Leonard Peikoff je zakladatelem The Ayn Rand Institute v Irvine v Kalifornii. Institut se zabývá šířením filozofie Ayn Randové, autorky Atlas Shrugged a The Fountainhead (vydán v českém překladu pod názvem Zdroj).

Padesát let politiky stále větších amerických ústupků na Blízkém východě vedlo k padesáti letům rostoucího opovržení muslimského světa vůči USA. Nevyhnutelným vyvrcholením tohoto vývoje jsou tisíce mrtvých z 11. září 2001 – zatím nejtemnějšího dne v naší historii. Palestinci, mezi
jinými, na tuto událost reagovali tancováním v ulicích a rozdáváním jídla
zdarma.

Před padesáti lety prezidenti Truman a Eisenhower
postoupili ropná majetková práva Západu Arabům, přestože tato ropa měla po
právu patřit těm, jejichž věda a technologie umožnily její objevení a
používání.

Podstata této kapitulace nespočívala v praktických
důsledcích ale zejména v její filozofii. Arabští diktátoři odmítali bohatý
a sobecký Západ. Prohlašovali, že masy jejich chudých potřebují naše oběti; že
ropa, jako každý majetek, je kolektivním vlastnictvím každého člověka
z titulu jeho narození; a že toto
vše vědí prostřednictvím nevysvětlitelných a nadpřirozených pocitů. Naši
prezidenti jim neuměli odpovědět. Z jejich postoje vyplývá, že se styděli
za Prohlášení nezávislosti. Netroufli si nahlas odpovědět, že Američané byli po
právu motivováni svým sobeckým zájmem usilovat o osobní štěstí v bohaté,
světské a individualistické společnosti.

Arabové zcela důsledně ztělesnili všechny myšlenky –
obětavou povinnost, anti-materialismus, nadřazenost víry nebo pocitů vědě,
nadřazenost skupiny – které naše univerzity, církve a naši vlastní političtí představitelé dlouhodobě uctívají jako podstatu ctnosti. Když dvě skupiny, naši a jejich vůdci, přijmou stejné základní myšlenky, vyhrává ta, která se jimi řídí nejdůsledněji.

Po majetku přišla na řadu svoboda. Iránský diktátor
Chomejní pohrozil smrtí britskému autorovi a likvidací jeho americkému
vydavateli, pokud využijí svého práva na svobodu slova. Svou hrozbu zdůvodnil
tím, že urážejí náboženství jeho lidu. Bushova vláda byla vůči tomu slepá a
hluchá.

Po svobodě se terčem staly samotné životy Američanů – jako
tomu bylo v případě amerických vojáků zmasakrovaných v Saudské Arábii
za podpory Iránu nebo v Afgánci podporovaném útoku na naše ambasády ve východní
Africe. Americkou odpovědí bylo další ustupování: přání „nenarušit naše vztahy“
se zemí agresora (ve stylu „Realpolitik“),
doprovázené čistě rétorickými sliby o potrestání viníků a ojedinělým
bombardováním v předstírané odvetě. Po tom všem už celý svět ví, že jsme
ve skutečnosti jen papírovým tygrem.

Nejenže jsme se s teroristy usmiřovali, my jsme je
aktivně vytvářeli. Reaganova vláda – v přesvědčení, že islámští fundamentalisté
jsou našimi ideologickými spojenci v boji proti ateistickým Sovětům –
podporovala Afganistán penězi a znalostmi a přispěla tak k vytváření neustále
početnějších skupin teroristů rekrutujících se z celého Blízkého východu.
Většina teroristů věděla, jak využít svého amerického výcviku; jejich cílem
nebylo chránit Afganistán.

Konečnou pečetí americké neschopnosti se stalo společné
prohlášení obou našich politických stran, že terorista je jako jednotlivec
jediný zodpovědný za své jednání, a že „každého musíme soudit před spravedlivým
soudem“. Což je stejné, jako kdybychom za nacistické bombardování soudili
dotyčné piloty a Hitlera a zbytek Německa nechali bez povšimnutí.

Teroristé existují jedině díky souhlasu a
podpory vlád, které za nimi stojí. Jejich chování je stejně smrtonosné jako
politika režimů, z nichž vyrůstají. Jejich zabíjení není zločinem, ale
aktem války. Jedinou správnou odpovědí na takové činy je sebeobranná válka.

Nepotřebujeme více důkazů k „přesnému označení“ pachatelů
kteréhokoli z jejich zvěrstev, včetně těch posledních a nejvíce do nebe
volajících – už teď totiž máme absolutní jistotu ohledně vlád primárně
odpovědných za opakované masakrování Američanů v posledních letech. Nyní
musíme použít naší nepřekonatelnou vojenskou sílu ke zničení všech složek
íránské a afgánské vlády, bez ohledu na utrpení a smrt nevinných, jimž se válka
nemůže vyhnout. Musíme vymazat z povrchu země všechny tréninkové tábory a
útočiště teroristů a zlikvidovat jakékoliv prostředky případné vojenské odvety
– a tím odstrašit a paralyzovat všechny tyranské režimy, které uvidí, co je
čeká, rozhodnou-li se k jakémukoliv útoku na USA. A to bude konec
terorismu.

Naše rakety a okupační jednotky budou účinné jedině tehdy,
bude-li jim předcházet morálně sebevědomé prohlášení našeho prezidenta, že jsme
od této chvíle navždy odhodláni hájit všemi prostředky právo každého Američana
na jeho majetek, svobodu a v bezpečí prožívanou radost ze života na zemi.

Těch, kteří jsou proti válce, se ptám: Když ne teď, tak
kdy tedy? Kolik mrtvých je ještě třeba, než se tato země odhodlá k činům?

Volba, před kterou dnes stojíme, je masová smrt ve
Spojených státech nebo masová smrt v národech teroristů. Prezident Bush se
musí rozhodnout, jestli je jeho povinností chránit Američany nebo vlády, které
se je snaží zabít.

Z anglického originálu „Fifty Years of Appeasement Led to Black Tuesday“ přeložil Vavřinec Kryzánek
září 2001