Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Environmentalismus Proti environmetalismu
Vydáno dne 16. 01. 2001 (čteno 4574×)

Michael S. Berliner

Lidstvo stojí tváří v tvář vážnému nebezpečí. Nebezpečí nepochází z kyselých dešťů, globálního oteplování, smogu nebo z kácení deštných pralesů, jak se nás environmentalisté snaží přesvědčit. Hrozbou pro lidstvo je environmentalismus.

Fundamentálním cílem environmetalistů není čistý vzduch a čistá voda ale zničení technologicko-průmyslové civilizace. Jejich cílem není rozvoj lidského zdraví, lidského štěstí a lidského života, ale nelidský svět, kde je „příroda“ uctívána jako totem primitivních náboženství.

Kdyby cílem environmentalistů bylo dobro člověka, pak by s otevřenou náručí vítali průmysl a technologie, protože zbavily lidstvo hladu a nemocí, které před průmyslovou revolucí přinášely smrt v masovém měřítku. Vyzdvihovali by svobodné podnikání jako jedinou odpověď na relativně malá nebezpečí, kterým lidé čelí v současnosti – nebezpečí malá v porovnání k rizikům života ve světě bez technologií.

Avšak slovy i skutky environmentalisté dokazují své opovržení lidským životem.

Odsuzováním všeho, co vytvořil člověk, jako újmy vůči panenské přírodě, učinili ze slova „rozvoj“ synonymum zla – a to v americké kultuře založené na duchu inovace a pokroku. Usilují o zpomalení nebo zastavení rozvoje aljašských ropných polí, přímořských vrtů, jaderné energie a každého jiného praktického zdroje energie. Ve jménu záchrany „přírody“ podkopávají naší kvalitu života a činí nás závislými na šílencích typu Sadáma Husajna. Bytová výstavba, obchod a nové pracovní příležitosti jsou obětovány sově skvrnité a mořskému plži. Lékařský výzkum je obětován „právům“ myší. Těžba dřeva je obětována „právům“ stromů. Žádný druh pokroku, který vyvedl člověka z jeskyně, není před environmentalisty v bezpečí, protože environmentalisté „chrání“ životní prostředí před člověkem, kterého považují za násilníka a kazisvěta svou podstatou.

Příroda, prohlašují, má vlastní „vnitřní hodnotu“, pro niž ji máme uctívat - bez ohledu na přínos pro člověka. V důsledku toho musí být člověku zabráněno ve využívání přírody pro své vlastní cíle. Jelikož se předpokládá, že příroda je hodnotou a dobrem sama o sobě, je jakákoliv lidská činnost, která mění životní prostředí, nutně označena za nemorální. Environmentalisté se samozřejmě nedovolávají argumentu o vnitřní hodnotě, aby jej použili proti lvům, kteří se živí gazelami, proti bobrům, kteří kácejí stromy, používají jej pouze a právě proti člověku, tehdy, když chce něco člověk. Pojem vnitřní hodnota není ničím jiným než snahou zničit hodnoty lidské.

„Teorie vnitřní hodnoty“, zdůrazňuje Ayn Rand, „odtrhuje pojem dobro od nositele prospěchu a pojem hodnota od hodnotícího subjektu a účelu, přičemž tvrdí, že dobro je dobrem samo o sobě“ (Capitalism: The Unknown Ideal, str. 21). Ale ve skutečnosti, říká Rand, „Pojem ‘hodnota’ není primární, předpokládá odpověď na otázky: Pro koho? A k čemu?“ (The Virtue of Selfishness, str. 16).

Hodnoty jsou uspořádány v hierarchii, o některé člověk usiluje pouze proto, že jsou prostředkem k dosažení jiných, vyšších cílů. Z toho vyplývá existence konečného cíle, z něhož je hierarchie odvozena. „Bez konečného cíle nemohou existovat ani předcházející cíle a prostředky … Pouze konečný cíl, tj. cíl sám o sobě, umožňuje existenci hodnot“ (Virtue of Selfishness, str. 17). Věci lze hodnotit jako dobro nebo zlo, hodnota či újma, pouze v tom případě, že podporují nebo maří dosažení konečné hodnoty, a konečnou hodnotou je pouze vlastní život. „Člověk musí volit své jednání, hodnoty a cíle podle měřítka, které je vlastní člověku – aby dosáhl konečnou hodnotu, uchoval ji a těšil se z ní, z dosažení onoho cíle, jenž není prostředkem k žádnému dalšímu cíli, tj. z naplnění vlastního života“ (The Virtue of Selfishness, str. 27).

