Identifikujte dominantní filosofii ve společnosti a můžete předpovědět její budoucnost.
-Ayn Rand and the Prophecy of Atlas Shrugged
Ještě zhruba před rokem jsem neměl tušení, že nějaký objektivismus existuje. Dneska jej považuji za svoji osobní filosofii a vím taky přesně proč. Nesouhlasím sice se zcela vším, co autorka tvrdí a myslím si, že její filosofie by v dnešní době zasloužila v některých ohledech revizi, protože svět už se zase trochu vyvinul, ale se základními principy objektivismu souhlasím do puntíku. Hlavně s jeho etikou.
Ale to předbíhám a ke všem důvodům se ještě dostanu. V ČR o něm ví jen minimum lidí, v dalších zemích je celkem známým filosofickým systémem, v Americe jej po padesáti letech doceňují stejně jako Orwellovo 1984, má vlastní instituce a brojí za něj spousta kvalifikovaných lidí i byznysmenů. Proč? Protože Ayn Rand viděla už v rozmezí let 1940 – 1960 základy krize, která postihuje USA a potažmo celý svět v dnešních dnech. Atlas Shrugged, částečně prezentovaný jako science fiction, se dnes reálně odehrává.
Už ani přesně nevím, kde jsem poprvé narazil na jméno Ayn Rand, ale člověk narazí na internetu a hlavně na wikipedii náhodně na spoustu věcí. Akorát si pamatuju, že jsem se díval na její profil v angličtině a zjistil jsem, že napsala také několik knih. Ne moc, ale zato pořádné bichle. Zdroj (The Fountainhead) má 780 stran a Atlas Shrugged dokonce 1074. Nic, co chcete tahat v MHD, ale u obou to tak nakonec dopadlo.
Takže jsem jednoho podzimního dne stál před pobočkou městské knihovny a měl v ruce onen nenápadně vyhlížející tlustý svazek. Asi deset minut v kuse jsem si stále dokola četl citaci na zadní stránce českého přebalu:
,,Není v povaze člověka – ani žádné jiné živé bytosti – začínat tím, že se dobrovolně vzdá, že si plivne do tváře a zatratí život; na to je třeba procesu mravní zkázy, jenž je u každého jedince jiný. Někteří se vzdávají pod dotekem prvního tlaku, někteří se zaprodají, někteří padají pomalu a nepostřehnutelně, až vyhasnou úplně, aniž by věděli, kde a jak svůj oheň ztratili. Pak se všichni ztratí v nekonečném bahně svých starších předchůdců, kteří jim neustále opakují, že dospělost znamená netrvat na svých názorech, bezpečí znamená netrvat na svých hodnotách a praktičnost znamená netrvat na své hrdosti. A přesto se někteří nevzdají, jdou dál a vědí, že nelze zradit vlastní oheň, učí se, jak mu dát tvar, význam a jak ho uskutečnit.“ (Ayn Rand, předmluva k 25. Výročí prvního vydání, str. 11)
Tehdy jsem ještě těchto několik vět nedokázal docenit, ale věděl jsem, že mám v ruce něco zvláštního. Zažili jste někdy ten pocit, kdy čtete řádky, které naprosto přesně říkají, co si myslíte, ale co jste nikdy nedokázali přesně formulovat? Ve Zdroji je toho spousta.
Ale přímo k objektivismu, abych tu neglorifikoval jen jeden svazek.
Hlavním pilířem této filosofie je člověk sám. Ne bůh, ani žádná jiná nadpřirozená bytost. Bůh konkrétně nemá v tomto postoji své místo. Z mnoha důvodů. Objektivismus je v podtitulu nazván filosofií pro život na zemi a přesně to je jeho účelem. Poskytnout racionální nástroj k řízení vlastního života. Smyslem života je v jeho perspektivě hledání vlastního štěstí. To může mít spoustu podob, ale cestou k němu je hrdost na vlastní úspěchy, absence studu za ně, absence toho, že vlastní život člověka je jakousi vinou a že bychom se měli stále někomu klanět za to, že jsme lidé. Ano, jsme lidé – lidé s chybami i schopnostmi, lidé padající i stoupající. Ale vyslovujme to, že jsme lidé, s adekvátní hrdostí. Objektivismus neuznává dědičný hřích. Dle Randové se člověk rodí s tím, že nikomu nic nedluží, stejně jako nikdo nedluží nic jemu. Samozřejmě zpočátku obdrží spoustu věcí zdarma, respektive jako investici, kterou později splatí tu tím, tu oním způsobem. Aspoň většina z nás tak činí, k těm dalším se ještě dostanu.
