Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Kdo je „majitelem pravdy“?
Vydáno dne 09. 09. 2005 (čteno 3548×)

Jiří Kinkor

V následujícím rozhovoru diskutují dva obhájci svobody a kapitalismu, autor-objektivista (O) a filozofický skeptik (S). Uvidíme, zda skeptik skutečně hájí kapitalismus.

S: Jsem přesvědčen, že hlavní politický ideový zápas se dnes, stejně jako v minulosti, vede mezi pravicí a levicí, mezi kapitalismem a socialismem, mezi obhájci svobodného trhu a smíšené (regulované) ekonomiky, mezi svobodou a etatismem. Lidé, kteří toto stále platné rozlišení chtějí vymazávat, hovoří o konci „ideologií“ a neuznávají žádné „ismy“, v podstatě hledají nějaké třetí cesty, ale ve skutečnosti žádné třetí cesty neexistují.

O: Ano, souhlasím. Tito lidé jsou neblaze ovlivněni pragmatismem, což je přístup pohrdající abstraktními principy. Říkají, že nic není absolutní, co platilo včera, nemusí platit dnes, revoltují proti jakýmkoli pevným zákonitostem, proti objevování společných rysů v jevech kolem nás a proti zobecňování a vyvozování. Kdo zastává jakoukoli pevnou intelektuální pozici, byť rozumově podloženou, je podle nich dogmatikem. Čím více je pozice abstraktní, tím více je v jejich očích prázdná, nereálná a beznadějná. Každou konkrétní otázku chtějí posuzovat zvlášť, odděleně od kontextu minulého a ostatního poznání. Snižují tak člověka na úroveň zvířete, které každou jednotlivost a konkrétní situaci považuje za zcela novou, jedná krátkodobě na základě bezprostředních impulsů. V jejich pojetí je člověk trvale uvězněn ve stadiu novorozence zírajícího na nepochopitelný svět kolem sebe, a neustále bombardovaného záplavou vjemů, mezi nimiž není možné rozpoznat žádné souvislosti, není možné smyslově vnímaná data klasifikovat a zahrnovat do pojmů a pojmy do principů. To je údajně příliš „rigidní“, někteří dokonce tvrdí, že aristotelovská logika je zastaralá a překonaná.

S: A z toho plyne, že bychom se neměli soustředit jen na ty explicitní a notorické socialisty, kteří promlouvají z různých sociálně demokratických či křesťanských stran. Svobodu zdaleka neohrožují jen tradiční otevření socialisté, kteří chtějí stále více regulovat podnikání a řadu dalších oblastí, sabotují veškeré snahy deregulovat zdravotnictví, školství, bydlení, a pomocí stále progresivnějšího zdanění v podstatě trestají bohaté za jejich produktivitu, za jejich ctnost. Nebezpečné jsou totiž i různé nátlakové skupiny, jako environmentalisté, aktivisté za „práva zvířat“ a řada dalších různých nevládních organizací, takzvaných NGO, které pod líbivými a vznešenými hesly ve skutečnosti prosazují – často velmi sebevědomě – své partikulární zájmy na úkor svobody.

O: Hesla a fráze, které používají, jsou možná líbivé pro někoho, kdo moc nepřemýšlí. Ve skutečnosti na jejich frázích nic líbivého není, protože jejich obsahem je přesný opak vznešenosti. A vůbec nejde o to, zda jsou jejich zájmy „partikulární“. Tento pojem, který má navíc určitý pejorativní nádech, je falešný a jeho používání vede přímo ke kolektivismu, který zase vyzdvihuje neexistující zájem „společenský“. Podstatné je, zda zájmy jsou racionální a oprávněné a nikoli zda je zastává jeden člověk, skupina nebo všichni. Já také považuji environmentalistické a podobné iracionální skupiny za nebezpečné, i když – ­a na tom se určitě shodneme – samozřejmě nehájím žádné jejich umlčování nebo zakazování. Musíme s nimi vést intelektuální bitvu, žádnou jinou. Ale zdaleka ne jen s nimi. Nečelíme jen nějakým dobře organizovaným a hlasitým nátlakovým skupinám, čelíme intelektuální katastrofě, která postupně zničila myšlení intelektuálů a díky tomu i nejširší veřejnosti.

