Je už to tak na světě zařízeno, že se celebrity rády angažují ve jménu ušlechtilosti, dávají na odiv své zapálení pro dobročinnost, a pomáhají svým uměním kde se dá – tu podpoří koncertem hladovějící Afriku, jindy zorganizují vystoupení proti globálnímu oteplování. Naposledy měli známí herci a zpěváci možnost ukázat svou starostlivou tvář koncertem pro Haiti zasažené ničivým zemětřesením.
Nemám v úmyslu rozepisovat se o tom, zda je správné nebo nesprávné Haiti pomoci, nebo jaká pomoc by byla adekvátní, nehodlám se ani zmiňovat o tom, jak zrůdně nemorální je pomoc řízená státem a hrazená daňovou konfiskací. Rád bych však upozornil na jinou věc, která nemusí být každému, při pohledu na obětavého Bona Voxe nebo starostlivého George Cloonyho, patrná. Není sporu o tom, že zemětřesení na Haiti je tragédie. Je však dobré si uvědomit, proč byly následky zemětřesení tak vážné. Haiti je jednou z nejchudších zemí světa, 80 % obyvatel žije pod hranicí bídy a 54 % (podle CIA Factbook) je vystaveno té nejhorší myslitelné chudobě. Tamní průmysl, tvořící 20 % HDP, je nevýkonný a zaostalý, dvě třetiny Haiťanů jsou závislé na zemědělství. Ta země prakticky nic neprodukuje, nemá žádný kapitál – z čehož plyne mizerná kvalita tamní infrastruktury a budov, které se v okamžiku proměnily v hromady sutin.
Naproti tomu například bohaté a vyspělé Japonsko je kvalitou své produkce schopné stavět vysoce odolné budovy. Loni v srpnu bylo zemětřesením o síle téměř 7 stupňů Richterovy stupnice (tedy obdobná síla jako na Haiti) zasaženo Tokio – zemřel jediný člověk a pouze 120 lidí bylo zraněno. Nikdo nemůže popřít úžasnou schopnost technologie vyrovnávat se se všemožnými nástrahami přírody a účinně jim čelit. Jsou zde však početné zástupy environmentalistů, kterým moderní průmyslová produkce trnem v oku.
Naprostá nezasaženost Haiti moderní průmyslovou produkcí je takřka v souladu s tím, co environmentalisté považují za ideál: žádné tovární komíny, žádné jaderné elektrárny, žádné ropné rafinerie… V zoufalé chudobě živořící lidé, jejichž "ekologická stopa", by environmentalisty jistě potěšila… A jistě i mnohé celebrity, které jsou často těmi nejhlasitějšími hlásnými troubami environmentalistů. Stejné celebrity, které dnes nabádají svět, aby se vzdal části svého bohatství ve prospěch Haiti.
Před třemi lety se s obrovským ohlasem konala série koncertů Live Earth, která měla (kromě zvýšení publicity Ala Gora) povzbudit politiky, aby si už konečně sedli k jednacímu stolu a domluvili se na radikálním omezení emisí skleníkových plynů. Celebrity, v čele s Bono Voxem a Bobem Geldoffem, se předháněly v upozorňování na údajné ekologické problémy, a apelovaly na občany, aby řádně zatlačili na své politiky a prosadili novou, mnohem radikálnější verzi Kjotského protokolu. Do tohoto nepřímého lobbingu se zapojila takřka stejná jména, která se dnes tak dojemně starají o Haiti. A v podstatě každá celebrita, ať už herec nebo hudebník, tuzemský nebo zahraniční, nikdy nepromešká příležitost upozornit veřejnost, jak je to s tou přírodou zoufale špatné, a jak bychom se už konečně měli nad sebou zamyslet a vzdát se trošky svého pohodlí ve prospěch ledních medvědů.
Ekologisticky angažované celebrity vystupují proti technologické a průmyslové společnosti a varují před jejími údajně zhoubnými efekty na život člověka a celou planetu. Snaha o snižování emisí skleníkových plynů je de facto snahou o potlačování normální a přirozené průmyslové produkce. Výměnou za slibované snížení teploty o několik desetin stupně během sta let se máme vzdát valné části našeho pohodlí a našich peněz, kterými budou dotovány nejrůznější nesmyslné ekologické programy a neživotaschopné "zelené" projekty. Máme obětovat nemalou část našeho blahobytu a kupovat předraženou "zelenou" energii z "obnovitelných zdrojů", a navíc si nechat zatěžovat vlastní kapsy bezpočtem stále se zvyšujících ekologických daní.
Veškeré ekologicky orientované snažení celebrit má tedy vést k tomu, aby lidé dobrovolně přijali pohodlí průmyslové civilizace jako zlo – třebaže nutné pro přežití – a smířili se s tím, že za toto zlo musejí dobrovolně pykat.
Dnes apeluje Bono Vox se svými kamarády, aby se lidé vzdali části svých peněz a poslali je na konta pomoci pro Haiti. Požadují, aby na Haiti bylo dodáno víc pitné vody a potravin, lékařského vybavení, těžké techniky pro odklízení sutin, atd. Odmítají si uvědomit, že je to právě bohatství a prosperita průmyslové civilizace, která takovou pomoc umožňuje. Bohatství musí být nejprve vyprodukováno, a pak teprve může jeho majitel, přeje-li si to, jeho část věnovat na pomoc trpícím. Celebrity však samotnou produkci bohatství na jednom koncertu očerňují a obviňují ji z ničení planety – aby pak příště na jiném koncertě jménem obětí zemětřesení na toto bohatství vyjádřili morální nárok.
