoty a prostoročasu velice úzce svázána a právě kosmologická zkoumání ukazují, že mohla existovat doba, kdy prostor a čas neexistovaly a tedy neexistoval i vesmír podle Vámi citovaných definic. Čili musel i někdy vzniknout. Pochopitelně, že se pojmy ve vědě vyvíjí (zmiňoval jsem zde pojem atom). Existují i hypotézy, že existuje řada vesmírů (prostoročasů), které jsou absolutně nezávislé nebo se dokonce mohou ovlivňovat (některé bránové nebo ekpyrotické kosmologické hypotézy). Takže není vyloučeno, že časem budeme mluvit o mnoha vesmírech či multivesmíru. Může se i stát, že pojem prostor začneme brát mnohem obecněji než nyní (ve více rozměrech, i při úplném svinutí rozměrů) a tento pojem pak bude mnohem blíže definici pana Kinkora. Ovšem teď by se měla používat definice současná, která se ve fyzice standardně všemi používá (hovoříme o Nobelově ceně za fyziku). Hlavní problém přístupu pana Kinkora je, že v současnosti daleko hlouběji chápeme chování prostoru, času i hmoty než tomu bylo kdysi. On to nebere v úvahu.
No zrovna Cambridge se svou definici vesmiru presne koresponduje s Kinkorovou, nicmene, pri hledani vyznamu pojmu, ktery jiz byl nekdy definovan, bych zkusil jit mimo jine po jazykove strance pojmu, obzvlaste, kdyz byly definovany pred mnoha sty lety a vychazeji z latiny. Takze z etymologickeho vykladu, ktery to preklada jako "all together," lit. "turned into one," bych to v cestine vylozil treba jako "vse, chapano jako jeden celek." Pak je mi ale jedno, zda ono "vse" je formou naseho prostorocasu, kde veskera hmota je slozena z nejakych castic s nejakymi vlastnostmi a nejakym chovanim. I kdyby ono "vse" byla jen vlna energie, tak to porad plati (i kdyz bychom pak asi tezko tady mohli nad nejakymi pojmy mudrovat, ze :)). Latinske "universum" ci anglicke "universe" je evidentne v tom danem jazyce mnohem vystiznejsi nez nase "vesmir" a skutecne napovida ono "vse existujici, chapano jako jeden celek". Kdysi se ale uzival v cestine termin "vsehomir", nebo se pletu? To mi na prvni poslech zni vystizneji nez vesmir.
O casu, nepletu-li se, ani jedna ze zminovanych definic nemluvi, snad jen Wikipedie neprimo naznacuje. Takze timto smerem bych to moc nerozebiral.
Pokud by se nahodou nekdy prokazala existence vice "vesmiru", pak termin "multivesmir" je presne to, co by asi Kinkorovi a mnozim dalsim vadilo. Byla by to stejna hloupost jako s temi atomy.
Když říkáš, že si pan Kinkor sám ty pojmy nadefinoval, tak nám pověz jak si je definuješ ty. Jestli máte odlišné chápání pojmů tak se jeden z vás nebo ve smutnejsim pripade oba musite mylit.
Nic neříkající příspěvky, které se nevyjadřují k tématu, ale přímo či nepřímo napadají autorovu osobu, by nikdo nemel brat vazne.
Diskuse o vesmiru uz zde byla, konkretne mezi mnou a panem Kinkorem. Najdete ji ve foru:
https://www.aynrand.cz/forum/read.php?f=4&i=24&t=24 a pokracovani na
https://www.aynrand.cz/forum/read.php?f=4&i=99&t=99
Taky davam do pozornosti text jednoho objektivistickeho mladika o konecnosti vesmiru:
http://www.geocities.com/rationalphysics/Unbounded_Finite.htm
Jeste dodatek:
na disku mam jeste jeden text od toho mladika — s nazvem "The Eternality of the Universe". Rekl bych, ze jeste mnohem zajimavejsi. Na webu uz ovsem nikde neni… kdyz ale bude zajem, mohu ho zaslat treba mailem, nebo ho nekde vystavim.