Nástrojem člověka pro poznání světa jsou jeho smysly a jeho mozek. Mozek, do kterého v rámci evoluce investoval a který mu přinesl jak spoustu trápení, tak obrovské úspěchy napříč historií. V rámci politiky uznává Randová pouze čistý kapitalismus, jakožto systém, který dovoluje každému jednotlivci se v rámci svých schopností adekvátně vypracovat. Ovšem jen tehdy, pokud mu nejsou stavěny do cesty umělé překážky. Ty vidí v přebujelé státní sféře a ve státních zásazích do přirozeného ekonomického vývoje. Je totiž chybou si myslet, že pokud se člověk pro něco rozhodně, že se to okamžitě stane. Realita není poslušna našemu vědomí, je to naopak. Pouze spousta státních úředníků si stále myslí, že když vezmou hlavičkovaný papír, napíší na něj příkaz a otisknou pod něj kus dřeva s gumičkou ve tvaru razítka, že se realita začne chovat jinak. Nezačne.
Můžeme ignorovat realitu. Ale nemůžeme ignorovat následky našeho ignorování reality.
Obdiv Randové ke kapitalismu nepramení jen tak z ničeho. Narodila se v Rusku roku 1905 a její otec vlastnil několik obchodů, které vybudoval vlastníma rukama. Ona sama se podle vlastních slov rozhodla v devíti letech, že se stane spisovatelkou a od té chvíle tomuto cíli podřídila veškeré své snažení. Vystudovala filosofii a historii, za prvé kvůli tříbení vlastního myšlení, za druhé aby se naučila, co všechno ovlivňovalo člověka.
Kolem dvacátého roku svého života emigrovala sama do Spojených států. Tam se dostala na začátku éry jejich obrovské prosperity. Ovšem už tady a v té době viděla ony kořeny, které o více jak padesát let později způsobily to, co vidíme dnes ve zprávách. Amerika byla na rozcestí. Nebylo to vidět, ale působilo to na společnost. Bylo to vnitřní rozcestí člověka mezi individualismem a kolektivismem.
Důvodem, proč spousta lidí vnímá objektivismus naprosto negativně (pokud o něm vůbec kdy slyšela) je fakt, že Ayn Rand přehodnotila několik běžně používaných termínů a používá je v odlišném smyslu, než jaký je obvyklý. Obvyklost totiž neznamená hned správnost. Podle ní je základní ctností člověka je racionální egoismus. Pod ním si ovšem skoro všichni představí vrtošivou, bezohlednou sebestřednost, tedy to, že jdu za svým cílem bez ohledu na ostatní, kolikrát i přes mrtvoly. Ovšem racionální egoismus není nic jiného než to, že neobětuji ostatní ke svým cílům a stejně tak dbám na to, aby se neobětoval já jim. Což nijak nebrání vzájemným a oboustranně výhodným dohodám jakéhokoli směru. Tedy směně hodnot za hodnoty. Jinak se totiž svobodné vztahy budovat nedají. Na osobních hodnotách je totiž systém postaven. Proto také Ayn Rand považuje za totální zlo altruismus, který v jejích očích není pomáháním ostatním – můžete zachránit půlku světa a nebýt přitom altruista – ale primárně obětováním sebe sama, vzdáváním se svých hodnot pro hodnoty menší nebo nulové, vzdáváním se svých racionálních zájmů a tužeb ve prospěch potřeb druhých.
Na druhé straně podle vlastních slov rozhodně nezatracuje pomoc ostatním. Pokud tak někdo činí z vlastního rozhodnutí a pokud to není jeho primárním účelem života. Za takových podmínek je naprosto v pořádku pomáhat ostatním, pokud chceme. Ale nedělejme z toho ctnost. Stejně tak, pokud je pro vás někdo hodnotou (rodina, partner, přátelé) je záhodno se o ně postarat, pokud sami nemohou, vyjít jim vstříc a pomáhat si vzájemně, pro vlastní prospěch, tedy neobětavě. Pokud je někdo z mé rodiny nemocný a já si mám vybrat, jestli jít do hospody nebo si šetřit peníze na léky pro nemocného, pak velmi rád zůstanu doma, protože dotyčný je pro mě hodnotou. Pokud ale jdu již s léky po schodech a místo pro léčení člena své rodiny je věnuji někomu cizímu, kdo pro mě žádnou hodnotu nemá, ale potřebuje léky víc než moje rodina, pak se dopouštím právě onoho čistého zla altruismu. Což je přesně dogma křesťanů. Rozdejte se pro ostatní. Proč? Bůh to tak chce.