Ba co víc, ve své povýšené zaslepenosti nevidí, že je to právě ona velikost toho, co ekologisté nazývají "ekologickou stopou", co výrazně udává lidskou schopnost vzdorovat nástrahám přírody. Jak by mohlo Japonsko nebo Kalifornie čelit hrozbám zemětřesení, kdyby byla průmyslová produkce výrazně omezována a vystřídána systematickým obětováváním zájmů člověka údajným "zájmům přírody"? Pokud by v Japonsku nebo v Kalifornii žili lidé v chatrčích, jako nebožáci na Haiti, kolik obětí i materiálních škod by si vyžádala tamní zemětřesení? Jestliže se lidé jako Bono Vox soustavně snaží vyvolávat dojem, že moderní průmyslová produkce je čirým zlem, kolik zla bylo podle nich napácháno tím, že Japonsko dovedlo svou technologii do takové dokonalosti, že tam při zemětřesení skoro nikdo neumírá? A pokud by měli dát na misky vah oběti haitského zemětřesení a veškerou průmyslovou produkci, která umožnila, že se lidé v Kalifornii nebo Japonsku nemusejí zemětřesení bát, co je pro ně větším zlem? Proč raději neuznat, že technologický pokrok, který je schopný uchránit statisíce lidí od hrozby smrti v rozvalinách, je jednoznačným dobrem?
Samozřejmě, angažované celebrity si takové otázky nikdy klást nebudou, ani teď, ani při jakékoliv další variantě Live Earth, kde budou opět hrát a zpívat proti té zlé, nemorální, a přírodu špinící průmyslové produkci. A lidé jim za to budou stejně hlasitě tleskat.
Sebevětší charitativní pomoc však Haiti nemůže přinést nic víc, než další léta bídy a živoření. To, co Haiti, stejně jako všechny ostatní chudé státy, potřebuje, je vláda, která bude respektovat svobodu a práva jednotlivce. Potřebují skutečný svobodný trh. Nezdá se však, že právě to obyvatelé Haiti chtějí. Namísto toho dlouhodobě setrvávají v dobrovolné primitivnosti, vyznávání voodoo a velebení svých tyranů. Nezdá se ani, že by snad mohli, i kdyby chtěli, pochytit hodnoty trhu a svobody od bohatých států. Proč by Haiťané měli převzít morální zásady od bohatých zemí – když právě tyto země samy tak nadšeně tyto zásady očerňují? Proč by měly zaostalé země chtít zanechat neustálých kmenových válek a primitivního mysticismu a namísto toho se pokusit pochopit morální dobro a tedy i praktičnost svobody a trhu, když právě od bohatých a slavných Evropanů a Američanů slyší sebemrskačské omluvy za škody způsobené trhem?
Nezáleží příliš na tom, zda jsou motivy té či oné celebrity přímo vědomě namířené proti trhu a kapitalismu, nebo zda se pouze chce svézt na módní vlně a získat trochu popularity, nebo zda jedná prostě z hlouposti a neochotě domýšlet, kam věci směřují. Velmi by mě zajímalo, zda lze nalézt alespoň jednoho herce nebo hudebníka, který se těchto tanečků odmítl zúčastnit, protože nechtěl stát po boku těch, kteří vystupují proti samotným základům naší společnosti.
Naivní a hloupá angažovanost celebrit nejenom že problémy chudých zemí neřeší, ale utvrzuje je v jejich zaostalosti. A co víc, podkopává morální základy bohaté průmyslové společnosti – chatrné a bortící se základy, které jsou soustavně podkopávány intelektuálními a kulturními autoritami po mnoho desetiletí.
Cílem lidí jako je Bono Vox nebo George Clooney není skutečné a dlouhodobé zlepšování života bídou trpících lidí ze zaostalých zemí, nýbrž spíše snaha o přibližování bohaté části světa úrovni chudých států. Jestliže by totiž jejich cílem byl růst životní úrovně, museli by naopak pořádat koncerty na podporu trhu, svobody a kapitalismu, a hlasitě protestovat proti všemu, co tyto hodnoty ničí. Jestliže jim budeme dále naslouchat a začneme stále více a více omezovat naši produkci i míru blahobytu, výměnou za falešný pocit, že jsme snad udělali něco "dobrého", někde daleko na konci cesty nás nečeká nic jiného než ideál všech environmentalistů a antikapitalistů: bída a chaos srovnatelný s každodenní realitou Haiti.
Pane Zálome, celebrity nechme stranou, ty naplňují objektivistickou filozofii poměrně dobře, jen špatnými prostředky. Mě však z celého článku vyplynulo, že mezi zarytým objektivistou a zarytým ekologem (resp. ekologickým aktivistou, abych byl přesnější) je malý rozdíl – ani jeden z vás není schopen svět vnímat holisticky. Oba dva přístupy jsou velmi demagogické, jen každý z nich z opačné strany. Píšete, že právě průmyslová výroba umožňuje zachránit lidi v Japonsku od zemětřesení, ale nepíšete, čemu všemu průmyslová výroba zabraňuje, resp. co likviduje. Zkuste jako celek pro své uvažování nebrat státy G8 (resp. vyspělé západní státy), ale svět jako takový. Musí vám poté dojít, že současný trend není udržitelný. Zkuste přidat do svého uvažování efekt vytěsňování a externalit. Dle Vašeho způsobu uvažování se může chovat firma, která v rámci svého omezeného "ekosystému" má za cíl maximalizovat zisk. V rámci ekosystému "svět" je vaše teorie neproveditelná.