Hlavní strana  •  Objektivismus  •  Ayn Randová  •  Fórum  •  Knihy  •  Hledat  •  Odkazy
Sekce: Filozofie Ayn Randová a šílené představy jejích kritiků
Vydáno dne 11. 06. 2011 (čteno 3532×)

Luboš Zálom

Jak se tak současná státem regulovaná ekonomika potácí od jednoho problému k druhému, pro mnoho zastánců intervencionismu a sociálního státu to znamená vážné rozčarování. Vychází najevo to, na co obhájci laissez faire kapitalismu upozorňují už velmi velmi dlouho: ekonomiku nelze řídit a jakékoliv vměšování do přirozeného běhu věcí dokáže nadělat velkou paseku. Ovšem, jak už to u bývá, tváří v tvář důkazům, že dosavadní názory intervencionistů byly mylné, jedinou jejich reakcí je tvrdohlavé lpění na tom, co se mnohokrát ukázalo být nefunkční a zvrhlé. Je daleko pohodlnější odmítnout vlastní pochybení a raději svalovat vinu na všechno kolem.

Přesto se však dostává stále většího sluchu lidem, kteří volají po svobodě trhu a po skutečném kapitalismu. A čím zásadnější a nesmlouvavější bojovník za svobodu, tím zoufalejší a špinavější jsou reakce těch, jejichž světonázor se pod vlivem dlouhotrvající krize současné kolektivistické společnosti pomalu ale jistě sype jako domeček z karet.

Nejzásadnější z takových zastánců svobodné společnosti byla americká spisovatelka a filozofka Ayn Randová. Nejzásadnější proto, že její obhajoba svobody se nezaměřila jen na povrchní ekonomickou a politickou stránku věci, ale tvoří ucelenou filozofickou stavbu, v níž má své nezastupitelné místo epistemologie, etika a její následné politické implikace. Snad právě proto, že filozofie, kterou Ayn Randová nazvala objektivismem, je logickým systémem, který nepřipouští žádné kompromisy, našel mnohé nepřátele nejen v řadách progresivistické a kryptofašistické levice, ale i v řadách konzervativců a klasických liberálů. Je však nutné s politováním konstatovat, že dosud se takřka veškerá kritika objektivismu zakládala spíše na urážkách, očerňování, nenávistném plivání a bezostyšném překrucování faktů, spíše než na racionální argumentaci. Článek, jenž vyšel v Britských listech pod titulkem “Šílené představy Ayn Randové, na něž jsme všichni doplatili”, který referuje o dokumentárním seriálu Adama Curtise, samozřejmě není výjimkou.

Není účelem mého komentáře vyložit a vysvětlit filozofii Ayn Randové, a na tak omezeném prostoru jednoho článku to ani není možné. Vážné zájemce, kteří by si rádi udělali obrázek přímo u zdroje pouze odkáži na web Ayn Rand Institute (www.aynrand.org), případně na český web www.aynrand.cz, anebo na skvělou knihu Leonarda Peikoffa “Objektivismus - Filozofie Ayn Randová”, jenž vyšla i v českém vydání a nabízí ucelený a čtivý výklad objektivistické filozofie.

Zaměřím se pouze na nepravdy a smyšlenky týkající se filozofie Ayn Randové, na nichž staví Adam Curtis svůj film, a které s potěšením přebírá a dále šíří autor (bohužel není uveden jménem) článku z Britských listů.

Autor článku, potažmo Adam Curtis, staví své vývody na několika předpokladech, pomocí nichž se dostává k fantastickým rozuzlením: za ekonomickou krizi a současný chaos může vlastně Ayn Randová, její filozofie a její následovníci, kteří objektivistickou filozofii důsledně uvedli do praxe. Vezměme to pěkně po pořadě.

Předpoklad první: Následovníci Ayn Randové založili Silicon Valley, v němž se pokusili uskutečnit převratnou myšlenku, že počítačové sítě a informační infrastruktura obecně může zajistit, že ekonomiku a celou společnost není třeba regulovat. Dostupnost informací a možnost jejich takřka neomezeného vytěžování zajistí, že trh se již propříště bude sám udržovat v rovnováze, bez nutnosti přispění viditelné ruky státu.

Předpoklad druhý: Alan Greenspan, bývalý člen diskusního kroužku Ayn Randové, a pozdější dlouholetý předseda americké centrální banky Fed, své dávné názory nikdy neopustil a i ve funkci jednoho z nejvyšších ekonomických regulátorů USA byl stále věrným stoupencem objektivistické filozofie. Jeho kroky v pozici šéfa Fedu byly v souladu s tím, co objektivismus tvrdí.

A konečně předpoklad třetí, sice přímo nevyřčený, ale ze dvou předchozích vyplývající: Ayn Randová prosazovala neregulovaný trh a tato myšlenka pak byla od 80. let (nejspíš po nástupu Ronalda Reagana do Bílého domu), přes krizi dot-com, přes hypoteční krach, až do dnešních dní určující doktrínou americké hospodářské politiky.
Ani jeden z těchto předpokladů se nezakládá na pravdě a závěry, které z nich autor vyvozuje, jsou tudíž zákonitě něčím, co nemá s realitou vůbec nic společného.