Ona morálka altruismu je totiž postavena na jednom základním obrácení a omylu. Aby člověk mohl dávat ostatním, musí nejdříve mít něco, co by dával. Pokud je úspěšný a používá vlastní úsilí a mozek, nejspíše i v minimálních podmínkách časem uspěje a něco vybuduje. Třeba bude dobrý v pěstování zeleniny. Jak všichni víme, zelenina je biologický produkt a bez ohledu na typ skladování dříve nebo později podléhá zkáze. Pokud jí tento člověk vypěstuje velké množství, asi se jeho části i rád zbaví, protože by mu akorát shnila a stejně ji všechnu nespotřebuje. Pokud bude iracionální, klidně ji nechá shnít někde ve skladu. Pokud se bude řídit racionálním egoismem, dle mého soudu mu dojde, že shnilá je mu stejně k ničemu, tak proč se jí nezbavit nějakým přínosným způsobem. Třeba jako bonus pro lidi z vesnice, kteří si mohou přilepšit, aniž bych já vlastně něco obětoval.
Altruistický přístup ovšem u tohoto postupu začíná od konce. Chce nejdříve, aby jedince vydával maximum pro ostatní a teprve někde na konci (pokud vůbec) mu milostivě dovolí postarat se sám o sebe. Dotyčný pak nemá absolutně žádnou motivaci k vlastní aktivitě, protože o cokoli se byť jen pokusí, okamžitě je zastaven a i minimální plody jeho snažení mají okamžitě apriori připadnout druhým. Navíc, pokud za ně něco chce na oplátku, je většinou zlynčován davem s tím, že touha po poctivém výdělku je zločinem.
V různé podobě a intenzitě se tímto způsobem chovala a chová valná většina společnosti. Úspěch je dneska prostě zločin a hřích. Máte poslouchat názor většiny, kupovat si módní věci, založit si životní pojištění a penzijní připojištění, pořídit si děti a hypotéku, protože tak SE TO PROSTĚ DĚLÁ. Pokud děláte něco jiného nebo stávající věci jinak, jste za excentrika. A protože většina z nás stále hledá potvrzení sebe samotného v názoru ostatních, nemáme sílu tenhle přístup změnit.
A hlavně i stran těch, kteří tohle překonali a skutečně něčeho dosáhli a nestarají se tolik (pokud vůbec) o stanovisko ostatních ke svému konání i osobě, máme rozporuplné pocity. Kolikrát se zároveň přidáváme k davu, který je kritizuje, ale v hloubi duše je obdivujeme a říkáme si, že chceme být vlastně na jejich místě.
Vykašlete se na to a žijte podle sebe. Lidé vám řeknou, že jste se změnili tehdy, když přestanete dělat to, co chtějí oni. Může to být ukazatel toho, že jste skutečně vykročili jinou cestou než většina ostatních. A pokud vy vidíte výsledky a vy sami jste racionálně přesvědčeni, že jste si zvolili dobře, jděte si za tím.
,,I am the man who loves his life. I am the man who does not sacrifice his love or his values. I am the man who has deprived you of your victims and thus destroyed your world. And if you want to know why aou are perishing, I am the man who will now tell you. You have heard that this is the age or moral crysis. You have said it to yourself, half in fear half in hope that the world has no meaning. You have cried that the man´s sins are destroying the world. And you have cursed human nature for it unwilingness to practice the virtues you have demanded. Since virtues for you consists of sacrifice, you have demanded more sacrifice from every successive disaster. In the name of return to morality, you have sacrificed all those evils which you held as the cause of your fight.
You have sacrificed reason to faith, you have sacrificed wealth to need, you have sacrificed self esteem to self denial, youhave sacrificed hapiness to duty. You have destroyed all that you held to be evil and achievede all that you held tobe good. Why then dou you shrink in horror from the sight of the world around you? That world is not the product of your sins. It is the product of your virtues. It is your moral ideal brought to reality in its full and final perfection. You have fought for it, you have dreamed of it you have wished it.
„Jsem muž, který miluje svůj život. Jsem muž, který neobětuje to, co miluje ani svoje hodnoty. Zbavil jsem vás vašich obětí a tím zničil váš svět. A jestli se ptáte, proč umíráte, jsem muž, který vám to teď řekne.
Slyšeli jste, že tohle je věk morální krize. Říkali jste si to sami, napůl ve strachu, napůl v naději, že tenhle svět nemá smysl. Plakali jste nad tím, že lidské hříchy ničí svět. A prokleli jste lidskou povahu za to, že odmítala praktikovat ctnosti, které jste na od ní chtěli.
Protože vaše ctnost znamená obětování, chtěli jste víc obětování od každého úspěchu, který pro vás byl katastrofou. Ve jménu návratu k morálce jste obětovali všechno to zlo, které jste považovali za důvod svého souboje.
