Články od Jiří Kinkor

No Image

Teorie veřejné volby: selhává trh nebo filozofie?

Po mnoha desetiletích smutných výsledků státního vměšování do hospodářství přirozeně vzrostl zájem o studium chování jednotlivců v jejich rolích aktivních účastníků kolektivního politického rozhodování. Reakci teoretiků veřejné volby na závěry ekonomie blahobytu lze v podstatě shrnout do třech slov: stát také selhává. James Buchanan vyjadřuje normativní implikace školy veřejné volby velmi zřetelně, když uvádí, že„veřejná volba nabízí teorii státního selhání plně srovnatelnou s teorií tržního selhání, která vyplynula z teoretické ekonomie blahobytu třicátých a čtyřicátých let.“


No Image

"Sociální politika" státu vs. individuální práva člověka

Představte si, že vám někdo drží u hlavy pistoli a požaduje peníze. Myslím, že v takovém případě je pro vás celkem bezvýznamné, o jaký druh pistole se jedná a jakou má ráži. Nezajímá vás, zda útočníkem je usměvavý blonďák nebo zamračený brunet. Jste nevinen, a jde vám především o to, že na vás někdo páchá násilí, ačkoli jste k němu nezavdal sebemenší příčinu.


No Image

Zdravotnictví: nejsme zvířata, jsme lidé

Fundamentální diskuse o transformaci zdravotnictví není odbornou otázkou z oblasti medicíny a zdravotnictví. To neznamená, že ji nemohou a nemají vést lékaři. Mohou a nepochybně by měli (protože oni jsou největší obětí iracionality etatismu ve zdravotnictví), avšak nikoli jako lékaři, nýbrž jako lidé hájící jisté obecné filozofické myšlenky.



No Image

Pragmatik bojuje s "kýčem" abstrakce

Pragmatismus, jako filozofie popírající nejhlubší filozofické základy poznání, je křiklavým subjektivismem, a to jak v oblasti poznání tak v oblasti morálních hodnot. Zatímco jeden tábor pragmatiků hlásá individuální subjektivismus (co "funguje" pro mě, nemusí "fungovat" pro tebe), moderní pragmatismus podporuje společenskou verzi subjektivismu (pravda a dobro je vše, co "funguje" pro nás jako celek, pro kolektiv, pro společnost).


No Image

Filozofická báze svobodného bankovnictví

Kdybyste v polovině 19. století propagovali myšlenku tuhé státní regulace bankovnictví a existenci státních pseudopeněz neukotvených v hodnotné komoditě, považovali by Vás lidé za blázna. O 100 nebo 150 let později se každý, kdo stejnou myšlenku nepovažuje za evidentní samozřejmost, stává podezřelým, a za blázna a "extrémistu" je považován ten, kdo ji dokonce zásadně odmítá.




No Image

Poznámky z konference The Mont Pelerin Society

V druhém týdnu měsíce září roku 1996 se Vídeň stala dějištěm výroční konference The Mont Pelerin Society, jíž jsem měl příležitost se zúčastnit.
Týdenní diskuse měla na programu řadu společenských a ekonomických témat, k nimž vystoupily desítky řečníků – jak panelistů tak diskutujících z publika. V následujícím přehledu budu prezentovat svou kritickou pozici k těm tématům a příspěvkům (či myšlenkám v nich), které považuji za klíčové. Většina z těchto mých poznámek byla obsahem mých vystoupení v diskusi v rámci programu konference, takže většina z níže zmíněných autorů měla možnost bezprostředně na mou kritiku reagovat.