Alan Greenspan byl skutečně kdysi brilantním zastáncem laissez faire kapitalismu a jeho slavná esej o zlatém standardu Gold and Economic Freedom (dostupná na internetu) je stále platná a hodná pozornosti. Ovšem přinejmenším ve chvíli, kdy usedl v čele Fedu, zapřel vše, co kdy v minulosti řekl nebo napsal. Zatímco kdysi volal po ukončení státní manipulace s cenou peněz, neváhal roku 1987 přijmout funkci ekonomického diktátora.

Z jeho nedávných slov se zdá, jako by Alan Greenspan v čele Fedu ani na okamžik nepřestal být zastáncem kapitalismu. Během slyšení před kongresovou komisí roku 2008 pak pokorně přiznal, že jeho “víra v tržní samoregulační síly” byla mylná - jako by bylo možné sedět v čele Fedu, manipulovat s cenou peněz, s tou naprosto nejklíčovější cenou ze všech, a přitom stále věřit v trh!

Člověk, který jedná tak rozporně a dopouští se ustavičných kompromisů, jak ve svém myšlení tak ve svém konání, prostě nemůže mít s filozofií Ayn Randové nic společného. Popírá vše, čím objektivistická filozofie je. A pokud se někdo z horlivých kritiků objektivismu, kteří v poslední době vylézají z kdejaké díry, obtěžoval přečíst si výše zmíněný Greenspanův text, a porovnal by jej s tím, co Greenspan prováděl jako šéf Fedu, musel by, byl-li by poctivý, uznat, že Greenspanovy chyby nelze přičítat za vinu objektivistické filozofii. Bohužel, elementární poctivost, to je něco, co kritikům objektivismu často chybí.

A jak je to se Silicon Valley a rozmachem informačních technologií? Ano, je zřejmé, že Ayn Randová inspirovala řadu geniálních  podnikatelských vizionářů, kteří přijali myšlenku, že člověk má právo hledat svou cestu ke štěstí a nemá se za své úspěchy stydět a už vůbec by je neměl obětovat komukoliv jinému. Ale názor, že informační technologie byly navrženy k tomu, aby zavedly systém neprůstřelné tržní samoregulace, je fantastický. Trh, není-li do něj zasahováno státní rukou, se vždy nachází v rovnováze, ať už existují nebo neexistují ty či jiné technologie. Stejně jako trh fungoval v 19. století, v době největšího rozmachu techniky, největšího růstu bohatství, mohl fungovat naprosto hladce i o sto let později - pokud by mu byla ponechána volnost. Informační technologie s tím nemají co dělat, a každý zastánce filozofie Ayn Randové tohle dobře ví. Koneckonců, trh je pouze praktickým vyústěním svobody. Máme-li svobodu, automaticky následuje svobodná směna hodnot - tedy trh - bez ohledu na technickou úroveň a vyspělost společnosti.

Představa, že vizionáři informačních technologií rozvíjeli počítačové sítě, databáze a infrastrukturu proto, aby mohl být odstraněn regulační dohled ze strany státu, v sobě navíc obsahuje jeden zásadní předpoklad, který naprosto vylučuje jakoukoliv přímou spojitost s tím, co obhajovala Ayn Randová. Jestliže měly být informační technologie teprve prostředkem, po jehož zavedení do praxe mohl být trh osvobozen od regulační ruky státu, znamenalo by to předpokládat, že do té doby, než budou informační technologie skutečně dokonale fungovat, jsou státní zásahy do ekonomiky nutné a žádoucí! Což je s filozofií Ayn Randové v rozporu.

Technologie jsou jen nástrojem. A lze říci, že v případě informačních technologií jde spíše o nástroj, který více než myšlenku neregulovaného trhu podpořil všemožné regulátory, plánovače a intervencionisty, kteří dostali pocit, že nyní už jsou všechny informace o trhu dostupné a snadno zpracovatelné, a lze tedy ekonomiku konečně řádně plánovat. Získali pocit, že známý zákon o rozptýlenosti informací je teď s pomocí informačních technologií překonán a centrálnímu řízení hospodářství tedy již nic nebrání. Koneckonců, rozmach informačních technologií se rozhodně neodehrával jen v režii kapitalistických vizionářů, ale svou zásadní roli zde sehrál i stát - armáda, výzvědné služby, statistické úřady i komise ekonomických plánovačů.