Myslím, že základní problém je v tom, že autor článku špatně (přesněji odlišně) chápe termín "vesmír" – pro současnou astrofyziku rozhodně není vesmír "souhrnem všeho, co existuje" (některé astrofyzikální hypotézy např. kalkulují s termínem "paralelní vesmíry")…
Autor by se před tím, než se bude vyjadřovat k určité oblasti, měl seznámit aspoň se základními teoriemi v dané oblasti – velký třesk rozhodně nebyl jednoduchý proces a existuje okolo něj spousta velmi zajímavých teorií. Např. jedna z matematických (a vnitřně bezesporých) teorií ukazuje, že vesmír mohl vzniknout sám ze sebe pomocí cestování v čase :-), které z matematicko-fyzikálního pohledu mohlo být v prvotních fázích (předinflačních) velkého třesku možné (a taková teorie by mohla být paradoxně podporou pro tvrzení autora 🙂 )…
Viki
Presne tak. Pan Kinkor si nejprve sam nadefinoval pojmy VESMIR a VZNIK (v ramci sveho chapani, ktere je evidentne takove jine ;)) a pak proti nim napsal clanek. Je legracni. :))
Myslim, ze na svete neexistuje vedec, ktery by zpochybnoval zakon zachovani energie, o nemz pan Kinkor zrejme neslysel (nebo ho nepochopil), jinak by nemohl tvrdit, ze nekdo dostal Nobelovu cenu, za to, ze tvrdi, ze vesmir vznikl z "niceho". 🙂
Zákon zachování energie a další zákony zachování nejsou ve vesmíru absolutně platné. Víme o "zákonech narušování symetrií", což podle mě znamená i narušování zákona zachování. Myslím si že ve vesmíru zákon zachování platí jen lokálně a tedy platí lokálně i nesymetrie tedy i narušení tohoto zákona…což vede k jisté úvaze o principu střídání symetrií s asymetriemi ; …čili střídání rovnic s nerovnicemi. Já si to pracovně nazývám "principem horkého bramboru" : když budete z levé dlaně přehazovat horký brambor do pravé dlaně a zvyšovat frekvenci přehazování >ad absurdum<, tak pak se Vás zeptám : kde ten brambor je ? Je na levé straně rovnice nebo na pravé straně rovnice, anebo je uprostřed ? Myslím si, že ve vesmíru neexistuje libovolně vyseknutý časoprostor ( s libovolným množstvím částic ) ve kterém panuje rovnováha tj. symetrie tj. i zákon zachování. Zákon zachování platí „chvíli“ a zákon nezachování ( narušení symetrií ) taky „chvíli“, ony se střídají. Práce se zákonem zachování na papíře je jen „práce fyziků při popisu stavu“, ale aby platily ve vesmíru pouze rovnice je jen „zbožné přání fyziků“.
Tak holt maji fyzikove jinou definici vesmiru. Tezko mohou pri sve praci pracovat s definici "vse, co existuje". Mohou pouzivat dva pojmy – vesmir a singularita. Jak vesmir tak singularita nejsou mimo existenci. Neni to podle me duvod, proc jim neudelit Nobelovu cenu! Kdo jiny by ji pak mel dostat? Leonard Peikoff?
Tak tedy uvedte, jakou maji definici. Ze vseho, co jsem o tom cetl, vyplyva, ze timto terminem nemaji na mysli jen nejakou cast existence, nybrz maji na mysli to same co filozofove, tj. souhrn vseho co existuje. Takze ja trvam na tom, ze s definici "vse co existuje" pracovat samozrejme mohou, nicmene jejich prace spociva ve vyzkumu jedniotlivych soucasti vesmiru, nikoli ve vyzkumu vesmiru jako celku.
Ve svem textu netvrdim, ze neni duvod jim neudelit Nobelovu cenu, tvrdim jen to, ze udelovat Nobelovou cenu za prinos k vysvetleni vzniku vesmiru nedava smysl.
Termín vznik v tomhle případě je skutečně asi nepřesný, vesmír nevznikl jen tak z ničeho.
