Výroční setkání ředitelů evropských poboček naší firmy se letos koná v Bruselu. Co bylo motivem tohoto kroku nevím, nicméně sedím v odletové hale na ruzyňském letišti a čekám na start svého letadla směr Brusel. Většinou cestuji v letadlech s turisty, ale dnes letím s lidmi z EU. Všude kolem mě tmavé obleky a kostýmky, plnoštíhlé a zodpovědně se tvářící asistentky s výraznými brýlemi a dav unijních soudruhů. Vedle mne usedají dva černé obleky, kterým sice chybí styl, ale nikoliv sebevědomí, a tak hlasitě diskutují a není možné neslyšet: „Na podvýboru bychom v žádném případě neměli rozhodovat ideologicky a dogmaticky“. Jeho druh mu přitakává: “Ano, souhlasím, musíme se otevřeně snažit prosazovat praktická opatření, která opravdu fungují a jsou efektivní,.“ Je třeba opustit ty hloupé ideologické stereotypy, které nás odvádí od užitečných a věcných témat“.
Na chvíli přestávám poslouchat a vzpomínám na semináře marx-leninismu na vojně. Typově oba bruselští papaláši sice připomínají tehdejší politruky, ale jejich jazyk je přece jen trochu jiný. Tehdy každý akceptoval, že marxismus je prostě ideologie. Nikdo tehdy nemluvil o „užitečném“ „praktickém“, „věcném“, „efektivním, co opravdu funguje“. I soudruh politruk se veřejně hlásil k tomu, že má svou ideologii, a vůbec se za to nestyděl. Avšak, dnes je jiná doba, slovo ideologie se stalo ekvivalentem zla. Místo aby dnešní zmatení intelektuálové pochopili, že zlem jsou jen iracioální ideologie, odmítají ideologie a abstraktní principy jako takové. Samozřejmě, že každý z nás ideologii má, jde ale o to jakou. Jak napsala Ayn Randová:
"V tom, zda integrovat vaše pozorování, vaše zkušenosti a vaše poznání do abstraktních myšlenek, tj. principů, nemáte žádnou volbu. Jde o činnost, kterou nevyhnutelně a nutně provádíte. Vaše volba spočívá v tom, zda jsou vaše principy pravdivé či falešné, zda představují vaše vědomě přijatá přesvědčení – anebo jsou jen beztvarou směsicí náhodně nakupených představ, o nichž nevíte, kde se vzaly, zda jsou platné a co z nich vyplývá. Představ, z nichž většinu byste nejraději rychle odhodili jako horkou bramboru, kdybyste si uvědomili, co znamenají."
Znovu si v mysli přehrávám slova bruselských organizátorů našich životů a vybavuje se mi Ellsworth Toohey, obludný filozofický ničitel z románu Zdroj. Jistě by nad praktickými výsledky svého nihilistického úsilí zajásal. Svým bruselským žákům by udělil jedničku se žlutou hvězdičkou.
Citát z díla Ayn Randové, který v článku uvádíte, je jistě hodnotný a podle mě i pravdivý. Mám ale pocit, že jste si jej narouboval ke své averzi vůči EU uměle. Evropská unie je v lecčems spíše škodlivá než pomáhající, ale copak je Česká republika lepší alternativou? Mezi politiky ČR panuje nemenší pragramismus a zabedněnost; rozdíl mezi těmito politickými subjekty je ovšem v tom, že Česko svoje občany nedokáže ochránit před možným vnějším nebezpečím, a nesplňuje tak jednu ze základních funkcí státu. Naproti tomu existence EU je smysluplná už proto, že omezení našich svobod (nevyhnutelné v každé společnosti či organizaci) je vyváženo relevantností EU na světové politické scéně.
Chtěl bych se zeptat – kde přesně Randová kritizuje kolektivismus a muslimské náboženství? Podle mě lze z její filosofie naopak vyvodit, že altruismus a solidarita jsou objektivně dobré, a tudíž má význam sdružovat se do kolektivů. Jakékoli velké náboženství potom člověku může pomoci k transendentnu, k přemýtání o duchovních hodnotách, a tedy o otázce objektivního dobra; jak psal Emil Durkheim: Každé náboženství je ve svém jádru pravdivé, protože odpovídá na potřeby své domovské společnosti.
Mylite se uplne ve vsem, co jste rekl, o filozofii AR ci alespon jeji podstate nevite zrejme temer nic, a navic se priklanite k nabozenstvi a mysticismu, kterej jsou nejhorsim moznym poprenim reality. Jste nekonecne daleko od filozofie AR, a pokud ji nekdo zcela zasadne odmita, explicitne ci implicitne, neni o cem s diskutovat -v ramci tohoto webu.