Známý bonmot na adresu našich jižních sousedů říká, že největším úspěchem rakouské diplomacie po druhé světové válce bylo přesvědčit celý svět, že Hitler byl Němec.  

Dovolím si navázat s tím, že největším úspěchem amerických socialistů 20.století bylo přesvědčit celý svět, že Wall Street a Fed (centrální banka) jsou symboly tržního kapitalismu a svobodného trhu.  Ten Fed, který byl od svého vzniku založen jako monetární státní plánovací komise!  Ten Wall Street, který se pod tíhou jeho regulatorní činnosti během desítek let proměnila v sektor státního diktátu!  Svobodné finanční a bankovní trhy v USA neexistují, tak jako neexistují ostatně nikde jinde na světě, to je prostý fakt.

Dnes, na počátku 21.století, socialisté na obou stranách Atlantiku definují hlavní příčinu současné finanční krize:  selhání svobodného finančního trhu. Na vině je tedy podle nich to, co ve skutečnosti neexistuje.  Přesto vám každý taxikář na Manhattanu dnes potvrdí, že chybou bylo to, že banky nebyly dost regulované a nebyl nad nimi přísný dohled.  A když v těchto dnech socialisté volají „více moci centrálním bankám“ , „více regulace“, mají veřejnost takřka stoprocentně na své straně.  Fakt, že finanční krizi způsobil právě regulatorní diktát Fedu a státem řízený bankovní systém svojí nadprodukcí peněžní zásoby, si neuvědomují ani ekonomové a politici, natož veřejnost.

Zdá se, že lidé na celém světě v roce 2008 touží po životě v přísnějším režimu jako po záchranné vestě. Mají strach a to je velká šance pro socialisty,  kteří na principu strachu umí velmi efektivně získávat nové příznivce.  Rychle identifikují původce všech problémů. Tak, jako kdysi židé způsobili velkou hospodářskou krizi, pak nyní to jsou chamtiví manažeři bank a pojišťoven a je třeba je tvrdě potrestat. Lepší budoucnost nám zajistí opravdový vůdce, který zkrotí hamižné a bezohledné finančníky!  Budeme muset uplatnit přísnější pravidla a nové státní regulace!  Toto je globální veřejná mentalita, která ve Washingtonu posadí senátora Obamu do prezidentského křesla, v Moskvě potvrdí neotřesitelné postavení premiéra Putina a jinde pak vynese k moci  komunisty (nemyslím ve Venezuele, ale  … třeba v Moravskoslezském kraji).  A to vše v roce 2008!  Bez jediného výstřelu, bez hysterických demonstrací a bez pochodů lidových milicí, hezky pěkně civilizovaně a s vlídnou lidskou tváří.                   

S podzimem 2008 se také ještě více do červena zbarvuje Evropská Unie. Před dvěma týdny předseda Evropské komise Jose Manuel Barroso, který byl kdysi předsedou portugalské komunistické strany, bez uzardění prohlásí, že „po té, co jsme pomohli finančnímu sektoru, musíme zajistit, že v budoucnu budou bankéři pracovat pro blaho všech Evropanů, nikoli sami pro sebe“  Slova jak vytesaná v mramor pomníků bolševických funkcionářů 50.let. Ale dnes je rok 2008 a nikomu to není divné?

To, že základním principem EU je zneužívání státu tak, jak si to my na východě Evropy dobře pamatujeme z dob reálného socialismu, již téměř nikoho nepopuzuje. Asi jsme si zvykli. Omezování individuálních svobod a ovládání životů lidí v Evropě tak, aby jisté skupiny jejích obyvatel mohly žít na úkor jiných,  tj. aby jistí Evropané dostávali peníze na úkor těch, kteří je vydělávají, přijímáme jako docela potřebnou a zdařilou věc. A fakt, že v tomto ohledu se EU neliší od socialistických států, ve kterých jsme žili, to téměř 20 let po pádu železné opony málokoho uráží. Spíš naopak.

Socialismus ovládl jak východ tak i západ Evropy. Nikdy v historii Evropy neměl pod svou kontrolou jeden centrální úřad prostředky vybrané na daních z tak velkého a tak civilizovaného kontinentu. Nikdy před tím nebylo myslitelné, aby socialistické přerozdělování probíhalo na nadnárodní úrovni v rámci teritoria, které se pyšní svojí skvělou historií, hospodářskou a kulturní vyspělostí.  Nikdy v historii nebylo možné přejít k socialismu tak svobodně a přirozeně,  takřka delikátně a s vřelým souhlasem drtivé většiny vzdělaných a kultivovaných evropských obyvatel. Pamětník, který v roce 1968 snil v Praze o existenci „socialismu s lidskou tváří“, musí být naprosto nadšen. Vysněná doba nastala. Píše se rok 2008 a celosvětový umírněný (prozatím) socialismus s lidskou tváří se stal realitou.  

Socialisté 21.století jsou moderní. Totalitní omezení svobody pohybu či potlačování svobody slova nepotřebují.  Podobně i zákaz podnikání, kdysi tak velmi populární v zemích socialistického bloku, dnes považují za přežitek. K udržení centrální moci jim stačí civilizovanější formy. Podporu miliónů spotřebitelů si získávají omezováním svobody smluvní a svobody cenotvorby. K jejich potlačení vytvořili řadu velmi efektivních nástrojů, např. politiku ochrany spotřebitele, ochrany životního prostředí, politiku anti-diskriminace a rovných příležitostí a další a další. EU má dnes rozpracovaný gigantický systém omezování individuální svobody a většina z opatření, jak strkat nos do soukromého života Evropanů leží zatím na stolech evropských komisařů v Bruselu. Prozatím.  

Je podzim roku 2008. Jako na zavolanou přišla nejhlubší finanční krize od 30.let minulého století, a tak socialističtí vůdci vítězí a mohou přitvrdit. Téměř denně jsme svědky ovládnutí finančních institucí státními úředníky, zavádí se nucená státní správa nad kdysi svobodnými podnikatelskými subjekty, dochází k neviditelné kontrole bank a pojišťoven socialistickými politickými stranami.  Míra nesvobody každým dnem narůstá a je jisté, že svět opětovně vykročil vstříc krásným ideálům blahobytu pro všechny, které se již opětovně v historii ukázaly být jen vstupní branou k lidskému utrpení a zoufalství.  Stejně tomu bude i nyní. A je snad možné ještě někam emigrovat?