Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Asistovaná sebevražda: Morální právo
Vydáno dne 11. 06. 2006 (čteno 5399×)

Thomas A. Bowden

Právník Thomas A. Bowden publikuje pro Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové – autorky knih Atlas Shrugged a The Fountainhead (vydán v českém překladu pod názvem Zdroj).

Od roku 1997 měli oregonští lékaři legálně povoleno pomáhat svým pacientům provést sebevraždu. V úterý 17. ledna 2006 Nejvyšší soud tento kontroverzní zákon potvrdil, správný výsledek byl však špatně zdůvodněn. Tím, že soud své rozhodnutí založil na procedurálních aspektech zákona, vyhnul se vyslovení skutečné podstaty problému: tou je bezpodmínečné právo jednotlivce spáchat sebevraždu.

Oregonské zákony umožňují lékařům předepsat smrtelnou dávku léků svéprávnému, smrtelně nemocnému, nevyléčitelnému pacientovi, který o ni písemně i ústně požádá, projde konzultací u dvou lékařů a přečká povinnou čekací lhůtu. Pacientovi příbuzní a lékaři nemají možnost se do tohoto legalizovaného „zabití z milosti“ nijak vměšovat, nesmějí jménem pacienta o nic žádat a on sám si aplikuje smrtící dávku.

V roce 2001 vydal generální prokurátor John Ashcroft nařízení, podle kterého každý lékař, který předepíše takovou dávku, poruší federální zákon proti přípravě a vydávání nebezpečných látek bez „legitimního lékařského důvodu“. Celá záležitost se následně dostala až k Nejvyššímu soudu jako institucionální spor mezi vládou federální a vládou státu o tom, která z nich by měla regulovat lékařskou praxi. V úterý Soud rozhodl, že stát Oregon může povolit asistovanou sebevraždu, bez ohledu na to, co říká federální zákon.

Kdo však v tomto sporu chyběl? Jednotliví pacienti, o jejichž život šlo.

Nejvyšší soud měl přejít procedurální aspekty sporu a opravit svoje rozhodnutí z procesu Washington vs. Glucksberg z roku 1997. Soud tehdy zaujal postoj, že jednotlivci nemají žádné ústavou chráněné právo na sebevraždu, a tudíž ani právo na pomoc při tomto aktu.

Pokud soudy mají jednou provždy vyřešit spory nad asistovanou sebevraždou, musejí pochopit, že neexistuje žádný racionální, sekulární důvod, aby stát komukoliv bránil v rozhodnutí ukončit svůj vlastní život. Ve chvíli, kdy náboženští konzervativci prosazují své představy o Boží vůli pomocí světských zákonů, ohrožují základní princip, na němž byla Amerika založena.

Prohlášení nezávislosti, poprvé v dějinách lidstva, identifikovalo skutečnost, že každá lidská bytost je cílem sama o sobě. Tento základní fakt – který byl politicky vyjádřen v právu na život, svobodu, a hledání štěstí – v praxi znamená, že člověk nepotřebuje ničí svolení ke svému životu, a nikdo mu nesmí násilím bránit v hledání jeho vlastního štěstí.

Ale co když se štěstí stane nedosažitelným? Co když veškerou radost ze života zničí strašlivá nemoc, nebo jiná pohroma, a člověku zůstane jen strádání a utrpení? Právo na život zahrnuje a implikuje právo spáchat sebevraždu. Jestliže zaujmeme postoj, že společnost musí člověku dovolit spáchat sebevraždu, dostaneme se do rozporu s právem na život jako takovým. Pokud má člověk povinnost pokračovat v žití, bez ohledu na jeho vlastní vůli, pak mu jeho život nepatří, jeho existence je dána vůlí společnosti a ne jeho právem.

Z tohoto důvodu má každý jednotlivec právo rozhodnout o hodině své smrti a toto vážné rozhodnutí uskutečnit nejlépe jak umí. Je to jeho vlastní volba, protože jde o jeho vlastní život. A pokud je lékař ochotný při sebevraždě, která je založena na objektivním posouzení pacientova duševního i fyzického stavu, asistovat, zákon mu nesmí stát v cestě.

Pobouření náboženských konzervativců nad oregonským zákonem pramení z víry, že lidský život je darem od Boha, který nás na Zemi stvořil, abychom uskutečňovali Jeho vůli. Jakákoliv myšlenka na sebevraždu je tedy rouháním, protože kdo si zabitím sebe sama nebo napomáháním cizí sebevraždě „hraje na Boha“, uráží svého Stvořitele a čeká ho věčné zatracení, nemluvě o božské odplatě proti dekadentní společnosti, která takové hříšné chování toleruje.

Pokud by George W. Bush onemocněl smrtelnou chorobou, měl by zákonné právo pohlížet na Boží vůli jako na prvořadou, a nařídit svému lékaři, aby zůstal stát stranou a nechat ho trpět tak dlouho, jak jeho tělo a mysl dokáže agónii snést, a dokud ho poslední záchvat nezbaví života. Ale Bushova vláda nemá žádné právo vnucovat takové nesmyslné, středověké utrpení lékařům a pacientům, kteří odmítají brát svůj drahocenný život jako hračku krutého Boha.

Konzervativci touží vstříknout injekci náboženství do žil amerického zákonodárství, a tím se podílejí na naší národní sebevraždě. Nemohou nicméně uspět bez souhlasu Nejvyššího soudu. Dříve nebo později se Nejvyšší soud musí utkat s nejdůležitější otázkou, a rozhodnout, zda právo jednotlivce na život zahrnuje právo tento život ukončit.

Článek byl publikován 31. ledna 2006.

Přeložil Luboš Zálom



[Akt. známka: 2,00] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek | Zdroj: The Ayn Rand Institute


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.