Obětovali jste rozum víře, obětovali jste bohatství potřebě, obětovali jste sebevědomí sebezapření, obětovali jste radost povinnosti. Zničili jste všechno to, co jste považovali za zlo a dosáhli toho, co považujete za dobro. Proč se tedy třesete v hrůze při pohledu na svět kolem vás? Ten svět není produkt vašich hříchů. Je to produkt vašich ctností. Je to váš morální ideál přenesený do reality ve své plné a konečné dokonalosti. Bojovali jste za něj, snili jste oněm a přáli jste si ho.“
Tento výňatek Atlasu Shrugged v mém volném překladu snad shrnuje nejpodstatnější esenci objektivismu. A snad byly i předchozí řádky dost srozumitelné na to, aby dávala pravý smysl i následující přísaha.
I swear by my life and my love of it, that I will never live for another man´s sake nor ask another man to live for mine.
Přísahám při svém životě a lásce k němu, že nikdy nebudu žít pro druhého člověka ani po druhém člověku chtít, aby žil pro mne.
– John Galt in Atlas Shrugged
Važte si schopných a vyžeňte ze svého kožichu parazity. Přečtěte si Zdroj…a buďte i sami Zdrojem.
Z této diskuse mám jediný dojem:
objektivismu je vyčítáno nsechopnost poradit si se zlem, tedy přílišná tolerance a mirumilovnost. Když říkám, že odpovím na násilí násilím (jediné co chci, je nebýt v případě útoku potrestán hůře než útočník) pak je mi vyčítán sklon k totalitě. Pokud reaguji, je to špatně. Pokud nereaguji je to taky špatně.
Kritici objektivismu, co vlastně chcete?
Já Vám přeci vůbec nevyčítám sklon k totalitě, odpovědět na násilí násilím je správné, protože je správné se postavit vůči zlu. Ale jsem naopak skeptický k tomu, jak správně píšete ohledně přílišné toleranci, že objektivismus nechá vyrůstat jiné totalitní ideologie. Proto mi přijde bezbranný, nebo ještě lépe řečeno, jak jsem již uvedl, jako pes, který štěká ale nekouše. Objektivismus tedy dle mého názoru může fungovat pouze v zemi inteligentních a vyspělých lidí, což je ovšem utopie.
Tak pes, který šteká, ale nekouše je v podstatě každá filosofie. Respektive ona kouše, ale v dlouhém horizontu, protože pokud se lidé vydávají idiotským směrem, realita sama je klepne přes prsty.
On může spíš lidi do té inteligentní a vyspělé civilizace přivést. Bohužel je v lidské povaze chovat se pitomě a pokud se někdo vydává za svým, pak je v očích ostatních idiot, vyvrhel a kdoví co ještě.
Stran té totality plně vyznávám pravidlo ,,fight fire by fire". Ona celá EU se svojí tolerancí Islámu j vlastně jen Peter Keating, který se snažíněkomu zavděčit a udělat si před někým tvář, jen aby se nemusel dívat sám na sebe. Čímž to nechci nijak bagatelizovat, jen to, že je to systém na mizerné premise a teď sklízí svoje ovoce. Romská komunita taky sází na psychologii davu a politickou ,,reprezentaci" která si nechce udělat nepřítele. Takež Vaše námitky naprosto chápu, odpověď na ně nemám, protože není v aktuálním evropském kontextu příliš reálná. Až bude, pak bude pozdě.
Děkuji Vám za čas a odpovědi, jen bych se ještě zeptat na upřesnění, co vlastně znamená násilí. Když mi někdo dá facku, samozřejmě se budu bránit. To je jasné, s tím se shodneme všichni, že má reakce bude správná. Ale nejsem si právě jist, zda dle objektivismu se můžu bránit i při vyhrožování, stalkingu, psychické šikaně atd. Když mi bude někdo vyhrožovat, já bych se nesměl preventivně bránit užitím síly, protože bych iniciátorem násilí byl já, nikoli ten zloduch, který by mi "pouze" psal desítky dopisů a emailů že mě zabije. Ale třeba jsem to pochopil špatně a objektivisté se smějí bránit i vůči vyhrožování.
Z mého pohledu se objektivista může bránit tak, jak sám uzná za vhodné. Za podmínky, že neohrožuje ostatní, neporušuje právní řád a neoplácí chování ostatních naprosto neadekvátně (nebudu hnedka bodat do toho, kdo mi dal facku), ať si o způsobu rozhodne sám. Ze správnosti jednání se zodpovídám primárně sám sobě,případně rodině, blízkým apod.