Vysněným světem environmentalistů není západní civilizace dvacátého století, ale rajská zahrada, svět bez lidských zásahů do přírody, svět bez inovací a změn, svět bez lidského úsilí, svět, kde přežití je jaksi zaručeno, svět ve kterém člověk mysticky splynul s „životním prostředím“. Kdyby bylo uvažování environmentalistů převážilo v 18. a 19. století, pak bychom neměli žádnou průmyslovou revoluci, což by byl stav, který by environmentalisté nadšeně přivítali – alespoň pár těch, kterým by se podařilo přežít bez životodárného přínosu moderní vědy a technologie.

Explicitním cílem environmentalistů je zabránit člověku měnit své životní prostředí, jeho narušování přírody. Právě proto je environmentalismus zásadně nelidským. Neboť člověk samotný je „narušením“ status quo přírody. Jedině narušením přírody může člověk zabránit epidemiím a hladu. Jedině díky dobývání přírody si může člověk stanovit dlouhodobé cíle a ovládat svůj život. Dobývání přírody zlepšuje životní prostředí – tj. prostředí pro člověka. Život člověka vyžaduje produktivní práci, kterou Ayn Rand popsala jako proces „zpracování hmoty k dosažení vlastního cíle, proces přeměny myšlenky do fyzické formy, přetváření země podle obrazu vlastních hodnot“ (Atlas Shrugged, str. 937).

Ve chvalozpěvu environmentalistů na „přirozenost“, je přirozenost člověka vynechána. Pro environmentalisty je přirozeným světem svět bez člověka. Člověk - narozdíl od stromů, rybníků a bakterií - nemá žádné legitimní potřeby.

Že to environmentalisté tak nemyslí? Podívejme se na slova, jimiž důslední environmentalisté otevřeně vyhlašují své cíle. Filozof Paul Taylor píše:

„Za předpokladu, že by druh Homo Sapiens úplně, absolutně a definitivně vymizel, by život přírodního společenství na Zemi mohl nejen dále pokračovat, ale se vší pravděpodobností by se zvýšil jeho blahobyt. A pokud bychom přijali hledisko tohoto Živého společenství a poslechli hlas jeho skutečných zájmů, pak by konec lidské epochy na Zemi byl přivítán s upřímným „Díky Bohu, že jsou pryč!“ (Respect for Nature: A Theory of Enviromental Ethics, str. 115).

V nadšené recenzi knihy The End of Nature od Billa McKibbena, biolog David Graber píše:

„Lidské štěstí a lidská důmyslnost nejsou tak důležité, jako divoká a zdravá planeta … [Ekosystém má] svou vnitřní hodnotu a pro mě je hodnotnější než jiný člověk, nebo miliarda lidí …Než se Homo Sapiens rozhodne vrátit k přírodě, mohou někteří z nás jen doufat, že se objeví ten správný virus (Los Angeles Times, October 29, 1989, str. 9).

Taková je holá podstata environmentalismu: oplakává smrt jedné velryby nebo stromu, ale vítá smrt miliard lidí. Více zlovolnou a k člověku nenávistnou filozofii si snad už nelze ani představit.

Stěžejním principem environmentalismu je sebeobětování: sebeobětování delších, šťastnějších, bohatších a radostnějších životů – tj. lidských životů. Ale člověk není zrozen k nevolnictví. Má morální právo žít svůj vlastní život pro svůj vlastní prospěch. Nemá žádnou povinnost obětovat se potřebám ostatních lidí a už vůbec ne „potřebám“ něčeho nelidského.

Zachránit lidstvo před environmentalisty neznamená uchylovat se ke smířlivému a kompromisnickému přístupu současných konzervativců, kteří volají po „rovnováze“ mezi potřebami člověka a „potřebami“ životního prostředí. Záchrana lidstva vyžaduje úplné odmítnutí environmentalismu jako nenávisti k vědě, technologii, pokroku a lidskému života. Záchrana lidstva vyžaduje filozofii rozumu a individualismu, filozofii pro život na zemi: objektivismus – filozofii Ayn Randové.

Michael Berliner, Ph.D. je výkonným ředitelem The Ayn Rand Institute.

Z anglického originálu „Against Environmentalism “ přeložil Vavřinec Kryzánek



[Akt. známka: 4,17] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 1 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.