Existují nějaké texty, jak se objektivismus dívá na celou problematiku vývoje vesmíru a na zkoumání kosmogonie? Hlavně by mě zajímal jeden problém (který může poněkud vysvětlit použití výrazu "vznik"): teorie je taková, že vesmír v okamžiku velkého třesku byl zhuštěn do singularity, tedy do nekonečně malého prostoru, s nekonečnou hustotou. V takovém prostředí neexistoval čas, a tedy nemá smysl ptát se, co bylo před velkým třeskem, a vesmír v tom okamžiku v podstatě skutečně "vznikl".
Jinak velký třesk byl prokázán objevením rozpínání vesmíru – pokud se vesmír rozpíná, musel někdy existovat bod, ze kterého se rozpínat začal..
Jak mnohokrat a velmi spravne rika Peikoff, filozof se nesmi nechat zatlacit do pozice spekulujiciho fyzika nebo jineho vedce. Filozofie musi ke vsem otazkam vyvoje vesmiru a vysvetlovani jevu ve vesmiru mlcet, neni k tomu kompetentni. Jedine co filozofie muze a musi rici je, ze vesmir (universe) nevznikl a nezanikne.
Jenomže takové tvrzení je pořád založené na určité představě o povaze času, kauzality atd.To jsou věci, kterými se fyzika musí zabývat. Pokud nedokáže filosof aspoň přibližně pochopit, o čem je řeč, nemá smysl, aby k tomu měl jakékoli poznámky. Vznikem z ničeho se například (asi nepřesně) popisují virtuální částice.
Mimochodem, poslední filosof kromě Randové, o kom vím, že se zabíval otázkou vzniku vesmíru jako logickým problémem byl Kant. Je tu nějaká souvislost?
Toto je zacatek tiskoveho prohlaseni Kralovske svedske akademie z 3.10.2006:
—————————————————–
"Pictures of a newborn Universe
This year the Physics Prize is awarded for work that looks back into the infancy of the Universe and attempts to gain some understanding of the origin of galaxies and stars. It is based on measurements made with the help of the COBE satellite launched by NASA in 1989.
The COBE results provided increased support for the Big Bang scenario for the origin of the Universe, …."
cele prohlaseni viz http://nobelprize.org/nobel_prizes/physics/laureates/2006/press.html
—————————————————–
Nesouhlasim tedy s nazorem, ze pouze media a laicka verejnost – a nikoli vedci samotni – intrepretuji uvedene vyzkumy jako badani o vzniku vesmiru. Koho nepresvedci vyse uvedene prohlaseni, necht hleda dukazy dal. Je jich dost.
Pane Kinkor, kdyz jste vznikl vy, vznikl jste taky z "niceho" ? Nebo jste tu byl vzdy ? ;)) Nevymyslejte si, prosim, nove definice terminu vznik a zanik. Zakon zachovani energie zatim plati, ergo nic nevznika, nic nezanika, jenom se meni – a presto terminy "vznik" a "zanik" maji sve opodstatneni a nikoho by ani nenapadlo myslet si, ze vnik musi byt "z niceho" a zanik mysi byt "do nicoty".
Bohuzel jste nepochopil muj text a nepochopil jste, ze pojem vznik a zanik ma smysl pouze pro jednotlive soucasti vesmiru, nikoli pro vesmir jako celek. Vesmir je definovan jako souhrn vseho, co existuje, a proto ten, kdo pouziva spojeni "vznik vesmiru" NUTNE logicky implikuje, ze vesmir vzniknul z neceho, co neexistuje, a to je nesmysl. Obdobne to plati o zaniku.
Zadne nove definice si nevymyslim. Pojmy a jejich definice jsou odvozeny z realnych faktu a je z realnych faktu odvozuji.
Zakon zachovani energie ci jakykoli jiny fyzikalni zakon se samozrejme vztahuje na jednotlive soucasti vesmiru, a to ja svou pozici nijak nepopiram.
