Politikové a ekonomičtí analytici jsou šokováni. Celé týdny nám říkali, že trh s cennými papíry se hroutí kvůli nízké „důvěře investorů“ v reakci na „vlnu zločinných praktik“ společností, kterou umožnilo „prostředí nedbalé regulace“ a „vidina opojných zisků“. Navzdory jednohlasným slibům politiků, že si „došlápnou na business“, schválí nové účetní regulace, uvalí na nejvyšší vedení firem „větší odpovědnost“, vytvoří „nezávislé“ dohledy nad společnostmi, které by měly držet na uzdě „nakažlivou chamtivost“ businessmanů, se trh dosud řádně nevzpamatoval a naopak se propadá stále hlouběji. Když prezident Bush 9. července slíbil, že si na vedení společností posvítí, trh se propadl o více než 14 procent.

Investoři si totiž uvědomují, že nárůst státního omezování amerických firem, zásahů do rozhodování jejich vedení a správních rad, nepomůže podnikání a hospodářství, ale poškodí je.

Vezměme si například záměr SEC (americká komise regulující trh cenných papírů – pozn. překl.) provádět audit 1000 největších amerických společností podle dosud nespecifikovaných účetních standardů. Než tyto audity začnou, bude se po ředitelích těchto firem požadovat, aby podepsali dokument, v němž bude uvedeno, že všechny jejich účetní čísla jsou v souladu s pravidly SEC – což je požadavek, který je učiní trestně odpovědnými za činnost jakéhokoli účetního v jejich společnosti. Mají být investoři uklidněni vyhlídkou, že američtí ředitelé pracují pod neustálým strachem z uvěznění?

Nové hrozby SEC jakož i sliby prezidenta a kongresu týkající se delšího vězení a nových regulačních zátěží zcela jistě odradí mnoho talentovaných lidí od snahy dosáhnout nejvyšší manažerské pozice. A je jisté, že mnoho špičkových manažerů na svou pozici raději rezignuje, než aby podlehli novým arbitrárním a nebezpečným pravidlům regulátorů.

Investoři se také zcela oprávněně obávají „nezávislého“ managementu podniků – například podle návrhu Johna McCaina, aby akciové společnosti měly „nezávislé“ správní rady, které by „nebyly materiálně spojeny se společností“. Kdo by investoval do energetické společnosti, do jejíž správní rady vláda jmenovala „nezávislého“ Ralpha Nadera ? nebo do nadnárodní společnosti, v níž diktují „nezávislí“ antiglobalisté? Jak mohou členové správní rady reprezentovat zájmy akcionářů, když jimi sami nejsou? Fakt, že naše vláda chce podřídit manažery diktátu libovůle lidí, kteří o businessu nic nevědí a kteří na ziscích společnosti nejsou zainteresováni, je pro investory zlým znamením, neboť jejich prospěch je odvozen od zisků společností.

Místo honů na čarodějnice v podobě podnikových ředitelů a rozšiřování zásahů státu do podnikání, bychom se měli zastavit a uvážit, proč stávající režim selhal. Všeobecné přesvědčení, že na vině je „ziskuchtivost“ nedává smysl. Podvody v Enronu nebo WorldComu nebyly akty sobectví, ale sebezničení. Akcionáři těchto společností ztratili obrovské částky peněz díky špatnému managementu. To se odrazilo v poklesu cen jejich akcií dříve, než vypukly nějaké skandály. Proč akcionáři tak dlouho tolerovali neschopnost?

Vysvětlení spočívá ve stávajících regulacích, které akcionářům znemožňují jednat ve vlastním zájmu. Legislativa proti nepřátelskému převzetí (schválená v roce 1968 a posílená spoustou dalších státních regulací) vytvořila prostředí, v němž je pro akcionáře obtížné a nákladné nahradit nekompetentní management, a umožnila tak, aby špatní manažeři zbohatli, i když přivedli společnost ke krachu (a la Enron). Záhadné regulace schválené ve třicátých letech znemožňují přítomnost nejschopnějších a nejinformovanějších akcionářů ve správních radách a podílet se tak na rozhodování. Např. finanční instituce jako jsou penzijní fondy, pojišťovny a investiční fondy, které vlastní velké účasti ve společnostech, mají členství v radách buď zakázáno nebo jim je zákon silně nedoporučuje. Bankéři, kteří vlastní finanční zdroje a potřebné znalosti, aby získali ve společnostech významné účasti a prosazovali v nich racionální firemní politiku (jak to dělal J.P. Morgan na přelomu století), mají ze zákona držení akciových účastí zakázáno.

Americké správní rady nepotřebují nezainteresované, „nezávislé“ členy, pokud mají prosazovat zájmy akcionářů. Potřebují takové členy správních rad, kteří se starají o osud akcionářů, protože jsou sami hlavními akcionáři.

Státní regulace rovněž podněcuje špatné účetnictví. Během několika desítek let státní regulace způsobila – prostřednictvím stále delších, složitějších a rozporuplných nařízení – mnoho negativních důsledků, za něž je nyní dávána vina „svobodnému trhu“, a vedla k obecnému poklesu kvality účetních standardů, které hledají soulad mezi mnohoznačnými a často iracionálními pravidly. Finanční účetní standardy jsou tak špatné, že většina společností v polovodičovém odvětví, včetně Intelu a AMD, vydává dva soubory účetních dat: jeden, který je v souladu se standardy FASB (Rada pro standardy finančního účetnictví – pozn. překl.)  a je vyžadován zákonem, a druhý, založený na odlišných účetních standardech, které tyto společnosti považují za více informativní pro investory.

Racionální manažeři mají motivaci poskytovat akcionářům přesné informace – na tom se zakládá jejich důvěryhodnost a dobrá pověst jakož i možnost získat kapitál, je–li třeba. S dezinformacemi trh zachází tvrdě, jak ukazují nedávné poklesy hodnoty akcií u společností, které odhalily účetní nesrovnalosti. Na svobodném trhu by se účetní standardy zdokonalovaly, protože účetní a firmy by soutěžili o to, kdo poskytne lepší informace akcionářům.

Na nespoutaném svobodném trhu je snaha dosáhnout zisku uspokojena poctivou, dlouhodobou a racionální činností: inovacemi, získáváním nejlepších zaměstnanců, prodejem kvalitních výrobků a poskytováním přesných informací vlastníkům společnosti – akcionářům. Manažery, kteří jednají pouze krátkodobě, nebude trh tolerovat. A co se týče podvodníků, jsou současné zákony proti násilí a podvodu dostačující, aby nás chránily.

Jestli našim politikům skutečně tolik záleží na akciovém trhu, ať to prokáží odstraňováním a nikoli přidáváním regulací, aby byl trh skutečně svobodný.

Z anglického originálu „What Is Killing The Stock Market? Government Regulation.“ přeložil Michael Hynšt
srpen 2002