Průser je ve dvou věcech. Někteří lidé asi dostávají rádi po tlamě, takže i přes opakovaná upozornění nejsou ochotni ve svých akcích přestat a zákon země je natolik idiotský, že jim hraje do karet. Za druhé je právo založeno na post jednání, prostě trestá jen věci, které se prokazatelně staly. A tam za prvé různé strany vyhodnocují úmu podle různých měřítek, za druhé má každý jiné zájmy.
Takže když to jde, bránit se adekvátně situaci, pokud je cíl zákeřný, být zákeřný také. Ona valná většina agresorů, kteří nesáhnou k fyzickému napdaení, jsouakorát zbabělci, kteří se potřebují schovávat. Jenže bohužel tahle anonymita a skrytost jim dovoluje reakce terče ignorovat. A teďka budu trochu hnusnej – pokud se holka nechá opít a zbouchnout, chlap ji bude následně mlátit a ona od něj neodejde, když má tu možnost, pak je to podle mě čistě její blbost.
Případně stalkujte zpátky a posílejte taky maily…pokdu se vyděsí agresor sám a přestane (ideální případ), pak nemáte vy důvod pokračovat, ale on už ví, že se mu ozve stejná nota. Objektivismus na rozdíl od těchto druhů agrese (a to už jsem jednou říkal) nemá potřebu si touto cestou něcodokazovat, takže když zmizí reakční důvod, věnuje se dále užitečnějším věcem.
Na hlavním banneru tohoto webu stojí, že kvůli dosavadním lidským hodnotám hrozí Evropě islamizace. Dále to, co nás může z tohoto marasmu dostat, je objektivismus. Když však objektivisté nesmí začít s agresí sami, tak by mě zajímalo jak se chtějí bránit vůči islámu. Psaním článků? To stavbu mešit nezastaví. Islamizaci zastaví jedině přísný imigrační zákon, ale ten zase nebudou objektivisté chtít (nebo neměli by chtít) kvůli omezování svobody. Jak se tedy chcete bránit islamizaci?
Ještě přidávám, že jsem z objektivismunenačetl všechno, takže i můj pohled má svoje mezery.
Zvířata – pro mě osobně milí společníci a úžasní tvorové, ovšem i v naší rodině už zemřelo několik koček a kocourů (jak zdravotní problémy tak věk). To kruté zacházení se zvířaty pochází podle mě buď z blbosti (přehnaná konzumní společnost) náboženství (podřezávaání živých zvířat jako obětin) případně přerostlého ega, tedy sebesteřdnosti (snaha dokzaovat si jakej jsem frajer když tamhle mučim psa apod). Proč by tohle dělal objektivista, který má spoustu dalších možností, jak si něco dokázat?
Charita – na dnešní charitě mi vadíhlavně to, že chce stále víc a přitom to není nikde vidět. Stejně jako se zdaněním zisku, pokud uvidím, že se toněkde projevuje, pak s tím nemám morální problém. Ale pokud se zvyšuje finanční tok, ale na druhé straně to nic neplive, tak je to problém. Z morálního hlediska, když někdo někde hraje v metru líbí se mi to,klidně mu ten drobák hodim. Když jen nastavuje ruku, ať jde do háje. Charita ať je stejná jako princip potlesku. Pokud se mi představení nelíbilo, nemám důvod tleskat a ať mi nikdo nic nevyčítá.
Ona je dnešní společnost přezávislá na statu quo vysloveném v krásné větě zdůvodňující spoustu nesmyslů ,,protože se to tak dělá" a tohle by chtělo občas revizi.
Idea objektivismu je celkem přitažlivá, především kvůli svému důrazu na racionalitu. Nikdy se však nemohu stát jeho stoupencem, protože mi především vadí:
1) Vztah ke zvířatům – Zvíře je dle objektivistů pouhá věc, což znamená, že kdyby si někdo vzpomněl např. stahovat zvířata z kůže zaživa, jíst živím zvířatům mozečky (francouzská pochoutka v Indočíně) nebo jinak týral zvířata, objektivisté by nezvedli ani hlas proti tomuhle barbarství, protože nelze omezovat lidskou svobodu, třebaže činní nesmyslné násilí na zvířatech. Dle mě je to proti rozumu.
2) Charita – Každá charita je dle objektivistů podpora altruismu. Já však vidím v charitě pozitivní prvek, protože není placena z daní (tudíž nikoho nenutí přispívat).
3) Potraty, kdy objektivisté tvrdí, že nelze ženě zakazovat potrat i pár minut před jejím vlastním porodem, tj. v 9 měsící. To je vrchol absurdity, která se vzpírá lidskému rozumu.