To si ale definujete slovo vesmir zase tak nejak po svem. Tato definice rozhodne neplati vzdy. Ano nekdy platit muze, ale vetsinou naopak neplati – to zalezi na kontextu… Kam napriklad letaji kosmonauti ? Ano do vesmiru. Letaji snad do "vseho co existuje" ? Ne. A presto souslovi "letat do vesmiru" ma svoji platnost.
Dale vesmir je to, co pozorujeme dnes, ale uz ne nutne to, co bylo pred velkym treskem (slovo pred neni na miste, ale nic lepsiho nemame). Tehdy velmi pravdepodobne neexistoval prostor a cas jak je zname, velmi pravdepdobne platily uplne jine fyzikalni zakony atd. Proto je i souslovi "vznik vesmiru" platne.
Pane Blc tvrdíte nesmysly. Uvědomte si, že je Vesmir a vesmír. Ten náš, který jak vědci praví vznikl Velkým třeskem a vesmír včude přítom
né universum, v němž Vesmírů, jako je náš a jak vědci praví je mnoho. Asi by byl lepší temín místo vzniku zrození.
V tomto vesmíru nic nevzniká, vše se z jednoho stavu přeměnuje do jiného stavu .. což možná bylo i v tom Třesku – to nemusel být vznik "tohoto" vesmíru, ale moho ve Třesku dojík ke změně stavu předchozího ( ve kterém nebyla hmota ) do stavu následújícího ( v něm se křiví časoprotsot a tím se vyrábí hmotové stavy-vlnobalíčky jako proton, neutron, elektron, foron aj.) Třesk je jen změnou stavu, nikoliv vznikem. Ale pokud před Třeskem byl pouze časoprostor a hmota ne, pak lze mluvit o tom, že Třesk-změna stavu je i vznikem posloupnosti ( velmi bohaté ) ve které už budou stavy hmotové…vznik hmoty je jen zěmna stavu "nehmotového" na "hmotový" …časoprostor před třeskem nebyl zakřiven ani globálně po gravitaci ani lokálně v minisvětě na Planckových škálách kde je časoprostor pěnou dimenzí veličin, tedy lokálně bizarně zkřiven a z této pěny-křivoty se ralizuje ještě větší křivení – vlnobalíčkování a to už je hmota.
Nevim, proc by mel byt problem ve spojeni "letat do vesmiru". Samozrejme tim nikdo nema na mysli, letat "z niceho do vesmiru". Nedava vsak smysl tvrdit, ze vesmir je to, co vzniklo po/pri velkem tresku, a tudiz tvrdit, ze vesmir vzniknout mohl. A to, co bylo pred treskem, nebyl vesmir? Samozrejme byl, a nic na tom nezmeni tvrzeni vedcu, ze to je vedecky neprobadana oblast a ze nemuzeme tusit, co jeji budouci poznani odhali. Terminy cas a prostor mohou davat smysl pouze v ramci pojmu vesmir (protoze nic mimo vesmir neexistuje), a je zcela irelevantni, zda "neexistoval prostor a cas jak je zname, velmi pravdepdobne platily uplne jine fyzikalni zakony", jak rikate.
Potlesk…potlest k tak krááásné vizi a čistému názoru. Díky.
"Létat do vesmíru" smysl dává a "vesmír vznikl" smysl nedává? Mám pocit, že vaše měřítka jsou poněkud heterogenní.
Cokoli řeknete o pojmu vesmír, nemá na objevy vědců, ani představu toho, čím se zabývají, žádný vliv. Zcela intuitivně mám pocit, že vesmír si všichni spojují s nějakým prostorem a hmotou v něm. Právě toto před velkým třeskem neexistovalo. Jak to vzniklo je předmětem zájmu kosmologie. Tvrdit, že kosmologie se zabývá vznikem galaxií, je nepřesné, to je jen část procesu. Zní to logicky?
Uplne by stacilo, kdyby astrofyzika/kosmologie rekla, ze se zabyva vyvojem vesmiru nebo vznikem a vysvetlovanim vesmirnych jevu.