Čímž se dostáváme k třetímu předpokladu, který tvrdí, že myšlenky Ayn Randové o svobodě a kapitalismu byly v minulosti uplatňovány v praktické politice a přímo ovlivnily vývoj od 80. let až dosud. Nic nemůže být vzdálenějšího pravdě. Dlouhotrvající úvěrová expanze prováděná Fedem a přímo podporovaná Greenspanem přece nemá se svobodnou ekonomikou nic společného. Právě naopak. Manipulace a zkreslování skutečné hodnoty peněz je tou nejhorší státní regulací ze všech, neboť před ní v podstatě není úniku a ovlivňuje každou oblast ekonomiky. Je to manipulace s hodnotou peněz, co způsobuje hospodářský cyklus a neustále se opakující období raketového růstu a hlubokého propadu. Filozofie Ayn Randové naproti tomu vyzdvihuje laissez faire kapitalismus, tedy systém, v němž nemá žádná regulace místo, včetně regulace peněžní zásoby. V podstatě celou druhou polovinu 20. století až dosud však vidíme pravý opak - postupný růst státu, stále citelnější zásahy do naší svobody, stále razantnější omezování trhu. Bez ohledu na to, jestli vládne levice nebo takzvaná pravice, na principech fungování státu to nic nemění. Není náhodou, že stejně jako americké demokraty kritizovala Ayn Randová i konzervativce, včetně Ronalda Reagana, který je dnes všeobecně pokládán za prezidenta, který po dlouholetých keynesiánských experimentech Ameriku vrátil na cestu kapitalismu. Ve skutečnosti však byla Reaganova politika silně regulační - i když jinak, než jak by postupovala levice.

Podle Ayn Randové nemá smysl snažit se o jakoukoliv změnu v praktické politice, dokud nenastane zásadní revoluce v oblasti morálky. Naprostá většina veřejnosti je dnes přesvědčena o tom, že altruistická morálka, morálka sebeobětování, představuje dobro, a na tomto základu pak stojí celá politická filozofie pečovatelského a intervencionistického státu, a stála na něm, nutno připomenout, i praktická politika komunistů a nacistů. Aby mohl kapitalismus přežít, musí být podepřen etickým základem, který tvrdí, že kapitalismus je nejenom funkční, ale i morální, a to proto, že jeho leitmotivem je sebezájem. A racionální egoismus, říká objektivistická filozofie, je dobrem, jelikož naprosto odpovídá identitě lidské bytosti.

Tento etický základ nelze nijak pominout a nutnost změny společenské etiky, chceme-li někdy žít ve svobodné společnosti, nelze přeskočit. Každý pokus hájit kapitalismus s pomocí současné altruistické morálky musí zákonitě skončit porážkou kapitalismu a posílením socialismu. Každý, kdo zná filozofii Ayn Randové, si je toho velmi dobře vědom. Ukvapeně spěchat do politiky a pokoušet se honem zachraňovat kapitalismus a sledovat polovičaté úspěchy by bylo tím posledním, o co by se zastánce objektivistické filozofie pokoušel. V americké politice posledních 30 let nelze nalézt žádné skutečné známky jakékoliv inspirace filozofií Ayn Randové.

Nyní lze dokument Adama Curtise (a článek z Britských listů) vidět v pravém světle. Regulátoři, ekonomičtí plánovači a intervencionisté získali představu, že s ekonomikou lze donekonečna manipulovat a s pomocí technologií a pokročilých finančních operací řídit celé hospodářství, ovlivňovat cenu peněz a pomocí úvěrové expanze vytvářet zdánlivou prosperitu, a to celé pod maskou kapitalismu. Byla to v podstatě hra na trh, která nemohla skončit dobře - a také dobře neskončila. Ekonomické zákonitosti nelze jen tak vymazat, a rakouská teorie hospodářského cyklu to říká jasně: budete-li udržovat cenu peněz uměle příliš nízko, jediné, co vyvoláte, bude falešný růst, který skončí bublinou a nakonec krachem. Regulátoři, plánovači a intervencionisté však přišli na řešení. Celou dobu udržovali veřejnost v klamném zdání, že se vše odehrává v souladu s trhem - a když se jim nyní celá na písku postavená stavba zhroutila, není nic snazšího, než svalit celou vinu na trh a na každého, kdo by se nadále odvážil trh hájit. Zabijí tím tři mouchy jednou ranou: pokusí se diskreditovat zastánce trhu a kapitalismu, zamaskují svou vinu i svou hloupost, a ještě si poskytnou alibi a podporu veřejnosti pro další a další regulace. A lidé jim to spolknou i s navijákem! Nebo tentokrát nespolknou?

Možná ne, protože zoufalství rozličných apologetů etatismu a kolektivismu začíná být stále patrnější, s čímž souvisí i to, že stále častěji sahají při své argumentaci k očividným faulům. Co lze doporučit těm, kteří si chtějí udělat vlastní názor a nehodlají si nechat ustavičně lhát do očí? Určitě se nespoléhat na žlučovité kritiky, ale raději se sami seznámit s myšlenkami obhájců svobodné společnosti (třeba na www.aynrand.org) a spolehnout se na vlastní rozum. Je to to nejlepší, co pro sebe můžeme udělat.

(Psáno pro Britské listy)



[Akt. známka: 1,67] 1 2 3 4 5

Počet příspěvků: 0 | Přidat příspěvek | Informační e-mailVytisknout článek


(c) Copyright 2000-2015 Lisarray Pty Ltd
Veškerá práva vyhrazena
Tento web používá redakční systém phpRS.