1) zvire neni vec, ale take neni clovek, tudiz nema zadna prava, tudiz jakekoli zachazeni se zviretem nelze kriminalizovat, to ale neznamena ze objektivista bude mlcet, naopak, objektivista bude hlasite moralne odsuzovat jakekoli barbarske chovani vuci zvireti
2) neni pravda ze kazda charita je altruismus, to objektivismus nikde netvrdi, ani to z neho nevyplyva, objektivismus pouze povazuje charitu za moralne okrajovou a nepodstatnou zalezitost, protoze moralne podstatne je vytvareni hodnot, nikoli jejich darovani a to proto, ze clovek, aby zil, musi hodnoty vytvaret, proto je produktivita jednou z nejdulezitejsich moralnich ctnosti
3) ukazte mi jedinou zenu, ktera bude par minut pred porodem zadat potrat !
dovadite to do absurdni situace vy, nikoli objektivismus
objektivismus pouze rysuje objektivni hranici, kdy jeste zena rozhoduje o svem tele a kdy uz nikoli coz ma pravni implikace tj, ze nemuze byt kriminalizovana za rozhodovani o svem tele
Objektivista sice bude nesouhlasit, bude protestovat (slovně, písmem) ale pro zákon o ochraně zvířat by nehlasoval. Objektivista je tedy člověk, který by neustále kritizoval barbarský trýznitele zvířat, ale ve skutečnosti by nic nepodniknul, protože by ohrozil SVOBODU člověka. Je mi to líto, ale Váš pohled na svobodu nepatří do reálného světa, ale do iluzivní pohádky.
Nelze podniknout nic, co by znamenalo nemorální použití síly, tedy jiné použití, než jako odpověd na iniciaci násilí vůči jiné lidské bytosti.
Pokud byste si přál, aby bylo možné někoho napadnout za to, že dělá něco, co se Vám nelíbí (což se vlastně dneska děje), potom kde byste viděl přípustnou hranici? Vy vidíte týrání zvířat jako důvod pro nutný zásah státu – ačkoliv přitom nebyla porušena žádná práva lidské bytosti, bez ohledu na to, jak je týrání zvířat barbarské, a tedy zde stát, pokud jeho roli vymezujeme jako instituci na ochranu práv jednotlivce, sám působí jako násilník, nikoliv jako ochránce práv.
Jestliže byste si přál, aby stát zasahoval tehdy, kdy sice nebyla ničí práva pošlapána (tedy, nedošlo k žádné vraždě, krádeži, podvodu, atd), měl by stát zasahovat i v případě, manželské nevěry, lhaní, sledování pornografie, psaní protistátních knížek? (to všechno jsou věci, které jsou mnoha lidmi pokládány za něco zlého).
Váš pohled na svobodu nepatří do iluzivní pohádky, ale do dnešního reálného světa, v němž je státu dovoleno páchat násilí, kdykoliv si voličská většina usmyslí, že něco, co se jí zdá v nepořádku, je třeba trestat.
Ještě k týrání zvířat: je podle Vás provoz jatek týrání zvířat? Jestliže zvířata mají nějaká práva, která byste asi chtěl bránit, musí v jejich rámci existovat právo na život. Vy jim přiznáváte právo nebýt týrán, nebo právo na citlivé zacházení, právo na nebolestivou a nestresující porážku – ovšem nic z toho nemá smysl, pokud jim nepřiznáte právo na život. K čemu je právo na svobodu, když nevede k právu na život? Takže, pokud byste chtěl být konzistentní, a hájit právo zvířat nebýt týráno, musíte zároveň hájit povinné vegetariánství, zrušení zoologických zahrad, atd. Jinak máte ve svých představách dost vážné rozpory. Vyřešte si je nejprve…
Pane Zálome, bohužel jste nic nepochopil. Vaše pojetí svobody jednou zničí i Vás. Nevím, jestli si to uvědomujete či nikoli, ale narážím na to, že přece není možné připouštět zlo. Proti zlu se nelze bránit jen slovem. Tyrani zvířat pro lidstvo zřejmě takovou hrozbou nebudou, nebudete-li je stíhat, ale pokud dovolíte každé skupině naprostou svobodu, nastane katastrofa. Tím myslím především různá extrémní hnutí, a z historie můžu rovnou poukázat na NSDAP. Vy byste sice úctyhodně proti ní bojovali, vynakládali byste jistě nesmírné úsilí filosoficky vyvrátit jejich lži, ale to žádné zvrácené straně nezabrání získání totální moci. Tedy shrnu to ještě jednou: Vaše pojetí svobody tedy znamená, že proti žádnému člověku nelze uplatnit násilí. Jedině pod podmínkou, že on začne jako PRVNÍ. Když někdo bude týrat zvíře, třeba je bude držet hlady, tak já prostě nesmím je odvést a nakrmit je, protože bych se dopustil zločinu (vstup na cizí pozemek, krádež atd.). Já se musím smířit s tím, že pojdou hlady. Ale teď ještě závažnější skutečnosti s již řečenou NSDAP nebo jinou podobnou stranou. Je správné, aby mohli existovat uskupení, která hlásají vraždu jako ctnost? Která chtějí vyhlazovat národy? Vy odpovíte, že přece není stoprocentně jisté, že to budou skutečně dělat. Já opravdu nevím, kde je přesně hranice svobody, ale jistě vím, že Váš pohled přijmout nemohu, protože si při něm vždy vzpomenu na rok 1933.
