Právník Thomas A. Bowden publikuje pro Ayn Rand Institute v Irvine
v Kalifornii. Institut šíří filozofii Ayn Randové – autorky knih Atlas Shrugged a
The Fountainhead (vydán v českém
překladu pod názvem Zdroj).

Od roku 1997 měli oregonští
lékaři legálně povoleno pomáhat svým pacientům provést sebevraždu. V úterý 17. ledna 2006
Nejvyšší soud tento kontroverzní zákon potvrdil, správný výsledek byl však
špatně zdůvodněn. Tím, že soud své rozhodnutí založil na procedurálních
aspektech zákona, vyhnul se vyslovení skutečné podstaty problému: tou je
bezpodmínečné právo jednotlivce spáchat sebevraždu.

Oregonské zákony umožňují
lékařům předepsat smrtelnou dávku léků svéprávnému, smrtelně nemocnému,
nevyléčitelnému pacientovi, který o ni písemně i ústně požádá, projde
konzultací u dvou lékařů a přečká povinnou čekací lhůtu. Pacientovi příbuzní a
lékaři nemají možnost se do tohoto legalizovaného „zabití z milosti“ nijak
vměšovat, nesmějí jménem pacienta o nic žádat a on sám si aplikuje smrtící
dávku.

V roce 2001 vydal generální prokurátor
John Ashcroft nařízení, podle kterého každý lékař, který předepíše takovou
dávku, poruší federální zákon proti přípravě a vydávání nebezpečných látek bez
„legitimního lékařského důvodu“. Celá záležitost se následně dostala až
k Nejvyššímu soudu jako institucionální spor mezi vládou federální a
vládou státu o tom, která
z nich by měla regulovat lékařskou praxi. V úterý Soud rozhodl, že
stát Oregon může povolit asistovanou sebevraždu, bez ohledu na to, co říká
federální zákon.

Kdo však v tomto sporu chyběl? Jednotliví pacienti, o jejichž život šlo.

Nejvyšší soud měl přejít
procedurální aspekty sporu a opravit svoje rozhodnutí z procesu Washington
vs. Glucksberg z roku 1997. Soud tehdy zaujal postoj, že jednotlivci
nemají žádné ústavou chráněné právo na sebevraždu, a tudíž ani právo na pomoc
při tomto aktu.

Pokud soudy mají jednou provždy
vyřešit spory nad asistovanou sebevraždou, musejí pochopit, že neexistuje žádný
racionální, sekulární důvod, aby stát komukoliv bránil v rozhodnutí
ukončit svůj vlastní život. Ve chvíli, kdy náboženští konzervativci prosazují
své představy o Boží vůli pomocí světských zákonů, ohrožují základní princip,
na němž byla Amerika založena.

Prohlášení nezávislosti, poprvé
v dějinách lidstva, identifikovalo skutečnost, že každá lidská bytost je
cílem sama o sobě. Tento základní fakt
– který byl politicky vyjádřen v právu na život, svobodu, a hledání
štěstí – v praxi znamená, že člověk nepotřebuje ničí svolení ke svému
životu, a nikdo mu nesmí násilím bránit v hledání jeho vlastního štěstí.

Ale co když se štěstí stane
nedosažitelným? Co když veškerou radost ze života zničí strašlivá nemoc, nebo
jiná pohroma, a člověku zůstane jen strádání a utrpení? Právo na život zahrnuje
a implikuje právo spáchat sebevraždu. Jestliže zaujmeme postoj, že společnost
musí člověku dovolit spáchat sebevraždu, dostaneme se do rozporu s právem
na život jako takovým. Pokud má člověk povinnost pokračovat v žití, bez ohledu
na jeho vlastní vůli, pak mu jeho život nepatří, jeho existence je dána vůlí společnosti
a ne jeho právem.

Z tohoto důvodu má každý jednotlivec právo
rozhodnout o hodině své smrti a toto vážné rozhodnutí uskutečnit nejlépe jak
umí. Je to jeho vlastní volba, protože jde o jeho vlastní život. A pokud je
lékař ochotný při sebevraždě, která je založena na objektivním posouzení
pacientova duševního i fyzického stavu, asistovat, zákon mu nesmí stát
v cestě.

Pobouření náboženských konzervativců nad
oregonským zákonem pramení z víry, že lidský život je darem od Boha, který
nás na Zemi stvořil, abychom uskutečňovali Jeho vůli. Jakákoliv myšlenka na
sebevraždu je tedy rouháním, protože kdo si zabitím sebe sama nebo napomáháním
cizí sebevraždě „hraje na Boha“, uráží svého Stvořitele a čeká ho věčné
zatracení, nemluvě o božské odplatě proti dekadentní společnosti, která takové
hříšné chování toleruje.

Pokud by George W. Bush onemocněl smrtelnou
chorobou, měl by zákonné právo pohlížet na Boží vůli jako na prvořadou, a
nařídit svému lékaři, aby zůstal stát stranou a nechat ho trpět tak dlouho, jak
jeho tělo a mysl dokáže agónii snést, a dokud ho poslední záchvat nezbaví
života. Ale Bushova vláda nemá žádné právo vnucovat takové nesmyslné,
středověké utrpení lékařům a pacientům, kteří odmítají brát svůj drahocenný
život jako hračku krutého Boha.

Konzervativci touží vstříknout injekci
náboženství do žil amerického zákonodárství, a tím se podílejí na naší národní
sebevraždě. Nemohou nicméně uspět bez souhlasu Nejvyššího soudu. Dříve nebo
později se Nejvyšší soud musí utkat s nejdůležitější otázkou, a
rozhodnout, zda právo jednotlivce na život zahrnuje právo tento život ukončit.

Článek byl publikován 31. ledna 2006.

Přeložil Luboš Zálom