S: Já vidím problém zejména v jejich elitářských postojích, v celém jejich přístupu se odráží jejich přesvědčení, že oni jsou těmi vyvolenými, „nadřazenými vizionáři“, kteří lépe než my vědí, co je pro nás dobré.

O: Nejde o žádné elity a elitářské postoje, to jen některé skupiny je více slyšet nebo své názory hájí důsledněji a sebevědoměji než ostatní, ale jejich myšlení se od drtivé většiny společnosti podstatně neliší. Podobně přemýšlejí široké vrstvy pedagogů všech oborů a na všech stupních škol, vědci, publicisté, politici, spisovatelé a ostatní umělci. Tedy vzdělaní lidé, které nazýváme intelektuály. Jejich myšlenky se běžně prezentují v médiích, jsou pevnou součástí učebnicových textů. Uplatňují je však i manažeři v každodenním businessu, kde typickým moderním příkladem je sebevražedná altruistická myšlenka „společenské odpovědnosti firmy“, kterou dobrovolně přijímá stále více firem.

Problém tudíž není v tom, že lidé, které vy nesprávně označujete za „elitáře“, vystupují sebejistě, že své myšlenky a ideály považují za dobro a snaží se přesvědčit ostatní. Sebevědomě a s jistotou tvrdit, co je dobro, neznamená být elitou. Problém je v tom, že jejich myšlenky a ideály dobrem nejsou, protože jsou fundamentálně mylné. Jsou zlem, navzdory jejich přesvědčení o opaku.

S: Zdá se mi, že ačkoli se vaše a moje pozice vůči socialismu a kapitalismu povrchně podobají, ve skutečnosti jsou mezi vaším a mým chápáním světa výrazné rozdíly.

O: Ano, ideová propast mezi námi je nesmírná, je mnohem hlubší než možná tušíte. Já nehájím především kapitalismus a svobodu. Já primárně hájím rozum jako jediný nástroj poznání a vodítko jednání. Hájím pojetí člověka jako strůjce vlastního charakteru, plně odpovědného za vlastní osud, člověka, který tudíž sleduje vlastní racionální zájem na základě svého nezávislého myšlení. Aby člověk mohl žít jako člověk, tedy ctnostně a na základě rozumového úsudku a v souladu se svou přirozeností, nutně potřebuje svobodu a společenský systém chránící jeho práva, tj. kapitalismus. Kapitalismus není jen pro racionální a morální lidi, je prospěšný pro každého, ale ti, kdo takoví chtějí být, kapitalismus a svobodu potřebují.

S: Mám pocit, že v otázkách pravdy a dobra se od pyšných moralistů příliš nelišíte. I vy máte tendenci vystupovat jako zvěstovatel jednoho jediného dobra. Odmítáte uznat, že dobro se nedá zvnějšku člověku nařídit, protože je výslednicí spontánního chování a jednání svobodných a odpovědných lidí, kteří se z důsledků svého jednání neustále učí. Podle vás ale nejsme na kapitalismus ještě dost zralí, protože nejsme dost morální. Chcete převychovat lidi a vytvořit nového ctnostného člověka podle vaší morálky a až to uděláme, pak si zasloužíme kapitalismus. Vždyť mluvíte jako komunista. Stejně jako komunisté chcete předělávat lidi? Vidíte svět příliš černobíle. Dobro není jedou pro vždy dané, křišťálově čisté, neustále se rodí ve střetech různých zájmů a v demokratickém procesu.

O: Nechci předělávat lidi, a už vůbec jim nechci cokoli nařizovat či vnucovat. Každý je odpovědný za své chování a každý plně nese důsledky za své racionální či iracionální jednání. Každý sám má schopnost a odpovědnost své chování měnit a volit ty či ony cíle a hodnoty. Potřeba a obhajoba správné morálky neznamená, že zápas za kapitalismus má čekat na to, až se vynoří generace nových lidí. Nic tak absurdního netvrdím, ani to z ničeho, co jsem uvedl, nevyplývá. Nemůžeme ale vymazat potřebu člověka mít vodítko k jednání. Potřebujete vědět, co znamená chovat se dobře, protože není lhostejné, jak se člověk chová, je-li jeho cílem úspěšně a šťastně žít a tomto světě. Jeho volby nejsou automaticky správné. Jde přece o to, že potřebujeme vědět, jaký společenský systém je dobrý a jaký ne. A tato volba musí vycházet z poznání, co je dobro a co zlo. Správný systém je takový, který umožní člověku chovat se dobře. Není lhostejné, jaké jsou jeho myšlenky, protože na jejich základě jedná a protože přírodní zákony jsou, jaké jsou, a přizpůsobovat se musíme my jim, nikoli naopak. Realita není „gumová“. Ignoruje-li člověk fakt, že arzenik je něco jiného cukr, a že metanol je něco jiného než voda, má to pro něj katastrofální následky, jako když ignoruje potřebu správného čili morálního společenského systému.