Pane, který se nepodepsal, uniká Vám jedna zásadní skutečnost. Požadujete, aby stát inicioval násilí, aby se nedělo žádné zlo, které by mohlo ničit svobodu – tedy např. požadujete, aby stát zakazovat určité myšlenky. Jinak řečeno, chcete, aby stát ničil svobodu, aby svoboda nemohla být ničena ještě víc. Jenomže jestliže státu dáte takovou moc, tedy naprosto odvrhnete jakékoliv principy, na jejichž základě lze hájit svobodu (jde vám jen o zachování určité míry svobody ve prospěch ochrany před extrémní nesvobodou), potom představa, že takový stát nezmutuje ve stejnou nestvůru, jako bylo nacistické Německo, je dost naivní.
Tedy zakázal byste NSDAP, ale jestliže by stejné myšlenky zaváděl salámovou metodou stát, nemáte jak se proti tomu bránit, protože ve chvíli, když byste si toho konečně všiml, už by byl odpor zakázán.
Příklad: v celé Evropě je zakázán a pronásledován neonacismus a neofašismus, přitom však Evropská unie postupně zavádí ekonomická opatření, která jsou v principu fašistická.
Ochranou před extrémním zlem nemůže být stát, který jedná jako násilník. Skutečnou ochranou je filozofie. Když už argumentujete NSDAP, podívejte se, jak se dostala k moci. Německo po 1. světové válce rozhodně nebylo zemí, kde by lidé požívali nějaké absolutní svobody. Výmarská republika ničím takovým nebyla. Naopak, důvodem úspěchu nacistů byl naprostý filozofický a následně morální rozklad tehdejší společnosti, více o tom píše Leonard Peikoff v "The Ominous Parallels"
Já samozřejmě vím, že Výmarské Německo nebylo absolutně svobodnou zemí. Navíc absolutně svobodný stát nikdy neexistoval nikdy a také zřejmě nikdy existovat nebude. Dále si uvědomuji, že existence státu je pro obyvatelstvo "hraní s ohněm", protože jeho plameny se nakonec mohou obrátit proti všem. Ale jak se mám bránit proti extrémismu a násilí? Vaši filosofií, která je jako pes, který sice štěká ale nekouše? Opakuji, mě se objektivismu v mnohém líbí, ale zkrátka mě nic nedokáže zbavit přesvědčení, že je utopickou filosofií. Zkrátka pokud narazím na člověka (nebo skupinu), která se mě rozhodne zlikvidovat kvůli rase, přesvědčení, vyznání a bude otevřeně dávat najevo své úmysly, nebudu mít šanci proti tomu něco dělat, protože stát proti nim nemůže nijak zakročit. Jedině snad utéci do jiné země, kde budu doufat, že nepotkám podobné netvory. Z té představy mě mrazí.
Potom mě tedy ještě napadá otázka, zda by podle Vás měl stát trestat tzv. stalking. Dnes je trestně postižitelný, ale z toho, co píšete, usuzuji, že by správně neměl být trestán. Je-li tomu tak, je to pro mě další (bohužel) důvod ke skepticismu k objektivismu.
Tady dochází k omylu v pojmech. Svoboda neznamená absenci pravidel. Ono pokud vynecháme ta pravidla, která vytváří člověk, tedy zákony, nařízení, předpisy a podobně, pořád jsou tu fyzikální zákony, které musíme respektovat všichni.
Zkusím tu udělat takový řetěz pátrání po příčině. Proč se děje týrání zvířat? V potravinářském průmyslu je to jasné, tam jde o konzum a to, jak ho udržet na statu quo, případně zvyšovat jeho obrat. Každému tam jde o prachy, co si budem namlouvat. Což je ovšem obrovský paradox, protože tím mamonem jsou peníze bez horní hranice a tím pádem bez reálné hodnoty. Jejich jediným krytím je dluh a záruka vlády, což je dost na prd. Pokud bude možné naprosto automaticky a bez nároků zvyšovat pmnožstvípeněz v oběhu, ten oběh nepřetane růst nikdy. Pokud roste díky produkci, je všechno v pořádku. Pokud je měna krytá něčím hmotným, tempo růstu odráží skutečnou prosperitu. Tohle se nevzahuje jen na potarviny, ale na růst výroby obecně.