Dejme tomu, ze nyni fyzika potvrdila spravnost teorie velkeho tresku, coz se (tvrdim ze mylne)oznacuje za vysvetleni vzniku vesmiru. A az/pokud nekdy fyzika vysvetli vznik toho, co bylo pred velkym treskem, tak se bude rikat ze vysvetlila vznik "jineho vesmiru," nebo "predvesmiru" nebo vesmiru II, atd ? Nedava to smysl.
Vesmir/Universe je pojmem, ktery oznacuje nejen to, co uz jsme poznali a umine si o tom ucinit predstavu (to, ze si "vesmír i všichni spojují s nějakým prostorem a hmotou v něm", nicemu neodporuje a nevadi), nybrz vsechno. Ten pojem lide pouzivali pred stovkami/tisici let, davno pred modernimi fyzikalnimi objevy, a samozrejme jim oznacovali celek vseho existujiciho, znameho i neznameho, tj. vcetne toho, cemu nerozumeli a co nebylo prozkoumano.
Ale fyzika přeci skutečně mluví o možnosti existence různých vesmírů.
Pokud vesmír je "vše, co existuje" pak zabývat se vývojem "všeho, co existuje" by zahrnovalo i biologii a historii. To dává smysl?
Kdyz jsem uvedl, ze by stacilo, aby astrofyzika/kosmologie rekla, ze se zabyva vyvojem vesmiru nebo vznikem a vysvetlovanim vesmirnych jevu, samozrejme jsem mel na mysli ze se tim zabyva z pohledu FYZIKY. Jiste nedava smysl, aby vznik galaxii studovala historie nebo biologie, kdyz predmetem historie je zajistovani a studium a interpretace dokladu o minulych udalostech vyvoje lidske spolecnosti a predmetem biologie je studium zivota, a jeho vyvoje a forem.
Pokud fyzika "skutečně mluví o možnosti existence různých vesmírů", jak rikate, tak proste fyzika nespravne pojima a pouziva pojem vesmir. Mateni pojmu nutne pak drive nebo pozdeji vede k zavadejicim zaverum a nesmyslum.
Co ale vubec ti vedci tvrdi? V roce 2006 jim byla udelana cena za fyziku cituji "for their discovery of the blackbody form and anisotropy of the cosmic microwave background radiation". Vic o jejich praci sice nevim, ale souvislost s myslenkou vzniku vesmiru z niceho tady nevidim. A neverim, ze by takovi geniove byli schopni neco takove tvrdit. Zakon zachovani energie je absolutne platny a vychazi z nej cele studium fyziky. Pokud jde o teorii tresku, je logicka a nerika, ze vesmir vzniknul z niceho. Vedci pracuji s radou pojmu, ktere stezi muzeme pochopit bez narocneho studia (napriklad pojem antihmota, jejiz existence byla nedavno dokazana) a myslim ze vubec neni na miste nimrat se v jejich praci a tvarit se, ze filozofie je vice kompetentni.
Pane, nesouhlasím s Vaším výrokem, cituji : "Zakon zachovani energie je absolutne platny a vychazi z nej cele studium fyziky". Slovo "absolutně" tam nepatří, to je vadné. Zákon zachování platí pouze lokálně, globálně nikoliv a je defakto pro celý vesmír "umělý"… ve vesmíru nenajdete takovou "vyseknutou krychli", aby v ní nebyla asymetrická nerovnováha, tedy obráceně : není ve vesmíru objem, ve kterém platí zákon zachování furt, bez změny s vývojem, tedy furt v čase.Ve vesmíru platí střídání asymetrie se symetriemi…v čase.
Pane Navrátile!
Na podporu Vašeho tvrzeni by bylo dobré si aspoň občas nčkde v ve vesmíru vyseknout krychli se symetrií.
Nemyslim si, že by si samotní vědci mysleli, že vzniklo něco z ničeho. Teorie velkého třesku spočívá na tom, že existovala nějaké neuvěřitelně hustá hmota, která se začala rozpínat. Takže před velkym třeskem tu byla ta hmota a nikoli nic. To, že to někdo může interpretovat jinak je důsledkem jeho ignorance. Jestli to byli nějací novináři tak u nich to není nic nezvyklého, v odborných problémech často tápou.