Naproti tomu vy zpochybňujete všechno, kvůli čemu svobodu a kapitalismus potřebujeme. Nezpochybňujete jen tu či onu morálku, dopouštíte se něčeho ještě horšího. Rezignujete na morálku jako takovou. Kdokoli hájí jakoukoli morálku, podle vás nepřípustně „káže“ o morálce. Podle vás není možné říci, co je a co není správné. Žádné objektivní měřítko hodnot neuznáváte. Neuznáváte totiž schopnost člověka s jistotou poznávat. Proč je tedy kapitalismus dobrem? Jak chcete svým subjektivismem přesvědčit své oponenty, pro které je dobrem socialismus? Ocitáte se ve slepé uličce. Dobro totiž není žádnou výslednicí spontánního svobodného chování, jak tvrdíte. Není žádným produktem demokratického procesu. Iracionální myšlení, jednání a zájmy, jakkoli jsou svobodné, nikdy nemůžou být dobrem. Dobro je to, co objektivně podporuje lidský život a to jsme schopni pozorováním důsledků lidského chování poznat a vyjádřit jistými obecnými principy, v tomto případě morálními principy. Tyto principy nejsou ničím spontánním. Jsou rozumovým, pojmovým uznáním, že existuje na nás nezávislá realita přírodních zákonitostí a realita přirozenosti člověka. A právě ta diktuje měřítko toho, co je správné, pokud je naším cílem žít jako lidé a ne jako paraziti, nebo zotročená či obětovaná zvířata. Realita je jen jedna a proto i pravda je jen jedna, a úkolem je nalézt ji, nikoli ji jen hledat.

S: Vystupujete jako neuvěřitelně domýšlivý vizionář, pasujete se do role samozvaného mesiáše a majitele pravdy. To už jsme tu zažili a měli bychom si z toho vzít poučení. Nikdo přece není dokonalý a vám ze všeho nejvíc chybí pokora.

O: Ano, pokoru rozhodně nemám. Právě pokora, tedy sebeponižování, sebenedůvěra a nesmyslné ujišťování se o vlastní nedokonalosti či dokonce o přirozené hříšnosti, a neschopnosti s jistotou poznávat, přímo vede k orientaci na ostatní, na autority, na kolektiv a společenský „konsensus“. Jenže přírodní zákony se nebudou ohýbat podle „konsensu“, fakta existují nezávisle na nás, my je musíme rozumem poznávat a přizpůsobit se jim, protože na tom záleží náš život. Vaše absurdní a destruktivní klišé o „majiteli pravdy“ zásadně odmítám, protože pravda nemá žádného „majitele“. Pravdivá je myšlenka, k níž člověk dospívá správnou metodou poznání reality. Kdokoli správnou metodu používá, dospěje ke stejnému, pravdivému závěru. Správnou metodou poznání rozhodně není „dohoda s ostatními“, stejně tak jako jí není víra.

Komunisté nejsou zlem proto, že jsou přesvědčeni o své a jediné možné pravdě, nýbrž proto, že důsledně obhajují kolektivismus, který pravdou není. Komunismus není špatný proto, že projektuje principy společenského systému na základě svých morálních kritérií, nýbrž proto, že jsou to altruisticko-kolektivistická morální kritéria, která ignorují realitu a prvotnost jednotlivce, popírají jeho život. Od socialistů se komunisté neliší v principu ale jen v míře důslednosti jeho praktického uplatnění.

S: A kde berete jistotu, že právě ta vaše metoda poznání je ta správná?