A extremistická hnutí. Třeba takový Islám v Evropě je průser jak vrata. Nejen, že se vraždí otevřeně na ulicích, ale vláda s tím není schopná nic adekvátního udělat. Ne, pokud se zlo projevuje násilně, proč si brát servítky? Nechci podněcovat k nějaké genocidě, ale osobně tyhle džihádisty zaříznu s čistým svědomím. Pokdu na mě vyjede, tak ji prostě schytá. Chce se mi jít za to sedět, protože známe právní systém tohoto státu? Upřímně, ani omylem. Cením si vlastního života.
Teď se nechci zastávat Islámu, ani jiné totalitní náboženské skupiny, ale kde my Evropani bereme tu jistotu, že naše hodnoty a kategorie jsou správné? Samozřejmě, zabít jiného člověka bez příčiny jen proto, že si myslí něco jiného než já, je zločin a má být potrestán, o tom žádná. Jistou analogií se nám možná stává tosamé, jako když kdysi výsadek Evropy přijel do původní Ameriky a začal vraždit nevěřící indiány. Taky měli jinou víru a naši předkové na ně nebrali ohledy.
Ad týrání zvířat jednotlivcem? Pokud si na zvířeti někdo vylévá zlost, je to jeho blbost, protože není schopen přijmout odpovědnost sám za sebe. Při koupi dárku nevhodnému dítěti je to chyba rodičů i dítěte. Tedy spíše rodičů. Vždycky tu bude někdo, kdo to posere, vždycky bude chtít někdo něco za nic, vždycky tu bude někdo, kdo bude toužit po moci a zblbne národy, jen aby toho docílil. Ano, slabinou objektivismu je dav, proti kterému stojí. A jeho zastánce musí občas přijmout realismus v tom směru, že něco a někoho prostě nezmění. Rozhodně ne ze dne na den, to tu platí víc než jindy. Ne, většina toho, co jste tu zmínil, správná není, ale co lze udělat tehdy, když realita kolem nás není jen na nás samotných, ale na kolektivní společnosti? Za sebe říkám, že snažit se aspoň šířit myšlenky, které mohou člověka někam posunout a dovést hok zamyšlení nad tím, co dělá. Boj s blbostí se nedá vyhrát, ale nesmí se v něm přestat.
Pane Kinkore, děkuji za vyjasňující reakci. V tomto případě beru zpět své polemické body. Říkáte, že je situaci dovádím do absurdní situace, ale já právě poukazuji na to, do jakých absurdních situací se může dospět, pokud na to bude mít žena právo. Samozřejmě věřím tomu (nebo minimálně doufám), že by k tomu nedošlo. Ještě jednou musím říct, že mě potěšilo, že objektivisté by nemlčeli, kdyby se barbarsky zacházelo se zvířaty (přestože jsem původně myslel, že objektivisté by to považovali za soukromé zacházení s věcí). Články na Vašem serveru jsou zřejmě záměrně psány útočně, což může nezasvěcené chybně uvádět v omyl (např. po přečtení článku Gates a vy jsem jednoznačně dospěl k názoru, že charita je dle objektivismu zcela zvrácená).
Mimochodem, napadlo mě, zda nejsou objektivisté v určitých zemích pronásledováni. Myslím, že kdyby přišel určitý typ diktatury, především té rudé, tak byste byli označeni za vysoce nežádoucí skupinu. Existuje někde pronásledování stoupenců a vyznavačů filosofie Ayn Randové?
nevim, zda jsou objektiviste nekde pronasledovani, je pravda ze svou vyhranenosti a ideovou ostrosti budou vzdy velkym nepritelem jakychkoli etatistickych rezimu a v diktature by byli mezi prvnimi, kdo bude pronasledovan
Pane Kinkore, mohl bych se Vás zeptat, jaký je Váš názor na současný zásah ČNB oslabující Korunu? Nejsem bohužel vzděláním ekonom, tudíž nemohu věci posoudit. Ale přesto, nemělo by ideálně platit, že by se stát neměl do těchto věcí míchat?
(pár minut před narození to přece z principu věci nemůže být potrat, ale uměle vyvolaný porod, tedy narodí se lidská bytost, schopná samostatného přežití, a může být např. dána k adopci.)