Pokud tedy chceme slavit, především důkladně zpytujme svědomí. Slavme výročí Sametové revoluce přemýšlením o tom, jak se vyvarovat minulých chyb. Nepodceňujme klíčový význam abstraktního myšlení a neodmítejme ideologii jako takovou. Odmítejme iracionální ideologie a hledejme tu racionální. Vyžaduje to však hodně myšlení. A to zde zoufale chybí.
Pomoc je něčím naprosto okrajovým. Hlavním atributem lidskosti není schopnost pomáhat, ale produkovat hodnoty.
Sociální sítě jsou však médiem, a politický tlak tedy zákonitě nabývá jiných rozměrů a forem, než jak je tomu u bankovnictví nebo energetiky – a dotýká se svobody projevu.
Pokud má stát občany chránit před násilníky, nesmí sám vůči nim násilí iniciovat – tedy ani danit.
Jedním dechem ale musíme odmítnout i altruismus, tedy morální koncept, který státu vůbec umožňuje lidem své daňové zákony předložit.
Evropská unie se činem předsedy Komise J. C. Junckera přihlásila ke krvavému odkazu Karla Marxe a odhalila nade vší pochybnost, jakou cestou se hodlá i nadále ubírat. Co to pro nás znamená?
Charita nezvyšuje morální kredit dárce, ale vzdá-li se něčeho zbytného ve prospěch někoho, kdo si pomoc zaslouží, jedná takový člověk morálně, v souladu s egoistickou etikou. Člověk v tísni se však, jakožto altruistická organizace, i tento princip snaží popřít.
Pokud varujeme před islámem, musíme mít na paměti, proč to vlastně děláme: abychom uhájili svobodu a sekulární povahu naší kultury. Pomocí tématu islámu se však nyní dostávají do vysoké politiky lidé, jimž na svobodě vůbec nezáleží. Ti, kdo varují před nebezpečím islámu na racionální, ideologické bázi, musí od protiislámských totalitářů toto téma co nejrychleji získat zpět, dříve, než bude pozdě.
A buďme rádi, že i po takovém blackoutu, jaký mnohé z nás potkal o víkendu, se můžeme zase vrátit zpět do 21. století. Zeleným dogmatikům a šíleným nepřátelům rozumu navzdory!
Zda do skautského zákona přibude nový, jedenáctý bod "Skaut bojuje proti svobodě slova", těžko říci. Zdá se však, že některé skautské oddíly tento bod za svůj již implicitně přijaly, včetně multikulturní, environmentalistické, či europeistické ideologie.
A terorismus? Ten je pouze nástrojem, nikoliv nepřátelskou ideologií, a nazvat střet Západu s islámem "válkou proti terorismu" je stejně směšné, jako kdyby Winston Churchill nazval 2. světovou válku válkou proti německým tankům.
Člověk suroviny vytváří svým rozumem a svoji tvořivou činností. Neexistuje žádný předem určený balík surovin, s kterými lidstvo musí vystačit po celou dobu své existence.
Demonstranti v ulicích Hamburku však za sebou účinnou a silnou filozofickou obhajobu mají. Oni sami jsou jen pěšáky v poli. Zatímco oni dělají špinavou práci, za níž snad jednou v budoucnu usednou v nějaké politické funkci, intelektuálové se starají o mediální propagandu, která v očích veřejnosti postaví zapálená auta do správného světla. A v posluchárnách vysokých škol, na fakultě filozofie či sociologie, sedí ve stejné chvíli studenti, kterým z pozice autority vysvětlováno, že rozum je impotentní, svoboda je iluzorní, egoismus je zavrženíhodný, a kapitalismus je nutné zničit.
Pohrdavé vyjádření odborářského předáka Štěcha, že práce tisíců malých a středních podnikatelů neznamená pro národní hospodářství žádný přínos, je vyjádřením povýšeného, bohorovného kolektivisty, vykladače "vyššího dobra" a "společenského blaha", který je kdykoliv připraven zničit osobní štěstí jednotlivce, překazit jeho plány a cíle, obětovat jeho život – protože život jednotlivce v očích kolektivisty neznamená ve srovnání s kolektivem vůbec nic.
Jestliže lze Turecko pokládat za nově se etablujícího islamistického hegemona, západní země vůči němu projevují stejnou míru ustrašenosti, díky které se dříve staly tak silnými zeměmi Írán a Saúdská Arábie, v jejichž režii se dnes odehrává kulturní i násilný džihád islámských fanatiků vůči Západu.