O: Beru ji z nesmazatelného a neuniknutelného faktu, že existuje na nás nezávislá realita věcí a vztahů mezi nimi, chcete-li přírodních zákonů. Naše vědomí na základě smyslově vnímaných faktů vytváří pojmy, které nejsou ničím jiným než klasifikací vnímaných jevů do skupin na základě společných znaků. Metodou tvorby pojmů a jejich používání je logika, která je vposledku celá postavena na jediném principu: věc je tím, čím je, a není současně něčím jiným. Když říkám, že hájím rozum, mám na mysli schopnost člověka poznávat realitu právě touto metodou a žádnou jinou. Samozřejmě, že oblastí poznání se zabývá celý filozofický obor, tzv. epistemologie, ale o to teď nejde. Chci vám ukázat, jak katastrofálního omylu se ve své snaze hájit svobodu dopouštíte, když zpochybňujete rozum a jeho schopnost s jistotou poznávat. Říkáte, že používat rozum v oblasti společenských otázek je domýšlivé a nebezpečné. Říkáte tím, že kdokoli chce hájit svobodu a kapitalismus, musí se nejprve zbavit své domýšlivosti, tj. zahodit rozum, tj. musí nejprve zahodit ten hlavní důvod, proč by měl svobodu a kapitalismus hájit.

S: Stále nevěřím, že rozum je důvodem kapitalismu. Proč nelze svobodu a kapitalismus hájit prostě proto, že jsou podmínkou prosperity?

O: A proč bychom měli chtít prosperitu? A prosperitu koho? Jednotlivce nebo společnosti? Má tedy člověk být egoistou a sledovat vlastní prospěch a zájmy? Pokud ano, proč? A jak to víme? Vždyť dnes lidé definují a používají pojmy jak chtějí. Co to vůbec je egoismus? Místo abyste se zabýval těmito mnohem důležitějšími a hlubšími otázkami, což by vás nakonec přivedlo k potřebě hájit schopnost rozumového poznání, používáte beznadějnou skeptickou frázi „nikdo není majitelem jediné pravdy“. Spoléhat se plně na rozum podle vás znamená být na straně socialistů. Nic horšího nemůžete pro svobodu a kapitalismus udělat, když budete i nadále hájit a šířit tento názor.

Pokud by se člověk nemohl řídit rozumem a neexistovalo by žádné objektivní měřítko dobra, nedávaly by požadavek svobody a princip práv člověka žádný smysl. A jakákoli argumentace mezi lidmi by něměla smysl. Vodítkem jednání a nástrojem řešení trvalých a všudypřítomných konfliktů by musela být nějaká autorita vládnoucí z pozice síly: bůh, diktátor, vůdce gangu nebo třeba policie prosazující jakýkoli arbitrární a tyranský zákon přijatý vůlí demokratické většiny.

S: Vy mě snad dokonce považujete za nepřítele kapitalismu? To není pravda. Já jsem zásadně proti jakékoli tyranii, ať diktátora nebo demokratické většiny. Já přece jen říkám, že každý má právo věřit čemu chce a mít svůj názor na to, co je správné a co ne. Každý by měl mít právo svobodně jednat, a stačí, když to samé nebude upírat ostatním.

O: To vše sice říkáte, ale zároveň říkáte, že neexistuje jedna pravda, každý může mít svou vlastní pravdu, nic neplatí absolutně.

S: Ano.

O: A já tvrdím, že pravda je jen jedna, protože realita je jen jedna, A je A, tužka je tužka, papír je papír, lidská přirozenost je taková a ne jiná, zákon identity je neuniknutelný. Toto mé tvrzení odporuje tomu vašemu, ale vy to mé nijak nezpochybňujete, protože podle vás nikdy nevíme nic jistě. V tom případě cokoli, co jste doposud řekl, je zcela bezcenné, bezvýznamné, a marnil by čas ten, kdo by vás bral vážně, protože každé své tvrzení implicitně doprovázíte dovětkem „možná se mýlím, nikdo přece není majitelem pravdy“. Tedy ani vaše tvrzení, že „nikdo není majitelem pravdy“ není třeba brát vážně, protože si vůbec nejste jist, zda to tak je, vždyť přece nejste „majitelem pravdy“. Už vám dochází, že z definice – stejně jako každý skeptik – popíráte sám sebe?

S: To mě nikdy nenapadlo.

O: Přemýšlejte o tom, že právě zpochybňování rozumu je tou fundamentální příčinou, proč dnes skutečně žijeme v tyranii demokratické většiny a ne ve svobodné společnosti.



[Akt. známka: 2,90] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 9 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.