Českou poštu vnímá premiér Sobotka jako "garanta veřejných služeb", které by měly být zachovány po celém území České republiky, jako "garanta dostupnosti služeb". Z toho samozřejmě vyvozuje, že ČP má být ponechána ve státních rukou.

Jenže stát není žádným "garantem veřejných služeb". Jeho úkolem je chránit individuální práva, tj. zajistit policii, obranu a justici, rozhodně ne poštovní služby. To jen absurdní kolektivistické vidění světa pojímá stát jako autoritu odpovědnou za to, že ty či ony služby budou všem lidem dostupné. Kolektivista nevidí jednotlivé lidi, kteří pro svůj vlastní prospěch (zisk) podnikají a obchodují, nabízejí, prodávají a kupují. Kolektivista vidí "společnost" jako jeden organismus, který má nějaké cíle a potřeby a stát je tu od toho, aby zajistil, že potřeby celé "společnosti" budou uspokojeny. Jenže společnost žádné potřeby nemá. Potřeby mají jen jednotliví lidé. A ze skutečnosti, že lidé mají potřeby, vůbec nevyplývá, že někdo má povinnost je uspokojit. Potřebuji auto, televizi, jazzový koncert, vodu, telefon a stovky dalších věcí – ale to neznamená, že je někdo musí prodávat a učinit je pro mě dostupnými. Žádné právo na poštovní služby neexistuje, stejně jako neexistuje žádné právo na práci nebo na vodu, na lékařskou péči nebo na vzdělání. Pošta není žádnou "veřejnou službou", stejně jako telefonní služby, zdravotní péče, školní vzdělávání nebo zájezd s cestovní kanceláří k moří nejsou žádnou "veřejnou službou". A přesto obrovsky bohatá nabídka aut, televizí, koncertů, vody, telefonních služeb a zájezdů k moři existuje.

Na to pan Sobotka (a všichni ostatní kolektivisté) odpoví, že on považuje za dobro dostupnost služby, i za cenu ekonomických ztrát podniku. Samozřejmě se ale nezmíní o tom, že dostupnost pro jedny zároveň znamená krádež peněz (daní) druhým, kteří tu dostupnost musí zaplatit. Proč mám obětovat své peníze, aby někdo jiný měl dostupnou službu? Na to pan Sobotka nepochybně odpoví, že jde přece o "solidaritu". O žádnou solidaritu nejde, jde o sebeobětování. Sebeobětování není solidaritou ! Kolektivisté pojem solidarita dávno zničili, takže kdykoli v politické debatě uslyšíte pojem solidarita, mějte na paměti, že jde o sebeobětování a sebezapření, nikoli o solidaritu. To samé platí o hanebné ničivé frázi "veřejný prospěch".

Takže otázka privatizace České pošty není primárně otázkou politickou ani ekonomickou, ale morální. Pan Sobotka je altruista a v duchu této morálky žádá, abychom se chovali nezištně a obětovali své hodnoty a majetek druhým. Na to já odpovídám, že altruismus (sebeobětování) je zlem, je zvrácenou, barbarskou středověkou morálkou, protože je v rozporu se sledováním racionálního vlastního prospěchu a tedy vlastního života. A sledování racionálního vlastního prospěchu neznamená bezohledné chování vůči druhým, naopak znamená, že ostatní lidé mohou být obrovskou hodnotou, pokud se chovají racionálně. A samozřejmě přátelství nebo láska jsou se sledováním vlastního prospěchu zcela v souladu.

Česká pošta tudíž měla již dávno být plně privatizována, stejně jako řada dalších státních podniků a oborů: České aerolinie, České dráhy, ČEZ, Lesy ČR, celé státní/veřejné zdravotnictví a školství atd..

A nejen privatizace, ale též plná deregulace.

Získané stovky miliard z takové privatizace by stát měl použít na zásadní snížení či plné splacení státního dluhu a na postupné kompletní zrušení státního důchodového systému, jemuž musí předcházet vyrovnání se se všemi, kdo do něj přispívají a přispívali.